Konfederace a Republika II: Dromund Kaas

Konfederace a Republika 2 se odehrává na starobylém sithském světě Dromund Kaas, kde se Orkin v roli republikánů (a až na první tah také jako hrabě Dooku) a Darth Severus jako člen Qrassuské galaktické velkoobchodní společnosti ve službách Konfederace, musejí utkat nejen spolu, ale i s divokou džunglí...

Povídka je trochu delší, ale nebojte a ponořte se :) Jednotlivé tahy jsou číslované, takže vám nic nebrání navazovat v četbě.

Tah 1 - KONFEDERACE :

Za okny fičel krutý vichr a do skleněných okenic prudce narážely kapky životodárné modré tekutiny. Stáli v prostorné hale čelem k sobě. Šest urostlých mužů v černomodrých vojenských pancířích a vysokých botách s puškami obřadně přitisknutými k hrudi, a v čele jejich útvaru dva postarší důstojníci, které byste podle uniformy jen stěží odlišili od kapitánů námořnictva Velké armády Republiky, kdyby na sobě neměli modrými a červenými proužky zdobené vesty, kterým dominovala zlatavá hvězda, jasná jako vycházející slunce po dlouhé, temné noci.
A naproti nim, jako hubené šedé stíny přímo ze vzdálených mohyl na Korribanu, čtvero Kaleeshských válečníků v železe, s potrhanými plášti krvavě rudými či béžovými, třímající ve svých pařátech mocné zbraně z drahých kovů Galaxie. Střežící osobu v jednoduchém, kaštanově hnědém plášti s tělesným vzezřením šlechtice.

Jako první promluvil jeden z vojenských hodnostářů. S hustými blonďatými vousy, nepochybně starší a tlustší než jeho kolega.
„Vítejte, hrabě, omlouváme se za takovéto přijetí, neslušící se muže vašeho postavení. Našeho času je však poskrovnu, tak mluvte,“ řekl skoro až mechanicky a přitom se ani nepohnul. Stařec mírně pokynul hlavou a letmo přejel pohledem všechny bytosti v místnosti i sál samotný.
„Ujišťuji vás, že nebudeme dlouho na obtíž,“ odpověděl medovým hlasem hrabě, takovým, který užívají zkušení řečníci této galaxie. „Konfederace žádá vaše muže a lodě výměnou za bohatou odměnu. A mezi naše cennosti nepatří jen kredity a drahé kovy,“ nabídl separatistický vůdce a koutky úst se mu místy nápadně zabočovaly směrem ke stropu, ozdobeném různými starodávnými freskami.
„A háčkem je?“ zeptal se druhý důstojník. S bledou pletí, rusovlasý a poměrně pohublý.
„Jde o sběr jistých velice nebezpečných a vzácných předmětů, jsem si však jistý, že vaši muži tento úkol zvládnou,“ pravil Dooku trochu podlézavě a doposud jako skála se řada vojáků naproti němu zachvěla.

„Ale proč nevyšlete své droidy a hodláte utratit mnoho peněz za naše služby?“ otázal se podezíravě rusovlasý a atmosféra v sále rapidně zhoustla.
„Republika by se s největší pravděpodobností o akci dozvěděla a provedla by na naše vojska úder. Vás podezřívat nebudou, navíc by svým útokem vyhlásili válku Qrassu, domovskému světu vaší společnosti, a to je to, co oni nejméně potřebují: válku s další stranou. Nicméně jsme ochotni vám v případě nutnosti poskytnout pomoc a menší oddíl droidů, který vám s vaším úkolem pomůže,“ ujistil, nebo se je pokusil ujistit, tímto diplomatickým tahem vyslanec. Což se mu celkem i povedlo a podezření z mužů pomalu odpadlo.
„Tak počkat! Kde máme vykonat ten váš „sběr“?“ vykřikl náhle jeden z ozbrojenců, vyšší a s krásnější zbrojí než ostatní. Nepochybně velitel mužstva.

Hraběti dobrácký úsměv náhle ochladl, bylo zřejmé, že ho otázka zaskočila nepřipraveného.
„Na opuštěné planetě Dromund Kaas, tamější ruiny jsou plné artefaktů, které by pomohly zvrátit průběh války.“ Na opačné straně všichni strnuli a hodnou chvíli jim trvalo se vzpamatovat. Serenňan cítil, že mu vítězství utíká mezi prsty, rozhodl se vsadit na jedinou kartu.
„Nicméně pokud nemáte zájem, můžeme zkontaktovat jiné společnosti, které to rádi udělají za vás,“ řekl navenek klidně, ovšem v duchu byl napjatý jak struna.

Oba důstojníci se s poklonou otočili, a během okamžiku zmizeli za zavřenými dveřmi, kde se dlouho tiše radili. Jak čas plynul, porada nabírala spíše bouřného charakteru, k uším čekajících se donesly slova typu:
„To nemůžeš myslet vážně! Jen přes mou mrtvolu! Tys byl vždy ve všem proti!" Nakonec se však znovu objevili, celí rudí a načepýření. Zvláště Rudovlasý byl velmi naštvaný a nebylo mu zrovna do řeči.
„Dobrá hrabě, přijmeme vaší nabídku, nicméně chceme větší počet tanků, transportů a zkušené průvodce,“ pronesl své podmínky vousáč, čekajíc na odpověď.
„Samozřejmě jsme ochotni vám tyto věci poskytnout, bohužel na planetě již delší dobu nikdo nežije a můžeme vám tedy dodat přinejlepším satelitní snímky,“ odpověděl na rozdíl od vojáků velmi potěšený separatista.
„A teď přichází ta nejhorší část dohody, přemlouvání se ujmeš ty,“ pronesl chladně doposud tichý důstojník. Na to Dooku v doprovodu svých ochránců, jeho a žoldnéřů společnosti opustil místnost.

***

„To si ze mě děláte prdel?! Nebudu se plahočit nějakou zasranou sithskou džunglí, aby si ty tlustý zadky separatistický slízly všecku smetanu! Do hajzlu, nejsem nějakej pojebanej sluha!“ řval na důstojníka naštvaně muž. Kromě šedé uniformy a zdobení vesty, se jeho oděv skládal z dlouhého tmavě modrého pláště, lesklých černých rukaviček a stříbrných nášivek na ramenou, s jednou hvězdou označující hodnost generála. Bylo mu již hodně přes čtyřicet, měl bledou pleť a jeho vlasy byly černé, pro větší praktičnost v boji svázané do culíků.
„Percivale, uklidni se. Dooku nám v případě úspěchu slíbil bohatou odměnu a vojenskou pomoc, navíc, nikdo po vás nežádá nic víc než občasné zahánění zatoulané zvěře, bude to klidná mise,“ snažil se ho uklidnit vousatý žoldák.

„Klidná?! To jsi šeredně na omylu, Raimonde, je vidět, že vo tý bohem zapomenutý pustině nic nevíš! Já tuším, ne já to vím, proč se do toho ty plecháči zrovna nehnali, to hrabátko moc dobře ví, že tamější oblast je pro všechny moc nebezpečná! Možná, že sithský impérium padlo před tisícema let, ale v těch místech, pořád je ta temná síla, či co, a možná že něco horšího. Posílaj nás přímo do sithovi prdele,“ domluvil generál a hodil do sebe nějaký alkoholický nápoj, co měl zrovna na stole. Raimond zůstal zticha, v hloubi duše věděl, že, i přes svůj způsob vyjadřování, má Percival pravdu.

„Hele, já vím, že ti na těch klucích záleží, ale takovouhle příležitost si nemůžeme dovolit promarnit. Je to šance vybojovat si svoje místo ve světě,“ řekl po chvíli, důstojník soucitně.
„Cha, pamatuješ na Corellii? Dva vyražené zuby a zlomená ruka, ten bezpečák se tehdy vážně nasral!“ změnil se smíchem téma voják a podal Raimondovi lahev neidentifikovatelné tekutiny.
„Jo a tys potom letěl z baru, rovnou na záchytku! Ale ten policejní kapitán, TEN ukázal, co to znamená bejt nasranej!“ zařval vousáč a třemi mocnými hlty, vyprázdnil polovinu lahve.

„Udělám to, Raimonde,“ pravil potichu generál a věnoval svému společníkovi pro jednou vážný pohled.
„Cože?“
„Udělám to, ale ne pro toho debilního sitha, ani pro Společnost, udělám to pro tebe a svoje kluky. Sith ví, koho by tam poslali místo mě,“ opáčil Percival zcela upřímně a znovu si nalil. Zbytek deštivého dne strávili se svým společníkem vzpomínáním na staré dobré časy, pitím, a z malé části plánováním.

***

Generál seděl v rohu vysoké budovy, která se, díky zvláštní nafukovací pěně, mohla během chvíle sbalit a přesunout jinam, či nafouknout a plnit funkci jakési jídelny a zároveň velitelství. Byla vybavena velmi jednoduše a provizorně. O pohodlí se mluvit nedalo, ale panovalo tam příjemné teplo a díky vodotěsnému materiálu, ze kterého se budova skládala, i sucho.

A právě tam seděl Percival, pil vodku a proklínal všechny separatisty světa. Už dva dny po jeho příletu mu lezli droidi krkem a hlavně, Dookuovi otravně pravidelné kontroly pomocí hologramu. Připadal si jako nějaký jeho lokaj, nevolník. Což byl i v dnešní době takový módní trend, mezi vládci soustav velmi rozšířený. Někteří dali přednost Republice, jiní Konfederaci, generál však neviděl ani pramalý rozdíl.

Oči mu sklouzly na dvojici stráží v modročerných zbrojích, sedící u stolu nejblíže dveřím. Normálně drželi hlídku venku před budovou, jelikož však panoval hustý liják, seděli vevnitř, čistili si zbraně a povídali si.

"Na jak dlouho myslíš, že tu ještě zkejsnem? Už mi ten déšť a pach džungle leze krkem, zasraná válka!“ ulevil si nahlas ten více ke dveřím. Čistil si helmu a tak mu alkoholik mohl pohlédnout do tváře. Byl to asi dvacetiletý mladík se špinavými blond vlasy a ostře řezanou tváří.
„Mě je to ukradený, pokud dostanu svý prachy. Ještě štěstí, že starouš Percival je s náma. Jinak ani na tohle není spoleh,“ odpověděl druhý silným hlasem a dál se věnoval svému kulometu, jak podle vzhledu zbraně pozorovatel odhadl.

Tento rozhovor našemu hrdinovi trochu zvedl sebevědomí. Pomyšlení, že si ho mužstvo aspoň trochu váží a respektuje, mu do žil vlilo novou sílu a odhodlání. Právě za pět minut dvanáct, do místnosti totiž vstoupil taktický droid a v těsném závěsu za ním dvě tenoučká zlatá tělíčka B jedniček, svírající blaster skoro větší než oni sami. Jejich velitel, do jisté míry připomínající želvu, jehož hlava opustila tlustý šedomodrý krunýř a vysunula se, si ho chvíli prohlížela a pak mechanickým hlasem spustila: „Můj pane, skupina v sektoru S3 byla napadena početnou tlupou neznámých tvorů. Dva naši droidi typu B1 jsou nenávratně vyřazeni z provozu,“ domluvil stroj a dal si ruce v pas. Dva strážní na velitele též upřeli svůj pohled. Ten však jen postavil flašku zpět na stůl a nevěnoval příchozím ani krátký pohled.

„A nějaké DOBRÉ zprávy náhodou v tom svém procesoru nemáš?“ zeptal se hrdina chladně a konečně se na roboty podíval. „Protože jinak bys věděl, že jsem ti výslovně zakázal posílat jednotky do toho zkurvenýho sektoru S3!" zahřměl a vztyčil se nad droidem v celé své životní velikosti. Všechny živé bytosti v místnosti nadskočily.
„Ale hrabě Dooku...“
„Je mi u prdele co říkal ten váš hrabě! Ten si teď sedí někde v Tramtárii a nahřívá si ty svoje špeky, takže buďto do večera stáhneš všechny jednotky z tý oblasti, nebo tě vlastnoručně sešrotuju, JE TO DOST JASNÝ?!“ Každý z jeho soukmenovců by se v tu chvíli nejradši propadl do země.
„Ano, komandére,“ řekl kovový návštěvník, otočil se na patě a rázoval se svým doprovodem ke dveřím. Percival se v duchu hlasitě smál, 0-1 pro něj.

O půl hodiny později:
Generál se procházel po délce obranné linie tábora. Hustý liják se měnil na jemný deštík a náš hrdina toho chtěl co nejvíce využít. Sám již dobře věděl, že takovéto přestávky jsou krátké a vzácné, zvláště v období dešťů.

Všude kolem tábora rostla hustá, téměř neprostupná vegetace, rostliny téměř velké jako dospělý člověk nebyly výjimkou a smrtící živočichové uvnitř těch pralesů také ne. Z hlavního stanoviště vedly jen tři z části vyšlapané a pořádně rozbahněné cesty. Bylo téměř nemožné se dostat na druhý konec, aniž by člověk zapadl.

Sedmý kruh pekla v zelené podobě, super, pomyslel si Percival a dál se věnoval obhlídce. Mírným pokývnutím pozdravil čtveřici techniků, pracujících na údržbě ohromného protiletadlového děla. Bylo jich celkem dvaadvacet a velitel na ně byl po právu velmi pyšný. Miloval dělostřelectvo. Vystudoval dělostřeleckou školu, chvíli dokonce pracoval jako nabíječ a když dosáhl hodnosti generála, stalo se jeho hlavní údernou sílou. Nicméně udržet dělo funkční v těchto podmínkách stálo značné finance. Tím se však hrdina netrápil, to byla starost jeho nadřízených, nikoliv jeho.

