Star Wars Larza Cesta Temnoty

Tohle jsem začal psát asi před rokem, ale nějak jsem se zasekl :D Tak sem aspoň dám to co jsem napsal :)
Asi si říkáte že když už tam mám jeden příběh tak je divné začínat s jiným. Ale jak říkám tohle je stará práce :D
Tak pěkné čtení :)
!

ČÁST PRVNÍ
---------------

Atraken
----------

1.KAPITOLA
---------------

Slabé osvětlení, sprostá mluva ostatních a věčně na něco si stěžující otec. To byly věci, které musela patnáctiletá Lattesha trpět už sedm let. Od té doby co zemřela její matka, otec se bez rozmyslu nechal přijmout jako horník v dolech na planetě Atraken. Kdysi tu rostly bujné lesy a voda byla čistá, ale když se Republika dozvěděla o velké zásobě kovu Doonium zřídila tam těžební kolonii a začala budovat doly. Těžební kolonii Republika svěřila pod Těžební Společnost Vnějšího Okraje (TSVO). Za deset let stihla TSVO planetu tak zpustošit, že byla k nepoznání. Kam oko dohlédlo byli mrtvé stromy, podivně zapáchající žlutozelená voda a z kdejakého potrubí unikaly jedovaté plyny. Lattesha byla jedna z pouze dvou dívek pracujících v dolech jako Kontrolorky počtu vytěženého Doonia. Doonium byl našedlý kov používaný na trupy lodí, většinou se jednalo o válečné lodě Republiky na které šla většina vytěženého kovu. Válka proti Sithům stále byla v plném proudu a tak Republika byla ráda za každou těžební kolonii jako byla ta na Atrakenu.
Lattesha seděla společně se svým otcem a skupinou horníků v malém transportéru, který odvážel horníky na ranní šichtu. Kvůli pravidlům TSVO museli všechny Kontrolorky nosit tmavě modré oblečení, z čehož jeho vrchní část byla čepice se štítkem TSVO a jeho dolní část byla sukně. Nesnášela ji. Všichni horníci v transportéru a vlastně všude kam přišla na ní civěli a měli na ní sprosté narážky. Mačkala se na nepohodlné sedačce mezi jejím otcem a jedním z horníků který na ní neustále civěl. Snažila se nevšímat si toho a tak se koukala do svého evidenčního datapadu. Očima projížděla ohromná čísla reprezentující vytěžené Doonium a získané kredity. Náhle se ozvalo tlumené drcnutí jak transportér narazil na plošinu vedoucí ke vchodu do dolu. Horníci se zvedli a začali pomalým krokem vycházet ven. ,,Pojď Lattesho půjdeme´´ Řekl její otec. ,,Už jdu´´ Řekla a následovala otce.
Jmenoval se Jarrek Zal. Byl to padesátiletý muž, měl modré oči téměř zašedlé od pobytu v dolech a šedé krátké vlasy na téměř holé hlavě. Jediné co mu zbylo byla milovaná dcera, vysoký dluh který dlužil TSVO a výčitky svědomí, že dopustil aby jeho dcera skončila v takovém nehostinném prostředí jako jsou doly.
Jarrek vešel společně s ostatními horníky kamenitou cestou směrem dolů do podzemí. Lattesha měla namířeno jinam, pro pracovníky kontroly byl vybudován zvláštní vchod s recepcí. V zásadě to byl jediný rozdíl který odlišoval vchod pro kontrolory a horníky, ale ať už vchod vypadal sebelépe končil vždy na stejném místě, ve špinavých dolech na Doonium.
Lattesha přišla na recepci. Místnost byla dobře osvětlena, nalevo a napravo u stěn byly židle, po stěnách vysely velké obrazovky na kterých byly napsány seznamy horníků a také časy směn. ,,Zdravím´´ Pozdravila Lattesha recepčního. Byl to Bith jménem Adel, nikdy toho moc nenamluvil. Možná taky proto, že většině tomu co slyšel nerozumí. TSVO ho sem dala jenom z důvodu aby vyhazoval případné nezvané hosty, jako byli opilci z kantýny. V zásadě to ani nebyl recepční. Lattesha se posadila a čekala na svoji spolupracovnici. Byla to stejně stará dívka jménem Dalmea. Měla dlouhé blonďaté vlasy a modré lesklé oči, na rozdíl od Latteshy jež měla vlasy krátké a černé a oči šedé, jediné co dívky měly stejné byla povaha a nepohodlný oblek TSVO.
