Star Wars Jedi: Fallen Order má první gameplay video.
Měli jsme příležitost vidět Star Wars Jedi: Fallen Order v pohybu. Dnes večer v průběhu E3 2019 nastoupili herní vývojáři a přední tváře Respawnu s představením prvního gameplaye spolu s ujištěním oficiálního data vydání. více »
Máme oficiální data nových Star Wars filmů!!!
Na Twitteru zveřejnili přibližné termíny vydání filmů od dnešního dne až do roku 2025. Nebudeme tedy muset čekat jako mnozí fanoušci deset nejistých let, jako dělí Star Wars VII: Síla se probouzí (2015) od Pomsty Sithů (2005). více »
Zemřel Peter Mayhew, legendární Chewbacca
Smutnou skutečností se stalo, že náš svět opustil herec Peter Mayhew, který si zahrál legendárního a všemi oblíbeného co-pilota Chewbaccu. více »
Star Wars Jedi: Fallen Order a VR Vader: Immortal
Dnešní informace se týká připravované hry od studia Respawn Entertainment, která nese název Jedi: Fallen Order. více »
Teaser trailer k epizodě IX
Na Star Wars Celebrations byl představen teaser trailer k epizodě IX více »

Padawanka XI

Reklama
Autor: Sabaqeen
Přidáno:6. Leden 2014 - 10:00
Přihlásit se k odběru

O dva dny později


Sabryn stála uprostřed hangáru vedle jediské stíhačky a obdivně přejížděla prsty po jejím hladkém nablýskaném povrchu. Pro tuhle chvíli skoro zapomněla na nepříjemné zážitky minulých dní.


Když se včera ráno probudila na ošetřovně, kupodivu ji nic nebolelo a byla plně schopná normálně fungovat. Těžší bylo o tom přesvědčit toho ukvákaného zdravotního droida, který neuměl nic jiného než opakovat, aby zůstala v klidu, a to dokonce i když mu pohrozila rozpůlením světelným mečem (což ovšem stejně nemohla provést, protože někdo předvídavý ho odstranil z jejího dosahu, zatímco spala). Až skoro po dvaceti minutách přesvědčování jí konečně otevřel dveře. Záhy po opuštění ošetřovny a přečtení nápisu na zdi vedle ní, zjistila dvě nanejvýš zajímavé věci. Zaprvé: nebyla na křižníku Victory, ale na bitevní lodi Fearless. A za druhé: její původní domněnka, že je schopna normálně fungovat, byla přehnaně optimistická. Což se rychle potvrdilo poté, co se složila k nohám překvapeného vojáka pár kroků od ošetřovny.
S nevolí se nechala napůl odvést, napůl odnést zpátky na ošetřovnu, kde jí droid poněkud opožděně vysvětlil, že sedativa, která jí byla podána před několika hodinami kvůli pohmožděným žebrům, ještě stále účinkují, takže opravdu nebylo moudré vstávat z postele, natož pak chodit. Následující hodinu strávila zíráním do zdi a mumláním nelichotivých poznámek na adresu zdravotních droidů.
Až po uplynutí té nekonečně dlouhé doby se objevil Keenen, který kromě obvázané hlavy a mírného napadání na levou nohu nejevil žádné známky vážnějšího poranění, a zrekapituloval jí události, ke kterým došlo, když byla mimo.
Předně, Republika ztratila dočasně dobyté území na povrchu planety a byla nucena se z ní zcela stáhnout. Na druhou stranu, bitva na orbitě se odehrávala jinak. Díky odvelení velké části stíhaček na planetu separatistický velitel sice získal zpět povrch, ovšem za cenu výrazných škod na nedostatečně bráněné flotile. Separatisté nyní měli jediný provozu schopný křižník, zatímco Republika měla dva, i když jeden byl silně poškozený. Podle rady na Coruscantu měli zatím zůstat na místě a vyčkávat na další rozkazy. Také jí sdělil snad první dobrou zprávu za dva dny: z vedlejší soustavy se sem spolu s Fearless dostal i Zan, protože jeho mistr musel okamžitě odcestovat a s sebou ho vzít nemohl. Pak se jí ale Keenen omluvil, že musí na velitelství, kde se měla za chvíli konat porada a nechal ji opět samotnou.
Jakmile sedativa vyprchala, Sabryn opustila ošetřovnu, dokonale ignorujíc droidovi poznámky o klidové rekonvalescenci a postupném doléčení. Původně sice měla v plánu zajít pozdravit Zana, ale byla nucena svůj plán přehodnotit, protože když se konečně dostala k ubikaci, která jí byla přidělena, sotva pletla nohama. Stačila si jenom stáhnout boty těsně předtím, než padla na postel a usnula.
Ze spánku ji probudilo nepříjemné pípání komlinku na stole. Volali ji do hlavního hangáru. Dost nevrle se převlékla z erární nemocniční košile do svojí obvyklé tuniky a kalhot, které jí sem někdo přinesl, když spala.
V hlavním hangáru se jí ujal seržant, který ji dovedl k jedné z dvanácti stíhaček, které byly postavené v pravidelné řadě a vyřídil jí, že její mistr se za chvíli objeví.


