Poklad Endoru

Zdravím všechny, kteří zabloudí k této povídce. Ano, je to tak: právě se k vám do rukou dostala povídka ode mě. Poslední jsem na tomto webu publikoval 7. 6. 2014, tak doufám, že jsem nevypadl z gryfu a že svým výtvorem neurazím :-)

Bývá mým zvykem před začátkem povídky děkovat. Velké díky patří Janisovi, písálkovi ze světa Elronda, Legolase a čaroděje Gandalfa. Byl to on, který mi ochotně pomohl se správnou gramatikou v povídce. A hlavně: Díky Georgi Lucasi, že jste stvořil nekonečný vesmír Star Wars a díky J.J. Abramsi, že jste na svět přivedl sedmé filmové zpracování Hvězdných Válek.

Užijte si povídku.

***

Z hlášení rozvědky Odboje:

Kapitán Ilyos Rampart, 3. průzkumná jednotka

***

Už při pohledu na mapu galaxie bylo jasné, proč si Odboj za jednu ze svých základen vybral právě Falleen. Kopcovitá planeta pokrytá především džunglemi a planinami se nacházela poblíž Correlianské tepny, důležité obchodní cesty, která i po tisíciletích od svého prvního využívání byla stále nedílnou součástí na mezihvězdných mapách. Nedaleko se nacházela planeta Naboo, na opačném konci od ní labyrint Rishi či Bothawui.
Samotná základna se nacházela na volném prostranství na jednom z jižních kontinentů planety. Sestávala se z velkého hangáru, kolem kterého byly roztroušené administrativní budovy, kasárny, jídelny, či venkovní přistávací plochy.
Hangár byl zároveň střed všeho dění.
Ve dvou řadách naproti sobě stály vyrovnané stíhačky Odboje, převážně X-wingy, ale našly se mezi nimi i Y-wingy, A-wingy, a dvě ukořistěné TIE, kterým piloti říkali slangově „bulvy“. Stranou stály ještě tři X-wingy pomalované žlutou barvou a jeden X-wing v černé barvě s oranžovým pruhem po stranách. Za nimi jako by se schovával stařičký frachťák.
Kolem stíhaček postávali ve skupinkách mechanici, piloti a vojáci. Někteří se spolu bavili, jiní vykonávali svojí práci na stíhačkách.

Do vrat hangáru vešel muž.

Oblečen byl v oranžové kombinéze, jakou nosili piloti. Všudypřítomný větřík si pohrával s jeho hnědými vlasy a jeho bystré hnědé oči se rozhlížely po hangáru. V levé ruce držel červenočernou helmu se znakem Odboje.
Všiml si černé a žlutých stíhaček stojících na opačném konci hangáru a zamířil si to rovnou ke skupince tří pilotů, kteří před nimi stáli.
Jak procházel hangárem, členové Odboje, které míjel, přestávali pracovat a povídat si a prohlíželi si ze zájmem nově příchozího.

Ten došel až ke svému cíli. Teprve v tu chvíli si skupinka tří pilotů, ke které došel, přestala povídat a otočila se k muži. Dva z nich poznali obličej pilota před nimi a v úžasu protáhli svá ústa do obdivného „O“. Třetí, zjevně velitel skupinky, na jehož tmavých vlasech a strništi v obličeji se začaly objevovat šediny, si prohlížel nově příchozího a odhadoval ho.

