Gregor - příběh hrdiny

Schyluje se ke konci Klonových válek. Republika právě vyhrála bitvu o Corruscant a Anakin s Obi-Wanem zachránili kancléře. Nic z toho ovšem hlavní hrdina tohoto příběhu neví. Gregor leží u jediného doktora na Abafaru. Ordinace je špinavá a je napojen na přístroje, které jsou ale dost zrezivělé. Přesto ho drží při životě v komatu. Za tu dobu, co byl mimo, mu na tváři opět vyrašily vousy. Pan Borkus byl sice naštvaný, že chtěl Gregor odletět a stále mu to nedokázal odpustit, ale přesto cítil výčitky svědomí, že mu neřekl, kdo je a chodil Gregora navštěvovat a doufal, že se probere.

Po nějaké době Gregor pomalu otevřel oči. Zpočátku viděl pouze rozmazaný obrys nějaké postavy, ze které se vyjasnil pan Borkus. „Kde to jsem? Co se stalo?“ ptal se unaveně Gregor. „Jsi na Abafaru. Po tom výbuchu jsi upadl do komatu,“ řekl radostně Borkus, ukázal na něco napravo od Gregora a pokračoval: „Tady je tvá zbroj. Je zázrak, že jsi to přežil.“ Gregor se s námahou posadil a uviděl své brnění, které bylo celé ohořelé a helmu, která měla na pravé straně tváře velkou prasklinu. „Moment… Už si vzpomínám… Pomohl jsem plukovníku Gasconovi. Všude byli droidi… Střelil jsem do sudu s Rhydoniem a… A… Víc už nevím,“ řekl Gregor a opět se položil na lůžko. Po chvíli se v místnosti objevil devaronian. Podle oblečení Gregor usoudil, že je to doktor. Devaronian si ho chvíli prohlížel a pak s rozvahou řekl Borkusovi: „Vypadá v pořádku, ale raději si ho tu ještě týden nechám.“ „Dobře doktore. Gregore pokus se spát. Zítra tady přijdu a odpovím ti na všechny otázky,“ řekl Borkus a odešel. „Má o vás starost,“ řekl doktor. „Já vím,“ řekl Gregor a pomalu přecházel do šepotu: „Ale to neodčiní, co udělal.“ Gregor zavřel oči a usnul.

Druhý den ráno Gregor ležel v posteli a uvažoval. Jak dlouho byl v komatu? Stále se bojuje? To všechno se mu honilo hlavou a nemohl se dočkat, až přijde Borkus a odpoví mu. Na chvíli zavřel oči a opět usnul.

Když se vzbudil, Borkus už tam byl. „Rád tě vidím zdravého,“ řekl Borkus a pokračoval: „Určitě toho chceš hodně vědět. Tak… Ptej se.“ „Jak dlouho jsem byl v komatu?“ zeptal se Gregor a Borkus si povzdychl: „Skoro celý rok. Je to opravdu zázrak.“ „Nevíte, jestli se ještě bojuje?“ „To já nevím. Ale včera sem přiletěl nějaký zbloudilý pilot se svým synem. Prý jsou z Correlie. Možná o tom něco bude vědět. Ale ještě pár dní tady budeš muset zůstat,“ řekl Borkus a Gregor doufal, že se ještě připojí ke svým bratrům a bude bojovat za Republiku.

