Havran 1

Před dávnými časy v předaleké galaxii....

Kapitola první: Odraz mrtvé kantýny.
Sedm měsíců po zrodu Impéria

„Tak co tu máme?“ otřel si starší muž lesknoucí se pleš a porozhlédl se po opuštěné kantýně.
„Nejspíš obyčejná potyčka s námezdními lovci. Tentokrát ale s pěti mrtvými klony a majitelem. Překvapuje mě, že vás tímto vůbec obtěžují.“ odpověděl kadet kterého poslali do terénu nasát nějaké zkušenosti a při tom asistovat Vrchnímu vyšetřovateli Col Ravikovi kterému byli přidělovány pouze zvláštní případy.
„Kadete pořádně se rozhlédněte, disponujete dost vysokým intelektem na to abyste zjistil proč nám byl tento případ přidělen.“
Kadeta ukrytá pochvala potěšila. Během té krátké doby co s vyšetřovatelem strávil, zjistil že starší muž který žil dlouhá léta v Republice byl mladému Impériu a jeho Císaři naprosto loajální ale nesdílel potřebu všechny okolo sebe utlačovat a děsit jako většina důstojníku a výše postavených členu. Naopak vždy se choval mile a usmíval se na každého bez sebemenších rozdílu, což možná bylo svým způsobem mnohem děsivější.
Kadet se začal procházet mezi stoly, čím víc se díval tak tím víc si uvědomoval svůj chybný úsudek „Nejsou tu žádné známky přestřelky. Všichni zemřeli pomocí jednoho výstřelu přímo do středu hlavy. Útočníci tedy museli byt profesionálové, kloni nestihli ani obětovat palbu, takže jich bylo nejspíš víc a využili momentu překvapení.“ kadet se chvíli odmlčel, než začal pokračovat ve výčtu svých nově nabytých dedukcí „Podle popáleni okolo rány majitele baru zastřelili zblízka. Myslím, že zemřel jako poslední z důvodu že je mohl identifikovat.“
„Vidíte. Nikdy ale nikdy se nenechte ovlivnit tím, jak něco vypadá.“ pokývl zkušený vyšetřovatel hlavou „Přesto vaší teorii musím trochu poupravit. Útočník byl jen jeden a seděl tamhle v tom rohu, odkud měl nejlepší přehled co se tu děje.“
„A jak jste na to přišel? Pane.“ rozhlížel se zmateně kadet po kantýně po nějaké indicii, která mu unikla.
„Díky zkušenostem.“ vyšetřovatel se postavil do rohu a několikrát vystřelil z imaginárního blasteru „ Záhadný nejprve odlákal jejich pozornost, poté během několika vteřin vystřelil pět naprosto precizně dokonalých střel a nenechal po sobě ani stopu. Toto bude velice zajímavé vyšetřování zakončené ještě zajímavějším lovem.“
Při posledních slovech se jeho tělo třáslo vzrušením a děsivě se smějící grimasa nahradila jinak vždy klidnou tvář.
Trvalo několik vteřin ticha, než vyšetřovatel ovládl své vzrušení a zatleskal „Vypnout holoprojekci. Kadete vy pocházíte z Onderonu takže byste mohl mít rád lov.“
*
Dveře se otevřely a do kantýny zával rozpálený vzduch. Rodiansky barman přestal utírat sklenice - už tak dost umaštěným kusem hadru - a obrátil svou pozornost na nového zákazníka. Osoba byla zahalená v šedém hábitu a měla důklade zakrytý obličej, což nebylo v těchto časech a zvlášť v takovém podniku nikterak neobvyklé. Podle siluety poznal, že je to žena.
Už druhý host, který v něm dnes vyvolával špatný pocit a takový míval jen velice zřídka.
První byl muž, který přišel hned s východem prvního slunce a posadil se do nejtmavšího kouta s výhledem na celí lokal.
Podle černočervené těžké zbroje bez rukávu a těžkého blasteru u pasu usuzoval že to bude námezdní lovec ale to nebylo to, co ho zneklidňovalo. Byl zvyklí na žoldáky všeho druhu. Za jeho neklid mohla železná maska skrývající se pod kapucí, vyvolávala v něm pocit jako kdyby ho bez přestání sledovala.
Přesvědčoval se, že je to jen obyčejný kus kovu a její majitel určitě pozoruje twi'lekskou tanečnici co před ním až nezvykle vyzývavě tančila ale i tak ji musel každou volnou chvilku aspoň jedním okem pro jistotu zkontrolovat.
Zahalená žena se posadila k baru.
„Co chcete.“ zeptal se barman bez pro něho zbytečných zdvořilostí.
„Něco mi nalijte, výběr nechám na vás.“ odpověděla a při tom si barman uvědomil, že to ještě není žena ale teprve dívka. Odhadoval, že na světě muže být šestnáct možná tak sedmnáct let. Překvapilo ho, že se s tímto poznatkem ten zvláštní pocit nevytratil.
„Dobře Měsíc lovce to je pro takovýho prcka tak akorát. Ještě něco?" nalil do jedné z těch čistějších sklenice světle nazelenalý napoj.
Zahalená dívka si přitáhla sklenici „Děkuji to bude všechno z vaši nabídky nápojů ale bylo mi řečeno, že tady bych mohla sehnat odvoz z planety bez zbytečného obtěžování kontrolami. “
Barman zbystřil a zamrkal velkýma černýma očima „No možná bych o něčem věděl prcku ale zaleží jestli máš čím zacvakat.“
Oslovení prcku se zahalené moc nezamlouvalo a nesnažila se to ani trochu skrývat. Zda má dost kreditu se už také nedozvěděl, protože jejich rozhovor přerušilo zaskřípání otvírajících se dveří.
