Konfederace a Republika 1: Bitva o Geonosis

Konečně se vám představuje ojedinělý projekt Konfederace a Republika! Dva spisovatelé, v tomto případě ORKIN a DARTH NIHILUS se utkají v bitvě na Geonosis!
Povídka obsahuje mimo jiné i taktické mapy občas důležité pro orientaci, které nejdou vkládat přímo na web a z tohoto důvodu DOPORUČUJEME si ji STÁHNOUT z jedné z následujících adres:
http://uloz.to/xUYiW2Ks/star-wars-konfederace-a-republika-1-doc
http://czshare.com/5651560/STAR+WARS+Konfederace+a+Republika+1.doc
https://webshare.cz/file/30w3lk61t1/star-wars-konfederace-a-republika-1-doc


V případě, že povídku chcete číst v pohodlí tohoto webu, nabízí se ještě možnost stáhnout si pouze mapy:
http://uloz.to/x6HzaD4M/mapy-rar
http://czshare.com/5651629/Mapy.rar
https://webshare.cz/file/SS742C44kw/mapy-rar


Povídka:


REPUBLIKA:

Rell Gallamby se cítil unavený. Propaloval komlink nenávistným pohledem, zatímco se oblékal. Nešlo jen o to, že se pořádně nevyspal, protože byl vzbuzen uprostřed noci. Unavovala ho lidská hloupost. Přestože to už několik měsíců hluboko uvnitř věděl, stále doufal, že si republika zachová zdravý rozum. Že nepřipustí další válku. Sám si pamatoval hrůzy Starkova hyperprostorového a celé řady menších konfliktů, jichž byl svědkem. Jenže se zdálo, že senát ne.

Byl povolán nejvyšším kancléřem osobně. Republika šla do války. K překvapení všech se náhle zjistilo, že na boj sice má armádu, tu ale nikdy nikdo nejen, že neviděl, ale ani o ní neslyšel. Klony, pomyslel si. Republika má tisíce a tisíce soustav, a potřebují nějaké umělé výtvory z laboratoře, aby vyřešili vnitřní krizi, ve které se chce odtrhnout hrstka soustav. Kdyby bylo po jeho, Rell Gallamby by jim to dovolil. Pokud chtějí samostatnost, ať ji mají. Se všemi následky, dobrými, i zlými. On ale byl jen voják. Nerozhodoval, poslouchal.

Oblékl si svoji uniformu plukovníka. Potichu, aby nevzbudil ženu a dvanáctiletou dceru, Tyriu. Věděl, že se situace vyostřuje a že ho povolají, jen si nebyl jistý kdy. Proto pro ně už předem nahrál zprávu. Mohl je vzbudit a rozloučit se osobně, ale jen by to tím všem ztěžoval. Nasadil si čepici a šel.

Chytil vzdušné taxi a nechal se dopravit do vesmírného přístavu. Pro jednou ve své chmurné náladě ocenil pilotování nemluvného droida. Většina obyvatel města spala, takže se bez jakýchkoliv dopravních potíží dostali na místo, kde už postávala hrstka dalších corellianských důstojníků, užívajíce si chladného nočního vzduchu. Nikomu se nechtělo nastoupit do přistaveného vojenského raketoplánu, protože to mohlo být naposledy, co spatří svůj domov.

„Strýčku, jsem rád, že jsi konečně dorazil!“ usmál se na něj zpod jedné z vojenských čapek obličej jeho synovce, Jixe Gallambiho.
„Já tebe taky,“ přikývl Rell, „ale mimo soukromí mě prosím oslovuj hodností, poručíku Jixi.“
Devatenáctiletý mladík předpisově zasalutoval. „Ano, pane.“

Starší muž se potutelně usmál. „Už tě nebudu trápit. Pojď,“ řekl a jako první vyšel po nástupní rampě. Neohlížel se.

Neletěli na Coruscant, jak plukovník předpokládal. Situace byla natolik urgentní, že se vydali rovnou na planetu zvanou Kamino – domov klonovačů a místo srazu s jejich umělou armádou zároveň.

Gallamby paradoxně znal nepřátelské jednotky lépe, než ty, jež budou svěřeny pod jeho velení. Bitevní droidi nebyli nic nového a špionážní síť republiky bedlivě sledovala postupné vyzbrojování separatistů. Klony jsou něco jiného, novinka. Skupina Corellianských důstojníků dostala datapady obsahující to nejdůležitější, co by o nich měli vědět. Jejich předlohou je Jango Fett, obávaný mandalorianský námezdní lovec. Zbytek odstavce mohl klidně přeskočit, protože Fetta znal každý. Urychlení růstu, úpravy kvůli povolnosti – patrně dobrý nápad, velet armádě nájemných lovců lidí by nebylo právě jednoduché. Nejlepší možné brnění, jaké se v galaxii dá pořídit, vytvořené podle mandalorianského vzoru. Blastery navržené stejně, jako ty, které používala senátní komanda. Ultramoderní tanky do každého terénu,
AT-TE, využívající svých šesti masivních nohou, výsadkové lodě jak pro tanky, tak pro skupiny až třiceti pěšáků. Obrovské křižníky, schopné pojmout až osmnáct tisíc vojáků a za využití pro tak velké lodě nezvykle výkonného hypermotoru je rychle dopravit na bojiště kdekoliv v galaxii. Vzato kolem a kolem, něco takového republika ještě neviděla.

