Cesta Síly: Cesta Draka I

Málokdy se stává, že se Jedi vrací na Ilum jako padawan. Mnohem častěji ho navštěvuje, aby nasbíral krystaly pro jiné padawany nebo s vlastním učedníkem. Taru’n Wio, nedávno přišel o svůj nový meč a ztratil i svůj starý padawanský meč. Rada se rozhodla, že by si konečně měl najít nový krystal.

Jsem tu už podruhé. Podíval se po ostatních. Bylo tu dalších asi patnáct párů.

Mistr Kenobi? To je ten nový mistr. Kdo je jeho padawan? Obi-Wan stál sám vedle Twi’leckého mistra s jeho mladým učedníkem. Ohlédl se po společenské místnosti. Ve dveřích se mihla postava. I když Taru‘n zahlédl jen její záda, bylo mu jasné, kdo to byl. Strávil s ním tři roky tréninku a učení. Jeho obraz byl chaotický, smutný. Skoro jako já, Anakin Skywalker. Přišel mnohem později a mě říkají, že jsem prý problémový. Anakin, o dva roky mladší padawan, který věčně mlčí.

„Byli by z vás dobří kamarádi.“ Z přemýšlení ho vytrhl Obi-Wanův hlas.

„Nemyslím si.“ Odvětil a točil se k němu. „On se tváří ublíženě pokaždé, když se ho na něco zeptám nebo mu něco řeknu. Když jsme měli spolupracovat na logické úloze, řekl mi, že nepotřebuje mou pomoc.“ Obi-Wan ho chytil za rameno.

„On to tak nemyslí. Jen není zvyklý, ještě tu není dlouho.“

Nežárlil, ale stejně to musel říct. „To ho neomlouvá. Navíc i přes to získal mistra už po třech letech v Chrámu… To se nikomu od nás nepodařilo.“ Celá skupina se skládala ze stejně starých dětí okolo dvanácti let. Taru’n byl nejstarší a bylo to na něm poznat. Zatímco se padawanky shlukly do chumlu a štěbetaly, kluci se kasali svými schopnostmi v Síle. Taru’n a Anakin byli mimo ty dětské hry.

„Mimochodem, jsem Obi-Wan Kenobi.“ Usmál se.

„Taru’n Wio, těší mě.“

***

Jeskyně byly stejné jako minule, jen ubylo pár krystalových vyrostlic a občas i celý kus skály. Mladí padawani se už rozeběhli. Taru’n stál a zase ohromeně zíral na nekonečnou hloubku jeskyní plné zářících nerostů.

„Tak už jdi.“ Řekla Bant Eerin, která ho musela tak pracně cvičit a hlídat. „A hledej citem, Sílou.“

„Ale už minule jsem si říkal, jaké by to bylo najít nějaký vzácný krystal, o kterém jsem četl…“ Povzdechl si, ale nebylo to povzdechnutí z nudy nebo tak. Taru’n byl rád, že zde může být. Vydal se do jeskyní. Od minula se moc nezměnilo. Několik vyrostlic zůstalo stejných, některé přišly o kus krystalové vrstvy, když z ní někdo udělal funkční krystaly so mečů. Opět se vrátil na místo, kde poprvé našel svůj fialový krystal. Vyrostlice purpurových osmihranných trubic zmizela. Na skalnatém sloupci, o který se dříve fialový krystal opíral, visel oranžový obrazec. Krystalový květ měl barvu Letní Jumy a táhl k sobě Taru’na nepředstavitelnou Sílou. Už věděl, který krystal si vybere.

Pustil se do práce.

***

Všichni, jakmile se vrátili z ledové planety Ilum, zamířili do dílny pro padawany. Mistři šli napřed a připravili pro padawany jejich stůl, teď čekali na své učedníky. Taru’n se posadil a ihned začal opracovávat krystal. Zanedlouho už měl sestavený celý meč. Byl první, jak by taky ne, když si už jeden meč skládal.

„Mistryně Eerin, mistr Yoda chce s vámi a vaším padawanem mluvit.“ Dveře rozrazil nějaký jedi v černými vlasy a žlutým tetováním. Taru‘n si vzpomněl, kdo nosí taková tetování. Každý Kiffar nosí tetování své rodiny.

„Jistě Vosi, teď máme zrovna volno.“ Bant se důrazně podívala na svého padawana. Taru’n rychle uklidil a vydal se společně s mistryní ke komnatám rady jedi. Vyjeli výtahem a Taru’n se zastavil před dveřmi.

„Děje se něco?“ Eerin se otočila

„Ne… Počkám tady.“

„Ani náhodou. Chce mluvit s námi oběma.“ Taru’n nic neříkal.

Bant popostrčila Taru’na dveřmi do rady.

„Rád, že oba přišli jste, jsem.“ Řekl mistr Yoda a vypl holoprojekci neznámého jedie. Mistryně se se znovu významně podívala na padawana.

„Neboj se ničeho, dnes úkol pro vás mám.“ Malý moudrý Yoda se usmál. Vypadalo to jako úsměv, rychle zmizel.

„Uneseno jedno dítě bylo. Dítě ministra, výkupné za něj chtějí.“ Teď se nikdo nesmál.

„Diplomacie… Vrahové nejsou to, zloději jen. „

Takže bez zbraní… Pomyslel si Taru’n a věděl, že toto bude mise hlavně pro mistryni.

Dostali frekvence na bezpečnostní složky a místo incidentu. Ihned se vydali transportem na místo.

Byla to stará budova ve skladištích transportní společnosti CoruFresh. Všechna okna dvoupatrové budovy byla zabarikádována a hlavní vrata, jediná přístupová cesta, otevřena a zatarasena vším, co ve skladu našli.

