Linaura Falla Leen: Po atentátu I.

První paprsky slunce se dotkly nejvyšších věží Coruscantu a zahnaly všude přítomnou temnotu. Zlatavá záře zalila budovy, že se zdály krásné jako královský palác v Aldeře. Když sluneční svit dospěl k chrámu Jediů, tenký paprsek pronikl malým oknem u stropu a přistál na bledé andělské tváři.

Zářící postava spala ve čtvercovém pokoji, kde bylo ve stěně zapuštěno osm postelí ve dvou řadách nad sebou. Uprostřed této zdi se nacházela chodbička s odbočkou do koupelny a východem, tím postele dělila na půl. Na bočních stěnách byly zavěšeny čtyři velké skříně, na protější zdi se u stropu nacházela malá okna a na zemi leželo několik meditačních podložek.

Slunečný paprsek zašimral Lin na tváři. Pomalu se probouzela. Po chvíli otevřela své oříškové oči a nadzvedla se na posteli, aby vstala. Opatrně seskočila z horní postele, až ji zakřupalo v zádech. Občas se stalo, že všech osm padawanek z tohoto pokoje bylo na cestách a dnes se vyvedlo, že diathim spala v pokoji sama. Ztuhle se dobelhala do koupelny a chrstla si do obličeje hrst studené vody.

V duchu se připravila na odlet na Naboo s jejím mistrem. Nedávno byl zabit vlivný muž. Jeho manželka se synem přežili a dožadovali se ochrany. Přidělili jim Shy´thala s Lin,

Po ranní hygieně se diathim vrátila do pokoje a oblékla se. Od té doby, co se padawanka vrátila z mise, kde se potkala s diathimy, nosila oblečení, které od nich dostala.

Horní díl bylo bílé bolero s dlouhými rukávy, lemy byly zdobeny fialovou výšivkou připomínající spirály jejího tetování. V zádu bylo bolero protáhlé až k Lininým lýtkům. Dále dostala bílé kalhoty s obdobným vyšíváním a vysoké boty.

Nakonec se natáhla pod polštář, kam si na noc ukládala svůj světelný meč. Rukou láskyplně přejela po nové části jejího meče. Včera se vrátila z Ilumu, kde našla druhý krystal a nyní měla její milovaná zbraň o čepel navíc. Tentokrát jí dala planeta pořádně zabrat. Když vcházela do jeskyní, cítila se připravená na všechno, ale opak byl pravdou. Celý den bloudila ledovým bludištěm a pomalu propadal zoufalství. Až následujícího dne, když padla zoufalstvím a únavou k zemi, zahlédla tu záři podruhé a nejspíš naposledy ve svém životě. Když si na to vzpomněla, zamrazilo ji až do morku kostí

Zatřásla hlavou, aby vyhnala mráz, připnula si meč k pasu a vydala se do jídelny. Rozlehlá jídelna hučela životem. Mistři, rytíři, padawani i ti nejmenší se stravovali neodděleně v této obří místnosti. V tuto dobu to tu pulzovalo životem. Jediové nejrůznějších ras snídali. Někteří živě hovořili nebo rozespale mžourali do talíře. Lin zamířila jako všichni nově příchozí k vydávacím oknům, kde se každý mohl obsloužit.

Po snídani se vrátila pro pár nejnutnějších věcí a dostavila se do hangáru, kde už byla připravená malá tuponosá loď k odletu. „Dobré ráno.“, pozdravila svého mistra, který již seděl na místě pilota a sledoval holonet. „Dobré ráno, jak bylo na Ilumu?“ otázal se jí,
„No, dalo mi to pěkně zabrat.“ odpověděla a připoutala se na místě kopilota. Mezitím už Shy´thal vypnul holonet a startoval.

Lin se na Naboo těšila. Kromě toho, že byl tento svět známý svými vodopády a paláci, to byla planeta, která odolala vojenské blokádě a sblížila tak dva odlišné národy. Blokáda porušila tolikaletý mír v republice a pohnula s politikou. Nyní se chtějí některé světy odtrhnout.

Modrá planeta s bílými oblaky vypadala nádherně už z vesmíru. Poté se snesli níž a loď prolétala nad sytě zelenými pláněmi, hustými lesy a průzračnými jezery. Náhle přelétla vrch, na kterém se páslo stádo podivných tvorů, a ukázal se jim úžasný pohled na hlavní město. Kruhové budovy s nazelenalými střechami se vypínali na břehu rozlehlého jezera.

Po přistání pokračovali k odvozu na dané místo. Řidič je usadil do místního vznášedla a vydali se na poslední část cesty. Prolétali městem a pokračovali travnatými pláněmi, až dorazili k dalšímu jezeru. Toto mělo dokonce malý ostrov. Na protějším břehu se vyjímal menší palác s mnoha terasami a balkóny.

Přelétli jezero a obletěli palác, kde se nacházela přistávací plocha. Tam už na ně čekala žena středních let s ozbrojeným doprovodem.