Když ho po pár dnech doktor propustil, Borkus mu přinesl jeho oblečení a Gregor si to hned zamířil k těm Correliancům. Po chvíli chůze se dostal do přístavu v bývalém těžebním zařízení, které po jeho akci již nefunguje. Gregor uviděl malou nákladní loď a před ní nějakého muže s asi desetiletým chlapcem. Chvíli uvažoval, co řekne a když se potom dostal blíž, řekl: „Ehm. Zdravím. Jmenuji se Gregor. Vás jsem tu ještě neviděl.“ Muž mu ihned odpověděl: „Těší mě. Jmenuji se Garris Shrike. Toto je můj syn.“ Malý chlapec natáhl ruku a řekl: „Solo. Han Solo.“ „No on to vlastně není můj syn,“ pokračoval Garris: „Jeho rodiče ho opustili, tak se o něj starám.“ „No a co děláte tady?“ projevoval svou zvědavost Gregor. „Ale. Tahle díra není na mapách. Letěli jsme hyperprostorem, když nás zasáhla jedna z těch komet. Naštěstí nás nepoškodila těžce, ale i tak tady nějakou dobu pobudem,“ řekl Garris a Gregor mu hned položil další otázku: „Stále jsou Klonové války?“ Garris se už nadechoval, aby Gregorovi odpověděl, když v tom začal mluvit Han: „Slyšel jsem, že rytíři Jedi zabili Hraběte Dooku. Na několika frontách se stále bojuje, ale už brzo bude konec.“ „Mohli byste mě dostat na frontu?“ zeptal se Gregor a Garris se hned ozval: „Děláš si srandu?! Vždyť každý letí od bojů co nejdál. A navíc ta kometa nám poškodila navigační počítač, takže se odsud jen tak nedostaneme.“ „Jeden chlápek ten počítač prodává, ale je to pěkný vydřiduch. Chce za něj tisíc kreditů. Už tak je to přehnané a navíc my máme jen tři sta,“ řekl Han a Gregor se usmál: „Když vám ten počítač seženu, vezmete mě na frontu?“ „Pokud se ti to podaří, tak tě vezmu třeba i na konec galaxie,“ řekl Garris a Gregor odešel.

Gregor si to zamířil k Huarovi. Huar byl Auqualishský obchodník, který toho na Abafaru moc neprodal. Už když Han řekl „vydřiduch“, ihned Gregorovi došlo, že je to Huar. Jeho ceny byly totiž přemrštěné jako řeči o inteligenci bojových droidů. „Nazdar Huare. Něco bych od tebe potřeboval,“ řekl Gregor a Huar na něj vyjekl: „Tak co potřebuješ?! Nemám na tebe čas!“ Gregor si prohlédl prázdný krám a řekl: „Jo, jasně. Máš tady spousty zákazníků. Hele, potřeboval bych navigační počítač.“ „Navigační počítač? Snad nechceš pomoct těm Correlianským lidem. Má nabídka stále platí. Za tisíc kreditů je jejich.“ „No tak Huare. Zachránil jsem ti život v pustině. Oni tolik peněz nemají. A navíc ho máš hodně předražený.“ „A kolik mají kreditů?“ zeptal se Huar s nadějí, že vydělá. „Tři sta kreditů,“ řekl Gregor a Huar přikývl. Gregor to oznámil Garrisovi a ten šel ihned počítač koupit.

Když byl počítač namontován, Garris se zeptal: „Tak, můžeme?“ „Gregor chvíli stál a pak řekl: „Jo, můžeme…“ Všichni tři nastoupili do lodě a odletěli. Gregor sledoval svůj „domov“, jak se vzdaluje, když Han řekl: „Vysadíme vás na Kashyyyku. Není to sice nejblíže, ale máme to po cestě. Prý tam letí celý batalion na pomoc Wookiům.“ Gregor se usmál a řekl: „Děkuji. Jsem vám vděčný.“ Garris propočítal trasu a skočili do hyperprostoru.

Po nějaké době se vynořili nad Kashyyykem. Vesmírná bitva mezi Separatisty a Republikovými silami byla v plném proudu. „Sakra! Vynořili jsme se přímo uprostřed bitvy!“ řekl Garris a začal manévrovat. Najednou se ozvala rána. „Co to bylo?“ zeptal se Han a Garris mu rázně odpověděl: „Něco nás zasáhlo. Pravý motor je v háji. Jsi spokojen Gregore?!“ řekl Garris a připravoval se na nouzové přistání. Loď se rychle snášela k zemi. Za chvíli šly vidět obří wroshyrské stromy a pláž, na které se bojovalo. Loď dopadla do křovisek kousek za pláž. Všichni rychle vystoupili a běželi pryč. Loď explodovala. „Tak, co budeme dělat?“ zeptal se Han. „Neboj. Najdeme nějakou loď,“ řekl Gregor.

