Revales: Počátek

Revales, žlutý zabrak s černým klikatým tetováním. Vyrůstal na neznámé planetě, kde jeji obyvatelé neměli vůbec ponětí, že něco jako Síla existuje. Žil v domě se svou přísnou matkou, otce nkdy nepoznal. Již od malička však uměl Revales dělat něco, co ostatní ne, pohybovat předměty aniž by se jich dotknul. Držel to v tajemství, ale když mu bylo deset let, předvedl to svému nejlepšímu příteli Ar´acanovi, ovšem takovouto věc nedokázal dlouho Ar´acan držet v tajnosti, takže zanedlouho řekl svým rodičům a tak se to šířilo dál. Brzy se z Revala stala atrakce, ze začátku se mu líbilo, jak se lidé chodí dívat na jeho “dar“. Ovšem našli se i takoví, co ho považovali za zrůdu, bohužel byla jedním z nich i jeho matka, nesnášela, když ho viděla předvádět se s takovou věcí.

Jednoho dne si Revales podal pomocí myšlenky jídlo, to už však jeho matka nevydržela a dala mu facku a začala na něj kříčet: ,,Revale! Kolikrát jsem ti říkala, abys to nikdy doma nedělal?! Copak je to jídlo tak daleko, že si pro něj nemůžeš dojít?!“ ,,Ale ma-“ Revales to nestačil ani doříct a jeho matka pokračovala: ,,To neomluvíš! Běž do svého pokoje!“ Revales sklonil hlavu a odešel, ale ještě dveří se zezadu ozvalo: ,,A na celý měsíc máš zákaz jít ven a jakýkoliv kontakt a Ar´acanem!“ Revalovi se začala klepat dolní čelist a lesknout oči a zabouchl za sebou dveře. V pkoji si lehl na postel a nechápal, proč na něj jeho matka tak vyjela, proč není ráda, že její syn dokáže takové věci. Naneštěstí pro něj se tohle od té chvíle dělo pokaždé, když ho uviděla byť jen lehce s něčím pohnout bez doteku. Začínal mít svou matku rád čím dál tím méně.

O tři roky později už nikoho Revalův dar pořádně nezajímal, všichni už viděli, co dokáže a stal se zase normálním dítětem, kdyby jen nebylo trestů od jeho matky, díky nim skoro nevycházel ven. Jednou, když měl zakázáno jít ven, si šel potají jenom koupit pití, doufal, že aspoň to mu matka promine. Ovšem když se vrátil domů, zjistil, že se zmýlil a to hodně. Od matky dostal zase výčetný proslov, horší, než obvykle, to už Revales nevydržel, začal se klepat a když se jeho matka napřáhla, aby mu dala facku, pohltil ho vztek, odhodil svou matku a poté přimáčkl ke zdi, nedokázal se kontrolovat a byl zcela zaslepen hněvem, který v sobě velmi dlouho dusil. Věci v domě začali létat a jeho matka vyděšeně vykřikla: ,,Revale, co to děláš? Pusť mě, prosím! “ Revales na to ani neodpověděl a začal ji škrtit, věci kroužili jako ve víru a sem tam se objevil menší blesk. Když se jeho matka přestala hýbat a věci přestali létat, Revalovi se jakoby podlomily nohy a spadl na zem, když si klekl a rozhlédl se kolem sebe, uviděl spoušť, spoušť, kterou udělal on sám, začali mu téct slzy, když si uvědomil, co udělal. V panice vyběhl z domu a začal utíkat, ani nevěděl kam, hlavně chtěl utéct, co nejdál od toho místa.