Ale nejsou to lidé, pomyslel si Rell Gallamby zachmuřeně. Nevěděl, jak s nimi bude jednat a nevěděl, jak budou reagovat. Z nějakého důvodu jim nevěřil, možná proto, že jejich odhalení přišlo tak nečekaně a nabízelo podezřele jednoduché řešení krize. Ne vždy je to nejjednodušší řešení tím nejlepším, pomyslel si. Republika by bez nich nemohla začít válku a ušetřila by galaxii dalšího krveprolití...

V dostupných dokumentech se mu podařilo utišit jednu zásadní obavu, a to, jak klony u Síly rozlišit. Klonovači na to pomysleli a tak se dočetl, že brnění vojáků je rozlišeno barevnými pruhy podle hodností. Žlutá pro komandéry, červená, modrá a zelená pro kapitány, poručíky a seržanty. Jednoduché a efektivní.

Kamino byla ta nejodlehlejší planeta, jakou Rell kdy navštívil. Pokud se hodině strávené zavřený v křižníku na její orbitě dá říkat návštěva planety. Jednou za tu dobu se nicméně dostal na můstek, kde planetu mohl průzorem alespoň spatřit. Nebylo toho tam moc k vidění. Vlastně jen jedna velká, kulatá, modrá skvrna. Co považoval za skutečně impozantní pohled, byla flotila osmnácti křižníků třídy Acclamator, jako ten, na jehož palubě se octl. Velikostí směle konkuroval republikovým Drednaughtům, na kterých měl v minulosti tu čest sloužit. A, jak si musel připustit, Acclamator byl mnohem modernější. Dokonce pro něj použili novou třídu, trochu nadneseně nazvanou hvězdný destruktor.

„Vítejte na palubě Poselství, plukovníku!“ vykřikl nadšeně kapitán lodi. Corellian a navíc starý známý Rella Gallambyho.
„Kapitán Bren Belos,“ zachoval si plukovník zdvořilý odstup, vědom si hodnostní nadřazenosti starého přítele a mnoha očí kolem, „rád vás zase vidím. Jak se zabydlujete na novém typu plavidla?“
„Docela to ujde,“ zazubil se kapitán, zcela evidentně podhodnocující míru svých dojmů. „Mám trochu obavy, co se palebné síly týče, ale transportní loď je to nedocenitelná. Dostanu vás a vaše hochy do akce snáze, než kdy dřív.“
„To rád slyším. Ale nejsou to moji hoši. Ještě jsem s nimi vůbec neměl tu čest, jaké klony vlastně jsou?“
„Vidíte je všude kolem, jsou úžasní! Sotva kdy potkáte důstojníky, kteří by tak bezvadně rozuměli své práci!“ zářil Bren Belos. Plukovník Rell se znovu rozhlédl po můstku a uvědomil si, že opravdu většina mužů kolem nosí stejnou tvář. Ano, svojí práci rozumí dobře, protože to je taky to jediné, k čemu byli vytvořeni, pomyslel si. Nelíbilo se mu, když je kapitán srovnával s lidskými důstojníky.
„Doufal jsem, že mě spíše seznámíte s těmi, kterým mám velet,“ povytáhl Rell obočí.
„Ale jistě, pomalu se vám slétají v hlavním hangáru. Jsem si jist, že s nimi budete spokojen. Poslouchají na slovo a bez připomínek.“

Rell se rozhlédl a trochu se ošil, ale pak si i přes přítomnost hordy Jango Fettů dovolil následující otázku: „Když jim řeknu, ať si přiloží blaster k hlavě a zmáčknou spoušť, poslechnou? Potřebuji vědět, jestli jednám spíše s droidem, nebo s myslící bytostí.“
Kapitán pokrčil rameny. „Nerad bych, abyste tento druh testování prováděl na palubě mé lodi.“

Rell přesto svoji odpověď dostal, když zaznamenal opovržlivý pohled, byť pečlivě skrývaný, ve tváři jednoho klona. Možná, že by podobný rozkaz poslechl, ale přemýšlel by o něm. Měl vlastní názor.

Spleť chodeb byla matoucí a Rell nezabloudil jen díky svým průvodcům, do hangáru nicméně dorazil. Hemžilo se to tam postavami v bílých brněních, vzdušnými transporty, piloty, techniky, bylo to zkrátka jako přenést kasárna do pouhé jedné části lodi. Neuvěřitelné. Klony si čistily zbraně, řadily se, ale také si povídaly. Jen tak, bez důvodu.