Nějakou dobu šli džunglí, když Gregor něco uslyšel. Zastavil se a naznačil, ať jsou potichu. Opatrně odhrnul křoví a uviděl pláž, na které bylo spoustu klonů a wookiů. Po chvilce uviděl Mirilianskou rytířku Jedi, která něco říkala čtyřem klonům v zelenohnědé zbroji. Poté někam odcházeli. „Konečně. To jsou naši!“ pomyslel si Gregor a už chtěl vylézt zpoza křoví, když si všiml, že jeden z klonů se zastavil a poslouchal nějakou zprávu ve vysílačce. Poté přikývl na ostatní a ti bez váhání spustili palbu na Jedijku. Gregor chtěl vyjeknout, ale Garris ho zadržel. Gregorovi vyhrkly slzy do očí a řekl: „Nemohu tomu uvěřit. Vždyť oni zradili! Zradili Jedie, zradili Republiku…“ „Tak co teď budeme dělat?“ zeptal se Han a pokračoval: „To jsme sem jako letěli jenom proto, aby nám zničili loď a ty tady fňukal? Počkej chvíli… Ty jsi klon! Já… Omlouvám se…“ „To, to je v pořádku,“ řekl Gregor a pokračoval: „Hele, pokud se nepletu, tak nedaleko odsud by měla být Republiková základna. Pokud se tam dostaneme, můžeme ukrást loď a dostat se odsud. Ale nesměl by nás nikdo vidět.“ Garris přikývl a vydali se na cestu.

Asi po půl hodině cesty se dostali k Republikové letecké základně. Byl to obrovský wroshyrský strom plný hangárů, před kterým byl raketoplán a… „Sakra! Je tu plno hlídek. Jak se tam dostaneme?“ zeptal se Garris. Gregor chvíli uvažoval. Všiml si, že vojáci, kteří zabili tu Jedijku měli zbroj zelenou a dost opotřebovanou, ale hlídky na základně měly zbroj klonových zvědů, ale novou. Měli nové helmy s větším vizorem a větší boční „rámy“. Gregor si uvědomil, že to jsou asi nějací nováčci, a proto se neúčastní bojů na pláži a řekl: „Mám nápad. Počkejte tu na mě, hned jsem zpátky.“ Gregor odešel. Schoval se do křoví poblíž přistávací plošiny a čekal. Když uviděl, že kolem prochází klonový zvěd, řekl: „Hej ty! Pojď mi pomoct!“ Zvěd slyšel hlas klona a na nic nečekal. Šel ke křoví a řekl: „Kde jsi?“ „Tady vzadu,“ řekl Gregor a zvěd si klestil cestu mezi křovím. Když se dostal až ke Gregorovi zastavil se a řekl: „Co to? Kde máš uniformu? Ty jsi dezertér!“ odjistil zbraň a namířil ji na Gregora. Ten na nic neváhal a vyrazil mu ji z rukou. Zvěd ale ještě stačil vystřelit, ale Gregora nezasáhl. Strhla se rvačka o zbraň. Zvěd chytil zezadu Gregora pod krkem a začal ho škrtit. Gregorovi se podařilo vysmeknout a skočil po zbrani. Rychle ji chytil, namířil na zvěda a řekl: „Tak. A teď si pomalu sundej brnění.“ Když si Gregor vzal jeho brnění, svázal ho liánou a přes ústa mu zavázal svou vestu. „Promiň mi to bratře,“ řekl Gregor a vracel se ke Garrisovi s Hanem.