Tah 2 - REPUBLIKA:

„Dávej na sebe pozor.“
„Budu, Tyri,“ přislíbil Rell Gallamby ještě hologramu své dcery smutně, než musel přerušit spojení. Kajuta po skončení vysílání potemněla, stejně jako jeho nálada. Rozmrzele si promnul čelo. Válka se protahovala. Původně doufal, že by vše mohlo skončit toho dne na Geonosis, ale to byla čirá naivita. Místo toho se teď od Republiky odtrhávaly stále nové soustavy a vypukaly desítky bitev po celé galaxii. Plukovník si již déle uvědomoval, že ani nečinnost jejich lodi třídy acclamator, Poselství, nevydrží dlouho. Také že ne, před pár hodinami byl vydán rozkaz k pohotovosti. To mohlo znamenat jedinou věc, novou misi.

„Vstupte!“ zavrčel Rell. Dveře se odsunuly a dovnitř vešel mladý muž v uniformě poručíka. „Ahoj, Jixi,“ pozdravil plukovník s úsměvem, když poznal svého synovce.
„Nějaké nové zprávy z domova?“ zeptal se zvědavě mladík.
„Vlastně nic důležitého. Jediné, čím se válka dosud dotkla Corellie, je prudké zvýšení cen čehokoliv, co může použít nebo sníst armáda. Ale posílám domů tolik kreditů, kolik můžu.“
„To je dobře. Drtivá většina novinek bývá špatná, ať je raději vše při starém,“ zakřenil se Jix.
„Pravda.“
„Což mi připomíná, proč jsem za tebou přišel, strýčku. Během několika minut budeš mít na můstku hovor z nejvyšších míst, asi by ses tam měl vydat už teď a nenechat je čekat. Budou mít... novinky.“
„Nejvyšších, hmm? Děkuji za varování, hned se tam vydám.“

Na můstku již netrpělivě přešlapoval kapitán lodi, Bren Belos. Když Rell konečně dorazil, roztržitě opětoval zasalutování a spustil: „Dost, že jste tady! Asi budeme mít potíže, každou chvilkou nám...“
Důstojník větu nedokončil, protože se ozvalo zapípání a na můstku se objevily dvě holografické postavy. Rell obě poznal. Nejvyšší kancléř Palpatin a jeden z nejvýznamnějších jediů, Windu.
„Kancléři. Mistře jedi,“ poklonil se Rell uctivě.
„Plukovníku Gallamby,“ opětoval gesto Palpatin, zatímco jedi se ani nehnul, „hodně jsem o vás slyšel. Jen v dobrém.“
„Lidé mají často zvyk přehlížet nedostatky,“ usmál se Rell nuceně. „Smím znát účel tohoto hovoru, pane?“ Jedi ignoruje mě, já budu ignorovat jeho, rozhodl se.
„Přímo k věci, že? Ale hádám, že to dělá vojáka vojákem,“ pousmál se kancléř.
„Chtěli jsme vás informovat, že k vám posíláme mistra našeho řádu, aby na vás dohlédl při vaší příští misi,“ chopil se slova Windu.
Rellovi mírně poklesla brada, než se vzpamatoval. Musel se soustředit, aby ovládl svůj tón: „Dohlédl? Mistře jedii, jsme válečné plavidlo a ani na jeho palubě, ani v mém regimentu, nemá žádný strážce míru co pohledávat.“
„Po dobu konfliktu byli jediové ustanoveni do role generálů, plukovníku,“ pokračoval Windu samolibě. „Budete mistru Sarretimu k dispozici ve všech ohledech, až k vám dorazí.“
„K dispozici?!“ vyprskl rudnoucí Rell. „Se vší úctou, kdo mohl udělit takovou hodnost civilistovi?“
„Já, plukovníku,“ usmál se smířlivě Palpatin. „Pokud jste rozhořčen, je mi to moc líto, ale musíte uznat, že jediové nejsou jen tak nějací civilisté. Mají dlouhou válečnickou tradici.“
„Nepoužil bych slovo válečnickou,“ ohradil se Windu.
„Promiňte, pane, ale umět mávat světelným mečíkem z vás ještě neudělá stratéga. A to je to, co generál má dělat, strategii!“ Až po dokončení věty Rellovi došlo, že možná trochu přestřelil.
„To by stačilo, plukovníku. Mistr Sarreti dorazí každým okamžikem. Ujistěte se, že to proběhne v pořádku a projevte trochu respektu,“ uzavřel Windu debatu a přerušil spojení.

Nastalo naprosté ticho, všichni v doslechu zastavili a čekali, co se stane. „Chtěl jsem vás varovat,“ zamumlal kapitán Belos. „Mám dát zavřít hangár?“ zeptal se sarkasticky.
„To přehnali,“ připustil soustrastně Jix.
„Děkuji vám všem mockrát!“ vykřikl Rell, který neměl náladu na vtípky ani lítost. „Teď, pokud byste byli tak laskavi a vrátili se do práce?“ Pak s nelibostí zašeptal do ucha Belovi: „A přiveďte toho jediho za mnou.“

Ať o tom Rell uvažoval, jak chtěl, nenalézal žádný způsob, jak svoji velitelskou pozici zachránit. Jeho gesto, kdy si generála nechal v podstatě předvolat, místo toho, aby ho šel poníženě uvítat do hangáru, mohlo fungovat maximálně do té doby, než jedi vytáhne svoji hodnost. Doufal, že jeho nový nadřízený alespoň nebude ignorant a uzná, že co do vojenských zkušeností ho Rell převyšuje.

Naděje se nesplnila. Asi o půl hodiny později na můstek vrazil jako velká voda Pau'an, tedy příslušník druhu vyzáblých, šedivých stvoření, původem z planety Utapau, kde se jako rasa zabývali výhradně vládnutím podřízenému druhu Utaiů. Měl s sebou i svoji učednici, která se ale téměř ztrácela ve vlajících záhybech jediovy velkolepé zlaté róby, jak za ním cupitala. Rell možná nebyl odborníkem na Pau'anskou mimiku, ale nepřišlo mu, že by byl tenhle konkrétní jedinec v dobré náladě.

„Plukovníku! Dorazil jsem před dvaceti minutami a od té doby bloudím po téhle proklaté lodi! Vím, že jste byl o mém příletu informován, mohl jste někoho poslat, aby mne sem dovedl!“
Tou dobou si už Rell byl celkem jistý, že se mu jedi nebude líbit, proto naprosto bezbarvým hlasem odpověděl: „Měl jsem plnou důvěru ve vaše orientační schopnosti,“ zalovil v paměti po jménu a pokračoval, „mistře Sarreti.“

„No, jak vidíte, dorazil jsem bez úhony jak na straně své, tak na straně vašich lidí. Tento bod tedy můžeme přeskočit. Teď prosím dejte posádce vědět, že od tohoto okamžiku spadají pod mé velení. Jeden by nevěřil, jak nechápaví v tomto ohledu ti kloni umějí být!“

Rell se zamračil. Nečekal, že to bude s jediem až tak špatné. „Chtěl bych s vámi ještě toto téma trochu probrat.“
„Co je na něm k probírání?“ vytřeštil jakoby nevěřícně Pau'an oči. „Jsem generál, vy jste plukovník. Jestli se vám to nelíbí, myslím, že můžeme postrádat jeden záchranný modul a vysadit vás!“

„Generále!“ vyštěkl nepřiměřeným tónem Jix a vykročil. Rellova ruka však vystřelila vpřed, chytila mladíka za límec a nešetrně ho stáhla zpět. Mohl by říct něco, čeho by později litoval, pomyslel si Rell. Ještě si nemohl být jistý, čeho všeho je tenhle namyšlený hňup, jak si jedie pro své osobní potřeby zařadil, schopen.
„Samozřejmě,“ přemohl se Rell. „Teď budete jistě chtít ukázat vaši kajutu. Tady poručík Jix vás tam rád dovede,“ probodl mladíka sžíravým pohledem.
„To nebude nutné, plánuji ještě menší prohlídku tohoto... tohoto plavidla,“ prohlásil Sarreti a poodhalil své zuby, přírodou určené k trhání syrového masa. „Moje padawanka zůstane s vámi. Řekněte jí vše, co budeme potřebovat vědět.“ Otočil se na patě a odkráčel, zlatý plášť vlající za ním.

„To byl... zážitek,“ povzdechl si Jix, za což si vysloužil další vražedný pohled od svého strýce, který si byl poměrně jistý, že učednice všechno, co bude proneseno v její přítomnosti, donese svému mistrovi.
„Prosím, nic si z toho nedělejte. Můj mentor je vždycky takový, ale nemyslí to zle,“ ozvala se poprvé padawanka, lidská dívka asi kolem sedmnácti let stará, nesmělým hlasem.
Rell se ušklíbnul. „O tom sice pochybuji, ale je hezké, že ho hájíš. Tvůj mistr by pro tebe měl být něco jako rodina, pokud to správně chápu, že?“
Padawanka sklopila oči. „Ano, asi ano.“

Začínám mít takový dojem, že na našem mistru Sarretim by se vyřádil nejeden psycholog, pomyslel si Rell se sotva postřehnutelným zavrcením hlavou. Sama představa vyrvat malé dítě rodičům, protože jakýsi přístroj ukáže, že by mohlo být citlivé na Sílu, se plukovníkovi vždy hnusila, ale dostat pak ke všemu opatrovníka, jakým byl tento Pau'an, by se mělo soudit jako týrání!
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ve snaze trochu ji rozmluvit. Tedy když něco takového zjevně nepřipadalo v úvahu se Sarretim osobně.
„Shieema Soren, pane,“ řekla a lehce se uklonila.
„Rell Gallamby,“ představil se plukovník na oplátku, ukázal směrem k synovci a chtěl uvést i jeho, jenže ten ho předběhl:
„Já jsem Jix Gallamby, moc mě těší!“
Rell mírně nadzdvihl obočí, načež pokračoval: „Nyní bychom ti asi měli ukázat vaši kajutu, aby bylo přání mistra Sarretiho učiněno zadost.“
„Jistě.“
Rell tento úkol svěřil mladíkovi. Sám měl ještě něco na práci a navíc získal dojem, že tím Jixovi udělá radost.

Rell Gallamby se řídil zásadou „poznej svého nepřítele“. Ponořil se do hloubi holonetu. První významné překvapení přišlo záhy: Sarretimu bylo přes čtyři sta let. A podle dostupných informací mohl takový Pau'an žít dalších tři sta. Lituji své hypotetické vnuky, jestli pod ním někdy budou sloužit, pomyslel si. Tím výčet informací také pomalu končil, protože vše ohledně Sarretiho činností bylo přístupno pouze v rámci řádu jediů.

Rell dostál svému slibu a vydal oznámení o nové velitelské pozici generála Sarretiho. Posléze zjistil, že nemá nic na práci a šel se poradit s jediným člověkem, jemuž ve vojenských otázkách věřil víc, než sám sobě. On to vlastně ani nebyl tak docela člověk...

„Komandére?“ ozval se Rell, když dorazil do hangáru hemžícího se klony.
„Plukovníku?“ zasalutoval jeden z nich. Povšimnul si, že se ho nadřízený naučil rozeznávat od ostatních Jango Fettů, čehož si vážil.
„Viděl jste nejnovější rozkaz, komandére?“
„Ano, pane,“ sklonil Zvíře hlavu. „Generál Sarreti, pane?“
„Přesně tak. Rytíř jedi. Setkal jste se už s ním?“
„Ještě jsem neměl příležitost, pane.“
„Dobrá. Poskytnu vám tu čest seznámit se, protože vás budu potřebovat na můstku po svém boku,“ ušklíbl se Rell. „A raději si předtím zajistěte blaster.“
„Ano, pane.“
„Výborně. Mimochodem, jak probíhají přípravy? Nějaké potíže?“ zeptal se plukovník s významným pohledem na řadu nových strojů V-19, trojkřídlých stíhaček přímo z výrobních linek, jež dorazily na palubu před několika dny.
„Ehm, stroje budou v pořádku. Jen nevím, jak se mezi sebou domluví piloti v otázce, kdo tady zůstane.“
„Cože?“
„Padawanka projevila o letoun velký zájem. Pokud se zeptáte mě, dovolit jí letět místo vycvičeného pilota by bylo plýtvání materiálem, ale o tom nerozhoduji.“ Nebylo obtížné rozeznat v klonově hlasu cynický tón, ale corellian se nad tím již dávno nepozastavoval. „Za mnou.“

Křídla V-19, směřující v neletovém stavu vzhůru, se lehce otřásala, jak se kdosi pod stíhačem štrachal v jeho obvodech. „Štíty ujdou, ale ovládání bude asi trochu tuhé, ne?“ ozval se zvědavě padawančin hlas zezdola.
„Vaše jedijská stíhačka to možná není, ale zase má větší palebnou sílu a o dost víc vydrží,“ hájil pilot svůj stroj.
„Chápu. Snad by se mi podařilo jednu upravit, aby lépe seděla mým reflexům. Možná převést trochu energie ze štítů...“
„Ehm, Shiee...“ odkašlal si Jix, který postával poblíž, ruce černé od oleje. Zvláštní, pomyslel si Rell, nikdy neprojevoval výrazný zájem o techniku.
Padawanka vylezla zpět na světlo a po chvilce mžourání se zatvářila polekaně. „Promiňte, plukovníku! Kdybych věděla, že sem dorazíte, nebyla bych v takovém,“ podívala se zdrceně na své zamazané šaty, „stavu.“
„To je v pořádku,“ usmál se Rell. „Ty bys chtěla do bitvy jako pilot?“ zajímal se.
„Moc ráda,“ přikyvovala horlivě Shieema Soren. „Uvidíte, že nejsem tak špatná!“
„A dovolí to tvůj mistr?“
„Tuto debatu jsme spolu absolvovali již mnohokrát a verdikt zatím vždy zněl ano ve prospěch mé padawanky,“ ozvalo se zpoza skupinky, spolu s těžkými kroky jedijských vysokých bot.

Kde ten se tu sakra vzal?! pomyslel si Rell, ale otočil se a řekl: „Generále, jaká náhoda.“
Pau'an si ho změřil lehce pobaveným pohledem. „Není žádná náhoda, plukovníku, je jen Síla. Dokončil jsem inspekci křižníku a nenalezl žádné závažné pochybení. Až se Shieema laskavě trochu upraví, můžeme se sejít na můstku, kde vás seznámím s vašimi úkoly.“

Do půl hodiny stáli všichni, Rell, Jix, Zvíře, Bren Belos, i Shieema Soren (v prostém, ale čistém hnědém rouchu), nastoupeni v řadě u holografické mapy, jako skupina žáčků očekávajících pana profesora. Rell nepochyboval, že o tento efekt jediovi šlo, protože svůj příchod zpozdil přesně o tolik, aby jeho objevení se dostalo jistý teatrální nádech.