„Plukovníku Gallamby, já jsem komandér CT-3821. Mám vás informovat, že jsem byl i se svým regimentem přidělen pod vaše velení,“ ozvalo se ze strany od klona se žlutým označením.
„Och... Děkuji vám, komandére,“ vyhrkl lehce nepřipravený Rell, „ale obávám se, že je to tu všechno pro mě tak trochu nové. Byl bych rád, kdybyste mi ukázal mé muže. Vůbec se tu nevyznám,“ přiznal.
„Samozřejmě,“ odpověděl klon bez zabarvení hlasu, kterým by o sobě něco prozradil, „tudy.“

Došli až na druhý konec hangáru. Tam se postavili na hromadu beden s vojenskými zásobami, aby získali lepší přehled, a komandér začal s výkladem:

„Jsme osmnáctý regiment s kódovým označením Zvířata. Máme asi dva a půl tisíce vojáků pro akce a další tisíc v zázemí. Ten tvoří piloti, technici, zdravotníci, štábní důstojníci, prostě všichni, kteří jsou v armádě potřeba, ale většinou se nenasazují do boje. Pokud jim přesto dáte do rukou zbraně, jediný rozdíl oproti nám ostatním je, že vám po boji budou nejspíš chybět. Jestli nechcete jmenovat někoho jiného, já budu vaším zástupcem na bojišti.“
„Ne, myslím, že si vás raději nechám. Věřím, že jste pro svůj úkol... Jako stvořený,“ zašklebil se Rell nad původně neúmyslně kousavou frází. Klon nijak viditelně nereagoval.
„Náš regiment se dělí na čtyři bataliony, 315., 316., 317. a 318. Jejich kódová označení jsou Bantha, Dewback, Nuna a Sarlacc. Nesmějte se Nunám, užijí si toho dost i od nás,“ poznamenal komandér pobaveným hlasem. Rell strnul. Oni mají i smysl pro humor?
„Nebudu, slibuju.“
„Každému batalionu velí major. Jejich čísla jsou-“
„Ne, ne, to je v pořádku. Stejně bych si to nezapamatoval. Budu jim říkat podle zvířete batalionu, kterému velí, snad si to nějak přeberete.“
„Ano, pane,“ odpověděl ne zrovna nadšeně komandér. „Bataliony mají po šesti stech šedesáti vojácích, šest set nasazovaných. Dále se každý dělí na čtyři roty po sto čtyřiceti čtyřech a každá rota na čtyři čety po třiceti šesti vojácích. Máme ještě družstva po devíti mužích, ale to už vás s vaší hodností nejspíš nebude zajímat.“
„Pochopil jsem, že máme nějaká bojová vozidla?“ nadhodil Rell.
„Ano, pane. Čtyři tanky typu AT-TE, jeden ke každému batalionu. Také letecké transporty LAAT pro pěchotu i tanky, ale problém je, že tenhle křižník má o hodně větší kapacitu pro pěchotu, než pro transporty. Díky tomu jsme jich pro náš regiment pobrali jen dvacet. Unesou až třicet mužů, z toho plyne, že v první vlně můžeme vysadit jen jeden batalion. Transporty se pak vrátí pro posily. Modifikované LAAT pro výsadek tanků se nám sem nevešly vůbec, takže budeme muset počkat, až nám je půjčí z jiných oddílů.“
„Nebude to trochu problém?“
„To tedy bude,“ přikývl s vážným hlasem komandér. „Jestli dovolíte, pane, celá tahle mise není vůbec naplánovaná. Pobereme, co můžeme a poletíme, ale bude to strašlivý masakr.“

Rell Gallamby s podivem zjistil, že po tomto rozhovoru už nikdy své vojáky nepovažoval za ty klony. Možná, že byli všichni stejní, ale pořád lidé. Uvažoval, jak by se mu líbil Jango Fett, kdyby měl tu čest se s ním setkat...

„Komandére, můžu se vás na něco zeptat?“ vypálil Rell rychle, než si to stačil rozmyslet.
„Samozřejmě, plukovníku.“
„Nebojte se, je to jen řečnická otázka, ale kdybych vám nařídil přiložit si pistoli k hlavě a zmáčknout spoušť, poslechl byste?“
Klon ztuhl. Odpověď si pečlivě rozmyslel. Pak přikývl. Budou o tom přemýšlet, ale poslechnou, vybavil si corellian svoji předchozí myšlenku. „Pokud bych cítil, že k tomu máte důvod, pak ano.“
„A pokud bych ho neměl? Rozkázal to jen ze svého rozmaru?“
„Pak bych vás zastřelil za zradu republiky, pane,“ prohlásil klon bez mrknutí oka.
„Chápu,“ odpověděl Rell Gallamby. Měl mnoho materiálu k přemýšlení...

O několik hodin později:

Geonosis. Pouštní planeta plná nejen velmi přesvědčených separatistů, hmyzího druhu geonosanů, ale navíc bojových droidů a továren, které v jednom kuse chrlily další. Rell Gallamby se ke svému zděšení dozvěděl, že v okamžiku příletu republikové flotily do soustavy tam dole právě bojuje o život více než dvě stě jediů v jakési aréně. První oddíly vpadly na povrch bez jakéhokoliv plánování, aby je stihly zachránit. Plukovník mohl jen sedět nad hologramovou mapou a všemu přihlížet. Jeho regiment musel zajistit oblast nazvanou sektor 3, zatímco někde v sektoru jedna probíhal boj v aréně. Měli dva úkoly, vyřadit továrnu na droidy na sever od přistávací zóny a pokusit se zabránit v útěku jádrovým lodím obchodní federace na východ. Jak klonový komandér, tak corellian se ovšem shodli, že obojí je nemožné stihnout v čas...