„Hledáš něco?“ zeptal se hrubě velitel, když si prohlédl muže naproti.
„Vlastně ano, sháním se po druhé letce žluté eskadry,“ odvětil muž.
„Tak to ti gratuluji. Odhalil jsi nás,“ odtušil velitel a uchechtl se vlastnímu vtípku. „Já jsem poručík Pathoma. Ale říkej mi Matte. Tohle je Steephiote a ten vedle Orik ,“ představil se poručík a ukázal na své kolegy. „A ty seš?“
Muž si sundal rukavici ze své pravačky a nabídl Pathomovi ruku.
„Já jsem Dameron. Poe Dameron,“ představil se konečně.
Pathoma stiskl Dameronovu nabídnutou ruku a zamračil se. Ne na Damerona, ale na mechaniky a piloty, kteří celou dobu pozorovali odehrávající se rozhovor.
Ti nemuseli být pobízeni slovy, Pathomův pohled jasně říkal, aby se vrátili ke své práci.
„Rád tě poznávám, Poe. Takže, ty s námi letíš jako doprovod tamhle toho šrotu?“ zeptal se Matt, přičemž při posledním slovu ukázal na frachťák stojící vedle. „Zajímalo by mě, kterej hrdina bude tohle pilotovat.“
„Ten hrdina budu já,“ řekla postava, která se k nim bez povšimnutí přikradla. Byl to sullustan oblečený v pohodlném civilním oblečení. Jako první ho poznal Poe.
„Niene!“ oslovil sullustana. „Rád tě vidím. Jak se vede?“
„Jde to. Každou chvílí po mě někdo něco chce, tak se nezastavím. Ale aspoň se nenudím,“ odpověděl Nien Numb. „Takže na Endor letíme jako doprovod v tomhle složení?“ zeptal se jakoby nic.
„Na Endor?“ vytřeštil oči Pathoma. „Kdo vám to řekl?“
„Nejdřív mi nějakej kapitán říkal, že on a jeho jednotka se nalodí ke mně a poletíme na Endor. A tamhle ten letový kontrolor mi přál hodně štěstí, že odlétáme za deset minut,“ odpověděl klidně sullustan.
„To nebude žádný brífink?“ zeptal se nejistě mladý blonďatý muž, kterého Pathoma představil jako Orika.
„Prý nám pokyny nahráli na datapady, máme si to přečíst po cestě,“ odvětil Nien.
„Fajn, tak jdem na to,“ řekl Pathoma a piloti se rozešli připravit si stroje.

***

Když byl naposledy major Qantus Bison coby Imperiální komandér u Endoru, viděl na vlastní oči, jak se rozpadá elita Impéria.
Ani po dvaceti letech nezapomněl na tu scénu, kterou měl tehdy před očima: Stál na můstku hvězdného destruktoru. Jeden z mnoha laserových paprsků bušících do štítů destruktoru pronikl štíty a zabořil se na můstku do místa, kde tou dobou stál jeho nadřízený velitel. Ovládací panel, nad kterým se jeho velitel skláněl, mu explodoval do obličeje.
V tu chvíli, kdy se stal nedobrovolně zastupujícím velitelem destruktoru, se to stalo. Viděl, jak se superdestruktor Executor, chlouba Imperiální flotily, ve smrtelných křečích střetl s Hvězdou smrti a oba explodovaly. V tu chvíli zavelel na ústup.
S odstupem času pochopil, že udělal dobře, když se po té katastrofální porážce na Endoru přidal ke skupince Imperiálních důstojníků kolem Huxe, a byl tak u toho, když vznikl První řád.
Získal tak vysoké postavení v hierarchii Prvního řádu a pod své velení několik lodí včetně Teroru, hvězdného destruktoru, který se stal jeho vlajkovou lodí.

A teď se vrátil na místo, které poznamenalo jeho život.

Když ho nejužší vedení Prvního řádu pověřilo vedením výzkumné výpravy na Endor s cílem prozkoumat ruiny Imperiální pozemní stanice, s radostí úkol přijal. Věděl, že se chystá něco velkého, konkrétně výstavba jakési superzbraně. Několikrát dokonce slyšel, jak velení mluvilo o projektu Starkiller.
„K čemu jinému by bylo prozkoumání Endoru, než k získání informací o Hvězdě smrti, které mohlo Impérium i Rebelie přehlédnout?“ říkal si Bison a věřil, že i tato na první pohled bezvýznamná mise by ho mohla posunout v hierarchii ještě výš, než se teď nacházel.