A tak se teď kochala tím úžasným strojem. A že ta stíhačka byla skvělá. Nejnovější typ Delty-7B, který byl mimo armádu jen těžko k sehnání, měl aerodynamický tvar hrotu oštěpu. Oba motory, umístěné pod letkami, si zatím uchovávaly kovový lesk, který ovšem časem ztratí díky opakovaným zážehům a následným prudkým zchlazením ve vesmíru. Stroj měl bílou barvu opatřenou třemi podélnými tmavě zelenými pruhy, které ho spolu s číslem vyraženým na boku označovaly jako příslušníka Zelené eskadry. Kokpit sice vypadal zvenčí poněkud stísněně, ale ve skutečnosti byl prostornější, než se zdálo. Před kokpitem bylo místo pro droida, které ale zatím zelo prázdnotou.
Sabryn stíhačku obhlížela ze všech stran. Do té doby většinou létala na starších a mnohem opotřebovanějších typech, které téhle krásce nesahaly ani po podvozek.
„Skvělá, že jo?“ ozvalo se náhle za jejími zády. Ohlédla se a uviděla mladého tholothiana, který se k ní blížil svižným krokem, následován dvěma astromechy. Usmála se.
„To teda je. Kdy jsi přiletěl?
„Včera večer. Prý jsi byla zraněná?“
„Nic vážnýho, jenom jsem si trochu pochroumala žebra,“ mávla rukou. „Neviděls Keenena?“
„Letmo. Hádal se zrovna s Winduem. Docela nahlas.“
„Kvůli čemu?“ podivila se. Hádat se s Macem Winduem bylo asi stejně smysluplné jako pokoušet se naštípat dříví světelným mečem.
„Tys asi ještě neslyšela o nových rozkazech, co?“ povzdechl si Zan a posadil se na křídlo stíhačky. „Rada rozhodla, že máme zničit zbývající křižník. Problémem je, že nám nepovolili žádné posily, takže je to v podstatě křižník proti křižníku, vzhledem k tomu že k boji se dá pořádně použít jenom Victory.
A Fearless, samozřejmě, ale tu do toho nechtějí zatahovat.“
„A co Immortal?“ zmínila druhý, poškozený křižník.
„Separatisté ho dost pocuchali, takže odletěl zpátky na Coruscant. Jsme na to sami,“ zahučel pochmurně. Sabryn si povzdechla a přisedla si k němu na křídlo. Soudě podle Zanova truchlivého tónu by si jeden musel myslet, že dostal za úkol přinejmenším rozsekat ten křižník vlastním světelným mečem. Sám. S oběma očima zavázanýma.
Ale tak hrozné to být nemohlo. Ten druhý křižník byl určitě taky poškozený a navíc, i když měla rada svoje chyby, nikdy je neposílala do akce bez sebemenší šance na úspěch. Ale Zan v podobných situacích prostě občas přeháněl. Nezbývalo než počkat na Keenana.
Během jejich debaty jeden z astromechů, kteří přijeli se Zanem, zvědavě popojel blíž a tázavě zahoukal.
„Píp, píp?“
„Sabryn, těší mě.“ odpověděla bez rozmyslu. „ A jak se jmenuješ ty?“
„Píp.“
„Hezké jméno. A jak se máš?“
„Pípí.“
„U mě to taky jde.“
„Ty mu rozumíš?“ vyjevil se Zan, který se vzrůstajícím úžasem poslouchal jejich konverzaci. Zazubila se na něj.
„Ani slovo. Ale je roztomilej,“ odvětila a popleskala zlatobílého droida po hlavě. „A jak se teda jmenuje?“ obrátila se s otázkou tentokrát na Zana.
„M1-R2, myslím. A ten druhý M3-R3,“ ukázal na druhého astromecha, tentokrát červenobílého.
„Hm, to je teda… Mistře!“ všimla si náhle rychle se přibližujícího Keenena.
„Jsou to pitomci,“ procedil mezi zuby, když k nim došel a zachmuřeně se opřel o křídlo stíhačky.
„Kdo?“ zeptal se na svou inteligenci dost nechápavě Zan.
„Rada, samozřejmě. Kdo taky jiný? Celá tahle soustava byla od začátku jeden velký zatracený průšvih. Proč se sakra Republika vlastně cpe až sem? Jistě, bývalo to neutrální území, ale Separatisté ho měli pod kontrolou prakticky od začátku války, takže nechápu, proč se musí za každou cenu dostat zrovna do téhle zatracené soustavy. K Sithu!“ ulevil si rozhořčeně a praštil pěstí do stíhačky.
„Co vám řekli?“ otázala se opatrně Sabryn.
„Zajmout velitele. Zničit křižník. Vrátit se na Coruscant. A nejhorší na tom je, že v jejich podání to zní strašně jednoduše!“
„No paráda.“
Zajmout velitele znamenalo, že ten druhý křižník nemohli jen tak rozstřílet na padrť. Museli vlézt do jámy lvové, vytáhnout z ní velitele v přijatelném stavu a pak teprve zničit loď. A to bylo zatraceně těžké.
„A kdo to vlastně je?“
„To je právě to, co nevíme,“ odpověděl zamračeně Keenen. „Budeme tam muset naslepo.“
Zatraceně! pomyslela si Sabryn a kousla se do rtu. Obvyklým postupem v takových případech bylo narušit obrannou linii křižníku pomocí stíhaček, potom do něj dostat přiměřenou jednotku klonů a probít se k veliteli. Jenže když nevěděli kdo je tím velitelem, nemohli nijak předvídat jeho jednání. Zrovna teď v tom křižníku mohl stejně tak dobře sedět droid, jako Darth Sidius. Nebo hrabě Dooku. Nebo kdokoliv jiný.
„Tak co tedy budeme dělat?“ zeptal se Zan. Keenen si povzdechl a pokynul jim rukou, aby ho následovali.
„Pojďte se mnou, půjdeme do řídící místnosti. A pak budeme nejspíš muset něco vymyslet.“