Pau'an přikráčel beze slova. Alespoň se nedomáhal salutování, ocenil Rell. Poté spustil mapu a začal zvučným hlasem, vycvičeným čtyřmi sty let komandování, přednášet:
„Pánové, aby bylo jasno, tento sál neopustí jediná informace, která zde padne.“ Všichni přikývli. „Dobře. Jak jste se patrně již dovtípili, rada jediů mne sem neposlala jen jako dozor. Máme misi a tato mise leží na planetě zvané Dromund Kaas. Byť je neznalost historie smutná, umím si dost dobře představit, že vám to jméno nic neříká. Vězte tedy, že se před tisíci lety jednalo o hlavní svět sithského impéria, které hrozilo zničit celou Republiku. Nestalo se tak, zvítězili jsme. Planetu jsme ale nikdy neovládli.“ Následovala dramatická pauza. Asi všem se honilo hlavou, nač ta lekce dějin. „Svět se již nikdy nestal významným, města zpustla, rozpadla se, obyvatelé většinou prchli nebo postupně vymřeli. Ale v těch ruinách stále sídlí moc tisíců sithských pánů, kteří tam žili a zemřeli.“

Rell si promnul čelo, než si pořádně rozmyslel, co se chystal vyslovit: „Jak říkáte, cokoliv, co tam je, tedy pokud tam něco je, leželo pohřbené tisíce let, aniž bychom se o to zajímali. Proč teď?“
Sarreti odhalil svůj dravčí úsměv. „Protože, plukovníku, stojíme na počátku konfliktu, který určí naši budoucnost. Nepochybujte, že ti, co se tváří jako separatisté, jsou ve skutečnosti znovuzrozené sithské impérium. A vědí to, co my.“
„Kde je důkaz?“ požadoval Rell.
„Tam!“ vyštěkl Pau'anský mistr jedi a namířil svůj dlouhý, šedý prst na holoobraz Dromund Kaas, „Tam najdeme váš důkaz, plukovníku! Nejvyšší rada považuje tento úkol za prioritu a schválil ji i váš drahý kancléř!“
„Jaký bude náš úkol?“ zeptal se ryze pragmaticky komandér Zvíře. Vystoupila padawanka Shieema Soren a navázala zřejmě již předpřipraveným monologem:
„Křižník Poselství spolu s vaším osmnáctým regimentem, plukovníku Gallamby, byl vyčleněn na zajištění lokace. Obsadíme orbitu, vysadíme vojsko a založíme tábor na troskách bývalého hlavního města, Kaas city. V jeho okolí se nalézalo několik sithských chrámů, ale především Citadela, sídlo takzvané Temné rady a sithského Císaře.“
„Tedy ti nejvýznamnější sithští lordi. Pokud po sobě někdo zanechal nějaké artefakty, pak oni,“ převzal opět slovo Sarreti.
„A až tam budeme, tak co?“ ozval se Jix, za což si vysloužil jediův opovržlivý pohled.
„Budeme hlídat, aby se tam nedostal nikdo jiný, přirozeně! Proč jinak bych potřeboval celý váš proklatý regiment?!“ vybuchl jedi. „A teď, pokud dovolíte plukovníku, byl jste vycvičen jako navigační důstojník, nemýlím-li se?“ Vyznělo to jako řečnická otázka. Rell by moc rád odpověděl, že ve skutečnosti se mýlí, ale musel přikývnout. „Výtečně. Osobně tedy zadejte souřadnice, které jsem vám poskytnul,“ pokynul mistr jedi směrem k datakartě zastrčené v holostolu, „vyrážíme!“

Tah 3 - SPOLEČNÝ:

Během několika hodin se Poselství vynořilo z hyperprostoru. Za průzorem můstku se rýsovala temně zelená planeta, což znamenalo, že Rellovo oprášené navigační schopnosti neselhaly.
„No, dorazili jsme,“ oddechl si Sarreti s možná hranou, možná opravdovou úlevou.
„Všechny jednotky jsou připraveny v hangáru,“ konstatoval komandér Zvíře.

Rell se chystal navrhnout, aby se za nimi též odebrali, když se ozval důstojník od skenerových zařízení: „Pane, neregistrujeme žádná plavidla na orbitě, ale máme známky vyspělé techniky v jedné lokaci. Kolem je zvýšená přítomnost života.“
„Nemožné,“ odfrkl si Sarreti, „na planetě už tisíce let není inteligentní život. Zprávy rozvědky z minulého měsíce také nic takového nenaznačovaly.“
Důstojník pokrčil rameny. „Můžete se jít podívat, jestli mi nevěříte.“
„Kontaktujte je,“ rozhodl Rell.

Percival měl poprvé za celý den dobrou náladu, prohlídka se již blížila ke konci a všechna bojová zařízení se jevila v dobrém stavu, ale osud je blbec. „Pane, mám špatnou zprávu! Z hyperprostoru vystoupil jeden republikový křižník a blíží se k planetě!“ zakřičel náhle hlas za ním a generál se zmateně otočil. Běžel k němu jeho pobočník Thomas, který měl na starosti komunikaci. Vysoký mladík s krátkými černými vlasy v klasické uniformě. Velitel na něj nevěřícně civěl jako opařený.

Republika je tady! To by ho nenapadlo ani v těch nejdivočejších snech a kupodivu ani jeho slovník na vyjádření situace nestačil.
„Tak je sestřelte, idioti! Připravte děla a čekejte, ale teprve až budou v dostřelu, kurva!“ zahřměl hrdina, mírně, nebo se o to aspoň snažil, odstrčil pobočníka stranou a rozběhl se k velitelství. Do hajzlu, Republika je tady?! Jestli si Thomas dělal prdel, skopu ho do krve! klel za běhu v duchu Percival, nemohl tomu zkrátka uvěřit.

Celý tábor byl v mžiku na nohou, někteří vojáci za doprovodu nadávek běželi k dělům, či nevěřícně s otevřenými ústy sledovali očima oblohu. Droidi se chovali obdobně a jen pár nejstatečnějších lidí nepropadalo panice. Percival doslova vletěl do velína a za ním v těsném závěsu i Thomas. Uvnitř panoval, stejně jako venku, chaos.

„Tady republikový křižník Poselství, v záležitosti senátu a řádu jedi, identifikujte se prosím!“ převzal Rell komlink, když nikdo z Dromund Kaas neodpovídal.

Nakonec se z komlinku jeden hlas ozval, udýchaný a značně naštvaný. „Tady je generál Percival, mluvčí Qrassuské galaktické velkoobchodní společnosti. Opusťte hvězdný prostor nad Dromund Kaas, jinak budete napadeni,“ řekl výhružně a bylo cítit, že se velmi přemáhá, aby zůstal klidný.

Republikánský plukovník překvapeně zamrkal, většina osazenstva můstku ztuhla tam, kde zrovna stála. „Posádky do strojů, nahodit štíty, odjistit děla a vyčkávat!“ vyštěkl Rell, který se jako první vzpamatoval. To už ale přirázoval Pau'an a nešetrně ho odstrčil od komlinku.
„Qrassuská společnosti, nejste v pozici, kdy nám můžete vyhrožovat! Okamžitě udejte důvody vaší přítomnosti a připravte se na naše vylodění, máme zde úkol, pověření přímo od nejvyšší rady jediů a kancléře Palpatina!“

„Naše důvody, vám můžou být u prdele! Co má vůbec ten váš pojebanej řád co mluvit do vojenských záležitostí?! Takže máte poslední možnost opustit tento prostou nebo pochcípáte!“ Percival byl vzteky bez sebe, jedie z celého srdce nenáviděl a nebyl sám. Potichu, mimo komlink, pravil ke svým spolubojovníkům ve velitelské místnosti: „Ať jsou ty blbý Y-wingy do dvou minut připravený, jinak tu všichni zajdem jasný?!“ Odpovědí mu bylo několik souhlasných pokývnutí hlavy.

„A dost!“ zařval třesoucím se hlasem Sarreti. „Planeta nespadá ani pod váš systém, ani pod vaší Společnost! Spolupracujte, nebo čelte následkům!“ Rell z nějakého důvodu pochyboval, že jediův přístup něco vyřeší, ale netroufal si zasahovat.

„Bože, proč já?! Proč mi musí pokaždý postavit do cesty nějakýho vola?!“ povzdechl si nahlas generál do komlinku. „A pod ten váš jó? To jste ho vyhrál v kartách, nebo co? Upřímně lituju ty chudáky, co pod váma slouží.“
„Piloti i posádky děl jsou připraveni, můj pane,“ informoval ho téměř neslyšně pobočník.
„Ať zaútočí na můj rozkaz ve formaci Alfa. A žádný blbiny,“ odpověděl hrdina.

„Pane?“ ozvalo se opět nervózně od senzorů.
„Co je zas?!“ zavrčel Sarreti.
„Na povrchu se připravují ke startu nějaké lodě!“
„Zatraceně. Generál Sarreti hangáru, slyšíš mě, Shieemo?“
„Jasně a zřetelně,“ odpověděl padawančin hlas z komlinku.
„Ať tvoje eskadra ihned startuje. Budeme mít společnost!“
Rell se zamračil, ale s protestem ho předběhl kapitán Bren Belos: „Její eskadra? A kdo povýšil padawanku nad cvičeného pilota?“
Sarreti se zatvářil naprosto znechuceně. „Navrhujete, aby má učednice létala pod velením klona? To je, jako by vám velel vysavač, kapitáne! A teď už neotravujte!“ Otočil se zpět ke konzoli zajišťující spojení s povrchem planety: „Toto je poslední varování. Odvolejte své stroje a spolupracujte, jinak spustíme palbu! Musím přiznat, že kolem toho bude spousta papírování a upřednostnil bych vyjednávání!“

„Na to ti seru, palte!“ zařval generál a dvaadvacet hlavní těžkých děl spustilo ohlušující palbu a v tom celém ohnivém divadle plném světel osmička Y-wingů, v šedé a modré se zlatou hvězdou a ve stísněné formaci, letěla naproti obřímu destruktoru. Vypadalo to komicky, jak by mohla taková hrstka stíhačů zneškodnit po zuby ozbrojenou loď? Na to však hrdina nemyslel, jen upínal svůj zrak na monitor a doufal, že uspěje.

„Zahájili palbu!“ Jak zbytečné konstatování. Rell vrhnul jeden zděšený pohled na ukazatel štítů. Přesně jak se obával, ještě nenaskočily úplně. Loď sebou škubla jako splašený dewback.
„Dostali jsme to do motoru! Máme hlášen požár!“
„Okamžitě opustit loď!“ zařval kapitán Belos do komlinku na všech frekvencích. A protože to řekl právě kapitán, nikdo neuvažoval o tom, že by se jednalo o planý poplach. To už se celé plavidlo otřásalo, jak docházelo v zadní části k řetězovým výbuchům.
„Musíme rychle do hangáru!“ vykřikl Sarreti.
„Ne, je daleko! K záchranným modulům!“ oponoval mu Rell. Jedi se pro jednou podřídil. Ve zmateném davu se řítili k jediné naději na záchranu. Chvilkami vynechávala umělá gravitace, chvilkami osvětlení. Všude se ozýval křik. Nakonec to dokázali a spolu s celou posádkou můstku se nacpali do několika maličkých kapslí.
Vystřelili pomocí nouzových trysek právě v čas, aby sledovali majestátní explozi Poselství. Ještě, že všichni v hangáru byli v pohotovosti a odstartovali...
To už se Shieemina eskadra V devatenáctek hnala naproti Y-wingům.

„Super, dostal to, cucák," zaradoval se Percival i všichni ostatní ve velíně, ale ne na dlouho. Pořád tu zbývala celá letka nepřátelských stíhačů. „Eskadro Vymahačů, rozptýlená formace, plná rychlost. Využijte jí proti těm jejich šnečím plechovkám!" rozkázal velitel a jako odpověď mu posloužilo několik souhlasných „rozumím“. Až na výjimky to byli skoro všichni bažanti, sice s pečlivým výcvikem, ale bez praktických zkušeností. Měli však rychlejší a lépe ovladatelné stroje, boj by měl tedy být vcelku vyrovnaný.

„Zrychlují! Zesílit přední štíty!“ zavelel hlas padawanky pilotům V-19.
„Rozkaz, madam!“
Těsně předtím, než se dvě linie stíhačů střetly, vytryskly na obou stranách paprsky z hlavní. „Mají protonová torpéda!“ vykřikl ještě některý z klonů, než se ozvala dunivá rána a jeho stroj se rozpadl na prach. Druhý škrtl křídlem o nepřátelský letoun při těsném průletu a skončil v nezvladatelné rotaci.
„Musíme koupit čas transportům a modulům!“ rozkázala Shieema Soren. To už ale v blízkosti jejího letounu explodoval kus dělostřelecké munice, kterou nepřátelé zasypávali už tak chaotické vesmírné bojiště...

„Hmm, zkusme ještě trochu obrátit rovnováhu sil... Stíhači, použijte proti nim chaos, a dělostřelci, miřte na záchranné moduly,“ dokončil generál. „Připravte tanky a pěchotu, něco mi říká, že boj neskončí ve vesmíru,“ poručil personálu a vyšel ven z budovy, chtěl to divadlo ještě krátce spatřit na vlastní oči. Když tu ho přepadla myšlenka: „Sakra! v boji zblízka se jim nevyrovnáme.“ Tu však rychle zahnal, měl daleko víc zásob, zkušeností se životem v džungli a hlavně techniky.