„Pane, kontaktuje nás třetí oddíl,“ vytrhl Bisona z úvah stormtrooper.
Nacházeli se v místech, kde kdysi stávala přistávací rampa. Několik desítek techniků a stormtrooperů se přehrabovalo ve zrezivělých plátech ze zbytků rampy a přilehlých zařízení, které prorůstaly zelení.
„Díky, EK-4158. Dejte vědět, až tu něco najdete,“ poručil Bison stormtrooperovi a pohybem ruky zahrnul prostor kolem sebe. Z kapsy uniformy vytáhl komlink a zapnul ho. Před ním se objevila postava lidského muže.
„Tady Bison. Co se děje, profesore Pleffere?“
„Prohledali jsme část komplexu, o které jsem si myslel, že by se v ní mohlo nacházet něco, co by nám pomohlo. Našli jsme počítačový terminál, který se zdá být funkční. Rád bych ho vzal na palubu destruktoru k prozkoumání. Osobně ale pochybuji, že by se našlo něco, co by mě nebo mým kolegům usnadnilo výzkum využití temné energie,“ oznámila hologramová postava.
„Jistě, profesore, přivolám transport, který terminál převeze,“ řekl major. „Myslíte, že nalezneme ještě něco?“
Profesorova postava se na chvíli jako by zmrazila, pak ale začala pozvolna kroutit hlavou.
„Bohužel nevěřím, že by tu po těch letech něco bylo,“ řekl Pleffer nakonec. Po této větě se začal Bison smiřovat s tím, že se dalšího kariérního postupu v brzké době nedočká.
„Dobrá, pokud proti tomu nic nemáte, tak začneme shromažďovat jednotky k opuštění planety,“ navrhl Bison.
„Souhlasím.“
„Bison konec,“ ukončil Bison spojení. Zastrčil komlink do kapsy a otočil se k EK-4158, aby předal pokyn k odletu. Stormtrooper byl ovšem rychlejší.
„Pane, během vašeho hovoru s profesorem Plefferem jsme dostali hlášení od Pátého oddílu. Nedaleko odsud našli něco, co by vás prý mohlo zajímat.“
V Bisonovi zaplápolal plamínek naděje. Že by se přece jenom našlo něco užitečného?
„Je to daleko?“ zeptal se Bison.
„Pár kilometrů jižním směrem, pane,“ odpověděl stormtrooper.
„Dobrá. Sežeňte mně a sobě dva speedery, EK-4158. Podíváme se na to.“
„Rozkaz, pane!“ zasalutoval voják a odběhl sehnat speedery.
Bison se usmál. Vypadalo to, že tu nebudou nadarmo.

***

Cesta v hyperprostoru z Falleenu na Endor Poeovi nepřišla dlouhá.
Stačil prostudovat spis, který před odletem obdržel každý člen výpravy. Ve spisu byl článek pojednávající o historii Endoru, který už dávno Poe dobře znal, hlášení kapitána Ramparta, který informoval o jednotkách Prvního řádu na Endoru, a hologram, na němž byl portrét muže s prošedivělými vlasy a knírem. K hologramu byl přiložen životopis, který muže na obrázku představil jako majora Qantuse Bisona, který údajně velel akci.

Součástí spisu byl také v bodech sepsaný cíl mise: zjistit, proč První řád vyslal jednotky na Endor, prozkoumat, jestli nemohla Rozvědka při dřívějším průzkumu něco přehlédnout a i zaútočit, kdyby to velitel akce považoval za nezbytně nutné.

To, že velitelem akce bude kapitán Rampart, Poe tušil. To, že piloti krom podpory ze vzduchu budou muset být součástí průzkumného oddílu, nikoli.

Chvíli po tom, co dočetl spis, vystoupily z hyperprostoru čtyři X-wingy a jeden rozpadající se frachťák, který Nien představil jako Mellcrawler, a ocitly se u Endoru.
„Tady Pathoma. Bitevní lodě Prvního řádu jsou na odvrácené straně měsíce. Máme štěstí. Všem plavidlům… a Mellcrawleru,“ rýpl si Matt Pathoma do Niena Numba, načež ve vysílačce zakvičel Nienův hlas, jak Matta častoval ve své rodné řeči nadávkami. Když se Nienův hlas utišil, Pathoma pokračoval: „Připravte se na přistání.“