„Tak, můžeme?“ řekl Gregor, když k nim došel. „Pojďme,“ řekl Garris a Gregor jim vysvětli plán. Gregor si nasadil helmu a vyšli. Vylezli z křoví, u kterého již čekal další zvěd. „Hej. Jsi v pořádku? Slyšel jsem střelbu,“ řekl a Gregor mu odpověděl: „Jo. Zastřelil jsem Kinratha, který zaútočil na ty dva. Tvrdí, že se vynořili uprostřed bitvy a Sepíci je sundali. Vezmu si loď a dopravím je na Alaris Prime. Odtamtud už mohou odcestovat, kam budou chtít.“ „No, nejdříve si něco ověřím,“ řekl zvěd a šel ke komlinku. „Tady je CC-8497/35. Potřebuji vědět, jestli byla na orbitě civilní loď.“ „Tady je admirál Ozel. Vyčkejte,“ ozvalo se z komlinku a po chvíli admirál pokračoval: „Potvrzuji. Asi před dvěma hodinami se zde vynořila civilní nákladní loď. Sestřelil ji supí droid a dopadla asi 10 kilometrů jižně od vás.“ Zvěd se zamyslel a odpověděl: „Pane, ti civilisti jsou zde. Separatisti postupují k naší pozici. Žádám o povolení dopravit je na Alaris Prime a o doprovod.“ „Dobrá. Povolení uděleno. Pošlete s nimi jednoho vojáka. Tady na orbitě se situace zlepšila, takže vám uvolním dvě stíhačky. A vojáku. Tu základnu musíte udržet za každou cenu! Posílám vám tam posily. Admirál Ozel konec.“ „Rozkaz pane!“ řekl zvěd a obrátil se na Gregora: „Slyšel jsi admirála. Doprav je do bezpečí a pak se rychle vrať. Budeme potřebovat každou ruku.“ Gregor přikývl a všichni tři nastoupili do lodi. Gregor nastartoval a vzlétli. Když se dostali na orbitu, přiletěly k nim dvě ARC-170. Najednou zachrčela vysílačka a ozvalo se: „Tady je Bravo 7 a Bravo 9, doprovodíme vás.“ „Rozumím Bravo 7. Míříme na Alaris Prime,“ řekl Gregor.

Chvíli letěli, když se Garris zeptal: „Tak, co teď budeš dělat?“ Gregor si povzdychl a řekl: „Já… Já nevím. Vrátit se nemohu. Ne poté co zradili.“ Najednou se rozblikal palubní počítač. „Co se děje?!“ zeptal se Han a Gregor mu hned odpověděl: „Radar zachytil letku droidů mířící k nám. Připoutejte se. Bravo 7 blíží se k nám droidi!“ „Vidím je. Zahajte úhybné manévry, budeme vás krýt.“ Droidi se blížili a Gregor začal střílet. Bravo 7 a 9 vypustili pár protonových torpéd, kterým se droidi vyhnuli. Až na jednoho, který to schytal a narazil do druhého. Droidi proletěli kolem a rychle se otočili. „Bravo 7 blížíme se k Alaris Prime. Postarejte se o droidy, my už přistaneme,“ řekl Gregor a ve vysílačce se ozvalo: „Rozumím. Hodně štěstí.“ Brava se otočily a pustily se do bitvy. Mysleli si, že když stáhnou pozornost droidů na sebe, že se Gregorovi podaří bezpečně přistát na Alaris Prime, ale dva droidi se oddělili od bitvy a pustili se za raketoplánem. Gregor se dostal do atmosféry a droidi spustili palbu. Ozvala se další rána a raketoplán začal padat. „Neříkej mi, že znova nouzově přistáváme,“ řekl Han a Gregor se zeptal: „Co je v tom kontejneru, který máme?“ „Zahlédl jsem tam nějaké spídry,“ řekl Garris a Gregor dostal nápad. „Garrisi nastartuj dva spídry a vem si k sobě Hana. Nasměruju loď nad tu skalní římsu a otevřu kontejner. Poté na ní vyjedeme, loď dopadne na zem a doufejme, že exploduje. Kloni si budou myslet, že jsme zahynuli při výbuchu a nebudou po nás pátrat,“ řekl Gregor a Garris s Hanem běželi. Gregor nasměroval loď a zapnul stabilizátory, aby letěla rovně. „Neboj Hane. To bude dobrý,“ řekl Garris a zadní vrata kontejneru se otevřely. Gregor nasednul na spídr a zařval: „Teď!“ Oba se rozjeli a skočili přímo na římsu. Raketoplán dopadl do hustého lesa a Gregor s Garrisem a Hanem už jen sledovali kouř, který vycházel z místa dopadu.