Sem patří mapa 1

„Nemusíte to dělat, pane,“ domlouval mu komandér naposledy, když se Rell Gallamby rozhodl nastoupit do transportu v druhé vlně útoku, spolu s 316., Dewbacky. Banthy, tedy 315., právě teď držely přistávací zónu proti přesile droidů.
„Nejsem zvyklý velet z orbity, komandére. Kromě toho potřebuji vidět, jak to tam dole na Geonosis vypadá. Až se transporty vrátí, přidejte se ke třetí vlně a prosím, dejte pozor na mého synovce, poletí s vámi,“ rozloučil se plukovník, zastrčil do pouzdra, připnutém po corelliansku na stehně, blaster, a počkal, až se zaklapnou posuvné dveře. Rozsvítila se červená světla a zanedlouho ucítil zhoupnutí, jak se transport vznesl. S nezaměnitelným zvukem, jenž se mu hned napoprvé vryl do paměti, se prodíral atmosférou maximální možnou rychlostí v naději, že dole ještě najdou Banthy celé a místo k relativně bezpečnému přistání spolu s nimi.

Netrvalo dlouho a začaly se ozývat výbuchy. Protiletecká palba, věděl Rell. O jednu loď už přišli při prvním výsadku, další takovou ztrátu si nemohli dovolit. Chtěl nařídit otevření dveří a uniknout tak stísněnému tichu uvnitř, ale takto si uchovali alespoň minimální ochranu, proto mlčel. Se zaujetím navíc zjistil, že kloni si, neslyšeni okolím, povídají na vnitřních kanálech svých přileb. Mohl jim nařídit, ať mluví nahlas, ale považoval to za zbytečné. Pokud měli něco důležitého, jistě by mu to sdělili. Před bitvou jsou věci, které nechcete probírat s nadřízeným, jak sám dobře věděl. Zdálo se, že to platí i u klonů.

„Výsadek do jedné minuty, otevírám dveře!“ ozval se napjatý pilotův hlas z praskajícího palubního komlinku. Plukovníka zpočátku oslnilo prudké světlo, odrážející se od rudého písku Geonosis. Zrovna, když si zvykl, oslepila ho vybuchující jasně červená zář droidí palby. Těsně vedle, vydechl. Až poté si uvědomil, že kus šrapnelu srazil jednoho klonového vojáka, stojícího po jeho levici, do hlubiny.

Banthy držely linii. Jejich řady prořídly, ale neustoupily ani o píď, to se jim muselo nechat. Výsadek proběhl bez obtíží. Vojáci věděli i bez rozkazů, co mají přesně dělat. Rozeběhli se k linii Banth a podle potřeby ji vyztužili. LAAT ještě před odletem vypustily salvu raket a laseru, takže se jim podařilo zlikvidovat většinu droidů rozesetých na otevřené pláni. Proti zbytku se snadno udržíme, než dorazí Nuny. Pak se vydají do útoku, jak se Rell Gallamby rozhodl, nemohou si dovolit čekat na poslední batalion. Ten poslouží k zajištění přistávací zóny pro případ nutnosti ustoupit.

Protože v ten moment neměl na práci nic užitečnějšího, sledoval své klonové vojáky při akci. Byli to chladní profesionálové, kteří dělali, co bylo třeba, nehledě na své vlastní životy. Rella Gallambyho poprvé napadlo, že je to možná lepší, než nechat ve válce bojovat a umírat lidi, syny, bratry, otce, manžele... Zvlášť, pokud za nepřítele bojovali droidi.

„Držte linii!“
„Pokropte ty SBD na levém křídle!“
„Droideky! Potřebujeme raketomet, hned!“
„Udržujte palbu!“

Vítězili. Občas některým z těl v bílém proletěl červený výboj a vrhl ho nazpět do rudého písku Geonosis, ale jeho místo ihned zaujal jiný. Udrželi se bez větších potíží až do příletu Nun, přesně jak plukovník předpokládal. Další sprška výbušnin z LAAT, a čerstvé posily, droidy zlomila. Těch pár set stále funkčních se začalo stahovat směrem k lodím.

„Doporučuji zaútočit na droidí továrnu, veliteli,“ oznámil komandér Zvířat, když vystoupil.
„Továrna nám nikam neuteče,“ zavrtěl hlavou Rell.
„To možná ne, ale její obrana se posiluje s každým droidem, kterého stihne vyrobit. Navíc na zničení jádrových lodí obchodní federace musíme přivolat dělostřelectvo, a jak znám dělostřelce, ti nepřistanou, pokud máme takovou hrozbu v zádech.“
„Přesvědčil jste mě, komandére. Vezměte si Banthy a Dewbacky a postarejte se o továrnu. Já zatím budu s Nunami pronásledovat ustupující droidy k lodím a pokusím se jim odříznout cestu.“
„Rozkaz, pane.“
„No a co já?“ zeptal se dotčeně Jix Gallamby, plukovníkův synovec.
„Ty mi budeš dělat pobočníka a nevzdálíš se na krok.“
A tak vyrazili. Do bitvy a za svým osudem...


