ASC - 3. část

Kapitán Sithského Impéria, důstojník velící výsadku na Talpu, procházel chodbou vedoucí k můstku. Všude kolem sebe viděl známky boje: díry po blasterech, zářezy od světelného meče, očouzené stěny od výbuchů granátů.

Tyto obrazy bitvy byly rozesety po celé lodi, ale zde, na tomto místě z nich měl kapitán pocit hrůzy a vlastní slabosti. Uvědomil si totiž, že tohle všechno způsobil jediný člověk. Vlastně ani ne tak člověk jako Twi’lek. A ne jenom tak obyčejný Twi’lek, ale mistr meče a stoupenec Temné Strany Síly, lord Bosco. Mocný vůdce 8. Flotily, který ještě nedávno učil akolyty na korribanské akademii.

Kapitán ovládl svůj strach a vstoupil na můstek. Před sithy nebylo radno ukazovat strach.

„Hlášení, kapitáne?“ Ozval se ledově klidný hlas, patřící lordu Boscovi.

„Tato loď je pod naší plnou kontrolou. Až na menší potyčky probíhal výsadek hladce.“

„Jaké jsou ztráty?“ Zeptal se Bosco bez známky emocí v hlase.

„Tři transporty byly sestřeleny ve vzduchu, jeden byl zneškodněn v hangáru čtyři. Během přestřelek na palubě zemřelo celkem třináct našich a kolem třiceti republikánů. Zbytek se vzdal a je ve vězeňském bloku.“

„Ptal jsem se na naše ztráty, kapitáne,“ pronesl Bosco, „takže chci slyšet konečný počet mrtvých vojáků.“

„Celkem to dělá 73 mrtvých, pane.“ Odpověděl mírně zmatený kapitán.

„Přijatelné ztráty.“ Konstatoval Bosco.

„Promiňte, pane. Ale mě nepřipadá 73 mrtvých jako přijatelná cena za tuhle hromadu šrotu.“

„Sloužíte pode mnou sice krátce, kapitáne, ale to vás neopravňuje samostatně myslet.“ Začal trochu podrážděně Bosco. „Tady vůbec nešlo o loď, ale o to, co se v ní skrývalo.“ A ukázal na mrtvolu Togruty.

„Aha.“ Dovtípil se kapitán. „To je ta Jedi, o které jsme dostali zprávu.“

„Přesně tak, ale něco mi tu nehraje.“ Oponoval mu Bosco.

„A co by to mělo být, můj pane?“

„Vůbec se nebránila. Její ochranka se sestávala jenom z vojáků. I když ty s červeným označením byli dobří. Stačili na mě 4x vystřelit, než jsem je setnul. Nicméně podle mého očekávání ji měl chránit její padawan. Na toho jsem ale nenarazil…“

V tom na můstek vpadl udýchaný voják: „Lorde Bosco, tohle musíte vidět!“

„Jestli to nebude stát za to, tak si mě nepřej, vojáku!“

***

Forsake se vynořila v systému Taris . Tokan se už celkem smířila se smrtí své mistryně a byla připravena jí nezklamat. Ať byly na holokronu jakékoliv instrukce, Tokan cítila, že je musí splnit. Tento úkol, který jim přidělila Rada Jedi, dotáhne do konce a tak uctí památku své mistryně, která pro jejich útěk obětovala svůj život.

Tokan zapnula autopilota a vydala se do své kajuty. Cestou narazila na kapitána Sakeho, jak zrovna rozmlouvá s vojínem Tetoni. Ta se tvářila nespokojeně a dokonce to vypadalo, že si o hlavu většímu Zabrakovi pořádně stěžuje. Jakmile spatřili Tokan, tak jejich hovor ustal. Twi’lečka se vydala za zbytkem svého ASC (Anti – Sith Komando) týmu a kapitán Sake přistoupil k Jedi.

„Už znáte cíl naší mise, madam?“ Zeptal se a v očích mu zaplálo vzrušení.

„Ještě ne, kapitáne. Zrovna jsem šla do své ubikace, abych holokron otevřela.“

„To to nemůžete udělat rovnou?“

„Kdyby to bylo tak jednoduché, tak už stojíme nad holostolem a plánujeme další postup, kapitáne. Otevřít holokron je mnohem těžší, než vám může zdát. Takže když mě omluvíte, musím se soustředit.“ Odpověděla Tokan a odešla do své kajuty.

První co ucítila, jen co do místnosti vstoupila, byla beznaděj. Naproti všemu jejímu odhodlání to byla beznaděj. Na malou chvíli ji s pocitem ztráty přemohla a Tokan se schoulila do klubíčka ne postel. Nevěděla přesně, jak dlouho spala, ale probudilo jí zaťukání na dveře. Tokan si usušila vlhké oči a promluvila: „Dále.“

Do místnosti vstoupil vojín Zanush. Zase tenhle hulvát. Pomyslela si Tokan.

„Co chceš?“ Zeptala se ho nevrleji, než chtěla.

Na Zanushově jinak úplně kamenném obličeji se na chvilenku zračila nejistota. Potom ale promluvil: „Přišel jsem se na vás podívat a zeptat se, jak jste pokročila s tím holokronem.“

„Aha.“ Řekla Tokan a trochu zchladla a pokračovala: „Zatím nijak,“ přiznala se, „musela jsem asi usnout. Jak je to dlouho, co jsme vystoupili z hyperprostoru?“

„Zhruba 15 minut.“ Usmál se na ni Zanush.

„Co je ti k smíchu?“ Zeptala se ho Tetoni, teď už v mírných rozpacích.

