Linaura Leen: Pašerácká Základna

Linaura Leen seděla v jednom z menších zasedacích sálů chrámu. Hlavu v dlani ruky opírající se loktem o stůl a prsty druhé ruky poklepávala nevědomky o desku stolu. Byla hluboce ponořená ve svých myšlenkách. Kromě ní tu seděli Mace Windu, její mistr Shy´thal, Trecai Dhep a jeho mistryně Riaka Mullis.

Nedávno s mistrem vyzpovídala jednoho opilého pašeráka, díky němuž získali souřadnice k významné planetě v neznámých regionech. Jejich úkolem byl průzkum planety a pašerácké základny, o které nevěděli zhola nic. S nedostatkem informací přišel problém, jak se na tu planetu dostat, když neví, co všechno zachytí senzory pašeráků, jestli vůbec nějaké mají. Jediné, k čemu zatím dospěli, byla přezdívka této neoznačené planety, Doupě.

Twi´lecký mistr diskutoval s mladým bothanem o pašeráckém arzenálu. Riaka projížděla dosavadní údaje znova a znova. Mace Windu hypnotizoval holografické znázornění polohy Doupěte a Lin, jak už bylo řečeno, se ponořila do svých několikaletých zkušenostech o pašerácích a pirátech. Její myšlenkové pochody pokračovaly k senzorům a způsobům, jak je obejít. Nad tím vším se místnosti vznášela atmosféra beznaděje.

Shy´thal naslouchal vyjádření Trecaie o dostupnosti nových typů zbraní, když ho upoutala změna v rytmu bubnování jeho padawanky. Zvědavě se na ni otočil, protože věděl, že když nastane změna v tomto jejím zlozvyku, došla k nějakému závěru. Ovšem prezentace jejího nápadu se nekonala, jen se vrátila ke svému původnímu tempu.

„Napadlo tě něco?“, otázal se jí.
„Ani ne jen taková bláznivina.“, dostalo se mu odpovědi. Náhle se do toho vložil Mace: „Jen povídej, případně nás může něco z toho napadnout.“,
„Jen mě napadlo, jak obejít senzory života
„Tak to vyklop!“, ožil Trecai,
„Mohli bychom se nechat zamrazit do karbonitu.“ přednesla lehkovážně Lin.
„To by šlo, skok z hyperprostoru byste museli riskovat, nějaký naprogramovaný astromech by s Vámi přistál podobně, jako padá asteroid a rozmrazil by Vás. Na cestu zpátky, by už o tolik nešlo, kdyby Vás zachytili.“, vychrlil najednou mistr Windu.
„Ne, to ne, do ledu ne, ještě se ten droid porouchá a nerozmrazí nás!“, odporovala úzkostlivě diathim.
„Uklidni se, padawanko.“, napomenul ji twi´lek a jeho pohled se střetl s Maceovým. Lin se do ledu nechtělo. Nejenže neměla ráda chlad, ale představa, že vězí v bloku čehosi, ji děsila.

Mistři pak ještě projednali detaily akce, které Lin nezajímaly, a všichni se rozešli.

Shy´thal byl na svou padawanku právem hrdý. Za těch pár let, co ji učil, učinila velké pokroky. Získání sebejistoty počínaje, hraní sabaacu konče. Nyní se objevil i pravý Linin charakter, ta mírná optimistická dívka vystoupila na povrch. A v některých dovednostech už byla dokonce lepší než on. Například se vyžívala ve vyjednávání, se zapojením trochy flirtování vždy dostala to, co chtěla.

Ovšem bylo tu něco, co jejího mistra trápilo, a to city, které k ní cítil. Mezi nimi vznikl vztah jako mezi otcem a dcerou, on ji byl ochoten chránit svým životem a zaregistroval, že i přes oslovení mistře si před ním dovolí téměř vše. Už nyní si dokázal těžko představit život bez ní. A divil se, jak rychle k sobě přilnuli. Měl obavy z jejich odloučení.