KONFEDERACE:

Ved udeřil pěstí do holostolu. Klony zaútočily na jeho předsunuté linie. A porazily je. Po čele mu stékaly kapičky potu. Bylo to poprvé, co velel regimentu. Věděl, že nesmí ztrácet čas. Pečlivě si prohlédl mapu a zvážil všechny své možnosti. Pak uviděl něco, co považoval za dar z nebes. Mezi jeho a republikovými pozicemi byla nízká vyvýšenina, nepřesahující výšku droida B2.

Neváhal ani sekundu, obrátil se na svého pobočníka a pravil: „Stáhněte prapory Ryloth, Revan a Eclipse k továrně co nejrychleji to půjde! Prapor Valkýra ať ustoupí a skryje se za tuto vyvýšeninu,“ řekl a ukázal na holomapu do míst, kde se výběžek nacházel. „Droidi B1 ať zalehnou na okraji vyvýšeniny, aby mohli střílet na nepřítele a sami byli chráněni. Tanky chci mít daleko od sebe, aby je bylo těžké zasáhnut, droideky mezi nimi a droidy B2 za tanky. Domobrana z praporu Nihilus ať se stáhne k lodím a protonovými děly ostřeluje nepřítele. Prapor Scípio ať se přidá k Valkýře!“ Byl napjatý jak struna, přestože věděl, že i kdyby se mu podařilo zvítězit nad těmito klony, přišli by další a další.

Věděl, že je může pouze zpomalit, nikoli porazit, a dle toho také postupoval. Ovšem nyní, když objevil svou taktickou výhodu, se šibalsky usmíval a sledoval na holostolu vývoj situace. Klony se rozdělily, čímž ještě zvýšili jeho šance na ubránění vyvýšeniny, která zabírala střed cesty, po které klony musely přejít, aby se dostaly k lodím. Sledoval také, jak se protonová děla sunou na své pozice a některá již dokonce zahajují palbu na nepřítele a smetávají jejich vojáky z povrchu geonosiského. Přesto však nebyla palba tak účinná, jak plánoval a k jeho linii se stále blížilo příliš nepřátel.

Když však klonoví vojáci narazili na hlavní bojovou linii, karta se obrátila. Droidi, ač nemířili přiliš přesně, stříleli republikové vojáky jednoho po druhém. Kloni začali pomalu ustupovat z dostřelu. Na zemi jich ležely desítky mrtvých nebo zraněných. Ved s potěšením sledoval selhání části nepřítelova útoku, bylo mu však jasné, že se vrátí a že už mu neskočí podruhé na stejný trik.

Mezitím s napětím sledoval, jak se tři z jeho praporů přibližují k továrně. Z druhé strany se blížily klony. „Pane, to nemohou stihnout!“ ozval se za Vedem mechanický hlas. Byl to taktický droid. „Bez tebe bych si toho nevšiml,“ zasyčel zlostně Ved. Zahleděl se do holomapy a opravdu, jeho vojáci to neměli šanci stihnout. Dle formace, ve které se jeho síly pohybovaly, bylo vidět, že droidí velitelé projevili trochu samostatnosti, což bylo pozoruhodné. Formace byla kosočtvercová, přičemž první linii tvořily tanky a droideky,za nimi pochodovali drodi B2 a úplně vzadu droidi B1.

Stále však zbýval docela velký kus cesty k továrnám, a tak se rozhodl to v tuto chvíli neřešit. Náhle se celý obraz na holomapě rozklížil a zmizel. Všichni na sebe vrhli nechápavé pohledy. Náhle se však Ved vydal ke dveřím se slovy: „No nic, lidi, přesuneme se na palubu nejbližší jádrové lodi, tam budeme v bezpečí sledovat bitvu.“ Všichni jej následovali.
Venku na ně již čekal raketoplán, který je dopravil na jejich loď. Nyní jen vyčkávali, co jejich nepřítel vymyslí...

Sem patří mapa 2


REPUBLIKA:

„Kód rudý, kód rudý, jsme pod těžkou palbou, komandére!“ snažil se Rell Gallamby překřičet štěkot blasterů. Ustupující droidi měli obrovské štěstí, že narazili na jakousi vyvýšeninu, za kterou se kryli, zatímco klonované vojáky přistihli v naprosto plochém terénu. S jediným batalionem šlo o beznadějnou situaci, proto ustoupili na hranici účinného dostřelu blasteru a s minimálními ztrátami tak vázali droidy tam, kde byli.