,,Lattesho ?!´´ Řekla příjemným hlasem Dalmea. ,,Lattesho jsi vzhůru ?!´´ Lattesha seděla na jedné z židlí a hlavu měla na levém rameni. Spala. Dalmea k ní přišla a prstem jí šťouchla do břicha. V tu chvíli Lattesha nadskočila a upustila svůj datapad. ,,Šílíš ?!´´ Vyjekla Lattesha.
,,Taky tě ráda vidím´´ Odpověděla Dalmea. ,,Málem jsem přišla o datapad, víš vůbec kolik by stál nový ?!´´ Oponovala Lattesha. ,,No dobře, ale nic se nestalo ne ?!´´ ,,Pojď půjdeme na směnu´´ Řekla Dalmea a obě dívky šli k turbovýtahu, který byl nalevo od recepčního stolu.
Kruhovitá podlaha ve výtahu byla podsvícena býlím světlem a stěny, ostatně jako všechno na planetě, byly šedé. Jako vždycky Lattesha stiskla tlačítko na panelu a výtah se rozjel do dolů. Jejich kontrola byla prováděna v těžebním bloku 0023 na pátém spodním patře. O dvě patra dál než kde pracoval její otec. Dveře se otevřely a ony ucítili obvyklou kovovou vůni smíchanou se zápachem zpocených těl horníků. Za ty tři roky co jsou Lattesha s Dalmeou ve funkci se ale naučili zápach ignorovat. ,,Tak hodně štěstí´´ Řekla Lattesha kamarádce a zamířila do levého tunelu.
V ruce měla svůj datapad a na něm viděla neustále vzrůstající čísla jak rostl počet vytěženého Doonia. Procházela pomalým krokem a kontrolovala pohledem horníky jestli nezaostávají. Hluk, který šel z hydraulických kladiv byl otřesný, ale stejně jako většinu ostatních věcí v dolech se i tohle naučila Lattesha ignorovat. Stejně jako fakt že je neustále pozorována nemravnými horníky.
Těžba Doonia byla velmi namáhavá, už jenom proto že šlo o kov ze kterého se vyráběli trupy válečných lodí. Doonium bylo ve velkém množství obsaženo ve skále, ale dostat ho zní to už bylo těžší. Kdejaké hydraulické kladivo každou chvíli vypovědělo službu. Uprostřed každé chodby byla vykopaná jáma do které se házela nefunkční kladiva. TSVO raději utrácela svoje kredity za nová kladiva než za jejich údržbu.
,,Zpátky do práce dělníku !´´ Zakřičela Lattesha na horníka aby překřičela hluk z hydraulických kladiv. Dělník se díval omámeným pohledem na Latteshu. ,,Vodu….´´ Řekl chraplavým hlasem. Lattesha nenápadně vytáhla ze své malé brašny láhev vody a vylila část na dělníka aby ho ochladila, poté mu dala napít.
,,Děkuji ti….mladá dámo, takhle hodný člověk se tady dole málokdy najde´´ Řekl horník.
,,Za málo pane´´ Řekla Lattesha a schovala láhev opět do brašny. Zvedla se a pokračovala tunelem dál.
Latteshu najednou zalil nepříjemný pocit že je něco špatně. Nevěděla jak ale tušila, že něco není v pořádku. Rozeběhla se tunelem a na prvním rozcestí zahnula vpravo. Cestou málem zakopla o hydraulické kladivo, ale naštěstí se mu stačila vyhnout. Běžela tunelem a všichni horníci na ní koukali jako na pomatenou, náhle se ozval ženský křik a Lattesha věděla, že její tušení bylo pravdivé. Doběhla až k místu odkud křik přicházel. Uviděla jak jeden se jeden z horníků snaží z Dalmey servat oblečení.