Mistryně prohodila několik slov se strážním droidem, který tu už nějakou dobu stál – vrzaly mu klouby. Pak suverénně zamířila k barikádě a Taru’n za ní.

„Budeme vyjednávat!“ Houkla do temnoty v místnosti před nimi.

„My ne!“ Ozvalo se. Taru‘n se soustředil na ten hlas. Znal ho. Byl to hlas jednoho z teroristů z minula.

„Taru‘ne? Co se stalo?“ Zeptala se mistryně.

„Ten, co mluvil, už jsem ho potkal… byl v té teroristické skupině.“

„Tím je to jednodušší.“ Taru’n nechápal. „Snažili se přijít na to, s kým se Odan Haer spojil. Býval to sólista, ale teď má u sebe pět dalších lidí. Taky cítím, že už jsem je někdy potkala. O to těžší bude vyjednávání. Pojď.“ Bant Eerin přeskočila ladným skokem bariéru. Taru’n nečekal a skočil také.

V místnosti byla tma a vlhko. Jediné co stačili zaznamenat, než je zelektrizovaná podlaha neomráčila.

Taru’n se probral první. Oba byli svázaní na zemi, daleko od vchodu. Nebylo tu tolik vlhko, dírou mezi barikádou v okně prosvítalo umělé světlo z pouliční lampy. Ležel obličejem k zemi, viděl jen nohy Mistryně Eerin. Ruce svázané za zády mu dělaly potíže při zvedání. Posadil se.

„Tak teď jsem ochoten vyjednávat.“ Nohy promluvily. Když se Taru’n podíval výše, ve svitu pouliční lampy uviděl krátkovlasého člověka.

„Víš, nevěřili jsme, že nám dáte takovou výhodu. Vlastně ani, že byste nám dali jakoukoli šanci.“

Taru’n byl ještě zmatený.

„No… víte… já… jsem tady neměl být.“ Vykoktal ze sebe. „Jenom… jenom jsem myslel, že byste ho mohli pustit… to dítě.“

„Ani nápad. A za vás, za vás dostaneme čtyřnásobek.“ Člověk tleskl a zasmál se. Otočil se zády k Jediům. Taru’n se svíjel ve snaze se postavit.

„Ale, proč to děláte? Potřebujete peníze? Nebo ze srandy?“

„Co bych… hele?!“ Otočil se zpátky a skopl Taru’na zpět k zemi.

„Je-li ti život milý, tak se nehejbej.“ Zloděj pohrozil jeho vlastním mečem v ruce, skloněný na Taru‘nem.

„Je-li vám život milý, vzdejte se…“

„A shnít ve vězení? Republikovým? Radši si nezačínej Jedai. Kluci uměj takový věci, že se ti o tom nikdy nesnilo.“ Znovu se otočil k oknu.

„Odane… proč…“ Bant Eerin se probrala. „Proč jsi to udělal?“

„Co jako? Unesl Vivan? Zajal vás?…“

„Ne, proč ti vrazi? Jsou to teroristé. Ty jsi takový nebyl…“

„Časy se mění…“

„V tom to není…“ Mistryni se podařilo ovlivnit jeho mysl.

„Ale jo, zlodějina už není, co bejvala. Dneska musíš bejt slavnej, abys byl dobrej…“ otočil se.

„Nelez mi do hlavy ty přerostlá rybo! Už to nezkoušej.“

Chce být slavný, kdo by nechtěl, když je to jediná možnost, jak uspět.

Taru’n se připlazil k Bant.

„Mám nápad…“ Mluvil potichu, v hádankách a vynechával slova, což mu umožnilo telepatické spojení s mistryní. Pak si konečně sedl.

„Chceš být slavný, myslím, že z téhle situace můžeme těžit všichni.“ Odan mlčel. „Víš, že mnohem známější jsou lidé, kteří unikli Jediské spravedlnosti?“

„A taky vim, kolik jich je. Zatraceně málo.“

„Ano, ale kde jsou teď?“

Všichni se zamysleli, kde by takový člověk mohl být. Odan se usmál, stál však stále zády k Jediům.

„Nech nás odejít s tou dívkou. Zatkneme ty vrahy.“

Bant se přidala: „Nemusíš se paktovat s takovými lidmi. Doteď jsi neudělal nic strašného a vždy ses nějak odčinil.“

„Ale být jeden z mála, co utekl dvěma Jediům… podle vaší teorie z vás bude šéf podsvětí.“ Taru‘n sice nevěděl, na jak silnou strunu právě uhodil, ale Odanovi se ta představa opravdu moc líbila.

„Můžeme ti zaručit relativní bezpečí.“ Dodala Bant a tím dokončila celou hru se slovy.

„Ale jestli mě zabásnou za prvním rohem, tak vám slibuju, že mě nezastavíte.“ Rozvázal Mistryni a dítě, pustil je. „Zatím si ho nechám jako záruku a vaše zbraně taky.“

Bant zrudly skvrny na lososové pleti.

„Pozatýkáme je a vrátím se pro tebe.“

***

„Víš, nevěřím v tu vaší Sílu, ale věřím v dobro a zlo. Nikdy bych nikoho nezabil bezdůvodně.“

„Já nevěřím, že může být někdo tak chytrý jako vy, zlý.“

„To není o inteligenci, ale o morálce.“

„Morálka je potom tou ‘Sílou‘, co vede obyčejného člověka…“

Taru’n byl volný. Dostal své i Bantiny zbraně a vydal se k policejnímu autu, Mistryně Eerin tam už čekala.

Nikdy bych nevěřil, že potkám zlo ve službách světla… Pomyslel si cestou do chrámu. Bant cítila jeho myšlenky a pocity. I pro ni to byl neopakovatelný zážitek.