„Tady komandér Zvíře, rozumím, ale s Banthami a Dewbacky jsme už téměř dosáhli továrny, nebylo by taktické jít vám teď na pomoc. Vaše rozkazy?“

Rell si promnul čelo jako obvykle, když se potřeboval uklidnit. Jeho snaha ale vyšla na prázdno, když těsně kolem prolétl rudý výboj a on sebou instinktivně trhl a skrčil se k zemi. „A co Sarlacc? Už přistáli?“
„Ano, pane. Mám je poslat za vámi?“
„Ne, právě naopak! Posílí vás!“ Ignoroval vytřeštěný Jixův pohled a pokračoval: „Náš úkol je zadržet ustupující droidy a to tady docela dobře zvládáme. Vy vyřaďte továrnu, jak nejrychleji to půjde, poté by k vám měl už dorazit Sarlacc. Společně se prostřílíte pryč a vpadnete do zad nepříteli na naší pozici. Rozumíte?“
„Ano, pane!“ odpověděl rozhodně komandér.

„Strýčku, nejsem si úplně jistý, jestli to byl dobrý nápad!“ vykřikl Jix a poslal několik výstřelů naslepo směrem k nepříteli. „Droidi na nás sice skoro nedostřelí, ale starosti mi dělá to dělostřelectvo!“
„Klid, ti nás na tuhle vzdálenost netrefí. Jsou to primárně protiletecká děla, to vás na akademii neučili?“ Právě když domluvil, ozval se výbuch, jak dopadla jedna střela. Rozhodila skupinku vojáků v bílých brněních po okolí jako hadrové panenky. „No dobře, doufejme, že už dnes spotřebovali svoji dávku štěstí!“

„Teď by se možná hodily ty tanky!“
„Jo, nebo pár dalších regimentů. Přestaň mít hlavu v oblacích, než ti jí někdo ustřelí. Zalehni a opětuj palbu, mladý muži!“

Jix Gallamby ochotně poslechnul a Rell následoval jeho příkladu. Několikrát vypálil ve slepé naději, že se mu podaří něco trefit. Mrkal, aby z očí dostal rudý prach, který už mu začínal lézt krkem, obrazně, i doslova. Ležel a čekal. Klonovaní vojáci kolem něj dělali to samé, opakovaně mačkajíc spouště pušek. Bylo horko a nezvykle sucho a jeho nechránilo žádné brnění. Sporadicky do blízkosti oddílu dopadl nějaký z těch lépe mířených pozdravů od droidů na druhém konci pláně.

Trvalo to věčnost, ale pak se ozval zápěstní komlink: „Plukovníku Gallamby, tady komandér Zvíře. Tovární komplex byl neutralizován, jenže se k nám blíží celá armáda droidů. Dorazí dřív než Sarlacc, ale máme tu dobré obranné pozice ve skalách. Rozkazy?“
„Připravte separatistům uvítání a až se Sarlacc ukáže, rozdrťte je. Stačíte na to?“
„Ano, pane. Ale bude chvíli trvat, než se k vám dostaneme.“
„O svoje Nuny si nedělejte starosti, my se tady udržíme. Hlavně vyhrajte!“


KONFEDERACE:

Vedovi se klepaly ruce, po čele stékal pot. Ztratili továrnu! Měl chuť někoho zaškrtit. Těžce oddechoval a prohlížel si holomapu. Přemýšlel o dalším postupu. Rozhodl se nechat své tři prapory zaútočit na nepřítele. Sledoval, jak dobře organizovaní droidi doslova smetli první linii nepřítele. Probíjeli se do hloubi jejich formace, avšak Ved tušil, že tento úspěch nebude mít dlouhého trvání. Přes komlink dal droidímu veliteli rozkaz k okamžitému ústupu.

„Pane, mohli bychom zvítězit, máme zde dostatek jednotek, pane,“ odporoval mu droid.
„Nemohli, nepřátelé si povolali posily, navíc mám plán jak je porazit!“ odpověděl mu Ved a přerušil spojení, doufaje, že droid pochopil, co po něm chce.
Zatímco se droidi stahovali od továrny, přesunul svou pozornost ke své linii za vyvýšeninou. Měl tam hned dva prapory, mohl by nepřítele překvapit, ale byl si vědom rizik, která hrozila, pokud by útok neuspěl.

Dlouho zadumaně hleděl na holomapu, nemohl se rozhodnout.
Nakonec se však rozhodl, vyšle je do útoku. Komlinkem se spojil s droidím velitelem 29. praporu. Za pár minut byli připravení vyrazit.

Na vrchol vyvýšeniny vyjely droideky, které začaly naslepo střílet po klonových vojácích. Málokdy se trefily, ale kloni byli donuceni věnovat veškerou pozornost snaze vzdálit se z dostřelu.

V tu chvíli zpoza vyvýšeniny vyběhly masy droidů B2. Následováni droidy B jedničkami. Tanky AAT jim poskytovali dobrou palebnou podporu. Do toho všeho se ozývaly výbuchy střel z protonových děl, které dopadaly všude okolo, jen svůj cíl zatím minuly.
Ved se spokojeně usmíval, když v dáli sledoval útok své armády a modlil se k Síle, aby neprohrál.

Droidi útočící směrem od vyvýšeniny rychle získali díky svému počtu přesilu a střely z tanků a protonových děl jim v tom napomáhala. Kloni museli chtě nechtě ustupovat. Separatisté postupovali za velkých ztrát, ale postupovali.