Shieemin stroj byl neovladatelný, řítila se k povrchu. Viděla, jak se formace Y-wingů rozletěla do všech směrů a pomalejší V devatenáctky jim jen stěží stačily. Nepřítel se snažil sestřelit tolik modulů, kolik jen šlo, ale byly malé a rychlé, takže se těžko trefovaly. Alespoň, že si byla jistá, že její mistr přežije. Vždycky přežil. Teď se musím postarat sama o sebe, pomyslela si, zoufale zkoušejíce pilotní páku.

Percival sledoval celý ten děj z povrchu. Jeho taktika se vyplatila, všechny nepřátelské síly se buď rychle řítily daleko od něj do lesa, nebo byly zničeny.
„Tam zjistíš, co opravdu znamená boj, jedi!“ řekl si opovržlivě pro sebe.
„Vyšlete vojsko v rojnicích a opevněte stanoviště na severu. A chci také vědět, kolik stíhačů jsme ztratili...“ rozkázal důstojníkovi stojícímu opodál. Hon mohl započít!

Tah 4 – REPUBLIKA:

Jestli tohle přežiju, zabiju návrháře záchranných modulů, pomyslel si Rell. Už přeplněný prostůrek, v kombinaci s neustálým nadskakováním při průletu atmosférou a nulová šance zjistit, co se děje kolem, byl ošklivým zážitkem, ale přistání, při němž si i po zapojení všech brzdících mechanismů málem překousl jazyk, se s tím vůbec nedalo srovnávat.

„Lezte ven!“ zachraptěl a vyplivl trochu krve. Důstojníkovi nejblíže dveří se po několikátém pokusu podařilo zkroucené dveře vykopnout, takže dovnitř vniklo světlo s trochou čerstvého vzduchu.

Točila se mu hlava, takže po vystoupení se první ze všeho seznámil s trsy mokré traviny poté, co se svezl k zemi. Někdo ho popadnul a vytáhnul na nohy. Zamrkal, aby poznal tvář. Jix.
„V pořádku, strýčku?“ zasmál se mladík. Zjevně mu nic nescházelo. Rella napadlo, jestli měl sám při přistání prostě pech, nebo už stárne.
„Naprosto. Jen... mi dej chvilku.“

Rozhlédl se po okolí. To mu nedalo moc práce, protože zjistil, že stojí uprostřed husté džungle, omezující spolu se slabým deštěm viditelnost asi na pět metrů. Štěstí, že při dopadu netrefili nějaký strom. Vytáhnul svůj holograf a vyjel si jejich současnou pozici na mapce. Zasténal. Stál asi padesát kilometrů od ruin Kaas city, tedy původního cíle výpravy.

„No, musím říct, že jsem opět jednou ohromen,“ zavrčel mistr jedi Sarreti, poté, co se vyštrachal z modulu. Levou ruku držel v nepřirozeném úhlu a Rell si uvědomil, že jeho vysoká a hubená Pau'anská postava snášela dopad pravděpodobně ještě hůř než lidská.
„Upřímně, s trochou taktu jsme mohli vyjednávat o minutu déle, štíty by naskočily a právě teď bychom se z orbity kochali explozemi tábora qrassusanů,“ odsekl Rell.

Sarreti neuznal za vhodné odpovědět, možná proto, že věděl, že plukovník má pravdu. Místo toho zhodnotil okolí stejně, jako před okamžikem Rell a zeptal se: „Víme vůbec, kde to jsme?“
„Víme, ale to nám moc nepomůže. Potřebujeme vědět, kde jsou ostatní,“ namítl Rell.
„Komunikace funguje, že?“ ztrácel Pau'an trpělivost. Rell přikývl. „Tak se s nimi zatraceně spojte! Musíme se shromáždit a potrestat tyhle Qrassusany za jejich drzost!“
„Problém není v tom, že bych nevěděl, kde vojáci jsou, přijímám signály z helem všech klonů. Jenže se zdá, že jsou rozptýlení v okruhu minimálně sta kilometrů...“

* * *

Komandér regimentu Zvířat, tedy podle hantýrky jeho nadřízeného plukovníka „Zvíře“, měl mezitím napilno. Jeho transport LAAT nebyl naštěstí ani sestřelen, ani se neoddělil od hlavní skupiny. V nepřítomnosti Sarretiho a Gallambyho se tedy ujal velení asi dvou set mužů pomíchaných ze všech batalionů, Banth, Dewbacků, Sarlacců i Nun a snažil se dostat je do bojeschopného stavu.

Na husté džungli si vynutili přistání pomocí laserů a raket, kterými vymýtili plochu dost velkou, aby se dala použít jako přistávací zóna. Dobrý nápad, jenže je stál většinu munice, jež se dala využít milionem jiných způsobů. Alespoň, že dorazily dva ze čtyř tanků AT-TE. Zvíře si dobře uvědomoval jejich hodnotu při ražení další cesty. O třetího terénního chodce přišli v atmosféře, zatímco poslední zmizel beze stopy v pralese. Desítka LAAT zase mohla v případě nouze zajistit ochranu proti leteckým útokům, přestože při simulaci na Kaminu by ho za nasazení transportních lodí proti nejmodernějším stíhačkám Y-wing, nejspíš rovnou zlikvidovali jako nepovedený klon.

„Pane, kontaktuje nás plukovník,“ nahlásil jeden z klonů, nesoucí holograf. Zvíře si ho vzal, přijal hovor, sundal si helmu a sklonil hlavu na pozdrav. Bylo příjemné cítit na čele kapičky deště, které mu celou dobu pouze stékali po vizoru, jako by patřily do jiného světa.
„Komandére, jsem rád, že jste to zvládl. Máte odhady ztrát?“
„Obávám se, že minimálně padesát procent. Na orbitě jsme to pěkně schytali,“ zamračil se Zvíře. „Mám tady dvě stovky chlapů a dva tanky k tomu. Na osm set našich je někde venku roztroušeno do malých skupinek. A stmívá se,“ dodal zlověstně.
„To je zlé,“ připustil Rell. „Ozval se vám kapitán Bren Belos? Mám jeho signál, ale neodpovídá.“
„Ne, pane. Signál v naší helmě se vypne, když muž uvnitř zemře. Kapitán Belos nic takového neměl...“
„Vím, co naznačujete,“ mávl hologram Rella Gallambyho rukou v rezolutně odmítavém gestu. „Jsem si jistý, že kapitán bude v pořádku, ale jak jste podotkl, stmívá se. Jeho modul dopadl mnohem blíž k vaší pozici, nařizuji vám kapitána najít a odvést.“
„Ano, pane,“ zasalutoval Zvíře, přestože byl přesvědčený, že najdou jen mrtvolu, tedy v tom případě, že ji ještě neroztrhali místní masožravci.
„Držte pozici a hlaste jakékoliv změny. Pokusíme se dostat k vám,“ ukončil Rell rozhovor i přenos.

Tah 5 – KONFEDERACE

„Chci o nich vědět všechno, kolik maj mužů, munice i zatracený techniky, tak jděte!“ zvolal Percival a dvanáct vojáků v šedomodrých leteckých kombinézách v mžiku nasedlo do ohromných bombardérů a vzlétlo k nebi.
„Ať jdou první ty otravní řachani se svejma tankama, a naší specialitu, děla a kluky nechte v záloze. Nechceme, aby znali naše přesné počty, a snad se na droidech vymlátí jejich síly,“ řekl Percival Thomasovi a sledoval, jak voj strojů se dvěma vznášejícími se modrými tanky, plnící funkci zadního voje, vnořují do džungle. Měl v záměru se se svými děly opevnit a čekat, až oslabený nepřítel přijde za ním, a teprve pak udeří, nemilosrdně a ničivě.

Viděl, jak několik žoldnéřů úmorně kopalo do hnědozemě, stavěli na sebe pytle s pískem. Jak stíhači mizí v dáli či důstojníky pijící u rádia. Tyhle lidi zklamat nehodlal, spoléhali na něj a on je tím válečným peklem provede, musí je jím provést.

Tah 6 – REPUBLIKA

Přesun džunglí se ukázal být noční můrou. Hustý podrost v kombinaci s bahnitou půdou Rellovu skupinku zpomaloval na neúnosnou mez. Kdyby tak jen našli nějakou mýtinu, kam by se dal zavolat transport! Alespoň, že Sarreti byl pro jednou užitečný díky svému světelnému meči, kterým klestil cestu.

Vzduch byl dusivě vlhký a přestávky v dešti vzácné. Jak se stmívalo, Rell zaznamenával čím dál více predátorů plížících se na hranici dohledu. Zatím se neodvažovali víc, než svoji kořist sledovat. Zatím... Jenže po asi dvou hodinách, vyčerpaný, vyhladovělý a promočený, si po pohledu na holograf uvědomil další věc. Jedi je nevedl směrem k provizorní přistávací zóně komandéra Zvířete!

„Cítím svoji padawanku,“ objasnil Sarreti stroze svůj záměr.
„A kdy jste nám chtěl říct o této drobné změně trasy?“ zamračil se Rell svým vodou nasáklým obočím.
„Jaký smysl má informovat vás, když stejně nezbývá, než mne následovat?“ odsekl Pau'an.
Rell by dokázal vymyslet tucet uzemňujících odpovědí, ale rozmyslel si jejich vyřčení. Ať se mu to líbilo, či ne, z jediho byl nadřízený důstojník.

Vzpomínal na mírné klima Corellie, na svůj dům, na rodinu. Zatraceně, i ten bitevní křižník byl ráj oproti Dromund Kaas! Ze zamyšlení ho obvykle vytrhlo až hlasité šplouchnutí, když mu noha ve vojenské botě zapadla do hlubšího bahna, teď se to ale povedlo zvuku motorů. A motor republikového LAAT, jež už od Geonosis podle zvuku bezpečně poznával, to nebyl.
„K zemi! Vypněte ten meč!“

Těsně nad korunami stromů prolétl Y-wing. Vzdušný proud roztřásl veškeré listí v okruhu desítek metrů, načež voda z nich zlila krčící se republikány.
„Pátrají po nás,“ zamračil se Jix.
„Ne,“ zavrtěl Rell pochmurně hlavou, „letěl moc rychle. Svoji kořist už našel.“ Domněnka se potvrdila, když se ozvala střelba.
„Rychle za mnou!“ vykřikl Sarreti, zažehl svoji žlutou čepel a začal se prosekávat křovinami zuřivěji, než kdy předtím. Stihli to právě v čas...

Před skupinkou se vynořila prořídlá část pralesa, protože část stromů kolem byla rozstřílena a spálena. Uprostřed scény ležel zdemolovaný vrak V-19. Kolem něj se krčily čtyři postavy v bílém brnění, obklíčeny asi třicítkou bitevních droidů. A Rell si všiml ještě něčeho. Zaklíněna v kokpitu sténala padawanka Shieema Soren!

Záchranná akce by se zdála býti dosti přímočará, to by se nad prostorem ale nesměl vznášet zmiňovaný Y-wing, který dosud klony nerozstřílel jen proto, že by spolu s nimi vzal na věčnost i bitevní droidy. Pokud zničíme droidy, padawanka umře, pokud je necháme být, padawanka umře, pomyslel si Rell. Promnul si čelo ve snaze najít řešení. Nechtěl ji nechat napospas, ale bylo by zbytečné při záchranné akci bez naděje na úspěch zahodit vlastní životy...

Dilema rozřešil až Jix. Když totiž jen o trochu pomaleji než jeho strýc vyhodnotil situaci, vytáhl blasterovou pistoli z pouzdra a vrhnul se vpřed. „Ne!“ stačil ještě Rell vykřiknout, ale to už mladík kličkoval mezi zmatenými droidy. Rell vrhl zoufalý pohled na mistra jedie, jenže ten náhle zmizel. Plukovník netušil kam.

„Pozor, pane!“ vykřikl klon a bleskově zamířil na droida, jenž už už chtěl propálit Jixova záda. Ten, jakoby nezranitelný, se vrhl ke kokpitu.
„V pořádku?“ zeptal se dívky.
„Jo, zatim! Můžeme si promluvit později?“ navrhla nejistě, když těsně kolem prosvištěl výboj.
„Určitě,“ usmál se nervózně Jix, zatímco se snažil najít věc, která držela Shieemu v kokpitu. S hrůzou nahmatal kovovou tyč zarytou do jejího lýtka, kluzkou krví. Bez dlouhého váhání zamířil a tyč ustřelil. Ulevilo se mu, když si ověřil, že neminul. „Kde máš světelný meč?“
„Eh... Nevím, ztratila jsem vědomí. Palba droidů člověka probere.“ Chvíli hmatala kolem sebe, než našla jílec deaktivované zbraně. Pokusila se s Jixovou pomocí zvednout, ale zaskučela bolestí a svezla se zpět.
„Vojáku, potřebuje něco proti bolesti!“ poklepal mladý poručík na rameno nejbližšímu muži. Ten přikývl a odepnul od opasku injekci, než ji ale důstojníkovi stačil podat, srazil ho k zemi výstřel droida. Injekce mu vylétla z bezvládné ruky a roztříštila se.
„Sakra!“ zaklel Jix. Chvíli se rozhlížel a uvažoval, jestli má požádat dalšího vojáka o pomoc. Jenže to už padl další z nich a mladý důstojník dospěl k závěru, že není času nazbyt. „Omlouvám se,“ řekl, popadl jedijskou učednici a hodil si ji přes rameno. Zařvala jako rancor v posledním tažení, ale alespoň byla lehká. Vyrazil bezhlavě vpřed, modlíc se, aby je ochránila palba, kterou konečně Rell a jeho lidé spustili.

„Dochází k výraznému snížení hladiny droidů,“ okomentoval Rell situaci, když přesně mířenou ranou vyřadil další B jedničku. „Pilot Y-wingu se může kdykoliv rozhodnout, že ti zbylí jsou postradatelní!“
„Ty bastarde!“ zavrčela se zatnutými zuby a zavřenýma očima Shieema, když se Jixovi podařilo překonat otevřený prostor a složit ji za silný kmen stromu.
„Díky by pro začátek stačilo,“ zazubil se Jix, „mimochodem, kde je náš slavný jedi?“

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Mezi vrcholem nejvyššího stromu a kokpitem Y-wingu se mihla charakteristická vyzáblá postava. Následoval zážeh žluté čepele světelného meče, jež probodla ochranné sklo i pilota za ním. Plán mistra Sarretiho měl jednu chybu: nekontrolovaný letoun se začal zběsile otáčet a nevyhnutelně musel narazit do některé ze zelených korun.
„Pardon,“ vyštěkl Jix a znovu si ve spěchu hodil raněnou na záda, tentokrát podstatně nešetrněji, než prvně. Zařvala něco v jazyce, jemuž naštěstí nikdo nerozuměl.
„Pryč!“ vykřikl Rell.