Hned následující den se společně vypravili do mrazíren. Mrazírny se nacházely hluboko v průmyslové zóně. Rozlehlá nevzhledná budova hyzdila tento znečištěný prostor. Uvnitř je uvítal opotřebovaný droid, který je vedl nevzhlednými chodbami plnými zápachu. Občas k nim pronikl hluk z výrobních hal. Lin už tak byla nervózní a tyto vjemy ji činily ještě více neklidnou. Padawanka se nejistě otáčela na členy výpravy a jejich průvodce. Následně je droid zavedl do rozlehlé místnosti.

První pohled okamžitě upoutali tři kruhové mřížky v podlaze, nad kterými se soustřeďovaly různé hadice připevněné ke stropu. Vše doprovázelo různé syčení a narůžovělé osvětlení tomu dodávalo nepříjemnou atmosféru. Kolem pobíhalo několik osob personálu a dolaďovalo poslední detaily. Po levé straně se zvedal pult se spousty tlačítek, páček a kontrolek.

„Tákže, stoupněte si na ty mřížky, prosím.“ ozval se pronikavý hlas brýlatého mužíka za pultem. Lin se začala zmateně ohlížet, protože oni byli čtyři a mřížky jen tři. Shy´thal pochopil padawančin zmatek a pokynul jí, ať jde první. Diathim se potily dlaně a bylo jí chladno, váhavě se postavila doprostřed kruhu. Jakmile všichni byli na místech, začaly mřížky zajíždět dolů. Lin se zmateně rozhlížela. Dole na ni mířilo neuvěřitelné množství trysek.

Lin se spojila se silou, aby potlačila své emoce. Párkrát se zhluboka nadechla, ale vyrušilo ji hlasité syčení. Na krátký moment zahlédla bílou mlhu a pocítila štiplavý mráz.

Shy´thal cítil silné znepokojení své učednice, a pak už nic. O chvíli později mřížky vyjeli nahoru a na každé z nich stál karbonitový blok s reliéfem osoby v něm. Linin výraz ve tváři vyjadřoval její předchozí emoce. Nyní byl na řadě on.

*****
Lin ovanul vlažná vánek a její ztuhlé tělo se mohlo konečně pohnout. Svět byl ponořen do tmy. Naštěstí než začala panikařit, si uvědomila, že oční sítnici chvíli trvá, než se vzpamatuje. Diathim se zarazila, když zaslechla vzrušený šepot kolem ní. Pomocí síly zjistila, že kolem ní stojí nějaké živé bytosti.

„Kdo jsi?“, otázal se jí mužský hlas. „Linaura Leen.“ odpověděla chraplavým hlasem a roztřásla se zimou, protože byla mokrá. Další vzrušený šepot. Někdo jí přehodil přes ramena měkkou přikrývku. „Pojď!“ vyzval ji ten hlas, silná ruka ji chytila za paži a vlekla pryč. Nejspíš ji dovedli do nějakého obydlí, tam ji posadili a nechali být.

Zmatené Lin se pomalu vracel zrak. Nejdříve rozpoznala světlo, následně se svět proměnil do barevných skvrn a nakonec se vše zaostřilo, tak jak má být.

Diathim seděla v kuželovitém stanu z kůže, který měl v průměru asi dva metry. Jediným zařízením stanu bylo kožešinové lože, na kterém seděla. Půlkruhový vchod byl přikryt dalším kusem kůže. Nejdříve se ponořila do proudu síly, aby zjistila, zda je zbytek výpravy v pořádku. Každý z nich byl v samostatném stanu, zřejmě nezraněný.

Než mohla začít zjišťovat, jestli jsou jejich věznitelé pašeráci. Někdo odhrnul kůži u vchodu a dovnitř vešel krásný, vysoký mladý muž s křídly. Lin překvapeně zalapala po dechu. Ten muž byl jako Lin. Byl diathim.

Mladík se tyčil nad Linaurou. Měl tmavé vlasy, jenž mu padali do tmavých očí. Nejzvláštnější bylo, že měl fialové tetování na křídlech ve tvaru různých spirál. Byl oblečen do světlé tuniky s kalhotami a u pasu mu visel blaster. Ohromená padawanka se zmohla jen na tiché: „Ty jsi taky diathim!“

Svraštil své tmavé obočí. „Pojď!“ nakázal a opustil stan. Mladá diathim ho následovala. Jakmile se postavila a rozhlédla, svět se s ní zatočil.