,,Ty jedno nadržený prase !´´ Zakřičela na něj Lattesha a vrhla se na něj. Skočila na něj zezadu a on mezitím pustil Dalmeu. Objala ho rukama kolem krku a začala ho škrtit. Horník spadl na kolena a začal kolem sebe mávat rukama ve snaze chytit Latteshu. Po chvíli začal prosit o slitování. Lattesha ho rychle pustila a kopla ho do zad. Horník dopadl na obličej s rukama nataženýma před sebou. ,,Ještě jednou se pokusíš napadnout mojí kamarádku a zabiju tě !´´ Zakřičela na horníka a otočila se směrem k Dalmee.
,,Jsi v pořádku Dalmeo ?!´´ Zeptala se Lattesha a zvedla kamarádku ze země. ,,Ano, teď už jsem, děkuji že jsi mi přišla na pomoc´´ Řekla na to Dalmea. ,,Příště si dávej větší pozor Dalmeo, je to tu nebezpečné´´
Lattesha s Dalmeou pokračovali směrem k výtahu, jako vždy byli pozorovány horníky. Každý kdo se koukal moc dlouho toho sjela Lattesha ledovým pohledem, takže radši odvrátil svůj pohled.
Netrvalo dlouho a už byli zpátky na recepci. Adel přiběhl k vyděšené Dalmee s dekou a zabalil ji do ní.
Dalmea neměla rodiče, bydlela u Latteshy od svých deseti let. Její rodiče zahynuli když se propadl tunel na šestém podzemním patře a spolu s nimi dalších 600 horníků, proto má teď důl pouze pět pater aby se zabránilo další podobné nehodě.
Po asi deseti minutách obě dívky vyrazili domů. Bydleli v jediném městě planety, které se jmenovalo stejně jako sama planeta, Atraken. Všechny budovy až na hlavní budovu TSVO, která byla oranžovo-hnědá byly šedé. Jediná další budova, která nebyla šedé barvy byla kantýna kterou vlastnil Twi´lecký majitel Gano. Město nebylo moc velké, pouze kolem 200 obytných budov.
Asi dva kilometry od města byl přístav pro nákladní lodě Republiky, které pravidelně přilétaly pro svoje cenné Doonium.
Dům Latteshy a jejího otce byl na druhé straně města, která byla od hlavní části oddělena obrovským strmým příkopem hlubokým téměř dva kilometry a širokým přes deset kilometrů. TSVO se ani neobtěžovala začít se stavbou mostu. Proto každé ráno museli jezdit ona, její otec a Dalmea transportérem. Pouze dnes s nimi Dalmea neletěla protože přes večer prováděla kontrolu nákladu přímo na jedné nákladní lodi Republiky.
Mezitím Lattesha a Dalmea došly k plošině s transportérem. Už bylo 16:00 což bylo už celkem pozdě, pokud žijete na planetě kde jeden den má 20 hodin. Její otec, stejně jako ostatní horníci z denní šichty končil v dolech až v 18:00. V transportéru seděly pouze ony dvě, unavené z těžkého dne odpočívaly. Dalmea měla svoji hlavu na Latteshyně pravém rameni a téměř spala. Lattesha pozorovala z okna naproti ní jednotvárnou krajinu a oblohu plnou tmavých mraků.
Přemýšlela jestli toho horníka, který dnes napadl Dalmeu měla pouštět, jestli ho neměla zabít. Tím, že ho nechala naživu mu dala příležitost aby to udělal znovu. ,,Udělala jsem dobře ?!´´ Pomyslela si a dál pozorovala ubíhající skalnatou krajinu.
Transportér dosedl na plošinu a Lattesha s Dalmeou vystoupily a šli směrem k jejich domu. Šly dlouho potemnělou ulicí na kterou svítili pouze světla z reklamních obrazovek na Ganovu kantýnu. Asi v polovině ulice se zatavili a zabočili doleva, tam už stál jejich malý domek, který se nijak nelišil od ostatních v ulici a vlastně ani od ostatních na planetě. TSVO se nijak nezabývala o vzhled staveb, pokud nešlo o jejich hlavní budovu, nebo kantýnu, která rovněž spadala pod jejich vliv.
Tady ve Vnějším Okraji, ač na planetě spravované Republikou si TSVO bez jejího povšimnutí dělala se svými doly a zaměstnanci co chtěla. Demokracie a kvalitní životní prostředí, které je na světech blíže k jádru, o tom si obyvatelé Atrakenu mohli nechat jen zdát.