Linaura Leen

Dvanáctiletá učednice řádu Jedi seděla v jedné ze zahrad chrámu. Na první pohled se mohlo zdát, že medituje. Avšak mladá příslušnice rasy diathim jen zírala na umělé jezírko. Diathimové jsou nazýváni anděly a jsou považováni za nejkrásnější bytosti ve vesmíru. Vzhledem připomínají humanoida obklopeného měkkou září s křídly. Křídla tvarem i rozdělením vypadají jako hmyzí, avšak jsou z pružné a pevné bílé blány, žádné žilky ani průhlednost. Dospělí jsou vysocí až dva a půl metru.

Lin byla velmi plachá a stydlivá, na budoucího Jedie příliš. Časem zjistila, že ostatní na ni až hypnoticky zírají, a to jí bylo velmi nepříjemné. Kromě obyčejného roucha nosila kapuci, většinu času hluboko staženou. Ovšem křídla jen tak neschovala a s tím se musela smířit. Vzhledem k tomu, že ještě nikoho její rasy nepotkala, netušila, že i na diathim je nadprůměrně krásná. Nejenže byla pěkná, ale měla i silné pouto se sílou. Hlasitě si vzdychla. V chrámu byla velmi osamělá, neměla téměř žádné přátele a mohla si za to sama. V hodinách s ostatními se nedokázala předvést.

Nedávno jí oznámili, že poletí s několika dalšími dětmi na jakousi exkurzi a nyní o hodinu později Lin čekala u lodě, v níž měla odlétat. Kromě ní tu čekali modrá twi´lečka, jíž v životě neviděla; lidská zrzka, která docházela do stejné třídy jako Lin; rodian, který se hlasitě projevoval a zdrženlivý bothan. O chvíli později se k nim připojil arkanský padawan: „Zdravím, mé jméno je Dhoppi Shin. Budu Vás doprovázet na planetu Ilum, kde si sestrojíte vlastní světelné meče a tím získáte titul padawana.“ Dhoppi se odmlčel, aby nechal odeznít radostné reakce „Pojďme.“ uvedl je do lodi a vzlétli do hlubin vesmíru.

Uvnitř lodi na ně čekal droid, profesor Huyang. Stál za jakýmsi pultem a za ním se rozkládaly velké regály, v nichž uchovával části světelných mečů. Vypadal jako obyčejný komunikační droid s batohem na zádech, jenže z toho jeho batohu se vyklubal další pár rukou. Profesor vysvětlil, z čeho se meč skládá a co budou a Ilumu hledat. Měli najít jakési krystaly, prý je síla povede.

Po poměrně dlouhé cestě přistáli na ledové planetě. Když vystupovali z lodi a následovali Dhoppiho, vysvitl svazek slunečních paprsků nad obzorem. Arkanian je vedl do nějakého chrámu z tmavého kovu. Chrám byl kruhový, zadní část byla zapuštěna v ledové hoře a jeho zdi byly podpírány mohutnými sloupy. Jakmile vešli dovnitř, naskytl se jim úžasný pohled.

Chrám neměl střechu, a tak nebylo potřeba nějaké osvětlení. Kolem dokola byla podlaha snížená jakoby do koryta. Střed se ovšem zvedal a tvořil tak shromaždiště, na kterém seděl v křesle mistr Yoda k údivu všech. Za ním, naproti vchodu se zvedal úchvatný oblouk, přes který tekla voda, jenž ve stínu tuhla na led. Nyní byl portál do neznáma uzavřený vrstvou ledu, který pomalu na ranním slunci odtával.

„Vítám Vás, mladé ratolesti!“ oslovil je mistr Yoda „Já na Vás čekal jsem, ale teď vysvětlit váš úkol musím. Za tímto obloukem ledové jeskyně jsou. V nich krystaly pro své meče najdete a jen síla Vám cestu ukáže. Však do soumraku vrátit se musíte, jinak ledová stěna v jeskyních uvězní Vás.“ vysvětlil a děti pobídl: „Tak šup, jděte, ať brzy se vrátíte.“. Stěna teď zcela roztála a voda odtekla korytem. Za obloukem se rozkládala temná ledová jeskyně. Zrzka se odvážila jako první vykročit a ostatní ratolesti včetně Lin ji následovaly.

Problém nastal na prvním rozcestí, kdy se chodba dělila na tři. Rodian se zrzkou chtěl jít doprava, ale zbytek chtěl pokračovat rovně. Lin to taky táhlo rovně a jakoby ji síla ponoukla proti jejímu charakteru, nehodlala ustoupit. Po krátké hádce, jíž se diathim nezúčastnila, se rozdělili a nyní Lin, twi´lečka a bothan beze slova pokračovali dál.

