Mrtvý bod

20BBY, Vjun, republiková pevnost

***

Nikdo z nás nechápal, čím je tato planeta pro republiku či CIS dobrá, nicméně jsme zde již rok bojovali proti neustálým útokům separatistů. Všichni jsme i přes úmorné vedro na sobě museli mít oděvy proti kyselinám. Zdejší deště i půda byly nasáklé kyselinou což nám dosti stěžovalo boj. Představte si, že bojujete v zákopech, valí se na vás stovky tisíc droidů a náhle zaječí siréna a všichni musí během pěti minut do bunkrů, které byly chráněné štítem. Takhle jsme zde již rok bojovali proti droidům.

Droidi začínali mít navrch. Rozdrtili naší blokádu planety a zatlačili nás až k Hořkému Konci (hlavnímu městu). Tam jsme se zabarikádovali a vytvořili několik kilometrů zákopů okolo celého města. Z bunkrů jsme odnosili generátory, kterými jsme nyní zastřešili celé město. Obyvatelé, kteří ani za mák nechtěli být pod nadvládou sepáků nám velmi pomáhali. Za pár týdnů, během kterých neustále pršelo nad pozicemi konfederace jsme z města vytvořili dokonalou pevnost. Bohužel první řada zákopů byla mimo štít, takže jsme stále museli dávat pozor, zda neuslyšíme sirénu. To byl problém, poněvadž nás neustále odstřelovali sepáci a přes rachot děl nebylo slyšet vlastního slova.

Po několika týdnech nepřetržitých útoků jsme se ráno probudili a bylo ticho. Dokonce ani nepršelo, což byla jediná doba na oddech, poněvadž i droidi se v takto koncentrované kyselině rozpouštějí. Nevěděli jsme, co se děje. Stále jsme měli na senzorech milionové armády droidů, ale nepohybovaly se. Zřejmě se chystalo něco obrovského, poněvadž k planetě létalo více výsadkových lodí než obvykle. Byli jsme rádi, že máme od nich alespoň na chvíli klid.

Pustili jsme se do výuky obyvatel ohledně boje. Bylo jasné, že potřebujeme nové vojáky. Obyvatelé byli chápavější, než jsme čekali. Jenom jsme je naučili zacházet s DC-15 a DC-17 a už jsme měli o dva tisíce vojáků víc.

Náhle jsme spatřili, jakousi oranžovou vlnu, jak stahuje město do smyčky a za ní pochodují droidi. „A sme v prdeli...” řekl seržant. A pak zaječela siréna. Museli jsme se stáhnout za štít, zatím co ten separatistický se k nám blížil. Bylo nám jasné, že dokud se naše štíty nespojí, tak nemůžem nic dělat. Štít byl sto metrů od pevnosti. „Nabýt zbraně!” zaječel velitel do vysílačky. Padesát metrů a...

Náhle od nás vyběhli místní obyvatelé. Někteří jen s krumpáči, jiní s décéčkama. Běželi deštěm a nic se jim nestalo. Tato kyselina by už je rozpustila, ale jejich kůže je zřejmě byla schopna na chvilku ochránit. Droidi nevěděli co mají dělat. Vjunové naběhli pod štít a začali mlátit droidy. Pak přestalo pršet. „Na steč!!!” zavelel velitel. Všichni jsme vyběhli ze zákopů a naběhli do droidů. Ti se stále nevzpamatovali a nevěděli, co mají dělat. Pak se naše štíty spojili a my jsme na ně začali pálit vším co jsme měli. Naše děla a AT-TE pálila do separatistických pluků, které zmateně pochodovali sem a tam. Pak štít konfederace zmizel a my jsme droidy až na pár sešrotovali. Nemohli jsme tomu uvěřit. Právě jsme zničili stokrát větší armádu.Sepákům zřejmě došla energie, takže na nás opět chodili bez štítů.

Pak jsme opět uvízli na mrtvém bodě a nám začali docházet zásoby jídla. Republiková flotila stále nikde. Následoval obří útok, při kterém se droidi zřejmě zmohli na ofenzivu nevídaných rozměrů. Vsadili všechno na jednu kartu. A docela se jim to vyplatilo. Droidi i přes hrozné ztráty se dostali až k našim zákopům a začalo se bojovat u nás. Následně jsme byli zahnáni do města, kde bychom byli ještě pěkně dlouho vydrželi nebýt toho, že droidi odpojili generátory, takže město pak jen tak odstřelovali a bombardovali.

Byli jsme nuceni se vzdát. Odzbrojili nás a připravili nás na přepravu. Náhle se stal zázrak. Karta se obrátila. Zahlédli jsme obří výbuchy na obloze a pak už jen z atmosféry vystupoval jeden republikový křižník za druhým. Letectvo rozstřílelo artilerie konfederace a dělové čluny vysadily pěchotu. Vyhráli jsme. Porazili jsme separatistickou armádu.

Za zásluhy jsem byl povýšen na ARF troopera.