„Jenom mám radost, že se vám zlepšila nálada.“

„Oóó, opravdu? A jak si na to prosím tebe přišel?“

„Váš obličej toho na vás prozrazuje hodně, madam. Až skončíte, přijďte prosím do zasedačky. Budeme tam čekat.“ Odpověděl jí Zanush a zavřel za sebou dveře.

Snad jsem se nečervenala kvůli němu. Pomyslela si zděšeně Tetoni. Potom si ale sedla doprostřed místnosti na podlahu, položila holokron před sebe a začala meditovat.

***

„Jsme tu, pane.“ Oznámil voják lordu Boscovi, když se vynořili za ohybem jedné chodby. Pohled, který se jim naskytl, vyrazil Boscovi téměř dech. Nedal na sobě ale nic znát a pomalu překročil mrtvolu sithského akolyty s useknutou hlavou a zamířil k druhému tělu.

Tohle byli Guntur a Jakal, jedni z nejlepších…Jak se jim to mohlo stát? Honilo se Boscovi hlavou. Vzal Jakalovo tělo do rukou a důkladně se podíval na ránu, která přerušila míchu, jak čepel pronikala mezi obratli.

„Tak tohle, zdá se, způsobil ten padawan, co nebyl na můstku.“ Pronesl kapitán.

„Tohle není dílo jedné osoby, kapitáne.“ Reagoval na to Bosco.

„Jak to, pane?“

„Těla jsou moc daleko od sebe a oba byli zabiti jinou zbraní. Navíc Jakala zabili zezadu. To ale není přístup Jediů, ti se takhle nechovají. Ten padawan zabil jenom Guntura, Jakala dostal někdo jiný.“

„Ale kdo to byl, lorde?“

„Přineste záznamy z kamer!“ Rozkázal dvěma opodál stojícím vojákům a potom dodal: „To brzy zjistíme, kapitáne.“

***

Tokan vystřelila z pokoje jako divá. Proběhla jednou chodbou, potom zahnula doleva a ocitla se v, jak jí Zanush nazval, konferenční místnosti. Byla to prostora ve tvaru pravidelného šestiúhelníku, v jejímž středu stál holostůl. Tokan do něj nahrála přetažená data z holokronu. Mezitím se celý tým Hoplite shromáždil kolem ní.

„Náš úkol,“ začala Tokan tajemně, „je infiltrovat schůzku sithských lordů, pohlavárů a vyšších příslušníků Sithského Impéria a pokud možno všechny zajmout, popřípadě eliminovat!“

Všem se díky adrenalinu zúžily zornice. Ve vzduchu bylo cítit napětí a očekávání. Smysly celé posádky Forsake byly napnuté až k prasknutí.

„Kde se má ta schůze konat?“ Zeptal se seržant Hiruko.

„Na Catharu.“

„To je celkem blízko.“ Vmísil se do hovoru Slig.

„To záleží na úhlu pohledu.“ Utnul ho kapitán Sake. „Kolik je cílů?“

„Přesný počet mi není známý, ale podle údajů bych řekla něco kolem osmi osob.“

„Tím je to dáno.“ Řekl Flin.

„Poletíme na Cathar.“ Řekla podmračeně Tetoni.

***

Lord Bosco seděl s kapitánem před pultem a prohlížel si záznamy z kamer. Valnou většinu už viděl, na většině pásek byl zachycen normální život členů posádky: začátek služby, evakuační a bojové simulace, výměny směn a intimní rozhovory. To všechno připadalo Boscovi neskutečně nudné. Až konečně našel záznam z doby bitvy.

Přetočil několik desítek minut a pak našel, co hledal. Chodbou kráčela malá Togruta, které se u pasu houpal světelný meč a ještě něco, co nedokázal určit. Potom na ni zpoza rohu zaútočil Guntur. Togruta v poslední chvíli uhnula a potom začal boj, ve kterém použil Jakal blesky, což ho ale značně oslabilo. Jaká nedbalost a plýtvání, takhle používat Sílu. Pomyslel si při tom Bosco. Znavený Jakal se schoval za Guntura, který se na Jedi vrhl a začal s ní bojovat. V tu chvíli se za Jakalem objevil rychlý stín a skrze akolytův krk projela lesklá vybročepel. Jakal zachroptěl a potom se sklátil na podlahu. Za ním stál Zabrak oděný ve zbroji ASC s červeno – zlatým označením.

Bosco cítil potupu, že jednoho z jeho studentů zabil tak snadno příslušník jednotek, které on sám vyřídil raz dva. Nicméně si usmyslil, že tohohle Zabraka nebude podceňovat.

Chtěl se ještě podívat na záznam souboje Guntura a Jedi, ale Zabrak vytáhl blaster a střelil do objektivu kamery. Na obrazovce teď bylo vidět velké, černé nic. Bosco si přetočil záznam zpět na okamžik, kdy viděl Jedi kráčet chodbou a zaměřil se na věc na opasku vedle světelného meče. Nespustil z toho oči. Když se na Togrutu Gundur vrhl, tak trochu uhnula a Bosco tak jasně rozeznal obrys jedijského holokronu.

„Tohle je to, co nás k nim zavede a co mi tu také scházelo.“ Pronesl s uspokojením Bosco.

„Ale jak je chcete najít, můj pane?“

„Jednoduše, kapitáne.“ Odvětil a zapnul komlink: „Admirále, uvědomte Baknira, ať za mnou okamžitě přijde!“

„Rozkaz, lorde.“

Pokračování příště