Dovnitř vešlo pět vojáku v bílých zbrojí. Ještě před pár měsíci většina z nich bojovala za ideály Republiky a teď pomalu pomáhali zotročovat Galaxii ve jménu zrozeného Impéria.
Jeden z nich došel do středu kantýny, zatím co jeho společníci čekali u dveří
„Kontrola! Všem doporučujeme spolupracovat, víte co se stane v opačném případě.“
Jak domluvil zbylí vojáci začali kontrolovat štamgasty.
Zahalená se přisunula blíž k baru, stáhla si kápi víc k obličeji a pak jen mlčky věnovala veškerou svou pozornost sklenici. Tedy aspoň tak to vypadalo.
První voják kolem ní prošel a ani druhý o ní nezavadil ani pohledem. Teprve až ten, který všem doporučoval klidnou spolupráci o ní náhodou zavadil rukou.
„Kurva.“ voják od dní dvěma kroky couvl a namířil zbraň „Kdy? Jak? Stáhni si pomalí tu kápi a otoč se na mě!“ Zahalená si jí pomalí stáhla a ještě pomaleji se otočila směrem k vojákovi.
Byla Torgut. Její tváří dominovali modré oči které s naoranžovělou pokožkou a bílými pigmentovými vzory tvořil zajímaví kontrast.
„Co se děje Hammre?“ Zeptal se voják, který jí minul jako první.
„Nebyla tady. Pak sem do něčeho ždrcl a najednou se tu objevila.“ odpověděl zmateným hlasem a nespouštěl přes mířidlo z Togrutky pohled.
„Měl si kontaminovanou nádrž nebo co sakra? Dít je to malá holka je asi tak nebezpečná jako... Počkat je mi nějaká povědomá. Do prdele střílej je to....“ nikdo z přítomných už se nedozvěděl kdo je. Z nejtmavšího koutu kantýny zazněl orchestr dvou výstřelů v doprovodu několika ocelovými cinknutími o kamennou podlahu, poté následoval oslepujícího záblesk bílého světla.
Togrutce se vrátil zrak rychleji něž ostatním zasaženým světelným granátem. Většina oslepených hostu kantýny se krčilo pod stoly. Pár se jich snažilo po čtyřech dostat k východu, bohužel pro ně se většina plazila opačným směrem.
Před ní leželi dvě nehybná těla v bílých zbrojích se stoupajícím pramínkem kouře vycházející ze středu přilby.
Instinktivně nacvičeným pohybem se ji z pod hábitu v každé ruce objevil podlouhlý oceloví valeček ala než stačila cokoliv udělat tak se ozvaly další vystřely a i zbylí oslepení vojáci padly postupně k zemi se stejnou dírkou v přilbě ze které stoupal slabý pramínek kouře.
Ze stínu vykročil žoldák v železné masce, blaster vrátil po odvedené práci odpočívat do pouzdra u pasu. Obcházel na zemi se krčící a plazící hosty a zastavil se v bezpečné vzdálenosti několika kroků před Togrutkou.
Vyčkávala bez hnutí. Věděl, že čeká na jeho další pohyb připravena aktivovat v rukou podlouhle válečky, ze kterých by vyšlo světelné ostří. Jediná věc co jí v tomu bránila byl, že nechtěla odhalit svou totožnost bez důvodu a na to spoléhal.
Uvažovala na různými scénáři.
Co když žoldák v železné masce jen vyřizuje osobní účty nebo plní zadání svého kontraktu? Taky zde ale byla možnost, že ona sama je jeho zadáním. Očekávala cokoli ale to co následovalo, neočekávala.
Železná maska pohlédla Togutce přímo do očí „Vím kdo si Ahsoka Tano. A nejsem tvůj nepřítel.“
Hlas byl elektronický bez jakéhokoliv zabarvení, bez jakýchkoliv známek emocí.
V Ahsočině tváří se na kratičký okamžik objevil výraz překvapení v doprovodu ještě výraznějšího obranného postoje.
Její pěsti sevřeli válečky ještě pevněji „Kdo si?“
„Na to teď není čas a ani vhodný místo. Musíme hned zmizet, než se tu objeví další patrola.“
„Proč ti mám věřit?“
„Nemusíš ale Plo-Koon a Kenobi mi věřili.“ odpověděl nečekaně žoldák.
To už byl pro Ashoku dostatečný argument aby přikývla na souhlas i když si uvědomovala, že spíš než zdravý rozum jí k tomu vedla naděje na setkání nebo aspoň po nějaké informaci o osudu obou Mistrů. Přesto byla o to víc obezřetná, stále to mohl byt jen trik jak jí snadně a bez boje střelit do zad.
Zpod baru vylezl barman. Okamžitě začínal zjišťovat škody, jeho pohled se ale zastavil na hlavni mířící přímo mezi jeho oči. Zděšeně si uvědomil, že železné maska ho skutečně sledovala.
„Co to.....“ Snažila se už zbytečně Ahsoka zastavit vycházející výstřel.
*
„Ano Pane, pocházím z Onderonu a co se tyká lovu, abych byl upřímný tak nevím.“ odpověděl kadet stojící uprostřed nákladního prostoru které ještě před okamžikem díky holoprojekci byl dokonalou kopii místa činu.
Vrchní vyšetřovatel se tajuplně usmál „No brzy na společně zjistíte odpověď. Teď se ale pojďme zeptat Kapitána, kdy už konečně dorazíme do cíle.“



Pokud jste se dostali až sem tak Děkuji, že jste mé prvotině věnovaly čas. Budu vděčná za každou kritiku a komentář. Nechť vás síla provátí :)