Sabryn si nevěřícně prohlížela přepis dálkového rozhovoru mezi mistrem a radou a pohyby rukou se přesouvala mezi stránkami.
„To jste jim vážně řekl, mistře?“ obrátila se překvapeně na Keenena, postávajícího opodál. Ten s bohorovným klidem přikývnul.
„Ano.“
„I tu část o mistru Winduovi?“
„Ano.“
„Že se plete?“
„Ano.“
„A že mu asi nadměrný používání Síly leze na mozek?“
„To jsem neřekl!“ ohradil se rozhořčeně. Sabryn ukázala na odstavec úplně nahoře.
„Tady, cituji: Keenen, 16:35 – Mistře Windu, se vší úctou, myslím si, že vaši schopnost úsudku muselo zatemnit nadměrné spoléhání na neomylnost Síly. Možná byste měl méně meditovat a více se zabývat fakty.“
„To není to samé,“ ohradil se a přistoupil blíže k projekci, pozorně zkoumaje text na ní.
„Ale je. Nebo tady: Keenen, 16:41 – Kdybyste se lépe zaposlouchali do Síly, tak by vám nejspíš poradila opustit tuhle zatracenou soustavu, na jejímž získání se dá vydělat asi tolik co na prodeji zrezivělého speedru a … Hej!“ ohradila se, když se jí Keenen bleskurychle natáhnul přes rameno a mávnutím text zavřel.
„To si nemusíš číst,“ odůvodnil a s usilovně klidným výrazem ji nasměroval od pryč od projektoru ke stolu, u kterého už seděl Zan.
„Tak. Úkol je celkem jasný. Radě už ani tak nejde o tuhle soustavu, spíš o ten křižník. Nebo lépe řečeno o toho, kdo tomu křižníku velí.“
„A to je?“
Keenen pokrčil rameny a přišoupnul si datapad, ležící opodál.
„To je právě to, co neví.“
Sabryn se zamračila.
„Tak moment, tahle logika mi i na Radu přijde trochu zvrácená. My chceme zajmout velitele, přestože nevíme kdo to je?“ zeptala se udiveně.
„Ne. My chceme zajmout velitele právě proto, že nevíme kdo to je. Pamatuješ si ještě na ten výbuch generátoru štítu, ne?“
Sabryn nadzdvihla obočí. Proč vlastně nikdy nikdo nemyslel na štít generátoru štítu?
„Na to se dá dost těžko zapomenout.“
„Jde o to, že ty stíhačky, které nás napadli, byli na náš přílet až moc dobře připravené. Někdo je musel varovat. A navíc, ten velitel je takřka geniální. Vždyť získal celou planetu za cenu zlomku jejich flotily! A právě proto ho chce rada vyslechnout.“
„Fajn,“ odpověděla a zvedla se od stolu, „tak si pro něj prostě dojdeme. Kdy vyrážíme?“
„Tak moment,“ zarazil ji. „MY si pro něj nedojdeme. Dojdu si pro něj JÁ. A nechci nic slyšet,“ zarazil ji vida, že už už otevírá pusu, aby něco namítla.
„Oba poletíte se Zelenou eskadrou provést klamný úder. Útok povede Zan a ty nic neříkej Sabryn, dobře víš, že na simulátoru dosahoval lepších výsledků,“ utnul opět její pokus o námitku už v zárodku. Sabryn nespokojeně zaklapla pusu a nevraživě mávla rukou, aby pokračoval. Proti Zanově velení vlastně nic neměla, ale šlo o princip. Nebo spíš o to, aby se na ni přestal zpoza stolu šklebit.
„Mezitím skočíme s Fearless do hyperprostoru. Chceme je přesvědčit, že letíme pro posily až na Coruscant, zatímco provedeme jenom krátký skok do vedlejší soustavy. Až je bude zaměstnávat útok stíhaček spolu s palbou z Victory, skočíme zase zpátky. Chceme se pokusit dostat do slepého bodu křižníku a využít momentu překvapení. Rozuměli jste všemu?“
Oba přikývnuli.
„Dobře. Za deset minut odlétáte.“