Výprava se ocitla v diathimské vesnici, která vznikla na této nepříliš pohostinné planetě, jenž pokrývaly trsy husté trávy vysoké přes tři metry. Vesnice se skládala z mnoha podobných stanů a dvou větších frachťáků. Mohlo zde žít přes dvě stě diathimů. Vypadali jako uprchlíci. Zdrcení muži, ženy i děti s potetovanými křídly procházeli kolem s nešťastným výrazem na tváři.

Lin okamžitě sdílela jejich zármutek, dojatě se rozhlížela kolem a snažila se toto zjištění vstřebat. „Co se stalo?“, otázala se svého doprovodu. „Piráti, vyhnali nás.“ odpověděl jí stručně, popadl ji hrubě za paži a vlekl ji k jedné z lodí. Diathim se mu vyvlékla z držení naučeným chvatem a střelila po něm pohledem: „ Půjdu sama!“
„Jasně, akorát zdrhneš.“, dostalo se jí ještě tvrdšího sevření. „Ne! Copak to nevidíš? Kdybych chtěla být pryč, tak už dávno jsem.“, obořila se na něj nešťastným tónem. „Tak už jdi.“, zavrčel a pokračoval k frachťáku.

Černovlasý mladík ji zavedl do vyklizeného skladu. Obdélníkové místnosti vévodilo křeslo, na němž seděl starší diathim, jehož křídla byla hustě tetovaná. Vypadal majestátně. Jeho dokonalé rysy lemovaly delší světlé vlasy. Po jeho levé straně klečeli zbylí svázaní členi výpravy s roubíkem v ústech. Lin překvapeně pohlédla na její kolegy. Tři páry očí se do ní okamžitě zabodly a oči jejího mistra těkaly mezi jejím světelným mečem a jejíma očima.

„Linaura Leen.“, pronesl Lin už známý hlas toho muže.
„Zajali tě?“ zeptal se a poukázal na svázané Jedie.
„Ne, oni ne.“ odpověděla po pravdě.
„Z jaké jsi rodiny? Je velmi neobvyklé, že tvá křídla jsou čistá.“
„Má rodina je mrtvá.“
„A kde jsi tedy vyrůstala?“, vyslýchal ji.
„Na Coruscantu.“
„Kdo tě vychoval?“
„Milující a starostlivý kolektiv.“
„A co tu děláš?“
„Přijeli jsme špehovat pašeráky.“
„To jste na špatném místě. My před nimi prcháme a našli jsme konečně klidné místo.“
„Jestliže to byly první souřadnice, co ho napadly, tak o vás ví.“, začala Lin přemýšlet nahlas.
„Co?“ vybuchl starší diathim. Padawanka se jala ho zasvětit: „Nedávno jsme se optali opilého pašeráka, kde mají základnu. Odpovědí byly souřadnice sem. Což znamená, že pašeráci o Vás ví, a je možné, že Vás znova napadnou. Měli bychom něco udělat.“
„Ne, žádné „my“ tady není. Tedy pokud se k nám nechceš přidat. Tato planeta se zdá pustá, ale máme druhý tábor v místním lese. Brzy se tam přestěhujeme všichni. Co jste zač, že se vyptáváte pašeráků na jejich základnu?“
„Jsme Jediové.“
„Kde ses ty vzala u Jediů? Vždyť je známé, že my se svých dětí za každou cenu nevzdáváme.“
„Říkala jsem, že moje rodina je mrtvá. Neměla jsem nikoho, kdo by se mě vzdal.“

Trecai vyplivl roubík, který svými ostrými zuby rozžvýkal: „Lin, piráti, jsou tady.“ Diathimský vůdce vztekle zavrčel, ale než stačil něco udělat. Jediové, otřeseni náhlými zvraty, převzali iniciativu. Linaura rozvála své společníky a vyběhli ze skladu. Černovlasý mladík jim stál v cestě: „Nikam nepůjdete, není to vaše starost.“. Mladá diathim na něj pohlédla a s prostým „Promiň.“, ho složila na zem.

