Dopisy z fronty I

Jak již možná název připomíná, toto není úplně klasická povídka. Povídky již budou kratší než mé předchozí, ale přesto doufám, že se vám budou líbit a prosím o hodnocení a alespoň krátký komentář.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

CT-7369/13. Takové bylo označení hlavního hrdiny, ovšem známější byl pod přezdívkou Berg. Na Kaminu moc přátel neměl, byl to spíše samotář. Ovšem s jedním klonem si padl do oka a stali se z nich nerozluční přátelé. Berg a Kix, jak se jmenoval jeho nejlepší přítel, spolu trávili většinu času. Nikdo z nich se ovšem neúčastnil první bitvy o Geonosis, ale těšili se do akce. Mysleli si, že budou ve stejné jednotce. Proto přišlo zklamání, když byl Kix převelen do pětisté první legie jako medik, zatímco Berg získal díky svým schopnostem hodnost seržanta a čekal na přidělení. Naštěstí jim El Les, jejich trenér z Kamina, dal datapad. Díky tomu si mohou dopisovat, a tak jejich přátelství žije dál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj Kixi.

Je to strašná smůla, že nejsme ve stejné jednotce. Těšil jsem se, až budeme bojovat bok po boku. Co ale naděláme. Pětistá první je holt elita, a když si tě vybrali, jenom ti to přeji.

Asi tě zajímá, do jaké jednotky jsem byl přidělen. Poté, co jsi odletěl s generálem Skywalkerem, jsem musel ještě čekat. Po dvou dnech, kdy už většina vojáků byla rozdělena, se na Kaminu objevil nějaký Jedi. Byl zvláštní rasy. Chvíli mluvil s předsedou a prohlížel si něco v datapadu. Mezitím do několika Venatorů, které tam byly nachystány, začala pochodovat armáda. Několik vojáků mělo část zbroje v šedomodré barvě. Už mě štvalo, že oni mohou do boje a já tady stále trčím.

Seděl jsem venku a čistil svou DC patnáctku A, když ke mně ten Jedi přišel a zeptal se mě jestli jsem Berg. Prý si četl mé výcvikové záznamy a chtěl by mě v „Modré rotě.“ Měl jsem radost, že jsem konečně členem jednotky, a tak jsem se stal členem pět a čtyřicáté legie pod velením Generála Colemana Kcaje.

Na křižníku na mě již čekal velitel. Představil se mi jako Komandér Lark. Ukázal mi mou kajutu a řekl, ať si nabarvím výzbroj ve stylu modré roty. Dal mi barvu a za pomoci holoprojektoru vysvětlil, jak si mám brnění nabarvit. Helmu jsem si mohl upravit podle sebe, což mi udělalo radost.

Musel jsem natřít část bot, kolení chránič, opasek, ramena, lokty a celou spodní část rukou. Poté jsem vrchní část brnění natíral jakoby s vykrojeným trojúhelníkem na hrudi a zádech.

Když jsem měl hotovo, s vervou jsem se pustil do helmy. Prostřední část mého vizoru kopíruje z každé strany pruh vedoucí až na vršek hlavy. Ve spodní části přilby se pruhy stáčí kolem „úst“ a poté vyplňují celou spodní část helmy.
Konečně jsem měl hotovo.

Když barva zaschla, hrdě jsem si brnění nasadil. Šel jsem do hangáru, kde na mě čekal Komandér. Nejdříve mi pochválil brnění a poté mě představil zbytku jednotky, který mě celkem přijal. Modrá rota se skládá z deseti členů a dvou pilotů. Ano, já jsem tomu zprvu také nevěřil, ale naše jednotka má vlastní piloty a LAAT/i, také s pastelově modrými malbami. Když komandér odcházel, zeptal jsem se, kdo je velitelem modré roty. Bylo to pro mě překvapení, ale i velká čest, když jmenoval mě.

Seděli jsme v dělovém člunu a bavili se. Je to zvláštní. Všichni jsme stejní, ale přesto tak jiní. Na křižník se nakládaly zásoby, a tak jsme ještě měli chvíli klid. Sice jsme se těšili, až budeme nasazeni do boje, ale byli jsme rádi, že se můžeme před bojem pořádně seznámit. Povídali jsme si několik hodin a udělali to, co může jakoukoliv jednotku stmelit nejvíce. Spřátelili jsme se.