Sabryn opatrně vlezla do kokpitu stíhačky. Ani po mnoha prolétaných hodinách ji nepřestávalo udivovat, kolik je uvnitř místa, ačkoliv zvenčí působil kokpit dost stísněně. Ve skutečnosti by se sem s trochou dobré vůle vešel ještě jeden člověk.
Zvenčí se ozvalo vzrušené zapípání a do důlku určeného pro astromecha vklouznul zlatý M1-R2. Natáhla se ze svého místa a poplácala droida po hlavě.
„Snaž se,“ doporučila mu a sklouzla zase zpátky.
„Píp!“
Spokojeně přejela po ovládací desce a zapnula obrazovku, která s tichým zabzučením okamžitě naskočila. Vyťukala na ní krátký příkaz a kryt kokpitu se zasyčením dosedl na své místo. Periferním zrakem zaznamenala, že totéž se děje po celé řadě stíhaček. Vzápětí ožil do té chvíle tichý reproduktor po její pravici hlášením jednotlivých pilotů:
„Zelený jedna, připraven!“
„Zelený dva, připraven!“
….
Sabryn se mezitím rozhlížela po kvapně se vylidňujícím hangáru. Každou vteřinou už se měla otevřít vrata a přitom by asi nikdo, kdo nebyl bezpečně zavřený ve stíhačce být nechtěl.
„Sabryn!“ vyrušil ji náhle opět hlas z reproduktoru.
„Co? A jo, Zelený …“ vyhrkla, ale pak se zarazila. Jak že bylo to číslo?
„Dvanáct,“ napovídal jí tiše Zan. Jeho pokus o diskrétnost byl ovšem už v zárodku odsouzen k nezdaru, protože mluvil na otevřené frekvenci.
„Jasně. Zelený dvanáct, připraven.“
„Zelený velitel, připraven,“ zakončil Zan. „Žádám o povolení ke startu.“
„Uděluje se. Hodně štěstí,“ odpověděl mu Keenen z řídícího můstku. Vzápětí se rozblikala výstražná světla na stropě hangáru. Místnost se za těch několik sekund, kdy Sabryn nedávala pozor, úplně vyprázdnila.
Obrovská ocelová vrata se pomalu otevřela.
„Start!“
Jen zlomek sekundy po zaznění povelu se celá eskadra jako jeden muž odlepila od podlahy hangáru. Vzápětí se v jedné řadě, vedené Zanovou stíhačkou rozletěli do volného vesmíru.


