Stíny minulosti, část druhá

Naddon se pomalu přiblížil k wampě, vyskočil, udělal dlouhé salto a setnul jí hlavu....

Jeho podrážky se s tlumeným zaduněním setkaly se zemí a on se ohlédl po svém mentorovi.

Ten si právě odmotával z ramen střevo druhého zvířete. Při tom pohledu se Naddonovi udělalo špatně od žaludku a raději odvrátil pohled.

Vrátil se zpět k droidovi a začal se probírat kvanty dat, která v něm byla.

Jeho mistr, s pláštěm zakrváceným wampí krví k němu přišel a nahlížel mu přes rameno, zatímco Naddon dál rozebíral paměť droida bit po bitu.

,,Tak co?" zeptal se trpělivě mistr po zhruba dvaceti minutách.

,,Vypadá to jen na obchodní transakce a účetnictví."

,,Jseš si jistý že tam není nic dalšího?" dotázal se ho jeho společník, poněkud pochybovačně.

,,Jsem, mistře." přitakal Naddon.

,,Tak tedy dobrá, jdeme dál." zavelel starší muž.

Naddon sbalil počítač do batohu a následoval svého mistra, který šel rovnou za nosem věříc náhodě, že ho dovede k droidovi, kterého tak moc potřebuje.

Slepě šel za svým mistrem, po chvíli chůze přestal vnímat okolní svět a začal se zaobírat vlastními myšlenkami.

Když v tom jeho učitel prudce zastavil a Naddon se jen tak tak vyvaroval čelní srážce s mistrovými zády.

Stáli před malými dveřmi z oceli. Mistr neváhal a proudem Síly je vyrazil, stejně jako ty předchozí.

Pomalým krokem vešel dovnitř s Naddonem v patách.

Místnost vypadala jako strojovna, u levé stěny se nacházel počítač a různé páky a spínače neznámých účelů a významů.

Co však bylo do očí bijící a co nešlo za žádných okolností přehlédnout, byly tři ledem pokryté kostry v uniformách Povstalců.

Jedna měla useklou hlavu. Když se Naddon podíval o něco blíže, uviděl že řez je úplně čistý a že zřejmě projel páteří nebožtíka jako nůž máslem.

To značilo světelný meč. A v té době byla jen jediná osoba, která to mohla udělat.

,,Vader." řekl Naddonův mistr jako by mu četl myšlenky.

Naddon se natáhl v Síle, zavřel oči, a rozprostřel svou mysl po celé strojovně. Cítil tu velkou koncentraci Temné Strany. Nejspíš kvůli Vaderovu zabíjení, napadlo ho.

Cítil malé vločky sněhu, které pomalu opadavávaly ze stropu, cítil ledem a sněhem pokryté kostry tří vojáků. Ale jeho pozornost pořád něco přitahovalo k místu v pravém rohu místnosti, tam pod vrstvou ledu cítil něco co ho k sobě vábilo, co ho přitahovalo, cítil že to potřebuje. Se stále zavřenýma očima se vydal k tomu místu.

Jeho mistr ho napjatě sledoval.

Mečem hladce rozřízl led.

A na tom místě, po desetiletí mrznutí a odpočívaní v prachu a ledu tam ležel malý bíločervený astromech.

Naddon se nedočkavě vrhl po svém počítači a kabelech, připojil je k droidovi a plný vzrušení zahájil synchronizaci.

,,Tak co?" zeptal se mistr, -tento den již podruhé- ihned jak se na monitoru objevily výpisy dat a složek. Hlas se mu chvěl rozčílením.

,,Dejte mi chvilku... Plány a modely stíhaček, křížníky, ofenziva, defenziva, únikové mánévry! Mistře! Mám to! Je tu všechno jak jste říkal!"

Mistrovi se rozzářily oči. ,,Stáhni úplně všechno a padáme odsud. Dobrá práce Naddone, dobrá práce." pochválil svého učedníka.

Naddon se na něj zazubil a začal stahovat.

Po deseti minutách bylo stahování dokončeno, Naddon sbalil počítač a pečlivě ho uložil do batohu. Ten si dal na záda a se svým mistrem v patách zamířil k východu.

Jakmile vyšli ven, opřel se do nich prudký poryv větru ženoucí jim do tváří sníh.