Křižníky vzlétly, a tak jsme šli za Komandérem a Generálem, kvůli naší první misi. Chvíli jsme bloudili spletí uliček. Nakonec jsme se museli zeptat několika údržbářů. Ti nás zavedli až k výtahu, který nás zavezl přímo na můstek. Generál nás přivítal a jakoby věděl, na co se ho chceme zeptat, nám odpověděl. Mířili jsme na Chalactu. Válka teprve začala a Republika potřebuje zdroje. Proto byl Generál Kcaj vyslán vyjednat zásobování palivy. My jsme měli dělat doprovod, pro případ, že se objeví Konfederace.

Již jsme zůstali na můstku. Generál nám pokládal různé dotazy. Vypadalo to, že ho také mrzí, že naše první mise bude taková… Klidná. Ještě nás seznámil s průběhem a začal nám vykládat, jak se dostal k řádu Jedi. Narodil se na planetě Skustell. Když mu byly tři, odvedli ho do chrámu a stal se z něj Jedi. Jeho mistr na něj byl prý hrozně přísný. Ale díky tomu se zněj, podle jeho slov, stal mnohem lepší Jedi, než ostatní doufali.

Za několik hodin jsme se vynořili nad Chalactou. Přesunuli jsme se do hangáru, kde již byli připraveni piloti v dělových člunech. Obří vrata hangáru se otevřely. Nastoupili jsme do člunů, a když křižníky sestoupily do atmosféry, vzlétli jsme. Hrozně jsem se těšil. Bylo to poprvé, co jsem měl vstoupit na cizí planetu. Zatím jsem znal pouze Kamino. Zamířili jsme k hlavnímu městu, Jordiru.

Když jsme přistáli, vřele nás přivítalo několik Chalactanů, včetně senátorky Yudrish Sedran. Vojáci čtyřicáté páté se měli rozmístit po městě, zatímco Modrá rota dostala rozkaz jít s generálem. Procházeli jsme uličkami, až jsme došli k obrovskému paláci. Stráže nám otevřely. Prošli jsme monumentální chodbou s různými malbami na zdech. Ocitli jsme se v trůním sále, kde nás očekával Chalactanský král.

Ze všeho nejdříve nás přivítal a poté nám řekl, ať se posadíme. Docela mě to překvapilo. Přece jen jsme pouze vojáci. Generál nám naznačil, ať poslechneme. Tak jsem si sundal helmu a posadil se. Generál nejdříve vysvětlil, o co se jedná. Jaký je důvod našeho příletu.

Král nám začal vyčítat, jak se opovažujeme po nich žádat dodávky paliva za tak „směšné“ ceny. Řval na nás a vyhrožoval, že nás všechny nechá zavřít… Měl jsem sto chutí prohodit na Generála, ať si to palivo sežerou, když se jim nelíbí již tak vysoká cena. Viděl jsem ovšem, že je Generál v klidu a nad něčím přemýšlí, tak jsem mlčel. Když král vypěnil, Generál na něj prohodil, že je mu to jedno. Ale pokud zde přijdou Separatisti, tak nebudou nabízet žádnou cenu, ale prostě si vezmou, co chtějí.

Král se ještě více rozčílil a pořád nechtěl přijmout. Měl jsem toho dost. Místo abych někde likvidoval droidy jsem tam musel sedět a poslouchat, jak nám nadává. Po chvíli mě zachránil pípající komlink. Přišly nám informace z velitelského křižníku. Nad planetou se vynořila Separatistická flotila. Prý se blíží několik výsadkových lodí. Generál nám přikázal připravit se k boji a poté kontaktoval Komandéra, aby po celém městě zaujali obrané pozice.

Tak se přece jenom dočkám té akce. Právě jsme v chodbě a čekáme, co se stane. Proto mám čas ti napsat. Napiš mi hlavně, jak bylo v akci. Dívám se z okna paláce a vidím přistávat výsadkové lodě droidů v doprovodu stíhaček. Z oblohy jde slyšet střelba a exploze… Ale ne… Do středu města právě dopadly trosky našeho Acclamatoru. Měj se dobře. Já už se připravuji na bitvu.

Berg