Vedle tábora právě přistávaly dvě ošklivky, lodě neurčitého typu, podomácky sestavené z různých dílů. Z každé ošklivky vystoupila asi desítka otrhaných, po zuby ozbrojených pirátů různých ras. Okamžitě začali pálit z blasterů a vesnice se naplnila zoufalým křikem. Piráti vráželi do stanů a rabovali. Někteří diathimové, co vlastnili blaster, se snažili opětovat palbu.

Jediové zažehli své světelné meče a zaujali bojové pozice svých stylů. Zelená. Stříbrnozlatá. Modrá. Zelená. A vyběhli, aby ochránili téměř bezbranné obyvatele. Každý z nich se jal zatlačit piráty zpět k lodím. Ovšem nikdo z nich nechtěl nikoho zabít. Když už omráčit, ale nezabít.

S diathimskou podporou a s Jediským krytím se utvořila bojující linie na okraji vesnice, kde přistáli ošklivky. Někoho z pirátů napadlo použít silný kanon na lodi, aby získali převahu. Dělo střílelo do davu a Lin cítila, jak uhasíná mnoho svící života. Pak ji napadlo, jak anulovat tuto krutou výhodu. Najednou se svět ztišil a byla tu jen ona, síla a její cíl.

S pomocí síly se rozběhla podél linie. Když dosáhla vysoké rychlosti, vzlétla a prudce zamířila vzhůru. Několik pirátů po ní zprvu střílelo, ale pak byla mimo dostřel. Když už byl tábor malý jako víčko od lahve, složila křídla a vrhla se střemhlav dolů.

Shy´thal uprostřed bitevní vřavy zaregistroval, že jeho padawanka odlétla pryč. Nechápal to. To se rozhodla Jedie opustit? Ale to by přece zůstala zde ve vesnici. Byl zcela zmaten jejím chováním, když ucítil, jak se ze shora blíží rychleji než blasterová střela.

Lin zalehly uši rychlostí. Oči jí slzely a skoro neviděla, ale pomocí síly věděla, že se trefí. Bleskově se přibližovala. Sto metrů. Sedmdesát pět metrů. Padesát. Dvacet. Síla pro zmírnění dopadu mečem napřed. Trefila se. Střelec děla si jí nevšiml a nyní na ni překvapeně zíral. Z dvou polovin děla se silně kouřilo. Než se vzpamatoval, byla pryč.

Mladá diathim přistála zpět na své straně, nyní už asi sedm metrů od lodí pirátů. „Dobrá práce!“ houkl na ni její mistr a odpověděla kývnutím.

„STÓP!!!“, chraplavý výkřik přehlušil bitevní vřavu, která v mžiku zanikla. Mezi obě strany vpochodoval starý pirát se starším diathimem. Držel vůdce vesnice pod krkem a svým blasterem mu hrozil u hlavy. „Tak teď všichni složíte zbraně.“ začal diktovat pirát a diathimové úzkostlivě odložili bastery a pozorovali svého vůdce. I Jediové, včetně Lin, vypnuli světelné meče

Jen Treacaiovi se moc nechtělo: „Chceš můj meč?“ zaskřípal zuby a hodil aktivovaný meč směrem k pirátovi. Všichni se zhrozili, ale mladý bothan to měl pod kontrolou. Jeho zelený meč přilétl ke dvojici a přesně přeťal pirátův blaster, následně se s pomocí síly vrátil ke svému majiteli jako telená šmouha. Riaka obdivně pohlédla na svého padawana.

Vůdce se otočil a vztyčil se před pirátem, kterého převyšoval. Pirát zavelel ústup, teď už to pro ně nebylo výnosné. Zbylí piráti se i se zraněnými naskládali do lodí a zmizeli.