Zvláštní bylo, že je síla vedla pohromadě, ale pak se chodba rozšířila a její strop zvedl. Asi uprostřed sálu upoutala Lin měkká záře: „Támhle něco září.“ pronesla tiše svým zpěvným hlasem, ale akustika v síni její slova zhlasila. Twi´lečka s bothanem se na ni otočili, a pak se podívali nahoru „Já tam nic nevidím.“ pronesl rozvážně bothan „Já také ne, ale jestli ty ano, měla by ses tam podívat.“ navrhla twi´lečka. Lin došlo, že má pravdu.

Oba dva se rozhodli na Lin počkat. A Linaura nyní usilovně přemýšlela, jak se nahoru dostat. Na jediný skok pomocí síly to bylo moc vysoko, ani postupné odrážení od stěn nebylo možné, protože stěny byly příliš daleko od sebe. Diathim konečně pochopila, co musí udělat. Musí použít svá křídla.

Lin opatrně pohlédla do tváří jejího doprovodu a váhavě si svlékla plášť, jenž by jí zbytečně tížil. Její plášť byl ušit na míru, aby si ho díky velkému rozparku mohla obléct přes křídla. Ovšem twi´lečka a bothan nebyli připraveni na to, co se pod pláštěm skrývá a šokovaně vykulili oči. Twi´lečka dokonce otevřela pusu. Oba dva zalila bělavá záře Linina těla a její dlouhé plavé vlasy připomínaly záplavu zlata. Lin se nepříjemně ošila pod pohledy jejích kolegů.

Diathim nejdříve rozhýbala křídla mírným zamáváním. Pak začala mohutně zabírat, až dosáhla vysoké frekvence a s tichým šelestem se odlepila od země. Zas se jí zmocnil ten úžasný pocit z létání, přidala a hbitě s pokrčenýma nohama vzlétla ke stropu síně, kde z menšího krápníku vystupoval zářící narůžovělý krystal o velikosti palce. Fascinovaně ho vyjmula ze svého lože a jemně se snesla na zem. Záře ustala. Nadcházející padawani však na ni zírat nepřestali.

Jakoby plachá Lin nabyla trochou jistoty, když nyní získala svůj krystal, „Co na mě tak zíráte?“ vytrhla je z hypnózy. „Kdo jsi?“ hlesla twi´lečka „ Linaura Leen a vy?“ odpověděla obratně „ Jmenuji se Trecai Dhap.“ vzpamatoval se jako první bothan a následně twi´lečka: „Mé jméno je Rho´mi.“. Lin si oblékla svůj plášť, ale tentokrát nechala kapuci volně splývat na zádech a vydali se hledat krystaly pro Trecaie a Rho´mi.

O něco později narazili i oni na své krystaly, přičemž každý z nich musel překonat svou největší slabinu. Pro Lin to byl stud a nízké sebevědomí, pro Trecaie strach z výšek a pro Rho´mi klaustrofobie. Jakmile zahlédli východ, ztuhla jim krev v žilách. Od ostatních je dělila ledová stěna.

Jakoby nevěřili svým očím, každý z nich se musel dotknout té chladné překážky. Lin dokonce letěla až nahoru. „Ach né, my tu umrzneme! Nikdo z nás se nikdy nestane Jediem začala panikařit Rho´mi „ Rho´mi! Ne, já to nevzdám!“ odbyl ji bojácně Trecai a začal ještě usilovněji zkoumat stěnu. Lin zlehka přiložila prsty ke zdi, naslouchala síle se zavřenýma očima a snažila se ignorovat panikařící dvojici.

Najednou diathim začaly brnět konečky prstů. Nejdříve si myslela, že je to mrazem, ale pak ucítila příval síly. Postupně silou tlačila na led, až se ozvalo hlasité zapraskání a okamžitě se odtáhla, aby ji nezasáhl padající kus ledu. Na ledové zdi se vytvořila velká pavučina prasklin a Rho´mi nenapadlo nic lepšího, než do středu pavučiny udeřit kopem s otočkou.

Celá stěna se začala s neuvěřitelným třeskotem řítit dolů a nadcházející padawani kvapně ustoupili vzad. Obrovské kusy ledu padaly k zemi, kde se tříštily na menší ostré hrudky, které se rozlétly do všech stran. Asi po půl minutě se vše uklidnilo, avšak trojice otřeseně stála a ani se nehnula. Jakmile se vzpamatovali, zjistili, že na ně ostatní čekají a připojili se k nim.

Profesor si nechal na lodi od každého vysvětlit, jaký vzhled meče mu síla předurčila a každému připravil potřebné součástky a návod. Kryt Linina meče se skládal z bělavého klu nějakého tvora, dvou stříbrných zakončení, aktivačního tlačítka a posuvníku pro intenzitu.

