Linaura Leen: Po atentátu III.

Nazelenalé světlo proniklo do Linina nevědomí a diathim se začala probouzet. Když rozevřela rozbolavělá víčka, viděla jen nazelenalý rozmazaný obraz. Zmateně zamrkala a obraz se brzo zaostřil.

Stála v bílé čtvercové místnosti. Naproti padawance byly uprostřed zdi jednoduché bílé dveře, napravo stálo bílé lůžko a nalevo se nacházel pult se všemi možnými přístroji, které v životě neviděla. Ona sama postávala ve spodním prádle v otevřené a vypuštěné bactové nádrži a třásla se zimou.

Najednou se ozval zvuk otvírajících se dveří a do místnosti se vkolébal stříbrný droid. U tohoto typu se vývojáři snažili o nejlepší napodobení lidských rysů.
„Slečno,“ vytrhl ji kovový hlas ze zamyšlení, „vnímáte mě?“ Robotická hlava se zvědavě natočila a naskenoval ji, zda ještě nemá nějaké zranění.

„A-ano, vnímám.“ dostala ze sebe vyjevená Lin, která se snažila pobrat, proč je celá od bacty a co tady dělá, protože předtím než se probrala, si pamatovala, jen jak šla s dětmi plavat.
„Můžete chodit? Támhle je sprcha, jděte se umýt. Máte tam připravené oblečení.“ promluvil na ni znova robotický lékař a ukázal nalevo od prázdné nádrže.

Diathim se otočila a její ztuhlé svaly se okamžitě ozvaly. Vlevo byly ještě jedny dveře, kterých si Lin předtím nevšimla. Nakonec přiměla své bolavé tělo, aby se vydalo k těm dveřím.

V miniaturní koupelně se sprchovým koutem, který zabíral polovinu místnosti, Lin okamžitě vlezla do sprchy a celou svou pozornost věnovala k tomu, aby ze sebe dostala bactu. Obzvlášť z vlasů to nešlo dobře. Až když se oblékala, byla plně probuzená a dumala nad tím, co dělala, že jí museli ponořit do bacty.

Najednou se zarazila, když si připínala bílý pásek ke svému obvyklému kompletu. Nebyl tam její světelný meč. Jako většina Jediů byla na něj velmi citlivá, a když ho neměla u sebe, necítila dobře. Kde je? Zmateně se rozhlížela po místnosti a začínala panikařit. Nikdo by ho přece nesvěřil lékařskému droidovi, uklidňovala se. S potlačenou panikou vyšla z koupelny a konečně pocítila únavu, jakoby bylo její tělo z kamene.

„Pojďte, prosím, za mnou.“ vyzval ji robotický lékař, který odložil čistící prostředek, jimž čistil bactovou nádrž. Droid ji vyvedl na bílou chodbu, kde v pravidelném intervalu byly stejné jednoduché dveře. Jak si polospící Lin domyslela, nacházely se tam další bactové nádrže.

Chodba se pak stáčela doprava a po pár metrech končila prosklenými dveřmi, které vedly do hlavní haly nemocnice.

Po obvodu obrovské bílé haly s proskleným stropem se spirálovitě vinuly můstky, ze kterých se dalo jít podobnými prosklenými dveřmi do jednotlivých oddělení zdravotnického areálu. Uprostřed hlavní haly se vyjímala bělostná fontána, na které byly znázorněny slavné postavy z historie zdravotnictví. V celé budově se pohybovalo mnoho osob a droidů. Rodiny s dětmi i jednotlivci, jež mířily na preventivní prohlídky, procházeli halou a míjeli mnoho dalších příslušníků různých ras. V této hale panovala poklidná atmosféra.

Když se Lin fascinovaně rozhlédla, všimla si postavy opřené o zeď vedle dveří. Postava v hnědém hábitu se vymrštila a okamžitě rázovala k Lin, až za ní vlála vlněná tkanina.
„Zdravím tě, má padawanko,“ pozdravil ji její mistr s lišáckým úsměvem, „nebudeš mi věřit, co se stalo.“ Ospalá Linaura se k němu otočila a věnovala mu tázavý pohled. Aspoň si myslela, že je tázavý, ale únava pozměnila její výraz.
„Chytili jsme toho vraha. Nidora chtěl vyřídit tou bombou, ale u Jamaly si chtěl dát záležet a provést to osobně, to ovšem nepočítal se mnou.“ vyprávěl twi´lek nadšeně, skoro až nadšeně.
„A děti jsou v pořádku?“ zeptala se malátně.
„Jsou, právě oni tě dostali na břeh.“ uspokojil jí svou odpovědí.
„A málem bych zapomněl,“ zvolal najednou, „tady je tvůj světelný meč. Radši jsem ho vzal k sobě do úschovy.“ Shy´thal vynořil ruku z pláště a podal jí válcovitý předmět. Jakmile ho držela v ruce, její vnitřní já bylo spokojené a pomalu ji začalo odnášet do hlubin regenerujícího spánku.

Padawanka si ani nevšimla, že lékařský droid odešel a následovala svého mistra pryč z budovy. Zamířili na přistávací plochu na střeše haly, která sloužila zároveň jako parkoviště. Nasedli do pronajatého modrého vznášedla staršího typu a vzlétli směrem kosmoport. Cestu Lin skoro nevnímala, až ji znovu vzbudila Shy´thalovo kostrbaté přistání. Poslední, co si pamatovala, bylo, jak se připoutala k pohodlnému křeslu jejich lodi.

Když twi´lek vyřídil všechny potřebné věci, tak se během několika minut po své padawance dostavil do lodi. Uvnitř stísněného prostoru svítilo a blikalo mnoho kontrolek. Jakmile usedl do křesla pilota, všiml si, že diathim usnula s rukou pevně svírající její světelný meč. S klidem na duši ze splněného úkolu a z uzdravení jeho svěřenkyně se otočil k ovládacímu panelu lodi a probudil ho k životu.