Droidi se probíjeli stále hlouběji přes linie nepřítele. Klony padaly po desítkách a pomalu ustupovaly směrem k jejich přistávací zóně.

Ved to všechno pozoroval z můstku jádrové lodi. Komlinkem komunikoval s drodími komandéry. Přicházelo jedno kladné hlášení za druhým.

Vydal rozkaz Geonosianům, aby se vydali pomoct útočícím droidům. Jeho čelním liniím už pomalu docházely síly.
Doufal, že tam dorazí v čas...


REPUBLIKA:

Špatné zprávy zkrátka nepřestávaly přicházet. Pozice komandéra Zvířete a jeho dvou batalionů se ukázala nebýt tak pevnou, jak se klon domníval, protože místní geonosiani znali dobře zdejší hory a provedli jimi droidy. Zničení továrny se ukázalo být až příliš drahým vítězstvím. Posíleni Sarlaccem sice droidy porazili a zahnali, ale nezlikvidovali definitivně. Rell Gallamby zároveň zjistil, že u vyvýšeniny s Nunami nestojí proti jednomu, ale proti hned dvěma batalionům droidů a navíc dostával zprávy o masivních domorodých posilách směřujících na bojiště. Ustupovali směrem k přistávací zóně pod těžkou palbou.

„Chci ihned naše výsadkové lodě, to je rozkaz! Ať čekají nad LZ, pokropí naše pronásledovatele vším, co mají, pak se nalodíme! Vzduchem provedeme obchvat, spojíme se s ostatními bataliony na severovýchod od naší pozice, dorazíme tu hrstku droidů bránících jádrové lodě a zničíme je dřív, než se plecháči tady vzpamatují!“

„Hlášení od invazního velení, aréna v sektoru jedna je zabezpečena, separatisté na povrchu se evakuují, musíme jednat rychle. Další regimenty jsou na cestě, ale jakmile se nepřítel dostane do vzduchu, nebudeme schopni jim zabránit v útěku!“ snažil se Jix překřičet válečnou vřavu, držíc si ruku u komunikátoru v uchu.
„O důvod víc si pospíšit! Každý protivník, kterého nezničíme teď a tady, se nám postaví někdy v budoucnu!“

Plukovník si mimoděk představil svoji ženu, jak jí oznamují, že padl na jakési vzdálené, písečné planetě v druhořadé šarvátce na periferii bitvy. Pak si vynadal za rozptylování se a rozstřílel droida, který se odvážil nejblíže. Dál nedohlédl díky hustým mračnům prachu zvířeného tisíci nohou a znovu zalitoval, že na rozdíl od klonů i droidů musí spoléhat jen na vlastní zrak.

To už uslyšel kvílivý zvuk LAAT. Zvuk naděje. Rakety některých se zahryzly do předních řad droidů, zatímco zbylé transporty již otevřely svá vrata a začaly nabírat muže. Plukovník popadl synovce za ruku jako malého chlapce a smýkl jím dovnitř, než sám nastoupil. Uvnitř bylo mnohem víc prostoru, než při výsadku...

Po chvíli se obě skupiny LAAT vyměnily, dosud prázdné přistály, zatímco ty druhé spustily krycí palbu. Pomyslel si, že kdyby je tak netlačil čas, tady by s leteckou podporou dotírající droidy na hlavu porazil. Na to ale bude dost času, až se podaří zabránit nepřátelským vesmírným lodím v odletu...

Sem patří mapa 3

KONFEDERACE:

Ved hleděl na holomapu. Pokud nic neudělá, celá jeho linie se seskládá jako domeček z karet a to nebylo zrovna něco, co by si přál. Na jedné straně sice pronásledoval nepřítele, na straně druhé se mu drolila jeho linie postavená ze tří praporů, které již nebyly z nejpočetnějších. Na můstku procházelo několik droidů B1. Ved se při pohledu na jednoho z nich zarazil. Jejich tělo bylo v barvě písku... Písek. Vedovi prolétlo hlavou hned několik myšlenek. Pak mu to došlo. „Písek!“ zakřičel tak, že to bylo slyšet přes celý můstek.

„Cože, pane?“ zeptal se zmatený drodí asistent. Ved si ho však nevšímal a upřel zrak na mapu. Oči mu jen zářily. Okamžitě zapnul komlink a vydal veliteli všech tři regimentů v severní části bojiště rozkaz, aby jeho droidi zalehli a nestříleli, dokud nebudou mít jisté, že zasáhnou nějakého klona. Droid poslušně odpověděl, že rozumí.

Zanedlouho bylo vidět, jak zadní linie droidí armády, které tvořily jednotky složeny výhradně z droidů B1, lehají do písku a skrz zvířený písek je nebylo vidět. Čelní linie, tvořená droidy B2 začala ustupovat. Stejně jako tanky. Stáhli se za ležící droidy B1 a snažili se vypadat natolik přesvědčivě, aby klony nepojaly podezření.

Ved byl při tom pohledu napjatý jak struna. Na tomto manévru závisel výsledek boje v téhle části bitvy.