Sestoupit do atmosféry Endoru trvalo jen chvilku, najít však volné prostranství, na které by se vešly stíhačky i Nienova loď však podstatně déle.
Po chvíli konečně dosedli na zem. Poe vypnul všechny palubní přístroje, prohodil pár slov se svým astromechem BB-8, otevřel kokpit a seskočil na zem, kde už na něj čekali zbylí piloti a asi patnáct vojáku, jejichž oblečení hrálo odstíny zelené.
První promluvil Rampart, téměř čtyřicetiletý muž s hnědými vlasy, výraznými lícními kostmi a křivým nosem, jak ho měl několikrát zpřerážený.
„Tak, když už jsme tu všichni, můžeme začít,“ začal, přičemž pohlédl na Poa. „V první řadě poprosím vás piloty, máme pro vás oblečení do terénu, převlékněte se. V tom, co máte na sobě… Byste tady daleko nedošli. Teď k misi. Já povedu první skupinu, poručík Hunisz povede druhou. Poručík a jeho lidi půjdou na jihozápad. Tím směrem se nachází jedna z vesnic Ewoků, o které víme díky záznamům od Nové republiky. My půjdeme na západ. Wosik, Sachorov a Dupton tu zůstanou jako stráž. Dávejte si pozor na vojáky Prvního řádu, mohou být kdekoli. Snažte se vyhýbat kontaktu s nimi. Kdyby se cokoli stalo, použijte komlink. Nějaké otázky? Ne? Dobře, vyrazíme.“

***

Bison se stormtrooperem v patách dorazili na místo, ke kterému je přivolali.
Na malé mýtince tam na ně čekala jednotka Prvního řádu - čtyři stormtroopeři, dva technici a důstojník.
Bison sesedl ze speederu a došel ke skupince. Důstojník před ním přešel do pozoru a zasalutoval.
„Poručík Mooser, pane majore!“ představil se.
„Pohov,“ odvětil Bison a začal se dychtivě rozhlížet. „Tak kde je to, co jste mi chtěli ukázat?“
„Tam, pane,“ řekl Mooser a ukázal za sebe. „Dovedu vás tam.“
Poručík zavedl Bisona a EK-4158 do přítmí zpátky mezi stromy.

Bison se chvilku rozkoukával a pak začal vnímat jednotlivé prvky.
Květiny s červenými listy. Spadlý mladý stromek. Zbytky polen a spáleného dříví, místy zarostlé a pokryté mechem. Mezi dřívím zbytky věcí. Černá ohořelá bota. Tmavý, ohořelý, poškrábaný a očouzený hrudní plát.
Helmu.
I přes její deformaci, vybledlou černou barvu a škrábance, si Bison vybavil, jak ji coby důstojník Impéria viděl ještě lesklou a novou na hlavě jednoho muže…
„Vader,“ vydechl.

***

Skupinka Odboje postupovala vytrvale kupředu.
Předvoj, který se pohyboval asi šedesát metrů před hlavní skupinkou, tvořili Nien Numb spolu se dvěma členy komanda, Mon calem a lidským mužem.
V hlavní skupině šel Poe, pak Pathoma, Steephiote a Orik, oblečeni do zelených pláštěnek, spolu s Rampartem, který očima nepřetržitě těkal ze strany na stranu. Zadní voj tvořili další dva členové komanda.
Šli v naprostém tichu.
Občas se někdo z předvoje zastavil a rozhlédl, jestli nejdou moc napřed, nebo zpozorněl, když jim nad hlavou prolétl druh ptáka, který Poe neznal.

Po cestě prošli kolem téměř dvoumetrového pařezu a Poe si uvědomil, jak zde, na rozdíl od jiných planet, rostliny rostou výš. Vzpomněl si, že o podobně vysokých stromech slyšel mluvit jednoho Wookieho, se kterým se kdysi setkal na základně Odboje ve Vnějším okraji.
Na jedné rostlince si Poe všiml černého brouka o velikosti komlinku, který párkrát zatřepotal krovkami a vyletěl nahoru mezi koruny stromů. Poe ho chvilku pozoroval, než mu zmizel z očí.