Výbuch, který následoval, si razil cestu mezi stromy a větvemi, spalujíc cokoliv, ať to bylo mokré, jak chtělo. Skupinka stihla dorazit na okraj ohnivého kola, ale tlaková vlna rozmetala po okolí všechny, až na oba Gallambyovi, kteří se duchaplně stihli ukrýt.

Rellovi strašlivě zvonilo v uších a bylo mu na zvracení. Už podruhé za den se cítil tak prachbídně. Zakašlal a několikrát mrknul, než se rozhlédl po okolí. S úlevou spatřil otřeseného, ale živého synovce, i s padawankou. Ostatní leželi kolem v kalužích vlastní krve, jak je prošpikovaly střepiny z Y-wingu.

„Republiková armáda,“ odfrkl si mistr Sarreti, kráčející skrze zkázu se svojí původně zlatou róbou potrhanou, zablácenou a propálenou, ale s hrdostí naprosto nedotčenou. „V pořádku, Shieemo?“ zeptal se hlasem neprozrazujícím příliš velký zájem.
„Ano, mistře, jen nevím, jak vám teď budu stačit,“ usmála se nuceně. „Je to má chyba, nechala jsem se sestřelit. Kdyby mě nenašli ti kloni, byla bych už mrtvá.“ sklopila oči. „Stejně zemřeli a já žiju.“
„Splnili svůj účel,“ odvětil bez zájmu jedi. „Děkuji, poručíku, ale teď už se o svoji padawanku postarám sám,“ přiklekl Sarreti ke zraněné, vzal její nohu do rukou, zavřel oči a soustředil se...

Tah 7 – KONFEDERACE

,,Tak to bychom měli, ti bílo oděnci se ani nenadáli.“ Řekl si spokojeně muž a na tváři mu přitom hrál úsměv. Měl bledou pleť,krátké černé vlasy a přes tělo přehozenou černou pláštěnku, skrývající vysoce ohebné a lehké brnění ve fialové a žluté. Konečně se vymotal ze všudypřítomné zeleně a stanul na vyšlapané lesní cestě, k táboru to už bylo blízko. Nemeškal a vyrazil.

Bylo vidět že tudy před chvíli prošlo množství osob, stopy však nebyli lidské, byli užší a menší než lidské, droidi. Šel dál, už asi pět minut, když tu se ozval hlas:,,Stůjte! Kdo jste a co tu chcete?!“ Náhle ho obklopila téměř desítka ozbrojenců, mířejíc na něj svými puškami, jejich velitel, urostlý a černovlasý muž, ve zdobené vestě, si jej podezřívavě měřil od hlavy až k patě.
,,Klid pánové, chci si jen promluvit s vaším velitelem, mám pro něj vážnou zprávu,“ pravil cestovatel klidně a opětoval oční kontakt.
,,A proč by jsme ti měli věřit? Lesy jsou plné republikánů a ty nevypadáš jako voják.“ Odpověděl velitel.
,,Můžeš mi říkat Aaron, jsem lovec odměn,žoldnéř či zloděj, na volné noze. Mysli si co chceš vojáčku, ale jde o velitele těch vašich kolegů od Republiky a myslím že to je, pro vašeho šéfa, moc, moc důležité.“
,,No dobrá běž, ale něco si zkusíš a zabiju tě. Mimochodem taky mám jméno, Thomas!“ Nato jeho podřízení, dost neochotně, sklopili zbraně a uvolnili příchozímu cestu.

-----

,,Ne Percivale, to je sebevražda, navrhuji spíš, zničit nejdřív jejich přátelé na jihu a pak utáhnout smyč….“ Generálův bělovlasý pobočník však větu dokončit nestihl, neboť v té chvíli do velící místnosti dorazil Thomas s početným vojenským doprovodem.
,,Pane, nějaký lovec odměn, jménem Aaron, chce s tebou mluvit,“
,,Jaký zase lovec odměn?! A o čem chce vůbec mluvit? Mám tu práci!“ zeptal se Percival.
,,O veliteli nepřátelských vojsk.“ Nato všichni v místnosti, až na příchozího důstojníka strnuli.
,,K,kde je?“ zakoktal otázku velitel, když se vzpamatoval.
,,Čeká před velínem.“ Nadřízený vystartoval, jako šílený a ve tváři se mu mísily stovky různých emocí.
,,Percivale počkej!“ volal za ním taktický společník, ale muž nereagoval, jen dál běžel.
,,Konečně jste přišel, mám….“ Příchozí překvapeně strnul, stejně jako osazenstvo velitelství před necelými několika minutami. Dlouho tam na sebe překvapeně hleděli, až konečně blondýn promluvil.
,,Veliteli, co se děje?“
,,To, je můj bratr.“

------

,,Bratře, myslel jsem, že si mrtvý,“ k velkému překvapení všech okolo, Percival muže krátce objal a jeho hlas výrazně změkl.
,,To by těch pirátskejch bastardů, muselo být kapánek víc a jak vidím tak si to mezitím dotáhl na generála.“ Na tvářích sourozenců hrál upřímný úsměv.
,,Pojď dovnitř a pověz mi co potřebuješ,“ pravil Aaronův bratr vlídně.

-------

,,Takže kdo tedy vede Republikové voje?“ Nato postavil před lovce láhev, plnou hřejivé tekutiny, kterou příchozí vděčně přijal.
,,Pamatuješ si doufám na slavného Rella Gallambyho, z akademie?“
,,Chceš říct, že to on vede Republikány?“ zeptal Qrassusan. Když jako náctiletý započal studie taktiky, na Corellii. (Kam se za nemalé obnosy otce dostal) Rell patřil mezi jeho blízké okolí a po jeho skončení se dal na dráhu Republikového důstojníka, zato Percival, dal přednost Společnosti, kvůli podstatně většímu výdělku.
,,Tak proto, ten hlas v komlinku! Jak daleko od naší pozi….“ Budovou otřásla tlaková vlna a následně něco nepodobné hromu.
,,Co to, do hajzlu! Je?!“ zařval generál když se zvedal.
,,Pane, naše droidí jednotky, narazili na utečence, téměř celý konfederační prapor je vyřazen a jeden Y wing též, navíc, mají sebou minimálně dva Jedie.“ informoval ho náhle hlas ze zapnutého komlinku, nepochybně patřící Thomasovi.
,,K sakru! Pošlete proti nim tanky a B dvojky. Všechny funkční stíhačky stáhnout na základnu.“ Poručil Percival,
,,my ustupujeme?“ zeptal se ho společník.
,,Ne, jen přeskupujeme, zařiď ať tu mám do několika minut, všechno o Rellově působení v armádě.“ Jestli tohle přežiju ve zdraví, nakopu Dookuovi prdel! Pomyslel si, zdálo se však že na prdel, spíš dostane on. Jelikož byly kvůli boji zastaveny všechny vykopávky.

Moment, Vykopávky!? S generálem to trhlo.
,,Thomasi, ať se děla zaměří, na jejich pozici a kryjí postupující mechaniku. Zažeňte je k Chrámu.“ To slovo důstojníka nepochybně vyvedlo z míry, ale nakonec přece jen roztřeseným hlasem odpověděl:,,Ano pane!“

Chrám, některými bytostmi, přezdíván jako oblast S3.

Tah 8 – REPUBLIKA

Panovala neprostupná tma a Rella ne poprvé napadlo, že by si opravdu měl konečně pořídit nějaký vizor. Déšť padat nepřestal, jestli něco, tak ještě zhoustl. Kdyby člověk přesunul polovinu srážek z Dromund Kaas na Geonosis, pomyslel si, dostal by dvě příjemné planety.

Rellovi na tváři přistál komár a obtěžoval ho svým vytrvalým bzukotem, ale corellian se neodvažoval ho rozplácnout. Ne kvůli skupině tanků a super bitevních droidů, razících si tupě cestu asi třicet metrů daleko od pozice, kde zalehla čtveřice republikánů, ale kvůli bystřejšímu, třímetrovému ještěrovi, jehož vycítil v Síle Sarreti, číhajícího na druhé straně konvoje.

„Tolik separatistických droidů,“ zašeptal Jix a zakroutil hlavou.
„Není pochyb,“ přitakal Rell, „Qrassuskou galaktickou velkoobchodní společnost je třeba připsat na seznam separatistů. Jen se odsud musíme dostat a vše nahlásit.“
„Takže vzdáváme misi?“ protáhl Jix obličej. „Nalodíme se u komandéra Zvířete a zmizíme?“
„Samozřejmě, že ne!“ usmál se Rell. „Nejdřív zjistíme, proč si separatisté Společnost najali, překazíme to, zajistíme planetu, a pak teprve vše nahlásíme.“

„Ticho, potřebuji se soustředit!“ zavrčel Sarreti. Rell si nebyl zcela jist, na co že se to jedi potřebuje soustředit, ale zmlkl.
O chvilku později se ozval dutý zvuk, jak sebou několik desítek kilogramů kovu pláclo do bahna. Následovalo vzteklé zasyčení, to proto, že plaz, patrně zmanipulovaný nějakým jediovým trikem, se pokusil zakousnout do své kořisti. Neúspěšně. To už ale ječely elektronické hlasy jeden přes druhý, temným pralesem se míhaly rudé výboje a vzduchem vířily kovové končetiny, které dravec vztekle rval z kloubů.

Rellovi bylo líto, že si představení plně nevychutnal, ale alespoň jim poskytlo možnost zmizet. Pohyb ztěžovalo zranění Shieemi. Sarreti dělal se svým léčitelským uměním, co mohl, jenže potřebovala opravdové lékařské ošetření. Jakoby terén sám o sobě nebyl dostatečně velkou překážkou, džungli navíc pročesávaly hlídky droidů, jako třeba ta, na niž před chvílí narazili.

Rell znovu zkontroloval holomapu. Přibližovali se ke komandérově nouzové přistávací zóně. Pomalu, ale vytrvale. Odhadoval, že dorazit tam mohou za svítání. Tedy několik dalších hodin plahočení mokřinami, povzdechl si.

* * *

Muži komandéra Zvířete se dali do pohybu. Ne tedy tak úplně sami od sebe. Nepřátelé našli jejich pozici a spustili dělostřeleckou palbu, jediným logickým krokem bylo pobrat, co se dá, a vyrazit. Dva tanky kráčely za sebou, s pěchotou roztaženou kolem, jenž však měla rozkazy nikdy se příliš nevzdalovat. Společnost naneštěstí začala rušit veškerou komunikaci, tudíž nemohl nic z toho oznámit nadřízeným ztraceným v zeleném labyrintu.

„Pane,“ zasalutovali dva průzkumníci, kteří přicválali na lehkých dvounohých chodcích AT-RT, „prozkoumali jsme zadané souřadnice. Nalezli jsme havarovaný záchranný modul a spoustu droidích stop, ale kapitána Belose jsme neobjevili. Ani jeho tělo.“

Žádné stopy dravců, průzkumník je profesionál, stejný klon jako já, něco takového by nahlásil. Žádné tělo. Žádné otisky lidského chodidla, odejít tedy nemohl. Důstojníka zajal nepřítel, usoudil Zvíře, patrně v bezvědomí, museli ho nést.

Přikývl, poděkoval za informace a pokračoval ve své cestě k prvnímu AT-TE. V pauze mezi pomalými kroky se zachytil na přimontovaném žebříku a vyšplhal chodci na „záda“. Pozdravil se se střelcem v otevřené střelecké kabině, načež se pomocí makrodalekohledu rozhlédl. Výška, do které vyšplhal, mu poskytla rozhled nad nejhustším přízemním patrem podrostu, ale stromy ho stále omezovaly. Nebylo to k ničemu. Znechuceně zavrtěl hlavou a sledoval další dělostřelecký granát, svištící přes hlavy kolony...

Tah 9 – KONFEDERACE

Percivala začala pomalu zmáhat únava, a ani hektolitry kávy moc nepomáhaly. Ospale mžoural očima před sebe do mapy a poslouchal jednotlivá hlášení. Většinou se týkala jenom útoků způsobených noční zvěří, avšak jedna ze zpráv ho velmi zaujala. Podle všeho se zbylé síly Republiky přesouvaly směrem k sektoru S3 a cesta tam byla přímo ideální pro náhlé přepady.

Nemeškal, spěšně poslal vzkaz všem droidím jednotkám v oblasti, že se mají skrýt v husté džungli a vyčkávat na příchozí. Celý jeho plán se skládal z tohoto: Tanky a silnější droidi B2 počkají až je zadní řady minou a následně zaútočí zezadu, zato B jedničky se ukryjí za primitivní barikádu z kmenů mohutných stromů, kterou přehradí cestu asi půl kilometru za pozicemi tankistů a pomocí raketometů a kulometů se pokusí zastavit nepřítele. Pokud vše vyjde, budou republikáni obklíčeni z jedné strany barikádou, z druhé tanky a ze třetí a čtvrté džunglí. Pro případ nouze jsou připraveny stíhačky.

A skutečně, za necelé tři hodiny poté se z lesa ozývala střelba a výbuchy, zrovna v době, kdy se generál odhodlal si uzurpovat chvíli potřebného spánku. Nemohl tedy zpozorovat, že Aaron a dvacítka jeho nejlepších mužů, opustili té noci tábor a vydali se vstříc zelenému peklu...

Tah 10 – REPUBLIKA

Rell, Jix, Sarreti a Shieema se vynořili z pralesa, všichni stejně zničení celonočním pochodem. Oba velitele už přestalo bavit navzájem se shazovat, takže panovalo ticho. Hleděli na vymýcenou přistávací plochu, za níž se noční obloha začínala pozvolna zbarvovat do světlejších odstínů. Na prázdnou přistávací plochu!