Než stačil kdokoliv něco říct na účet Jediů, odešli pomoct zraněným. Po nájezdu zůstala vesnice v hrozném stavu. Mnoho stanů bylo strženo nebo propáleno a věci potřebné k životu byly poházeny všude kolem. Někteří obyvatelé brečeli nebo tiše sténali. Matky objímaly své děti a muži své ženy. Zranění byli shromážděni ve frachťácích, kde se jim dostalo náležité péče. Část obyvatel kopala hroby – brečela pro své mrtvé. A v tom všem smutku a bídš vypomáhali Jediové, jak mohli.

Černovlasý mladík strčil hlavu do stanu, kde právě Lin ošetřovala popálenou ruku asi desetiletému chlapci. „Lin?“, překvapeně se otočila, protože to bylo poprvé, co ji takhle oslovil. „Promiň, že jsem tě shodila, ale nedal jsi mi jinou možnost.“, omluvila se mu. „Spíš já bych se ti měl omluvit, byl jsem na tebe příliš hrubý.“
„Za to se neomlouvej, já bych jednala stejně.“
„No dobrá. Máš jít za vůdcem.“, oznámil jí a odešel. Mladá diathim láskyplně přelepila spáleninu bactovou náplastí a jemně to ovázala. Pochválila chlapce za statečnost a vydala se k frachťáku.

Ti, jenž vyvázli bez zranění, sklízeli stany a balili. Bylo rozhodnuto, že odjedou co nejdříve. Vůdce právě něco konzultoval s pilotem na můstku. „Chtěl jste mě vidět?“, otázala se Lin, když vešla. „Ach ano, Lianauro, chtěl bych ti něco navrhnout. Byl bych rád, kdybya přijala naše tetování. U nás je to tradice a je téměř nemyslitelné, aby ho někdo neměl. Každý znak má význam. Pro tebe by bylo vhodné tetování, co znamená čistá.“ dokončil svůj návrh a ve vzduchu naznačil jednoduchou spirálu. Padawanka se zamyslela: „Bude mi ctí.“

Mladou diathim zavedli do druhé lodě. V jednom z pokojů seděla na podlaze stařenka. Lin si sedla naproti ní. Nyní mohla vidět, jak míchá fialovou barvu a plní s ní speciální jehlu. Padawanka byla mírně nervózní, ale cítila, že je to správné. „Otoč se, dítě.“ zachraptěla stará žena. Lin nastavila stařence svá křídla a očekávala vpich jehly. Když se žhavá jehla dotkla jednoho z horních křídel, Lin přeběhl mráz po zádech a pomocí síly potlačila prudkou bolest. Po chvíli se to samé opakovalo na druhém horním křídle. Když stařenka skončila, podala Lin velký střep zrcadla, aby se mohla mladá diathim podívat na její první tetování. Její horní pár křídel zdobily v horní části dvě na chlup stejné spirály.

Když bylo vše zabaleno a místo tábora zde stály jen dvě lodi, zavedl Jedie jeden z diathimů mezi vysoké trsy trávy, kde schovali jejich loď, vypadala jako koláč. Jediové nastoupili až na Lin, ta se dívala směrem k táboru a přemítala o uběhlých událostech. „Počkej.“ vyběhl z trávy ten černovlasý mladík. „Chtěl jsem ti jen dát tohle.“, podal jí balík zabalený v kůži. „Děkuji, ale to nemůžu přijmout.“, odporovala a mísily se v ní zmatené pocity. „Lin, teď patříš mezi nás. Tohle by mělo být tvé. Nyní jsi Linaura Falla Leen. To Falla je tvé tetování, znamená čistá.“, s těmito slovy ji podal balík, „A já jsem Nilius Fulle Nallean. Fulle je nespoutaný.“. Pohlédl ji do očí, jemně ji chytil za ramena, letmo ji políbil na čelo a zmizel v trávě. Polibek způsobil v Lin výbuch emocí, část chtěla víc a část nemohla uvěřit, co udělal.

Modrá hlava s lekku vyhlédla z lodi: „ Tak už pojď.“. Padawanka se vzpamatovala, přitiskla měkký balík k hrudi a zamyšleně nastoupila do lodi.