Po chvilce běhu začal přemýšlet, kam vlastně půjde, jediné místo, které ho napadlo, byl dům Ar´acana, a tak se tam vydal. Začalo mezitím pršet. Když byl už před domem, kde Ar´acan bydlel, nebyl si moc jistý, co bude dělat, řekne mu, co udělal nebo ne. Tak i tak, dům obešel a zaťukal na Ar´acanovo okno, ten na zaklepání samozřejmě zareagoval, otevřel okno a zeptal se: ,,Co tady děláš, Revale?“ ,,To teď není důležitý, hlavně mě pusť, prosím, dovnitř!“ ,,Tak pojď.“ A Revales vlezl dovnitř oknem. Vevnitř se ho Ar´acan znovu zeptal, co se stalo, ale Revales na to neodpověděl. Jediná věc, na kterou se Ar´acana ten den zeptal bylo, zda umí řídit stíhačku, odpověděl zněla, že ano a tak ho požádal, jestli by ho nezavezl pryč, na to následovala otázka: ,,A kam chceš jako letět?“ ,,Pryč, hlavně pryč odtud.“ ,,Ale pořád jsi mi neřekl proč?“ ,,Věř mi, nebyl bys rád ,kdybych ti to řekl.“ ,,Pokud mi to neřekneš, nikam tě neodvezu!“ ,,Tak dobře….Je to těžký říct…No..Prostě jsem ve vzteku zabil mámu…“ Ar´acanovi se rozevřeli oči a mlčel, až po chvíli na to řekl: ,,N-no…..Měl jsi pravdu, byl bych radši, kdybych to nevědl, ale co už. Zítra tě odvezu, ať kdyby zjistili, žes to byl ty, jseš už pryč.“ Revales mu poděkoval a šel si lehnout.

Další den ho tedy Ar´acan odvezl pryč. Ve vesmíru už mu Ar´acan řekl, jak se řídí a co se na co používá, chvíli na to přistáli na malé obytné stanici a Revales zjistil, proč mu to vysvětloval, ukradli tam totiž jednu stíhačku. Rozloučili se a oba odletěli, ale opačnými směry.

Revales vlastně ani nevěděl, kam letí, v počítači si našel nejbližší planety a Tatooine se jevil jako nejlepší volba. Zapadlá a písčitá planeta, kdo by ho tam mohl hledat, řekl si.

Uběhlo již pět let a Revales celou tuto dobu žije na Tatooinu v Mos Eisley osamoceným životem zloděje. Zde slýchával něco takzvaných Jediích a Sithech a nějaké Síle, ale osobně tomu moc nevěřil. Jednoho dne však přijede do města neznámá postava v kápi. Něco na ní Revala přitahovalo a tak ji začal pronásledovat, až se dostal do slepé uličky a tajemná osoba se klidně zeptala: ,,Proč mě celou dobu pronásluješ?“ Revales překvapen tím, že o něm celou dobu ta osoba věděla, mlčel. ,,Nerozuměl jsi mi?“ Znovu se zeptala osoba a sundala si kapuci, ukázala se krásná žena. Revales uviděl na jejím opasku nějakou krátkou tyčku, řekl si, že to by mohl být ten světelný meč.
,,Kdo jste?“ zeptal se Revales. ,,Někdo, kdo se tě nemusí bát, ikdyž…“ Tajemná žena v něm ucítila ohromnou sílu. ,,Ikdyž co?“ Vyzývavě odvětil Revales. ,,Chlapče, co víš o Jediích?“ ,,Nic moc, prý umějí používat něco zvaného Síla a jsou velmi mocní.“ Revales vůbec nevěděl, proč to řekl. Žena ho pomocí síly ovládla a donutila ho říct, co chtěla.
,,Jak jste to udělala?“
,,Udělala co?“ ,,Donutila mě to říct!“ ,,To je umění Jediů. Jsem mistryně Jedi Sewqé Zashney. Neudělal jsi někdy něco, co ostatní nedokázali?“ ,,Ne.“ ,,Lhaní ti teď nepomůže. Nepřemýšlel jsi někdy o tom, že by jsi mohl mít své schopnosti mnohem větší?“ ,,A jak bych toho asi tak mohl dokázat?“ ,,Můžeš se to naučit od mistrů Jedi, jako jsem třeba já.“
,,Vy byste mě to naučila?“ ,,Pokud se odevzdáš Jediům, bude tě čekat výcvik a staneš se ochráncem Republiky, ale nejdřív by ti musel být přidělen mistr.“ Revales se chvíli rozmýšlel a hned mu došlo, že když zjistila, že dokáže hýbat předměty bez doteku, určitě i ví, že zabil svou matku a i tak mu nabízí přidat se k Jediům, neměl, co ztratit. Takže si klekl a řekl: ,,Stala by jste se mou mistryní?“ ,,Odteď jsi můj padawan, Revalesi.“ Ani nepřemýšlel nad tím, jak zjistila jeho jméno.


Tohle je jen začátek příběhu, všechny postavy jsem si vymyslel. Snad se dostanu ke psaní pokračování, co nejdřív.