„Co se tady stalo? Proč ten váš klon nepočkal?“ vyštěkl jedi, oči nevěřícně vytřeštěné.
„To netuším,“ zavrtěl pomalu hlavou Rell. „Ale řekl bych, že k tomu měli dobrý důvod.“
„Bombardování,“ oznámil Jix chvíli poté, co v předklonu zkoumal okolí.
Jedi i jeho padawanka se na něj tázavě podívali. „Jak to poznáš? Celé tohle zatracené místo před přistáním přece odlesnili bombardováním!“
„Ano, ale tyhle krátery jsou čerstvější,“ vysvětloval trpělivě Jix, „podívejte na ten vedle. Bahno ho už skoro zalilo. Přidejte si k tomu rány, co jsme slyšeli v noci a pak už stačí představit si nějaké ty ohníčky, aby výjev získal na živosti.“
Rell mladíka poplácal po zádech, že dospěl ke správnému závěru. Shieema se pousmála lehkovážnému tónu a Sarreti se ze stejného důvodu se zabručením odvrátil.

„Co teda budeme dělat?“ zeptala se nakonec padawanka.
„Správná otázka,“ připustil Rell, „, komunikace nefunguje, tedy jako nejlepší varianta se mi jeví jít ve stopách kolony,“ poukázal na obří šlápoty od dvanácti těžkých mechanických nohou tanků.
„A doufat, že na konci nenajdeme hromadu mrtvol,“ dodal lakonicky mistr jedi.
„A zabalíme ti nohu do bactové náplasti, protože už mě unavuje se s tebou gentlemansky vláčet,“ zazubil se Jix, který vítězoslavně mával krabičkou první pomoci, zanechanou ve zmatku na místě.

* * *

Rytmické kolébání kráčejícího kolosu bylo strašlivě uspávající. Komandér Zvíře si ale nehodlal odpočinout, dokud nebudou všichni v bezpečí, bez potřeby jeho velení. Někde. Někdy. Proto slezl a už hodnou chvíli mašíroval pěšky se svým mužstvem.

Náhle se odkudsi z džungle po pravé straně kolony ozvala blasterová palba. „Připravte se!“ vykřikl, náhle plně při smyslech, odjišťujíc vlastní karabinu DC-15A. „Lehký průzkum na pravé křídlo!“ křičel a zároveň gestikuloval. Řidiči AT-RT přikývli a odcupitali se svými stroji požadovaným směrem. „Nezastavovat!“

Netrvalo dlouho a dvojice se zase objevila, zdálo se, že utíkajíc tentokrát mnohem rychlejším tempem. „Horda droidů, pane! B dvojky a taky pár tanků. Chtěli nás obklíčit, ale zasekli se v hustém porostu a pak na ně narazila skupinka našich, co si našla cestu ke koloně!“
„Je to past.“
„Ano, pane. Rozkazy?“
„Prostřílíme se z ní ven. Velte dvojité tempo, než sepíci dokončí obchvat!“
„Ale pane, tankům dochází palivo a mužům síly.“
„Pokud se odsud rychle nedostaneme, daleko dřív nám dojdou tanky a muži samotní!“ rozčílil se Zvíře. Sám se rozeběhl do čela kolony.

Netrvalo dlouho a na svazích kolem zvířecí stezky, jež celou cestu následovali a patřičně rozšiřovali, se začali vynořovat super bitevní droidi. Vojáci za chůze opětovali palbu, stejně jako tanky využívající svých vrchních otočných věží.

Zvíře se průběžně kryl za masivními nohami, pokud zrovna nepovzbuzoval okolí k většímu spěchu. Netušil, co si nepřátelé připravili, ale věděl, že tam nechce být v okamžiku slavnostního odhalení. Rychlost byla klíčová.

„Pozor!“ zvolal pěšák na samé špici formace. To už ho smetl rudý výboj, až mu z hlavy odlétla přilba. Problémy začínaly, palba totiž přicházela zepředu, ze směru postupu kolony. „Dělostřelci, miřte na ty zátarasy!“ rozkázal Zvíře, ukazujíc na velkou hromadu narychlo pokácených stromů, nepochybně součást pasti.

„AAT na devíti!“ ozvalo se z druhé strany. Skutečně, na levém křídle se vynořil separatistický tank.
„Raketu!“ zařval Zvíře. AAT vystřelilo a zasáhlo prvního chodce do boku. Ozvalo se zasténání kovu a stroj sebou škubnul. Prostřední levá noha zůstala viset skrčená ve vzduchu, jako u psa, který si něco zarazí do tlapky. Komandér vnímal každý úder srdce. Separatistický kanon se vrátil do původní polohy, droid uvnitř už musí zmačkávat spoušť... To se ale nikdy nedozvěděli, protože raketometčík byl o zlomek sekundy rychlejší.

Velitel se oklepal ze šoku a začal opět pobízet všechny vpřed. „Na zteč!“ volal, když postřehl pohyb na cestě za kolonou. Smyčka se stahovala.

Všichni bojeschopní muži vyrazili k barikádě. Bičovala je palba z opakovacích blasterů a raketometů, mohutná děla AT-TE zase zaštiťovala na oplátku je svojí potlačovací střelbou.

Zvíře nezůstal pozadu a vrhl se do středu akce. Přeskočil mrtvolu padlého bratra, ustřelil neopatrně vystrčenou droidí hlavu a proplétal se změtí staletých, na kusy rozstřílených stromů ze zátarasu. Kousek vedle vybuchnul granát, ale tlumiče v helmě ho ochránili před zvukem exploze. Pokračoval vpřed. Ramenem smetl B jedničku, karabinou rozstřílel další dvě. Ještě několik rychlých kroků a stál na konci barikády. Jakmile se mu po obou bocích objevili spolubojovníci v kdysi bílých zbrojích, věděl, že zteč uspěla.

Velitel nepřátel si zřejmě uvědomil totéž, protože když Zvíře vzhlédl, spatřil rychle se přibližující siluetu Y-wingu. „Všichni rychle pryč z cesty! Opusťte tanky!“ stihl ještě rozkázat, než pokojnou lesní cestičku pohltily plameny...

Tah 11 – SPOLEČNÝ

Nájemný lovec stál na rozbahněné cestě a očima hypnotizoval plamen vládnoucí v jednom ze dvou zničených republikových tanků na cestě. Země byla poseta desítkami mrtvol, rozbitými droidi a krátery tak velkými, že by se do nich vešel i celý člověk.
Hoši odvedli dobrou práci, doufám, že mi sem ten pitomec Gallamby nakonec nakráčí, jinak tu mrznu zbytečně, pomyslel si Aaron. Měl za zády dvacet ukrytých mužů, připravených zabíjet. V tom se ozval komlink...

„Zdravím,“ pronesl nezaujatě hrabě. „Generál Percival mi doporučil kontaktovat vás, co se prozatímních výsledků bojů týká. Zdál se být trochu rozčilený a v průběhu hovoru nepřetržitě nervózně poklepával prsty na hlavu taktického droid, ležící na stole. Konfederačního taktického droida, abych byl přesný,“ zamračil se hrabě. „Mám z toho usuzovat, že se vše nevyvíjí podle plánu?“
„Samotný hrabě Dooku! Čekal jsem, že se mě bratr pokusí komunikovat poté, co jsem neprodleně a bez jeho vědomí opustil tábor. No, řekněme, že kromě toho, že ho vaši droidi nejspíš slušně serou, jak by to sám vyjádřil, a naše poslední potyčka s nepřítelem se nezdařila, tak usuzuji, že se opravdu věci nevyvíjí podle plánu,“ odpověděl Aaron chladně.
„To je... nemilé,“ reagoval zamyšleně hrabě. „Doufám, že si uvědomujete, že za práci, na kterou jsme Společnost najali, bylo zaplaceno předem?“
"Co se mě týče, tak se mě, jakožto nečlena Společnosti, tyto věci netýkají. Otázka je, jestli to, že bylo zaplaceno předem, má v Percivalově uvažování vůbec nějakou váhu.“
„Dohlédněte, aby mělo, pokud chcete bratra naživu,“ zavrčel Dooku, když mu došla trpělivost. „Co se ztrát na konfederačním majetku týče, mám pro vás speciální nabídku. Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděl, že útok vedou dva jediové. A na ty, jak známo, je v Nezávislých systémech vypsána velká odměna. Ulovte jednoho jedie a váš dluh, nebo dluh vašeho bratra, zmizí. Ulovte druhého a vyděláte si prémie.“
„To už vím též a ta odměna je opravdu velmi lákavá. Nedělejte si o Percivala starost, možná, že je trochu.....nevypočítavý, ale bitvu do zdárného konce dotáhne.“
„Vkládám ve vás svoje naděje,“ usmál se hrabě, nepochybně falešně, a ukončil spojení.

Zpoza doutnajícího vraku jednoho z AT-TE se ozval potlesk. Objevil se usmívající se republikový důstojník a pravil: „Mnohokrát ti děkuji za možnost pořízení audio nahrávky tohoto rozhovoru. Jsem si jistý, že senát bude velice zajímat.“
„Áh, Relle, čekal jsem, že přijdeš. Kde je tvůj synovec, ta padawanka a jedi?“
„Stále o všem informován,“ zazubil se Rell. „Seznamte se,“ pokynul rukou vedle sebe. Tam se skutečně objevila jmenovaná trojice, ale také osm klonovaných vojáků. „Mistr jedi Sarreti, padawanka Shieema Soren a mého synovce Jixe už znáš. Těch osmi si nevšímej, zatoulali se k nám po cestě,“ pokračoval přátelsky.
„Zdravím vás, mistře Jedi. Jixi, vidím, že jsi pořádně vyrostl, škoda, že si nemůžeme popovídat někde u krbu. Bohužel vás však musím požádat, abyste se vzdali.“ Nato ze stínů vystoupila celá dvacítka vojáků v modročerných pancířích a republikány dokonale obklíčila. Někteří měli na zádech i podivné malé tvory se šupinatou kůží, zavěšené na prazvláštních tyčích.

Ysalamiriové, jak Rell i jedi ihned poznali. Tvorové odpuzující ve svém okolí Sílu a znemožňující tak její užívání. Snad poprvé, co Rell Sarretiho poznal, vypadal Pau'an znepokojeně.
„To bohužel nepůjde,“ zavrtěl plukovník smutně hlavou. „Musíme tady ještě něco vyřídit s tvým bratrem.“
„Je vskutku politováníhodné, jak se naše cesty kříží. Seržante,“ pokynul žoldákovi, stojícímu vedle něho. Hned nato z džungle vyšli dva droidi B1 a před sebou vedli jistou osobu, staršího muže. Obličej měl ušpiněný od krve, ale jinak vypadal v pořádku.
Bren Belos. Rell zavřel oči v tiché modlitbě. „Dost bylo toho divadla. Propusť toho muže a ustup z cesty, žoldáku, a slibuji, že se ti nic nestane,“ pokusil se Sarreti nabýt zpět svoji dominantní pozici.
„Cha cha cha!“ ozvalo se ode všech ozbrojenců. „Vy jste svojí situaci asi jaksi nepochopil, jedi, máme početní převahu, rukojmí a vy nemůžete používat Sílu,“ odvětil lovec. „Jste bezmocní."
„Pořád máme blastery a jen jeden cíl, který je třeba zastřelit,“ zamračil se Rell do země. „Nic z toho není nutné.“
„Relle, Relle, Relle. Řekněme to asi takhle, určitě nás skrytě nazýváš separatisty a zrádci. Jenže mi nic z toho nejsme, kdyby za námi přišel Palpatin s nabídkou o těžení artefaktů na Kass, přijali bychom jí. Určitě vám tam na Coruscantu do hlav vrývají, že Separatisté jsou hovada největšího kalibru. Jenže to říká i opačná strana o vás. My jsme neutrální, nejsme spojenci ani jedné, ani druhé strany.“
Rell pokrčil rameny. „O tom nic nevím, na Coruscantu jsem nebyl, ani nepamatuju. Pokud je to, jak říkáš, skloň zbraň a nech nás projít. Až vypadneme z téhle vodou nasáklé pustiny, budeš u mě mít drink.“
„To je vskutku lákavá nabídka, ale bratr a odměna jsou mi přednější.“ Aaronův hlas byl náhle ledový jako sníh.
„Položte zbraně, jinak ho odprásknu!" zařval seržant a namířil puškou na kapitána.

Čas se zastavil. Republikánský plukovník vnímal ztuhlý pohled starého kapitána, upřený do dálky. Byli dlouholetí přátelé. Rell zamrkal. Měl nutkavou potřebu promnout si čelo tak, jako vždy, když byl nervózní, ale odolal.

Pak to přišlo. S rychlostí hada hmátnul po blasteru. Moc dobře věděl, proč ho nenosí u pasu, ale po corelliansku na stehně. Tasil a veden pouze instinktem vypálil. Když výboj zasáhl seržanta do hrudi, ten naneštěstí stejně instinktivně zmáčkl spoušť ve smrtelné křeči. Bren Belos se zhroutil mrtvý vedle svého vraha a nastal chaos...

„Ty zasranej hazle!" zařval jeden z přihlížejících vojáků a vypálil po Rellovi dávky modrých paprsků, ostatní brzy následovali jeho příkladu. „Tu máš, ty špíno!“ Nato zasáhla Shieemu pažba pušky a ona spadla na zablácenou zem.

Obě strany spustily palbu. Trojice dosud stojících republikánů s sebou právě v čas smýkla do bahna, takže výstřely jim prolétly nad hlavou. Mužů Společnosti bylo víc, kloni zase měli lepší brnění a k tomu byli schopni bez ohledu na své životy tisknout spouště, dokud udrželi v rukou blastery, zatímco žoldnéři chtěli nejvíce ze všeho přežít.