S potěšením sledoval, že klony si ležících droidů nevšimly. Místo toho zrychlily, aby dostihly ustupující část. Když už byli jen pár metrů od první bojové linie, ozvaly se výstřely a několik klonů padlo na zem. V tu chvíli se naoko ustupující droidí armáda zastavila a zahájila ničivou palbu na zmatené klony, které však netrápila tolik palba od těchto nepřátel, jako spíš přesná střelba, která přicházela jakoby odnikud a která jich už mnoho poslala na onen svět.
Teď se karta obrátila.

Klony ustupovaly ve snaze nepřijít o další vojáky. Mnoho jich však bylo zabito. V konečném výsledku to ovšem nemělo takový úspěch, jelikož ke klonům se blížily posily.

V tu chvíli přispěchal droidí velitel, v ruce držel holokomunikátor, na kterém se přehrával Dookuův rozkaz k ústupu.

Vedovi z toho spadla čelist. To ne, to nemůže být pravda, pomyslel si.
Přesto se mu ulevilo. Už nemusel zůstávat na téhle písečné planetě, na které na něj čekala pouze smrt.

Komlinkem se spojil s obsluhami protonových děl a vydal jim rozkaz k ústupu do jádrové lodě. Zároveň přikázal praporům v západní části bojiště ustoupit k lodím.
Ved sledoval na holomapě své ustupující droidy a modlil se, aby ho toto čekání na opozdilce nestálo příliš. Byl netrpělivý.

Boje v severním sektoru bitvy ztrácely na intenzitě díky velkým ztrátám na stráně droidů. Ani při těch nejoptimističtějších představách nedoufal, že by se udrželi tak dlouho. O pár vteřin později mu již ohlásili, že zbytky armády jsou naloženy.

Vydal povel ke vzletu. Loď se otřásla a začala stoupat. Lodí škublo několik výbuchů střel, které dopadaly na vnější plášť. Ved sledoval, jak je jeho obranná linie rozprášena.

Ve vesmíru se jádro lodi spojilo s obrovským prstencem a loď Scipio I. se vydala na cestu hyperprostorem směrem k nejbližší konfederační planetě.


REPUBLIKA:

„Tak co se to tady děje?!“ vykřikl Rell Gallamby na nejbližšího klona, sotva vyskočil z LAAT, které ještě ani pořádně nedosedlo. Regiment byl konečně zase spolu.

„Další přepadení, pane. Těžké ztráty. Byla to past, ale sotva vás zahlédli, dali se na tentokrát opravdový ústup.“
„Jaká je současná situace?“
Voják svěsil hlavu. „Je mi to líto, pane, byli jsme příliš oslabení a nedokázali je zadržet. Separatistické lodě už jsou na orbitě.“

Rell zavřel oči a stiskl si prsty kořen nosu. Chvíli uvažoval, a pak zuřivě zmáčkl tlačítko holokomunikátoru. „Kapitáne Belosi, okamžitě koncentrujte palbu na přibližující se loď Obchodní federace! Opakuji, ať vaše Poselství okamžitě spustí palbu!“
Chvíli trvalo, než se kapitán objevil v podobě přeskakující modré figurky a spustil: „Lituji, plukovníku, ale na orbitu právě teď stoupají desítky nepřátelských plavidel z celé planety. Naše flotila má jeden společný cíl, abychom alespoň ten dokázali smazat z oblohy, než zmizí. Říkal jsem vám, že bych potřeboval větší palebnou sílu,“ povzdechl si Belos.
„Ksakru!“ vykřikl Rell.

Stál uprostřed pouště pokryté mrtvými těly a rozbitými stroji. Cítil kouř, který k němu spolu s všudypřítomným rudým prachem přivály poryvy větru. Ticho narušovalo jenom nepřetržité hučení repulzorů LAAT. Upřel pohled k zemi, sundal si čepici a hřbetem ruky se pokusil otřít si pot z čela. Dosáhl jen toho, že se mu na něj nalepil další písek.

„Pane, očekáváme rozkazy,“ oznámil komandér Zvíře, který si ho mezi tím vším našel.
„Rozkazy...?“ zamrkal Rell. „Ach, ano. Posbírejte raněné a naložte je do transportů. A spojte mne s vrchním velitelem.“
„Pane!“ zasalutoval klon a vydal se splnit rozkazy.

Plukovník upřeně sledoval oblohu, kde zmizela jeho kořist, jako by v té dálce mohl vidět jednotlivé lodě. Pak ho vyrušil Jix, když mu položil ruku na rameno. „Strýčku?“
„Ano, Jixi?“
„Už je konec?“ zeptal se. Když si Rell mladíka prohlédl, zjistil, že je bledý a pod okem má krvavý šrám.
„Ne, chlapče. Tohle je teprve začátek.“

KONEC
Těšíme se na Vaše komentáře a vy se těšte na pokračování!
Již příště:
Bitva na starověkém sithském světě Dromuund Kaas ve znamení sithských artefaktů, mezi ORKINEM a DARTH SEVEREM! Kdo zvítězí?