Naddon si stáhl kapuci pláště více do čela a zrychlil krok směrem k jejich lodi.

Po chvíli se už před nimi rýsoval jejich starý Nubian typu H pokrytý jemnou vrstvou čerstvého sněhu.

Dvěře se otevřely a oni vystoupali po plošině, která se vysunula z lodi.

Naddon ze sebe s úlevou shodil těžký plášť. Jeho učitel ho napodobil a vděčně usedl do hlubokého křesla s koženými potahy. ,,Odpočiňte si mistře, já se ujmu řízení. Na Zolan?" ,,Na Zolan." souhlasil mistr.

Naddon se odebral do pilotní kabiny a zanechal mistra odpočívat v salónku.

Trivius, Naddonův mistr ucítil lehké škubnutí lodi, když s ní jeho učeň skočil do hyperprostoru.
Dále už nad ničím nepřemýšlel. Oční víčka mu ztěžkla, útržky minulosti se smísily ve sny a on usnul.

V mysli mu vyvstal první příběh podle snové reality;

Proháněl se na speederu na písečných tatooinských pláních. Když v tom se před ním zjevila wampa.

Trivius ihned seskočil ze speederu a tasil meč, který však neměl čepel fialovou, ale tyrkysově zelenou.

Jedním sekem rozřízl zvířeti břicho, její střeva se však začala plazit ven jako velcí zabijáčtí hadi a omotala se mu kolem krku.

Zápasil s nimi, ale marně.

Najednou se u něj však zjevil Naddon a střeva-hady zabil, sám pak zmizel stejně rychle jako se objevil.

Trivius se za ním chtěl rozeběhnout, ale začal se bořit do země a když se podíval pod sebe, zjistil, že stojí v tekutém písku. Ten ho stahoval čím dál níž pod povrch, do temnoty.

Chytla ho něčí ruka a vytáhla ho ven. Trivius pohlédl na svého zachránce. Viděl staršího muže s velice zářivýma očima. Zahleděl se do nich a už je nemohl přestat sledovat. Jakoby ho k sobě lákaly, přitahovaly.

Byl jim čím dál blíž a když byl těsně u nich, vtáhly ho do sebe.

A vturánu se jeho mysl rozvířila, jako vodní hladina pod náporem deště a v mysli mu vyvstal jasný obraz.

Hleděl na postavu v plášti.

Kvůli zapadajícímu slunci za jejími zády nebylo možné pohledět jí do obličeje. Z pouhého postoje a způsobu držení těla však vyzařovala nesmírná autorita. Jakoby měla na povel vše co se v okolí dělo. Jakoby měla na starosti chod a řád věcí okolo sebe. I Triviuse.

Ten k osobě, pravděpodobně muži, natáhl ruku, žel, onen muž byl moc daleko. Jen se otočil a Trivius už viděl pouze míhající se matně hnědý plášť.

Ten jediný ladný pohyb ho měl odsoudit k záhubě a Trivius to věděl, cítil, že tady jeho životní pouť končí.

Na nic se nezmohl, jen se strachem čekal.

Vše zahalila temnota a jediné co bylo vidět, jako světlo na konci tunelu, jako záře vysvobození, byla malá planeta, pokrytá horami, lesy i pouštěmi. Domovská planeta Naddona i všech ostatních twi'leků. 

Trivius se s leknutím probral a přerývavě oddychoval.

Byl jeho sen vize budoucnosti? Ne, to co se mu zdálo se přeci stalo už dávno.

A pak mu to došlo.

Zprudka vstal a rozběhl se k pilotní mistnosti.

Naddon tu stále byl a znuděně hleděl z lodi na míhající se hyperprostorovou dráhu.

Když se dveře otevřely, Naddon rychle vstal a podíval se na svého mírně rozespalého mistra.

,,Mistře, to už jste vzhůru? Na Zolanu budeme až za dvě hodiny, ještě můžete..."

Trivius mu skočil do řeči. ,,Změň kurz. Letíme na Ryloth."
*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*

Předem se omlouvám těm z vás, kteří jste se těšili na nějakou bitvu, souboj mečů, přestřelku, prostě řež. Vězte že v některých dílech budou, ale tento má jinou úlohu v mé sáze.

Díky za přečtení a za případný komentář.