Rampart vedle něj najednou ztuhl. Poe se podíval před sebe.
Viděl Niena, jak ve vteřině vytasil svůj blaster a vypálil někam napravo. Stočil pohled doprava a uviděl, jak se mezi stromy kácí k zemi stormtrooper s dírou v hrudi. Za ním bylo vidět nejméně pět dalších.

Střetli se s nepřítelem.

***

Bison se cítil jako v sedmém nebi.
Očima pozoroval bednu, do níž vložily nalezenou helmu, jak je nakládána na speeder. I kdyby se před velení Prvního řádu vrátil bez materiálu, který by pomohl s výzkumem temné energie, tento nález by z něj určitě udělal váženého člověka.

Tento den mu už nemohl nikdo zkazit.

V tu chvíli za sebou uslyšel výstřel a výkřik. Otočil se a viděl stormtroopera na stráži, jak se kácí k zemi.
Instinktivně se schoval za kmen stromu.
Kolem začaly prolétávat laserové paprsky, jak po něm a jeho mužích někdo střílel z druhé strany a jak stormtroopeři s EK-4158 v čele začali opětovat palbu.
Bison vytáhl svůj blaster a vyhlédl ze svého úkrytu. Zahlédl postavu v zelené pláštěnce, jak proběhla mezi stromy. Vyslal tím směrem dvě rány a schoval se zpátky za kmen.
Všiml si poručíka Moosera, jak se choulí za pařezem jednoho stromu. Pochopil, že poručík nebyl moc válečný typ.
„Poručíku!“ vykřikl na něj. Mooser se zahleděl na Bisona a na tváři mu probleskl neskrývaný strach.
„Pane?“ zapištěl.
„Dostaňte se k tomu speederu a dostaňte tu bednu za každou cenu k transportu!“
„Ale… Ale pane! Tady se střílí! A ten speeder je strašně daleko!“ oponoval bledý Mooser.
Bison koutkem oka zachytil pohyb a vypálil po osobě, která se jim snažila dostat do boku. Zasáhl cíl a útočník se bez výkřiku složil k zemi.
„Poručíku! To je rozkaz! Já budu hned za vámi.“
Mooser přikývl, počkal, dokud se mu nezdálo, že palba trochu polevila, a pak se rozběhl směrem ke speederům.
Bison se otočil, aby si pro sebe zařídil krycí palbu.
„EK-4158-“ začal, pak si ale všiml bezvládného těla svého nejvěrnějšího stormtroopera, jak bez života leží na zemi. Bison se rozzlobil a vztekle vypálil po útočníkovi, který na chvilku vykoukl ze své skrýše. I ta chvilka stačila, aby Bison útočníka trefil do ramene a vyřadil ho tak z přestřelky.
Rozhlédl se po ostatních vojácích Prvního řádu. Z devítičlenné skupinky už zbýval jen on, Mooser, který se krčil za speederem, a stormtrooper, který se svíjel na zemi, držel se za bok a křičel bolestí.
Bison stočil zrak zpátky ke speederům, ty teď byly jeho jedinou nadějí na přežití.
„Moosere, dostaňte odsud tu bednu!“ zakřičel Bison dost hlasitě, aby překřičel střelbu. Mladý poručík se nenechal dlouho pobízet, vyskočil na speeder, přivedl ho k životu a během pár vteřin zmizel mezi stromy.

Bison se zhluboka nadechl. Musel se dostat k tomu druhému speederu.
Vykoukl zpoza kmene, vypálil naslepo několik ran a rozběhl se k dvacet metrů vzdálenému stroji.

Zbývalo mu deset metrů. Pět.

V tu chvíli ho zezadu srazila jakási neviditelná síla.
Major pocítil prudkou bolest v zádech a ucítil smrad spáleného masa. Upustil blaster z ruky a nohy se mu podlomily.
Bisona napadlo, jestli vizi dobrého dne nezakřikl.

