Cesta na konec galaxie a zase zpátky- část druhá: Pád

Tak konečně se dozvíte jméno hlavního hrdiny.
Doufám, že se bude líbit a pokud si to přečtete, prosím napište do komentáře, jestli se líbilo, děkuji...

Vynořil jsem se z hyperprostoru. Za mnou ještě jeden závodník. Před námi Kashyyyk. Další závodníci se pomalu vynořovali z hyperprostoru, byla to zajímavá podívaná, když všude se objevovaly nové a nové lodě. Několik se jich dokonce srazilo.
Avšak já už byl daleko před nimi, já a ještě jeden závodník se svou lodí, na které bylo podle tvaru znát, že pochází z Tatooine, byly jasně vidět písečné filtry a celá loď měla pouštní kamufláž. Začal jsem zrychlovat, ovšem soupeř se nedokázal smířit s tím, že zaostává a proto se uchýlil k drastickému řešení: začal po mně střílet! Z jeho lodi se náhle vysunuly dvě laserová dvojčata, sice zastaralá, ale stále dokázaly zničit nejednu loď. Já nebyl ozbrojen, mohl jsem pouze manévrovat, ale zdálo se, že protivník je zkušený pilot.
Když se obě lodě začaly proplétat mezi stromy, velmi silnými a pevnými stromy, začal jsem být zoufalý. Nevěděl jsem co dělat. Bohužel jsem na chviličku přestal dávat pozor, sice jen na chvilinku, ale mělo to tragické následky. Zadní částí lodě jsem narazil do stromu. Myslel jsem, že to nepřežiju, ale naštěstí únikový modul fungoval, i když většina elektroniky vypověděla službu.
Musel jsem dávat pozor, abych se vyhnul stromům a to se mi docela povedlo. Nakonec jsem spadl s modulem do shluku větví, které ležely na zemi.
Náhle mi zčernalo před očima a já upadl do bezvědomí. Probudil jsem se až po pár hodinách, když jsem vyhlédl ven z modulu, zjistil jsem, že je noc. Dle všeho pro mě závod skončil. Byl jsem v hlubokém lese, jen tak, tak byl vidět měsíc. Vytáhl jsem se ven z modulu. Z toho vzduchu se mi zatočila hlava.
Náhle jsem kolem sebe uslyšel kroky. Znělo to jako by někdo běhal kolem mě v kruzích. Náhle se ozval výstřel a pak už nic.
Když jsem se vzbudil, bylo ráno. Ležel jsem svázaný na zádech v nějakém stanu, podemnou byl písek, takže jsem soudil, že ležím na pláži, sice to mohla být i poušť, ale poušť na Kahyyyku?! Slyšel jsem zvenku hlasy. Mluvili ovšem řečí, které jsem nerozuměl. Avšak vypadalo to, že jde o domorodce. Brzy po mém probuzení vešli dovnitř dva wookiové.
Jeden byl vyšší a ověšený všelijakými náramky, náhrdelníky, prsteny, talismany a dalším.
Bylo na něm jasně vidět, že to je náčelník kmene.
Ten druhý, tlustší a menší, už na sobě tolik ozdob neměl. Za nimi stál překladatelský robot série B.
Ulevilo se mi, jelikož to znamenalo, že se s nimi mám jak dorozumět! Ten vyšší, který byl, jak jsem se později dozvěděl, opravdu náčelník, promluvil, znělo to jako Rrrrrvvvrrrhhhrrchchchchkkkkrrrrvvv. Samozřejmě jsem mu nic nerozuměl a tak droid začal překládat: „Vítejte na Kashyyyku, nezvaný hoste, mohu vědět, kdo jste a co tu děláte?“
Já mu odpověděl: „Jmenuji se Rike, Rike Haffenenn. Účastnil jsem se závodu, ale narazil jsem do stromu a tak, tak jsem přežil.“
Droid to přeložil. Náčelník na to něco odpověděl, ale zdálo se, že se tváří méně přísně.
Překlad zněl takto: „Dobře, můžete tu zůstat, jestli chcete, nebo odejit do nebezpečné džungle, tak či onak, tu dlouho zůstanete, je mi líto.“
Málem se mi zastavilo srdce, nemohl jsem věřit tomu, co slyším.
Nevím, co to do mě vjelo, když jsem odpověděl: „Radši půjdu do džungle!“

Konec druhé části.