Diathim se pustila do čtrnáctého pokusu o sestavení meče s neobyčejnou pečlivostí. Návod už znala nazpaměť. Jemně spojovala součástky a nyní se už ani nemusela dívat, jak se před ní vznáší části meče. Už jen vše zašroubovala do krytu a meč jí spočinul v rukách. Po technické stránce byl složen správně. S očekáváním stiskla aktivační tlačítko a ozvalo se typické klap-bzzz. Nemohla uvěřit, co vidí. Její meč svítil zvláštním odstínem zlatostříbrné, velmi podobné Linině záři.

Zbytek cesty strávila s Rho´mi a Treacaiem. Povídali si s klidem na duši a Lin pomalu nabývala jistoty, sebedůvěry a nových přátel. Hlavně se těšila na svého nového mistra a stále se musela dotýkat svého nově sestrojeného meče. Mechanický hlas jim najednou ohlásil přílet na Coruscant,

Na plošině už na ně čekala skupinka Jediů, které diathim nikdy neviděla. Dhoppi pak začal vyvolávat jména jednotlivých padawanů a jejich mistrů. Trecai byl přidělen k postarší lidské ženě a Rho´mi ke kaminoanovi. „Lianaura Leen, tvůj mistr je Shy´thal.“ pronesl a rukou poukázal k zelenému twi´lekovi. Lin hned bylo jasné, proč je on její mistr. Měl na sobě volnou hnědou halenu, která odhalovala část jeho hrudi a jevil se jako charismatický extrovert. Jakmile zahlédl Lin, jenž se k němu váhavě přibližovala, nasadil mírný úsměv „ Zdravím maličká!“, zvesela pozdravil.

Když se padawani rozřadili ke svým mistrům, všichni se rozešli. Shy´thal doprovodil Lin do jídelny a během obědu jí vysvětlil, co teď může jako padawan. „A máš něco jiného ve svém šatníku než tenhle stejnokroj?“, zakončil svou řeč překvapivě „Samozřejmě, že nemám.“, podivila se.„Fakt ne? S tvým vzhledem by bylo vhodnější jiné oblečení. Navíc mé “zaměření“ je na různé pašeráky a tak… Nemůžeš tam přijít jen tak v Jediským stejnokroji.“. Lin se nejistě na svého mistra, „Tak ti ho odpoledne půjdeme koupit.“ překvapil jí twi´lek a spokojeně se pousmál. Diathim se málem zadusila.

A protože to Shy´thal myslel vážně, vyrazili do města. Lin se divila jak Alenka v říši divů, protože celý život strávila v chrámu. Její nový mistr ji vedl pár pater pod povrch, kde se nacházely obchody pro osoby s průměrným platem. Dole se to hemžilo příslušníky všemožných ras v doprovodu věrných droidů. Neonové nápisy na ně křičely ze všech stran a šedivé ulice, pach splodin a dotěrný hluk vytvářely ponurý dojem. Diathim nedokázala pochopit, jak zde někdo může žít a vychovávat děti. Mistr ji náhle vyrušil z přemítání tím, že náhle zastavil před jedním obchodem s oblečením.

„Tady jsem nedávno viděl za výlohou ideální kousek pro tebe.“, oznámil jí a zamířil dovnitř. Jakmile vešli, upřelo se na ně mnoho zvědavých pohledů typu: co tady dělají Jediové? Shy´thal procházel regály a rozhlížel se, hledajíc určitý model. Až se zastavil u jedné z figurín, vystavujíc svůj sladěný komplet na odiv. „Myslím, že tohle je přesně pro tebe.“, otočil se na svou žačku.

Figurína byla oblečena do krémového topu bez zad, celý kus držel límec. Střih byl pro Lininu anatomii ideální. Následně se komplet skládal z krátké trochu nabírané sukně s rozparkem až k opasku sukně a těsně obepnutých tenkých kalhot doplněných vysokými botami. Celý komplet byl sladěn do jediného odstínu světlé krémové barvy.

„A není to příliš…“
„Ne, není. Lin, někdo tvého vzhledu by se měl více ukazovat, a když mi budeš odporovat, můžu ti to nařídit.“ zastavil ji její mistr. Diathim si povzdechla: „No, tak dobrá, když jinak nedáte.“
„Výborně!“ nasadil Shy´thal vítězný výraz. Když Lin našla vhodnou velikost a vyzkoušela ji, zaplatili a vydali se zpět k chrámu.

Twi´lecký mistr měl ze své nové padawanky dobrý pocit. Cítil, že z té vyplašenky něco bude.