„Pozor!“
Sabryn bleskurychle zareagovala na Zanovo varování prudkým půlobratem, čímž dokonale vyvedla z míry droida, který se jí přilepil na záda. Teď však nestihl dostatečně rychle zareagovat, prosvištěl kolem ní a Sabryn ho lehce zničila dvěma přesně mířenými střelami. Šestnáct, pomyslela si spokojeně a udělala si další pomyslnou čárku na seznamu. Kolik jich už asi dostal Zan?
Zan zrovna nevypadal, že by měl čas na nějaké počítání sestřelených droidů, protože zmiňovaní se mu právě přilepili za levé křídlo a nedařilo se mu je setřást.
„Hlavu dolů, Zane!“ doporučila mu.
„Co?“
Její laserové kanony dvakrát třeskly. O vteřinu později se Zanovi pronásledovatelé rozplynuli ve dvou malých explozích. Osmnáct!
Z vysílačky se ozval tichý povzdech. Uslyšela cvaknutí značící, že někdo právě přepnul frekvenci.
„Tak za prvé, málem jsi mi usmažila zadek. A za druhé, když už chceš dělat blbé vtipy, alespoň si přepínej frekvenci.“
„Tak za prvé, kdybych ti ten zadek nepřismažila já, udělali by ti to ti dva, a to pořádně. A za druhé, kdo má sakra pořád myslet na ten blbej čudlík?“
Další povzdech.
„Alespoň jsi nemusela mířit tak blízko. Poničilas mi štíty!“
„Jak moc?“
„Tři procenta!“
„I ty slečinko.“
„Vlastně bys mi měla říkat veliteli, když se nad tím tak zamyslím.“
„Vlastně bys neměl mít tak blbý připomínky, když máš na dvanácti hodinách droida!“
„Sakra!“
Sabryn využila nastálého ticha ve vysílačce k obhlédnutí situace venku. Bitva probíhala, mírně řečeno, silně v jejich prospěch. Zatím ztratili jedinou stíhačku, Zeleného dva, který se ale zvládnul dostat zpět na Fearless.
Bojová loď měla podle plánu už každou chvíli skočit do hyperprostoru.
Separatistický křižník měl sice pořád funkční štíty, na druhou stranu se dalo očekávat, že bude mít všechnu energii v těch předních, kam byl neustále ostřelován Victory.
Mezitím co takhle meditovala, ve vysílačce se ozvalo další cvaknutí.
„Měli bychom se trochu stáhnout, eskadro,“ ozval se Zanův hlas.
„Rozumím,“ zamumlala obligátní odpověď a chystala se se následovat Zanovu stíhačku, která se jako první rozletěla zpět k Victory.
Jenže pak se to celé pokazilo.


