Pragmatik aneb Psané paměti povětšinou podmračeného Padawana II

Jedna z výhod správcovství je to, že povídky vidím jako jeden z prvních, pokud je tedy zrovna schvaluji já. Takže nemusím čekat, až je někdo schválí :) Trochu jsem se obával, že to nebude nic moc, když to bylo sepsané během dvou dní, ale naštěstí jsem se mýlil, protože povídka pokračuje ve šlépějích předchozího dílu. Opět musím obdivovat ten humor, protože to se jen tak nevidí... EDIT: Btw, s devíti odběrateli povídek jsi pravděpodobně (procházel jsem to ručně, ale nikdo snad neměl tak silný a pozitivní ohlas jako ty, tedy asi až na Yelly-mana) nejoblíbenější autor zde... EDIT: Omluva, myslel jsem "autorka"

"You can't believe everything you read on the Internet." - Abraham Lincoln

A sakra. A co mám teď jako dělat? Když jsem dal jedničce deset hvězd, nenapadlo mě že dvojka bude ještě lepší.
Budeš se tedy muset spokojit s pouhými deseti... A já bych měl přestat být tak milý a ustavičně chválicí, pak to končí těmito patovými situacemi. Nebudu chválit, protože nemůžu vymyslet nic co by to dostatečně ohodnotilo, snad ti tedy bude oněch deset malých symbolů značící velký spisovatelský talent a tento krátký komentář stačit.
Popřál bych ti brzké uzdravení, ale neučiním tak, jelikož se na další díl těším pomalu víc jak na Vánoce(omlouvám se, ale má sobeckost nezná hranic).

Stejně jako v minulém díle dávám za deset ještě teď se můžu umlátit smíchy a mimochodem s tebou sympatizuju taky sem se hodila marod

"Ne každý, kdo bloudí, je ztracen." - J.R.R. Tolkien

Stále supr povídka, ani nevím co víc říct :D

I am the holder of the torch, lighting the way
I am the keeper of the flame, soldier of balance

Mám za to, že jsem určitě už někde četl či slyšel, že v momentě, kdy se někdo v branži, ve které se cítíte jako ryba ve vodě se schopnostmi Supermana, začne ukazovat jako zdatný "konkurent", máte mu házet klacky pod nohy a dělat všechno pro to, aby jeho úspěch zabublal zpět do hlubin. Přinejmenším.
Přiznám se, že když kdykoliv v minulosti došlo k něčemu podobnému ( tj. že jsem začal mít pocit, že se ztrácím ve stínu někoho jiného), začal jsem žárlit tak, že jsem se div nepropálil podlahou k sousedům. Ano, byl jsem velmi namyšlený.
Postupem času jsem ale zjistil, že když se objeví někdo, kdo je "chválen", není to vůbec na škodu, ba právě naopak: jak jinak by se měl člověk vyvíjet? Kam by posouval své schopnosti, kdyby už nebylo kam?
Nebudu se rozepisovat o tom, jak báječně je to napsáno bla bla to už řekli jiní a lépe, než jak bych dokázal já. Napíšu ale, že tvé povídky jsou skvělá škola! Škola skromnosti a pokory. Když dostanu pochvalný komentář, nebo zjistím, že je má práce ( ať je to divadlo či právě povídky) dobře hodnocena, mé ego je vystřeleno do nebes a je velmi těžké dostat ho zpět dolů. Proto chci, aby k výstřelům nedocházelo vůbec - zároveň tím ale nemyslím, že bych chtěl přestat být chválen, pokud je to zaslouženě! Myslím však, že jsem právě našel lék, který jsem v oblasti povídek zatím nenacházel! A nejen lék, jež mi bude stále připomínat, že nesmím usínat na vavřínech a utápět se v pýše a namyšlenosti, ale i cosi, co mě bude posouvat dál! Protože se vždy budu chtít dostat vpřed, mezi pár favoritů, kteří sprintují na špici peletonu - takový už prostě jsem ( a tohle měnit nehodlám)!
V oboru, kde se chci angažovat a uplatnit, mi bude absence nafoukanosti myslím k velkému užitku...
No... ale to jsem odbočil.
Věř, hledal jsem nedostatky. A našel jsem jen velmi malé, až si připadám jako hnidopich - a jsou spíš subjektivně laděné, tj. že já bych to napsal jinak, ale to nelze hodnotit jako nedostatek.
No, bránil jsem se, nechtěl jsem si připustit, že by to mohlo být dobré... ale je. A na místní poměry dost - čímž nechci nikoho urazit, ale nemůžu si pomoct! Smekám...

JAMU

Vážně super povídka, doslova jsem hltal každé slovo, naprosto Fantastico!!! tohle si určitě zaslouží místo v síni slávy

Don't ask, if you don't care.