Přestřelka na okamžik vygradovala, načež se zase zklidnila, protože polovina lidí na obou stranách padla, aby už nevstala, zatímco zbytek si hleděl najít nějaký úkryt. Shieema vyvázla jen tak
tak, když prudce zažehla svoji modrou čepel a prudkým sekem přeťala kotníky útočníka, jenž ji srazil. Následně se skutálela do nejbližšího kráteru k ostatním.

„Vážně si myslíš, že se odsud dostanete?! Vaše jednotky byly zničeny, a to jste se zatím střetli jen s částí našich sil!“ zahřměl mezi stromy lovcův hlas.
„Granát!“ zvolal jeden z jeho spolubojovníků a mrštil trhavinu do kráteru, načež se všichni žoldnéři schovali za stromy. Ozvala se exploze...

Střepiny se rozletěly nad hlavami uvnitř kráteru, aniž by někoho zasáhly. „Dobrá rána,“ připustil o několik odstínů bledší Sarreti. Kdyby Rell granát nezasáhl blasterem ještě ve vzduchu, mohli být už všichni mrtví. „Musíte zabít ysalamirie!“ rozkázal jedi. Rell vyhlédl přes okraj. Žoldáky, nesoucí stvoření odpuzující Sílu, smetla první vlna palby, ale zvířata se stále pohybovala. Přikývl a spolu s ostatními naslepo pokropil daný kus země.

„Kryjte mě! Ochraňte ty šupinatce!“ rozkázal Aaron nejblíže stojícím vojákům a vyrazil, s dvěma blastery v rukou a vibročepelí na zádech, vstříc nepříteli. Smetl jednoho klona cestou a další rána měla patřit Rellovi.

Rell byl zrovna zaměstnán ustřelováním hlavy jednoho ze žoldáků, když spatřil černé ústí hlavně. Kterým však náhle probleskla modrá záře, jak se do zbraně zakousl světelný meč! Shieema se chtěla stáhnout, aby zasadila rozhodující úder, ale Aaron byl rychlejší, ohnal se rukou svírající druhou pistoli a smetl padawanku ranou z boku do hlavy.
„Ne!“ vykřikl Jix a vystřelil na námezdního lovce. Rell využil získaného času a s krycí palbou od klonů se mu podařilo odstřelit zbývající ysalamirie.
Aaron se zapotácel a se vzteklým zachraptěním zamířil na Jixe, jakoby ani zranění necítil. Zmáčkl spoušť a mladík se zhroutil k zemi. To už lovec cítil, že i jeho samotného začínají opouštět síly.
„Ještě se setkáme,“ řekl lovec ledově a pomalu se stáhl do zeleného labyrintu. Ostatní přeživší qrassusané ho velmi ochotně následovali. Brzy zbylo na cestě jen několik mrtvol a naši republikáni.

Tah 12 - REPUBLIKA

„Jixi!“ vykřikla Shieema a po čtyřech se nejistě přesouvala k ležícímu tělu. Rell ještě vyslal několik výbojů za prchajícími nepřáteli, ale pak si ujasnil priority a běžel k synovci.
„Ještě žije!“ prohlásil po rychlé kontrole tepu.
„Pořád nemůžu používat Sílu,“ zatvářila se nešťastně.
„Možná má u sebe pořád něco z té lékárničky, co našel,“ začal Rell umírajícího rychle šacovat.
„Ysalamiriové!“ zavrčel přihlížející Sarreti a vydal se zkontrolovat stav ještěrek. Jedna se stále pohybovala. Rychlým švihnutím meče ukončil její trápení.

Padawanka se pustila do léčení pomocí jedijských metod, co se ale Rella týkalo, mnohem raději by použil bactu. Když ji nenalezl, frustrovaně vykřikl a udeřil do nevinného bláta, až se rozstříklo kolem. „Pomozte mu taky!“ obořil se na mistra jedie.
„Ne. Shieema... vyzařuje obrovskou Sílu,“ zavrtěl Sarreti zmateně hlavou. „Pochybuju, že bych mu posloužil lépe. Nerozumím tomu.“

Hodiny míjely a padawanka stále klečela se zavřenými víčky, pod nimiž viditelně kmitaly oči tam a zpět, potila se a třásla se. Jix dýchal, ale Rell si uvědomil, že nemůže očekávat jeho zázračné uzdravení. „Musím jít,“ oznámil náhle. „Musím jít a sehnat pomoc.“
„Kam?“ odfrkl si jedi. „Právě teď má tu nejlepší pomoc, jaké se mu může na téhle planetě dostat.“
„Ta dívka to takhle nevydrží věčně!“ zasyčel plukovník napjatě jediovi do ucha. „Až jí dojdou síly, můj synovec zemře! To se nestane!“

Po několikahodinové přestávce se opět pozvolna dávalo do deště. Rell Gallamby si zkontroloval blaster a vydal se na cestu, jejíž cíl znal jen on sám. Když míjel zapomenuté tělo Brena Belose, zašeptal: „Odpusť, příteli...“

* * *

Komandér Zvíře poprvé od svého umělého zrození nevěděl, co má dělat. Zůstala mu asi dvacítka vojáků, zbytek se v chaosu po bitvě rozprchl všemi směry. Několik hodin bloudili bezcílně divočinou, aby setřásli případné pronásledovatele, ale většina droidů byla stejně zničena tím samým náletem, jako republiková kolona. Znal svůj úkol, ale věděl, že ho nemůže splnit. Věděl, že má nadřízené důstojníky, s nimiž by se měl spojit, ale nemohl je nalézt. Neměl k dispozici žádné vybavení, transport, ani komunikaci a stál ztracen uprostřed části ničeho, označené jako sektor S3.

Nakonec skupinka nalezla vrak pohřešovaného AT-TE. Pilot přepravující tento tank se pokusil o nouzové přistání a chodce odhodil v naději, že se mu podaří dopadnout na všech šest. To sice vyšlo, ale nepočítal s bažinou. Z tanku tak vyčnívala pouze přední polovina a horní dělo, zatímco zbytek byl beznadějně pohřben. Posádka stroje ležela kolem. Mrtvá...

Tah 13 – SPOLEČNÝ

„Najděte ho, sakra! Nikdo přece jen tak nezmizí s dvaceti hrdlořezama uprostřed noci. Rozchod!“ Nato se šest důstojníků odebralo za svými povinnostmi.
„Generále, nepřátelské jednotky jsme rozprášili, ale počet našich droidů je asi třetinový a téměř všechny separatistické tanky, kromě jednoho, jsou zničeny," informoval nadřízeného Thomas trochu roztřeseným hlasem, „posledních přibližně dvacet klonů bylo zneškodněno v bažině, nicméně to stálo mnoho našich životů. Ne všichni z klonů jsou mrtví, kdybyste s nimi chtěl mluvit, tak jejich velitel se zbylými muži leží na ošetřovně,“ dokončil důstojník, když konečně získal Percivalovu pozornost.
„Jistě, že si s těma jednotvářnýma debilama později promluvím, nemyslím si ale, že je to v týhle chvíli to hlavní,“ odvětil Qrassuřan nezaujatě a napil se vodky, poté dál hypnotizoval očima mapu okolí.
„Pokud dovolíte, pane. Úplně nesouhlasím s touto bitvou, jsme neutrální a tak by to mělo zůstat.“
„A myslíš, že já s tím tlustoprdou hrabátkem souhlasím? Ne, a ty jejich spory s Republikou mi jsou v řiti, jenže obchod je obchod a já musím držet hubu a krok,“ odvětil nadřízený, nepochybně upřímně.
„Takže mi udělej tu radost a taky před nadřízenýma ztichni, budeme mít potom klid.“
„A pane, v sektoru S3 se dějí podivné věci, doufám, že nám nenakážou tam pokračovat ve vykopávkách,“ řekl Thomas.
„Já hlavně doufám, že z týhle prdele galaxie budeme moct konečně vypadnout!“

Komandér Zvíře zamžoural do prudkého světla. Hlava ho nesnesitelně bolela a netušil, kde je. Byla to jeho chyba, nechal se překvapit. Separatisté ho vystopovali do bažin. Pobili i zbylou hrstku jeho mužů. Sám se nechal zajmout. Možná bych se měl pokusit o sebevraždu, kdo ví, co po mně budou chtít...
„Ležte, pane, jste vážně raněn," informoval ho mechanický hlas bílého droida, zjevem podobného člověku s červeným křížem na hrudi. Nacházeli se v podlouhlém bílém sále, plném právě těchto robotů a u vchodu občas zaznamenal ozbrojence v černomodrých pancířích.
„Nekecej,“ zavrčel Zvíře a pokusil se posadit. Tělo ho ale zradilo. „Proč jste mě zachraňovali?“
„Takovéto věci se mě netýkají, já jen léčím své pacienty. Jsou tady nicméně ještě tři vaše spoluvýtvory, ty jsou na tom hůře nežli vy. Nesnažte se prosím o útěk, celý areál je hlídán vojáky QGVS,“ odpověděl lékař.

A tak zase zavřel oči a snažil se nemyslet na strašlivou bolest. Nevěděl, jak dlouho odpočíval, než uslyšel těžké kroky vojenských bot.
„Kde je ten jejich velitel?“ zeptal se mladý mužský hlas. „Na lůžku důstojníků číslo tři, ale nemůže se moc hýbat,“ odpověděl ošetřovatel poslušně.
„To nám vadit nebude,“ skončil rozhovor muž a klon uslyšel zvuk nohou, blíže a blíže. „Ty jsi velitel tý vaší sebranky?“
„Ano, komandér CT-3821,“ odpověděl Zvíře. V mžiku zhodnotil muže před sebou. Mladý, roztěkaný, slabý. „Myslím, že to je všechno, co jsem vám hodlal říct,“ usmál se nuceně, přestože to vyvolalo vlnu nevolnosti.
„Kde jsou?“ zeptal se Thomas.
„Kdo?“ zamrkal naoko překvapeně Zvíře.
„Tví nadřízení,“ řekl mladík chladně.
Zvíře se usmál. „A kde jsou tvoji nadřízení, chlapče?“
„Náš generál za chvíli dorazí a radím vám, abyste mluvil, jinak budete litovat, že jste ho kdy potkal.“
„Oh, zřejmě jsi nikdy nemusel jednat s kaminoanským výcvikovým instruktorem,“ zavrtěl komandér hlavou, jako když poučuje nováčka. „Tak já se s dovolením do té doby ještě trochu prospím.“

„Kde je ten jejich podělanej velitel?!“ ozvalo se za chvíli z druhého konce sálu, k našemu hrdinovi se blížil statný muž se třemi ozbrojenci jako doprovod.
„Hodně štěstí,“ pravil Thomas Zvířeti do ucha a poté uhnul nadřízenému z cesty.
„Musím omezit audienční hodiny,“ povzdechl si klon.
„Takže kde jsou, klone? A nehraj si se mnou,“ pravil generál.
„V tom případě mi přineste něco na čtení, jinak se tady totiž člověk nezabaví!“ Opravdu jsou tak naivní, že si myslí, že jim něco řeknu? Ani kdybych to věděl!
Percival udeřil pěstí do stolu. „Takže mě poslouchej, stroji! Nemám na srandu čas, takže mi buďto řekni, co víš o jejich pozici, jinak zkapeš!“ zařval qrassuřan, že všichni v místnosti nadskočili.
Zvíře zamrkal. Hluk nedělal jeho poraněné hlavě dobře. „No, musím uznat, že alespoň někdo z týhle party ubožáků má charakter,“ připustil. „Vsadil bych se, že to vy jste nařídil ten proklatý nálet na náš konvoj?“
Velitel chytnul klona pod krkem. „Víš něco o jejich pozici nebo ne?!"
„S charakterem, ale bez mozku,“ zachraptěl Zvíře skrze zmáčknutý krk. „Myslíte, že bych si udělal volný víkend v té bažině, kdybych věděl, kde je náš velitel?!“
Mučitel svojí oběť pustil. „Má pravdu, víc vám neřekne," pravil Aaron, který právě vešel do místnosti. Lehce kulhal na levou nohu a jeho brnění bylo děravé. „Bratře, co se ti sakra stalo?" zeptal se překvapený Percival. „Udělal jsem si s Rellem menší dýchánek, polovina tvejch chlapů je mrtvá, ale aspoň jsem dostal toho jeho skrčka.“ odpověděl nájemný lovec, kterému se začal věnovat jeden z mechanických lékařů. V místnosti se rozhostilo ticho.
„Je mi vás moc líto. Musí to hrozně bolet,“ vychutnával si Zvíře pohled na zřízeného nepřítele.
Za to si vysloužil takovou ránu pěstí od Percivala, že se propadl zpět do říše snů. „Thomasi, vem si pár vojáků a společně se zbylými Aaronovými muži prozkoumejte místo střetu. Zajatce neberem..."

Tah 14 – SPOLEČNÝ

Déšť na okamžik přestal smáčet krajinu. Místo něj nastoupila hustá, bílá mlha. Co bych dal za poušť, pomyslel by si Rell, kdyby neměl na mysli mnohem vážnější starost o synovce. Dorazil ke konci své cesty. Poslední možnost se obrátit. To nemůžu, rozhodl se a vykročil do zorného pole hlídkujících žoldáků. Když si byl jistý, že si ho všimli, dal ruce za hlavu, ale nezpomalil.
„Stát! Kdo jste a co tu chcete?!“ spustil mladý důstojník a Rella obklíčila ne desítka, ale stovka nepřátel, složená z droidů i žoldáků! A všichni na kapitána mířili svými puškami, připraveni okamžitě zmáčknout spoušť.
Rell polknul a kdyby neměl ruce za hlavou, určitě by si nervózně promnul čelo. Pak pevným hlasem odpověděl: „Jsem plukovník Rell Gallamby z osmnáctého regimentu Velké armády Republiky. Potřebuji mluvit s generálem Percivalem.“
Mezi obkličovateli se ozvalo hlasité hučení, které ovšem utichlo stejně rychle, jako začalo. „Pojďte za mnou,“ řekl obezřetně Thomas a řady nepřátel se rozestoupily.

Rell upíral pohled před sebe a následoval důstojníka. Žoldáci, kterých s každým metrem přibývalo, se ztišili a všichni velitele republikánů pozorovali jako nějaké zjevení.

