Stíny minulosti, část první

Twi'lek Naddon se svým mistrem stál před zasněženou skálou....
,Kdyby aspoň nebyla taková zima', napadlo ho. Sníh mu až tak nevadil, ale ten vítr a chlad byly nesnesitelné.

Už poněkolikáté se mu zastesklo po jejich jeskyním úkrytu na Zolanu a po jeho teplé posteli. Vydechl a sledoval jak se obláček páry, který vypustil z úst ztrácí ve větru.

,,Mistře, co tu vlastně hledáme?" Jeho mistr, čtyřicetiletý vysoký člověk snědé pleti, s širokými rameny, černým plnovousem a jizvou, která se táhla od jeho pravého spánku, přes pravou tvář až po bradu na něj pohlédl. ,,To se dozvíš až budeme uvnitř." A než stačil Naddon cokoli dalšího říci, ještě rychle dodal: ,,A už se mě na nic neptej!"

Učedník tedy mlčel a jen se třásl zimou, zatímco jeho mistr dál přejížděl rukou po skále a cosi hledal.

Po zhruba deseti minutách mrznutí ve sněhu jeho mistr zvolal: ,,Tady je to!"

Naddonem projelo vzrušení a na chvíli zapomněl na trýznivou zimu.

Jeho starší společník zažehl svůj fialový světelný meč a přiložil ho ke skále. Sníh začal nekompromisně tát a po chvíli už byly vidět velké kovové dveře. Mistr je vyrazil Sílou a vešel dovnitř, Naddon ho plný napjatého očekávání následoval.

Stanuli v jakémsi hangáru. Všude se povalovaly různě velké věci zvláštních tvarů, ale byla příliš velká tma na to, aby se dalo rozpoznat něco konkrétnějšího.

Mistr se natáhl v Síle a pomocí ní stlačil nedaleký vypínač.

Obrovskou místnost okamžitě naplnilo světlo a Naddon se rozhlédl kolem sebe. Spoušť a nepořádek nasvědčovaly tomu, že toto místo někdo narychlo opustil.

První co upoutalo jeho pozornost byla stíhačka typu X v rohu hangáru. Byla pokrytá obrovským množstvím prachu, což znamenalo, že tu nikdo nebyl hodně, ale hodně dlouho, snad i dvacet let.

Z přemítání ho vytrhl mistrův hluboký hlas; ,,Hoth," začal najednou, jakoby pro sebe. ,,Dějiště významné bitvy. Takové, ve které se stačilo zpozdit o pár vteřin a Nová Republika by nikdy nevznikla. A ty a já bychom tu teď nebyli." Při posledních slovech obrátil hlavu ke svému učni.

,,Ale vznikla. A my jsme tady... Ale proč?" netrpělivě se dotázal Naddon.

Mistr se nevesele ušklíbl. ,,Když tehdejší Povstalecká Aliance ve spěchu opouštěla tuto pevnost, nechala tu spoustu věcí. Mezi nimi by měl být i jeden astromech. Astromech, který má ve své paměti plány většiny lodí tehdejší Aliance, ty používá Republika i dnes. A nejen to. Měl by v něm být i seznam většiny základních ofenzivních a defenzivních strategií letek stíhačů, ale i flotil křižníků. S těmito informacemi bychom mohli srazit Republiku a Jedie na kolena a vykonat pomstu, která mi právem náleží! Jen sehnat toho droida. A armádu..."

,,Dobrá, ale co když tu ten droid nebude? A i kdyby ano, může být dávno zamrzlý a rozbitý.

,,To je riziko, a my ho musíme podstoupit." Opáčil mu jeho mistr.

Naddon jen kývl a dál už nehovořil. Mistr se mu nikdy nesvěřil co se mu stalo a na kom chce vykonat svou pomstu. Na Republice? Na Jediích? Na někom ze své minulosti? Opravdu nevěděl. A neřešil to, svému mistrovi věřil. Ať jeho cesta povede kamkoli, Naddon ho bude vždy následovat.

Pomalu procházeli prázdnou pevnost. Všechno se tu válelo bez ladu a skladu. Všechny věci byly pokryté prachem a některé se nacházely v předposlední fázi rozkladu.

,,Tady je nějaký astromech!" zvolal Naddon po chvíli procházení jednou větší hromadou harampádí.

Jeho učitel k němu přispěchal a podíval se na droida. ,,Dobře. Zapoj ho do počítače.“

Naddon vytáhl přenosný počítač ze svého batohu a připojil ho k astromechovi.

Najednou na ně padl stín a oba zvedli oči ke dveřím, kterými přišli.

Temnýma očima si je prohlíželi dvě wampy....

*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*
Opět bych byl rád, kdybyste mi pod povídkou nechali nějaký ten komentář.
PS: Takhle povídka je trochu kratší, ale jde jen o úvod. Další díly by měly být delší.