Gregor se podíval do malého nákladového prostoru spídru. „Hmm… Jídlo, voda, munice… Áh, tohle jsem hledal,“ řekl Gregor, vytáhl dalekohled a začal se rozhlížet po okolí. „Noták. Kde jsi?“ mumlal si pro sebe Gregor. „Tamhle je. Rwaawrrkoo. Jeden z pěti Wookijských táborů. Po porážce Republikových sil zde na Alaris Prime se tady usadili převážně pašeráci. Můžeme si nějakého najmout, aby nás dopravil někam do civilizace. Musíme asi 15 mil džunglí na severovýchod,“ řekl Gregor a vyrazili.

Po několika hodinách dorazili do starého rozpadlého města. Budovy byly hodně zchátralé a rozpadlé. Ve spoustě z nich byli Weequayové. Pomalu projížděli ulicemi a Garris řekl: „Neříkal jsi, že tady jsou pašeráci? Tihle vypadají spíš jako piráti!“ Chvilku jeli, když je zastavili dva ozbrojení Weequayové. „Co tady chcete?“ zeptal se jeden. „Potřebujeme odvoz,“ řekl Garris a Weequay se usmál: „Jeďte za mnou,“ řekl a nasedl na starý pirátský spídr. Po chvíli dojeli k nějaké základně. Všichni sesedli a čekali. Přicházel k nim další Weequay s divnou čapkou a brýlemi. „Vítejte. Vítejte. Jsem Hondo Ohnaka. Šéf této veselé pirátské bandy. Prý potřebujete odvoz. Hmm, vypadám snad jako hromadná doprava? He? He? No, stejně se chystáme k odletu, takže vás vezmu s sebou. Ale zadarmo to nebude. Vaše spídry by pro mě byly výhodný obchod. A pro vás také,“ řekl Hondo. Garris se podíval na Gregora a ten řekl: „Nemáme na výběr Garrisi. Je jediný, kdo nás odsud může dostat.“ Garris přikývl: „Dobrá. Přijímáme vaši nabídku.“ „Výborně. V tom případě svolám své muže a vyrazíme. Vysadím vás na Coruscantu.“ Po několika hodinách čekání konečně odletěli. Garris zašel za Hondem do kokpitu a řekl: „Ehm. Prosím vás, mohl byste mě a syna vysadit na Corellii? Máte to po cestě.“ „Nuže, co mi můžeš nabídnout?“ zeptal se Hondo a Garris vytáhl z kapsy malý pytlík koření. Vždy ho nosil u sebe, kdyby něco potřeboval, protože věděl, že kořením zaplatí všude. Garris se vrátil do kajuty, kde byl Gregor s Hanem. „Hane, za chvíli jsme doma. Gregore, děkuji ti za všechno. Bez tebe bychom pořád trčeli na Abafaru. Vážně letíš na Coruscant?“ „Ano letím. Vy ne?“ zeptal se Gregor. „Domluvil jsem se s Hondem, že nás vysadí na Corellii. Jsme tam doma.“ „V tom případě se mějte dobře.“

Hondo přistál v Coronet City, kde vysadil Garrise s Hanem. Poté pokračoval na Coruscant, kde vysadil i Gregora. Gregor se procházel dolními patry Coruscantu. Nahoře se moc neukazoval, protože stále měl brnění zvěda. Přesto se ho ale nechtěl zbavit. Tušil, že mu bude ještě nápomocno. Najednou se zastavil. Na obřích obrazovkách se zrovna promítal přenos ze senátu. Kancléř Palpatine tam zrovna pronášel: „Po tomto pokusu o vraždu jsem navěky zjizvený a znetvořený. Ale ujišťuji vás, že mé odhodlání ještě nikdy nebylo silnější. V zájmu zajištění trvalé bezpečnosti a stability, bude Republika reformována na První… Galaktické… Impérium! Pro klidnou a bezpečnou společnost.“ „Tak a dost. Musím zjistit, co se tady děje!“ řekl si Gregor a vydal se do nejbližší kantýny.

Pokračování příště.