Ankarianka II Poznání

Oba jediové seděli v malé restauraci pod širým nebem proti sobě. Starší, z nich Qui-Gon Jinn ostražitě pozoroval množstvím hlasů šumící okolí a jeho padawan se výlučně soustřeďoval na poměrně širokou přístupovou cestu a snažil se vycítit případné hrozící nebezpečí, všechno se zdálo být v pořádku a pak.... Ozval se výkřik a studený noční vzduch prořízl něčí výkřik: ulicí se hnal muž oděný v prostém černém plášti, pronásledovaný výstřely druhého člověka (jestli to člověk vůbec byl) v jakém si částečně koženém a kovovém brnění. Vzduchem se nesl druhý ještě usilovnější výkřik o pomoc, který náhle ustal... Muž v plášti zavrávoral a padl na zem. Obrněnec se vítězoslavně zasmál a rozběhl se ulicí zpátky, tentokrát však sám pronásledovaný dvojicí rytířů. Uprostřed ulice se neznámý náhle zastavit, otočil se a začal střílet. Oběma rytířům bylo v tom okamžiku jasné, že je to profesionál, dokonale mířené střely padaly tak, kde ještě před okamžikem stáli a ačkoli je síla vedla, bylo takřka nemožné se v čas vyhnout. Muž okněkud vyndal ještě druhou zbraň a začal střílet s dvojnásobným nasazením... Ani jeden z jediů neměl strach, ale v žilách jim koloval adrenalin...a překvapení...

,,Je neslušné rušit někoho při jídle," ozval se tichý klidný hlas s nezařaditelným přízvukem a z davu, který se shromáždil, aby pozoroval boj jediů a nájemného vraha, vystoupila mladá žena s kaštanovými vlasy, Skyro. Beze spěchu došla až těsně za oba bojující muže, elegantně, skoro až dotčeně se vyhnula několika střelám a stejně nevzrušeně vyndala od pasu jeden stříbrný podlouhlý blaster a vystřelila, brnění vyrobené ze zvláštní slitiny kovu, kterou nemohl protnout ani světelný meč, nějakým podivným způsobem nedokázalo odolat a muž padl tváří k zemi.
,,Asi by bylo lepší vyklidit oblast," poznamenala tiše, když se shromážděný dav začal sunout bliž k nim. Obi-Wan se mírně natočil k ležící osobě, ale žena ho zarazila, vzala za ruku a i s mistrem odvedla pryč. Zastavili se teprve po pěti minutách chůze v tiché vzdálené uličce.
,,Co vás to pro bohy napadlo, vrazit do cesty ankarianovi?" sykla a hněvivě si je změřila chladnýma dokonalýma zelenozlatýma očima.
,,Ankarianovi?" zeptal se překvapeně padawan ,,o těch jsem jaktěživ neslyšel."
,,Dáváme si na svá tajemství pozor víc, než vy lidé," povzdechla si Skyro ,,ta slitina, ze které bylo jeho brnění, to byla čistá ankarianská ocel, aby jste věděli! Ať byl ten člověk kdokoli, někdo si jeho hlavu musel přát opravdu hodně, protože ten zabiják byl špička, sami jste viděli, jak s vámi zamával..."
,,Počkat, vy jste ankarianka, že?" zeptal se mistr. Na to odpověděla pouhým kývnutím.
,,Jak mohla vaše zbraň proniknout tím brněním, když se nám to nepovědlo ani světelnými meči?" změnil téma Obi-Wan.
,,Mé zbraně vyrobili ankariané před lety do občanské války," odpověděla nevzdušeně ankarianka ,,byly navrženy pro použití proti osobám oděným v podobném brnění jako měl on. Dnes je něco takového a obvzláště nového jako to jeho nesmírná vzácnot, protože takto čistá ankarianská ocel se už takřka nedá sehnat. A že byla čistá vím, protože žádná jiná by ho neochránila před tolika zásahy, co jste mu dali."
,,Na shody náhod nevěřím," poznamenal Qui-Gon ,,V posledních dnech se setkáváme už podruhé, takže síla buď chce abychom se poznali, nebo jste nás sledovala, Skyro."
,,Ani jedno, ani druhé...alespoň pokud vím. Ankarianskou přítomnost na planetě jsem zaznamenala okamžitě, takže jsem se vydala ho sledovat, protože většina ankarianů se v dnešní době živí tím, co on. Chtěla jsem vědět, co má v plánu, sledovala jsem ho až do doby, kdy našel svou kořist a pak už to znáte..."
,,Musíte s námi do chrámu, Skyro, poprvé jsme vás nechali odejít, znovu už nemůžeme."

Skyro už od dětství nechtěla mít s rytíři jedi co dočinění...od té doby, co sith zabil její mystryni a skoro i ji, od doby co bojvala na život a na smrt a skoro prohrála. Od té doby uplynulo už bezmála třicet let, ale vzponínky byly stále tak živé, jako by se staly včera. Nechtěla žádnému jedimu přiznat, že když zabila sithského učně, mečem který vzala z ruky své umírající mentorce, cítila hněv, s jakým se nikdy nedokázala smířit...nedala mu sice průchod, ale byl tam... Svůdný a hrůzostrašný, ale nedala mu průchod a proto ji skoro zabil... Nepřišla tehdy jen o mež své mystryně, ale i o ruku a o možnost překonat tabu své rasy vůči řádu...

Ze zamyšlení ji vytrhl hlas mistra Qui-Gona.
,,Kde jste se naučila boji se světelným mečem?"
,,Na své domovské planetě," odpověděla klidně a prohlédla si mistra opět tím nicneříkajícím pohledem.
,,Myslel jsem," pousmál se a pokračoval ,,od koho jste se to naučila a tím pádem, i kdo viás naučil té nebekázni a sebeovládání."
,,Je mi líto," odpověděla Skyro a na malý okamžik se zdálo, že v jejím obličeji problestkl smutek, znovu kakrytý naprostým klidem ,,Jdu s vámi z úcty k zákonům a nejvyšší radě a abych byla upřímná, nejsem si ještě vůbec jistá, že něco povím i jim. Má tajemství patří jenom mě, mistře Qui-Gone."

Chrám rytířů jedi je osaměla budova v neobydlené části Corusantu vysoká přes tisíc metrů. Skyro ji za svůj život viděla již několikrát, ale nikdy ho nenavštívila, ačkoli podléhala pokušení vzít na sebe podobu některého z jediů a podívat se dovnitř... Kdysi se rozhodla, že se jedi nestane a tak to hodlala dodržet do puntíku. Nyní tam mířila, tam, kde mohla kdysi být její budoucnost. Neměla strach, ale cítila z toho místa úctu a sílu, kterou zažila naposledy na své domovské planetě, ještě než vlivem války začala umírat...tak dávno...