Náhle se z hyperprostoru vynořil Separatistický křižník, ne nepodobný žraloku vplouvajícímu mezi vyděšené ryby.
V nastávajícím zmatku těsně po příletu lodi se Separatistům podařilo dokonale využít momentu překvapení, který chtěla Republika použít proti nim. Z útrob lodi se vyhrnulo hejno supích droidů, snad ještě větší než to z prvního křižníku. Meziprostor se jimi za pár sekund jen hemžil. Za několik dalších okamžiků se neuspořádaná horda stmelila do bojové formace, a vzápětí se vrhli na ještě zcela omráčenou eskadru.
Sabryn byla na malou chvíli naprosto zmatená. Nový křižník? Ruší se plány? Nebo ne? Mají se stáhnout? A co Fearless? Skočila už do hyperprostoru nebo ne?
„Zelený pět se odpojil.“
Zpět do reality ji vrátil až mechanický hlas z reproduktoru. Ještě než hlášení doznělo, zachytila koutkem oka explozi. To ji probralo. Vzápětí její ruce na ovládacím panelu ožily a laserová děla začala pročišťovat vesmír kolem ní. Naneštěstí bylo droidů tolik, že mezi nimi nebyl moc velký prostor pro manévrování. Přesto se jí nějakým zázrakem podařilo vymotat se z nejhustšího hejna tak, že mohla zhodnotit jejich situaci.
Nakrčila obočí. Nebylo to dobré. Zelené stíhačky byli povětšinou odříznuty a pod neustálou palbou droidů. Nepřátelskému křižníku se navíc povedl výjimečně přesný skok, takže teď se vznášel přesně mezi eskadrou a Victory, díky čemuž byli sevřeni mezi oběma separatistickými loděmi.
Proč jsme s tímhle vůbec nepočítali? pomyslela si Sabryn mrzutě. Bylo jen logické, že křižníku přiletí posily, když zůstával na místě a …
Křach!
Tok jejích myšlenek přerušil výbuch přímo uprostřed nejhustšího hejna droidů. I když od něj byla dost daleko, stejně jí náraz z něj ukousl velkou část štítů.

„Zelený tři se odpojil.“

„Zelený šest se odpojil.“

„Zelený osm se odpojil.“
Několik droidů muselo naráz spustit autodestrukci, čímnž způsobili řetězovou reakci.
Sabryn se rozhlédla po bojišti a rozletěla se na pomoc nejbližší stíhačce, úplně obsypané droidy, kteří na ni doráželi ze všech stran.

„Zelený jedenáct se odpojil.“
Neurazila ještě ani polovinu vzdálenosti, když ji zlověstný hlas upozornil, že už se nemusí namáhat.
„Zatraceně,“ udeřila bezmocně do ovládací desky. Na drobné obrazovce signalizující počet bojeschopných stíhaček zhaslo další světlo. Už jich svítila ani ne polovina. Pohledem rychle přelétla seznam. Zanova stíhačka byla stále funkční. Tak proč ho nikde neviděla?

„Zelený devět se odpojil.“
Támhle! Zanova stíhačka se nacházela dost daleko od hejna droidů. Vlastně až moc daleko. Sabryn se zamračila. Něco nebylo v pořádku. Rychle zapnula vysílačku.
„Zane? Zane slyšíš mě?“
Z reproduktoru se ozvalo zapraskání. Signál byl dost rušený.
„Ne … ůžu se hýb … achytil … ě tažný parsek…“
Tak tohle tady nehrálo! Zanova stíhačka totiž nestála na místě, jak se Sabryn předtím domnívala, ale pomalu se pohybovala směrem ke křižníku.
Sakra, zaklela v duchu a chtěla se mu vydat na pomoc, jenomže se na ni pověsilo celé klubko droidů. Když se jí konečně podařilo vymanit z jejich sevření, úplně se zděsila vzdálenosti, kterou mezitím vlečená stíhačka urazila. Zan už skoro zmizel v útrobách lodi. Už už se za ním chtěla rozletět, když vysílačka opět ožila.
„Zelená eskadro, tady řídící můstek. Slyšíte mě?“
„Zelený dvanáct, slyším!“
„Sabryn! Jak jste na tom?“
Neznámý úřední hlas byl vzápětí nahrazen Keenenem.
„Ztratili jsme šest dalších stíhaček, mistře. A Zan …“
„Co se mu stalo?“
„Zachytil ho tažný paprsek. Musíte nám poslat posily!“
Na druhé straně na okamžik zavládlo zlověstné ticho.
„To nepůjde Sabryn.“
„Co?!“
„Separatisti nám rozstříleli hlavní hangár. Ty stíhačky, co nám zbyly, potřebujeme na obranu. Musíte se stáhnout.“
„A co Zan sakra?“
„Musíme věřit Síle.“
„Kašlu na Sílu! Vždyť ho zabijou!“ odsekla do vysílačky. Zanova stíhačka se jí mezitím ztratila z dohledu úplně.
„Sabryn, teď pro něj prostě nemůžeme nic udělat, chápeš? Musíš zachránit sebe a zbytek eskadry!“ opakoval naléhavý hlas jejího mistra. Úplně se třásla bezmocí. Na chvíli málem přestala vnímat bitvu probíhající okolo.