***

Poe věděl, že jeho rána, kterou zamířil na staršího důstojníka Prvního řádu, byla dobrá. Zasáhl cíl a ten se svalil k zemi.
Poe chvilku zauvažoval, jestli už náhodou důstojníkův obličej neviděl, a pak si vzpomněl: to musel být ten major Bison.
Pilot se rozběhl za Bisonem a v mžiku překonal vzdálenost mezi ním a speederovou motorkou, u které ležel Bison na břiše.

Poe přidřepl k majorovi a otočil ho na záda. Mezitím za ním doběhl i kapitán Rampart.
„Majore!“ oslovil Dameron Bisona a zatřásl s ním. „Slyšíte mě? Majore!“
Bison po chvilce pootevřel oči a zamžoural kolem sebe. Pak konečně zaostřil na Damerona a Ramparta.
„Majore, co jste tu hledali?“ zeptal se Rampart.
Bison se chvilku upřeně podíval na Ramparta, pak od něj zrak odvrátil, jak se jeho otázku rozhodl ignorovat a podíval se na Damerona. Něco zahuhlal.

Poe se k němu opatrně sklonil se slovy: „Co jste říkal?“
Bison si odkašlal a zašeptal mu do ucha: „Až nastane konec toho zmatku, co se šíří galaxií, vzpomeňte si na mě jako na toho, který stál u počátku nové éry galaxie. Všechno…“ zakuckal se. „...Všechno jsem to dělal pro lepší budoucnost bez byrokracie a zkorumpovaných vlád. Pro První řád….“ Vydechl a zavřel oči.

Major Qantus Bison, respektovaný stratég a statečný voják, zemřel.

***

Kapitán Rampart usoudil, že už není dobré zdržovat se na Endoru.
Ošetřili postřeleného vojáka Odboje, dva mrtvé členy komanda, kteří padli při přestřelce, narychlo pohřbili, vojáky a důstojníky Prvního řádu prohledali a sebrali jim všechny datakarty a identifikační karty. Poté vyšli ostrou chůzí zpět k lodím.

První šli Nien a Mon Cal z komanda, pak Orik, Steephiote a Pathoma, který podpíral raněného vojáka. Oddíl uzavírali Rampart s Poem. Všichni měli oči i uši v pohotovosti, rozhlíželi se a naslouchali, jestli je někdo nepronásleduje. Až na občasné zasupění raněného však v tichosti a bez žádného dalšího kontaktu s Prvním řádem dorazili ke shromaždišti, kde už na ně čekala druhá skupina.
O dalších deset minut později, když lodě startovaly, si Matt Pathoma povzdechl: „A to jsem věřil, že tu uvidím ty slavný Ewoky, co o nich slýchávám…“
Nikdo z členů Odboje si nevšiml, že i dlouho po tom, co vzlétli a na obloze byli vidět jen jako drobné tečky, je ve skrytu stínů lesa stále pozorovalo několik párů tmavých, uhrančivých Ewočích očí…

***

Matt Pathoma věděl, že ještě nejsou v bezpečí.
„Pronásleduje nás eskadra stíhaček. Do hyperprostoru se nedostaneme včas!“ zahlásil Nienův hlas.
„Všem stíhačkám, obraťte to. Křídla do útočné polohy,“ rozhodl Poe.
Čtyři X-wingy a frachťák vyrazili proti dvanácti stíhačkám TIE.
„Zkuste použít torpédo. Pak se rozdělíme. Každej sám za sebe,“ ozval se ve vysílačce Dameronův klidný hlas. Matt však věřil, že předstíraný klid je jen oponou emocionální bouře, kterou spousta pilotů měla v hlavě před střetem s nepřítelem.
Matt se zhluboka nadechl, aby se zklidnil, přepnul na torpédo a zaměřil vedoucí TIE. Počkal si, dokud palubní počítač nepotvrdil úspěšné zaměření, a pak vypálil.
Torpéda v mžiku překonalo vzdálenost mezi X-wingem a stíhačkou TIE, která po srážce s torpédem vybouchla v oslnivé explozi.
Matt stočil X-wing doprava a dostal se tak za další nepřátelskou stíhačku. Přepnul nastavení laserových děl tak, aby pokaždé vypálila všechna čtyři děla.
Chvilku počkal, až divoce kličkující stíhačku dostane do mířidel. Vystřelil.