O deset minut později qrassuřané uvedli velitele do podlouhlého sálu, vybaveného množstvím map, židlí a stolů, nikde však nikoho nebylo vidět.
„Samotný Rell Gallamby za mnou přišel, čím si zasluhuji tuto poctu?" ozvalo se náhle za ním.
Rell prudce otočil hlavu. Za ním stál muž. Od akademie se hodně změnil, ale poznat se dal. Hlas určitě patřil též osobě, se kterou po příletu prvně komunikoval ještě z paluby svého křižníku. „Percivale,“ sklonil plukovník hlavu, „nebudu lhát, že bych tě nějak rád viděl, ale jsem vděčný, že ses se mnou setkal.“
„Tak o čem chceš mluvit? Mám málo času,“ zeptal se spoluakademik a napil se alkoholu.
„Možná ti nějaký ušetřím,“ usmál se nuceně Rell. „Mám pro tebe obchod.“
„Jaký? A prosim tě, nech těch zpropadenejch formalit, připadám si přitom jako největší lotr světa. Nechceš něco k jídlu či k pití?" zeptal se obchodník, když dopil onu záhadnou tekutinu.
„Rád bych, ale na to teď není čas,“ sklopil plukovník oči. „Jix umírá, postřelil ho tvůj drahý bratříček.“
„Aaron o tom něco říkal... Chápu, kam tím míříš, co za to?“
Rell pokrčil rameny a povzdechl si. „Tak nějak jsem tušil, že odvolávat se na starou známost nepomůže. Nabízím ti úplnou kapitulaci svých mužů výměnou za lékařskou pomoc pro Jixe a bezpečný odlet pro nás všechny.“
„A pak to všechno vykecáš Republice?“
„Sestřelený křižník se těžko vysvětluje,“ pokrčil Rell omluvně rameny.
„V takovém případě je to pro mě přinejmenším nevýhodné. Ne, že bych neměl rád Jixe, ale riskuji Společnost i Qrassus.“

Rell zavřel oči a zase jednou si zamyšleně promnul čelo. „Kloni mě neposlechnou, když jim řeknu, aby lhali. Ale jsi teď obchodník, že? Co kdybych zvýšil nabídku?“
„Zvýšit nabídku, co tím myslíš? Dookua bych možná ještě ukecal, ale před senátem...“
„Před senátem nic obhajovat nemusíš. Přemýšlej, pracuješ pro separatisty. Pokud se to Republika nakrásně nedozví a příště budeš pracovat pro ni, půjde ti po krku Dooku. A ten neodpouští, jak dobře víš. Stranu sis už zvolil.“
„Jenže Qrassus zrovna bojovníky neoplývá a já mám právě teď v rukou tisíce podělanejch životů!“ Zvolal Percival naštvaně a sklenice, kterou pustil z rukou, se rozprskla všude po podlaze.
„Ale máš také v rukou životy svých mužů tady,“ připomněl Rell. „Kromě naší kapitulace nabízím ještě jedie,“ povzdechl si. „Vím, že je na ně v Konfederaci vypsaná odměna, kromě toho, technicky je on velící důstojník. Dokud nebude mrtvý, jeho slovo u mužů přebíjí mé. Můžu ti říct, kde je. A sám. Pokud na to nepřistoupíš, někde v džungli pořád pobíhá možná na osm set klonů a ti se nikdy nevzdají, nikdy bez rozkazu neupustí od zadané mise. Udělají tobě a tvým mužům se života na Dromund Kaas peklo. Mnoho zemře, na obou stranách.“
„Beru tvojí nabídku, ale mám jednu otázku: dokážeš s tím vůbec žít?“ otázal se protivník a poté vydal svým podřízeným několik rozkazů do vysílačky. „Mimochodem, pár klonů je i na naší ošetřovně, dokonce i nějakej velitel, či co.“
„S tím, že jsem vzdal nesplnitelnou misi a zachránil život synovci? Ano. Kromě toho, počkej, až poznáš toho jedijskýho zkurvysyna,“ zašklebil se Rell. „Za ošetření našich ti děkuju, hlavně jim nic neříkej.“
„Nebyl to náhodou ten vůl, se kterým jsem rozmlouval na začátku? Dobře teda, máš mé slovo, vydej mým mužům pokyny a pak odsud konečně odletíte.“

Rell poslušně udal polohu a pak se tam, spolu s Percivalem a desítkami jeho žoldnéřů, vydal. Padawanka Shieema Soren stále klečela nad Jixem ve stejné pozici, jako když ji tam Rell zanechal. Oči měla zapadlé, rty zmodralé. Mistr jedi Sarreti postával poblíž, po celou dobu připravený odrazit jakékoliv nebezpečí z venčí, jež by jeho učednici hrozilo.

„Počkejte tady,“ zašeptal Rell Percivalovi. Sám pak vykročil vpřed. „Generále,“ zasalutoval.
„Co to má znamenat?!“ vyštěkl Pau'an, snad ještě šedivější, než dřív, a ukázal na muže Společnosti.
„Vyjednal jsem dohodu,“ oznámil Rell a přišel ještě blíž.
„Dohodu? Jakou dohodu?!“
„Tuhle,“ zavrčel Rell jediovi do ucha, k břichu mu přiložil blaster a zmáčknul spoušť.

„Rell se doprdele změnil,“ špitl Percival do ucha Aaronovi, když celé to divadlo pozoroval. „Obkličte je, chlapi!“ rozkázal velitel a jeho početný doprovod obklíčil zbylé republikány.
Padawanka náhle otevřela oči, stejně šokovaně, jako je její mistr vytřeštil, když si uvědomil, že umírá. Vykřikla a zkusila se postavit, ale byla příliš zesláblá a zhroutila se do bahna.
„Vykašli se na obkličování a zavolej ty svý proklatý mediky!“ vykřikl Rell, chvatně se ujišťující, že jeho synovec stále žije.
K chlapci ihned přiběhlo několik mužů s lékařským vybavením a snažili se mu poskytnout onu nutnou pomoc. „Tu padawanku vezměte živou, bude větší odměna!“ zvolal někdo a čtvero žoldáků popadlo dívku a vleklo jí směrem k táboru.
„Dost!“ vykřikl Rell a pokusil se jednoho z ozbrojenců od padawanky odstrčit. „Na tom jsme se nedohodli, Percivale!“ Začínalo zase pršet, takže se nedalo říct, jestli zlomenému muži stékají po obličeji kapky, nebo slzy.
„Na čem? Řekl jsi, že si můžeme vzít jedie. Měl by sis to v tý podělaný palici trochu srovnat, můžem? Nemůžem? Ptám se tě naposledy, jinak přestanu být kámoš a vezmu si, co budu chtít,“ pravil generál a všichni, kromě mediků, kteří sami měli dost práce, na něj tázavě pohlédli.
„Tady je váš jedi,“ šťouchnul Rell špičkou boty do mrtvoly Pau'ana. „Ta holka je jen učednice. Jestli ti to udělá radost, zaplatím odměnu za ní ze svého.“
„Chci za ní dvacet tisíc kreditů,“ řekl velitel nesmlouvavě a většina mužů jeho oddílu se zlomyslně usmála.
„Dostaneš je,“ prohlásil Rell, i když si neuměl představit, jak něco takového doma vysvětlí.
„Dobrá, pusťe jí,“ rozkázal Qrassuřan a několik vojáku nechalo učednici spadnout do bláta. „Až stabilizujete Jixe, přijďte za námi. Souřadnice vaší lodi vám dám později.“ U přeživších zůstal jen tým lékařů a přinejmenším desítka ozbrojenců, kdyby si to Rell ještě rozmyslel.

Trvalo téměř dva dny, než se z džungle shromáždili všichni klonovaní vojáci, reagující na rozkaz ke kapitulaci. Rell netušil, co se děje za jejich vizory. Koomandér Zvíře ale žádnou helmu neměl, když ho přišel navštívit. „Mohli jsme to těm bastardům nandat,“ zabručel. Rell už ho znal natolik dobře, aby poznal ironii v jeho hlase.
„Žít, abychom bojovali příště, ne?“ usmál se na klona. „Nemohl bych si přát lepšího zástupce,“ potřásli si vážně pažemi. Kdyby jen věděl, co všechno jsem udělal, pomyslel si Rell.
„Takže raketoplán je připraven. A Relle, mám to u tebe,“ pravil Percival, který s početným vojenským doprovodem zašel za svým sokem.
„No nevím,“ zatvářil se republikán kysele při pohledu na ten nejstarší transport, jaký dokázali ve Společnosti vyhrabat. „Pokud přežijeme cestu, tak ano. Pokud ne, jsme si kvit,“ zazubil se. „Peníze ti pošlu hned, jak se dostaneme do nějaké civilizované soustavy,“ ujistil generála.
„Nikdy bych si nemyslel, že v týhle podělaný válce budeme stát proti sobě,“ zazubil se Percival.
„Jenom tomu Winduovi ode mě vyřiď, ať si s těma svejma vlezdoprdelkama vylíže řiť. Takovejhle idiot, to už bylo moc...“
„Obávám se, že tvůj vzkaz nevyřídím úplně přesně, budu od něj totiž potřebovat drobnou laskavost. Půjčku!“ zasmál se Rell, letmo zasalutoval a nastoupil jako jeden z posledních do transportu.
"Až se příště setkáme, pozvu tě na drink!“ řekl velitel na rozloučenou a hned nato se dveře transportu s vrzáním zavřely.

Epilog – QRASSUSKÁ GALAKTICKÁ VELKOOBCHODNÍ SPOLEČNOST

Percival sledoval večerní červánky na obloze, ve které mizel starý transportér s nepřáteli na palubě. Vytrácející se sluneční svit se rozprostíral po jeho světlé tváři a kovové ozdoby na uniformě se jen blyštily. Tak takový je tedy osud Společnosti v této válce, stát po boku tlustých byrokratů a toho tupce, co si říká hrabě. Jestli ho někdy potkám, nakopu ho za všechny ty problémy do prdele, pomyslel si. Za jeho zády se táhl smích, hudba a zpěv, jeho muži oslavovali toužené vítězství a také to, že za pár dní již budou doma na Qrassu.

„Tak jsme to dokázali, bratře. Zahnali jsme republikány a přitom si slušně nahrabali,“ ozvalo se a po jeho boku stanul Aaron. Přes jeho fialovožluté brnění se táhl dlouhý a místy krvavý obvaz kolem hrudi. Na tváři muže se usadil úsměv a v ruce si pohrával s malým kovovým blasterem s bílou kůží vykládanou pažbou, který by se v klidu dal schovat, i kdyby člověk byť jen zatnul ruku v pěst.
„Oslavy začínají nabírat na obrátkách, nechceš se přidat?“ otázal se lovec a doplnil to úšklebkem.
„Snad později, nejdřív si dám pár Černých huttů a pak snad má mysl svolí,“ odpověděl velitel a vytáhl z kapsy tmavou, podlouhlou cigaretu, kterou si rázem zapálil.
„Odkdy je z tebe takový básník?“ zeptal se pobaveně společník.
„Neboj, zítra zase udeří můj slovník v plné síle!“ odvětil se smíchem dotázaný a přitom vyfukoval kroužky kouře.
„Tak teda pak přijď, někteří se tě hlasitě dožadují.“
„Neboj, mapu a kompas mám v kapse, kdybych na těch dvacet kroků zabloudil!“

„Tímto přisahám, že budu plnit zájmy Společnosti!
Bez ohledu na svůj život či smrt.
Svědomitě a se ctí.
S úctou ke svým nadřízeným.
A to v jakékoli části galaxie!
Prohlašuji tak, z vlastní vůle,
že jsem příslušník ozbrojených sil QGVS!“

Epilog – REPUBLIKA

Rell stál v nezaměnitelné, luxusně vybavené kanceláři Palpatina. Spolu s jejím majitelem byl přítomen ještě jedijský mistr Windu. Většinu příběhu jim plukovník vylíčil pravdivě, až na několik příliš nestravitelných detailů...
„Velká škoda, že generál Sarreti padl. Byl to skvělý rytíř,“ zachmuřil se Windu. To určitě, stejný imbecil, jako ty, pomyslel si Rell. Kvůli jeho aroganci byl v první řadě zničen celý křižník a bitva prohrána. Navenek ale pouze s neurčitým výrazem přikývnul.
„Musím vám poblahopřát, i vzhledem k nepřízni osudu se vám podařilo zachránit spoustu životů. Trvám na tom, abyste byl odměněn,“ upřel nejvyšší kancléř pohled přímo do Rellova nitra. Ten si byl náhle jist, že Palpatin ví víc, než mu sám řekl...
„Pane?“
„S okamžitou platností vás povyšuji na generála, Gallamby. Gratuluji,“ usmál se starý muž. Rella tím šokoval. Pokorně se uklonil a přemítal o motivech kancléře, pokud ten tedy opravdu znal pravý osud mistra Sarretiho.
„Také vám za celý náš řád děkuji za záchranu padawanky Shieemi Soren... generále. Celou částku výkupného samozřejmě uhradíme,“ skřípal Windu zuby potají, jak byl alespoň Rell vnitřně přesvědčen.
„Můžete jít.“

Rell udržel klidnou tvář, než vyšel z místnosti, ale pak se nahlas rozesmál úlevou. Všechno bylo dobré a on se zase jednou mohl vydat za svojí rodinou, které mezitím zařídil bydlení tady, na Coruscantu.

BONUS pro Viqa (původní návrh 11. tahu):

Hrabě Dooku se s pozdviženým obočím zadíval na kůl s nabodnutou hlavou bývalého taktického droida, kterou generál držel. „Prosím, pro příště zacházejte s majetkem Konfederace trochu šetrněji." "Na šetrnost vám seru!" zahřímal generál a pro zdůraznění zamával klackem, až se hlava protočila o tři sta šedesát stupňů.
-zamítnuto Sevem pro přílišnou „nelidskost“

Těšíme se na vaše hodnocení a komentáře, vy se zase můžete těšit na třetí díl! :-)