„Zelený velitel se odpojil.“
Chladný mechanický hlas, oznamující Zanovu ztrátu ji naráz probral z apatie. Hlavou jí náhle probleskla myšlenka stejně šílená, jako pravdivá.
Nebyla bezmocná. Měla stíhačku. Měla světelný meč. A měla odhodlání. Stačí to proti křižníku plnému droidů? Možná ano. Možná ne. Existoval jenom jeden způsob, jak to zjistit.
„Sabryn, seber eskadru a vypadni odtamtud,“ zopakoval důrazněji Keenen. Sevřela pevněji ovládání. A rozhodla se.
„Ne.“
Po její odpovědi nastalo několikavteřinové ohlušující ticho.
„Sabryn, co to…“
Vypnula kanál spojující ji s Fearless a obnovila spojení se zbytkem eskadry. Spojení bylo dost mizerné, ale stačilo to.
„Zelená eskadro, stahujeme se. Musíme se dostat zpátky na loď. Budu vás krýt.“
„Rozumím,“ ozvalo se jednohlasně.
Vzápětí se první stíhačce podařilo odpoutat. Sabryn lehce zlikvidovala těch několik droidů, které se na ni pověsili. Postupně se to povedlo všem a neuspořádaně vyrazili co nejrychleji k lodi. Droidi je nepronásledovali, zjevně vyčkávali na další rozkazy. Teď by se měla rozletět zpět do bezpečí lodi i ona. Nechat Zana Separatistů napospas. Samotného. Uprostřed lodi plné nepřátel …
„Zelená dvanáct?“ zapraskalo v reproduktorech tázavě, když se Sabryn nehýbala z místa. Neobtěžovala se s odpovědí a místo toho opět zapnula otevřenou frekvenci.
„Sabryn, co to k Sithu provádíš? A co mělo znamenat to ne?“ ozval se okamžitě rozčilený hlas jejího mistra.
„Že se nevracím,“ odpověděla Sabryn s klidem, který překvapil i ji samotnou. „Pokud mi nepošlete posily, fajn. Dostanu ho odtamtud sama.“
Vzápětí se vysílačka zaplnila nesouhlasnými výkřiky, které na Sabryn pršely ze všech stran.
„Velitelko Nallo!“
"To je proti rozkazům!"
„Zelený dvanáct, musíte se vrátit!“
„Sabryn, ať tě to ani ...!“
Rozhodným pohybem vypnula vysílačku. Až, nebo možná spíš jestli se vrátí, tak ji Keenen pravděpodobně zabije. Ale myšlenky na návrat byly vzdálenou budoucností.
A ona teď musela řešit přítomnost.

Ohodnoťte povídku:
Podrobné statistiky...
10 hvězd
8 hlasů
9 hvězd
1 hlas
8 hvězd
0 hlasů
7 hvězd
0 hlasů
6 hvězd
1 hlas
5 hvězd
0 hlasů
4 hvězdy
0 hlasů
3 hvězdy
0 hlasů
2 hvězdy
0 hlasů
1 hvězda
0 hlasů