První salva však jen neškodně proletěla kolem pravého křídla stíhačky. Matt lehce upravil míření, zaměřil a vystřelil podruhé. Čtyři laserové paprsky se zabořily do spojnice mezi levým křídlem a kulovitým kokpitem TIE. Stroj začal neovladatelně rotovat a padat na povrch Endoru. Pilota té stíhačky čekala krutá smrt.

Kolem Matta prosvištěla oranžovočerná Dameronova stíhačka.
Matt s pootevřenými ústy sledoval, jak v tom nádherném letu plném vývrtek, loopingů a překrutů Poe sestřelil jednu stíhačku čistým průstřelem kokpitu, druhou několika výstřely doslova rozcupoval. Třetí TIE chvilku udržela tempo oranžovočerné stíhačky a dokonce po ní stačila vypálit. Pak ji Poe elegantním manévrem poslal před svá mířidla a zničil ji. Chvilku poté pak čekal stejný osud další dva piloty stíhaček TIE.
Mattovu stíhačku něco zasáhlo. Jak pokukoval po Dameronovi, zapomněl si dávat pozor a za něj se teď dostaly dvě nepřátelské stíhačky. Matt se jich zkusil zbavit, ale bezúspěšně. Střela jedné z nich zasáhla Mattova astromecha, jehož kopulka odletěla do volného vesmíru. Další rána vyřadila X-wingu štíty. Matt měl nepříjemný pocit, že to jsou jeho poslední vteřiny.
„Matte, zaboč doprava!“ křikl ve vysílačce Dameronův hlas. Matt nad ničím nepřemýšlel a udělal, co mu Poe řekl. TIE se ale stále držely za ním.

V tu chvíli udeřil Poe. Napadl obě TIE z boku, jednu trefil do solárního panelu, druhou zneškodnil několika ranami.
Matta pohltil pocit úlevy.
„Tak za tohle máš u mě drink, Poe!“ vykřikl šťastně. Zkontroloval dění kolem sebe. Všechny TIE byly zničené a před nimi byl volný prostor ke skoku do hyperprostoru.
Zamračil se. „Na přístrojích nevidím Orika. Co je s ním?“ zeptal se.
„Na začátku, jak vystřelil torpédo, nestačil uhnout a srazil se s TIE. Je mrtvý,“ potvrdil Nien Numb Pathomovo tušení.
Čekala ho smutná cesta domů.

***

Na Falleenské základně Odboje se v baru sešli ti, kteří se vrátili od Endoru.
Vzdali minutou ticha hold Orikovi a dalším třem kamarádům a napili se za ně. Pak si řekli o další sklenky s alkoholem. A o další.

Piloti a vojáci se pak roztrousili na menší skupinky.
Matt Pathoma, Poe, Nien Numb a Steephiote si sedli ke stolu v koutě a v tichosti upíjeli ze svých skleniček.
„Tam ve vzduchu… To bylo úžasný, cos tam předváděl, Poe,“ přerušil ticho Matt. „Zachránil jsi mi život. Díky.“
„Není zač. U těch dvou stíhaček máš poloviční zásluhy za sestřel i ty, Matte. Znám spoustu pilotů, kteří by v tu chvíli zazmatkovali a udělali chybu. Tys mi je vlastně docela hezky přivedl na sřelnici,“ řekl Poe a usmál se. Matt také.
„Byl jsi fakt dobrý, Poe. Aby někdo sestřelil osm stíhaček, to jsem dlouho nezažil,“ přidal se Steephiote.
„Zase tolik jsem toho neudělal,“ odvětil Poe.
„Mají pravdu,“ přidal se Nien. „Aby takhle někdo pilotoval X-wing, to jsem viděl jen jednou. Znal jsem člověka, co byl u zničení obou Hvězd smrti, s X-wingem manévroval, jako by to byla hračka a TIE demoloval jako na běžícím páse. Povím vám o něm. Jmenoval se Wedge Antilles…“