Menší hubená žena měla delší hnědé vlasy a byla oblečena do fialovomodrých šatů. I přes její zarmoucený výraz z ní vyzařovala autorita a Jediům bylo hned jasné, že je to paní domu.

„Vítejte, mé jméno je Jamala Viema. Jsem ráda, že jste dorazili.“, uvítala je.
„Jsem Shy´thal a toto je má padawanka Linaura Falla Leen.“ Představil je twi´lek, když vystoupili.
„Pojďte dál.“, pozvala je Vdova a obrátila se ke vchodu do paláce.

Prošli vysokým portálem a octli se v rozlehlé chodbě. Podlaha byla vydlážděná mozaikou z růžových, bílých, bledě modrých a jemně zelených kamínků. Mozaika znázorŇovala různé květy, které byly v těch samých barvách namalovány na stropě. Po levé straně se nacházela velká dělená okna, ze kterých byla vidět velká zelená louka. Pravou stranu zdobily obrazy různých krajin. Chodba končila dvoukřídlými dveřmi, jenž byly otevřeny dokořán. Dále pokračovaly obdobně zdobeným sálem se sloupy až na velký balkon, kde byla rozložena polstrovaná křesla se stolem, na kterém leželo připravené občerstvení.

„Posaďte se a nabídněte si.“ vybídla je Jamala a sama se usadila v jednom z křesel. Ozbrojený doprovod zaujmul pozice u zábradlí balkonu a u vchodu. „Tak co máte s námi v plánu?“, otázala se,
„Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby se má padawanka oddělila a dávala pozor na vašeho syna. Já bych zůstal s Vámi.“, navrhl Shy´thal. Vdova jen přikývla.
„V tomto případě bych se okamžitě k němu dostavila.“, zapojila se Lin.
„Ach ano, každou chvíli by měl dorazit ze školy.“, zareagovala Jamala,
„Nejdříve bych rád osobně zkontroloval zabezpečení paláce.“ vrhl se do práce twi´lek.
„Samozřejmě, někdo Vás tam dovede.“, kývla vdova na nebližšího člena ochranky.
„Madam, Váš syn právě přijíždí.“, zvolal statný muž u zábradlí balkonu a ukázal nad jezero, kudy prolétali i Jediové, právě tam letělo to samé vznášedlo.
„Tak tedy půjdeme.“ zvedl se Shy´thal a diathim vstala po vzoru svého mistra. Twi´lek následoval svého průvodce kamsi do útrob paláce, padawanka odmítla doprovod s jednoduchým: „Já trefím.“, a vrátila se na přistávací plošinu.

O chvíli později vznášedlo dorazilo a vystoupil asi dvanáctiletý kluk ve školní uniformě. Byl strašně podobný jeho matce, i jeho na krátko ostřihané vlasy měly stejný odstín. Školní uniforma se skládala z bílé košile a tmavě modrých kalhot. K tomu všemu si nesl stejně modrý baťoh.

Uvolněně seskočil ze vznášedla, které odlétlo nejspíš do garáží. Rázným krokem se vydal dovnitř, ale před Lin, která na něj čekala, se zastavil.
„Kdo jste?“, okamžitě na ni vypálil.
„Mé jméno je Linaura Falla Leen. Jsem padawanka řádu Jedi a mám za úkol tě ochraňovat.“, trpělivě odpověděla a hned jí došlo, že to s ním nebude jednoduché. Nasadil ještě více nespokojený výraz: „My nepotřebujeme další ochranku, spíš někoho, kdo najde otcova vraha.“.
„O to se postará někdo jiný. Navíc tu jsme na žádost tvé matky. A ještě ses mi nepředstavil.“, nasadila naléhavější tón a v duchu si připomínala, aby byla trpělivá, protože Jamalin syn vypadal na první pohled dost arogantně.
„Jmenuji se Nidor Viema. Ale nevím, jestli dokážu snést někoho, kdo zabijí ve jménu míru.“, vyjel nasupeně a Lin se zlehka dotkla Síly, aby mu to řádně neoplatila.
„Mám sice světelný meč, ale nikoho jsem nezabila, a pokud vím, tak můj mistr taky ne. My se zaměřujeme spíš na vyjednávání s podsvětím.“, obhajovala se vyrovnaně, a tím Nidora ještě více vytočila.
„Jak se můžete pohybovat v podsvětí, aniž byste někoho nezabili?“, zavrčel,
„Jde to, ale to neznamená, že nás nenapadli nebo po nás nestříleli.“, odpověděla stále vyrovnaně, ale obávala se, že to dlouho nevydrží. Podrážděně zavrčel a zamířil dovnitř. Diathim si v duchu oddechla, že to vzdal a vydala se za Jamaliným synem.

Nidorův pokoj se nacházel v horním patře a měl nejspíš nejlepší výhled. Obdélníková místnost byla vymalována prostou béžovou barvou a kameninová podlaha byla podobného odstínu. Velké okno se vyjímalo s vchodem na balkon na protější zdi. Nalevo stála dřevěná postel, přes kterou ležel bledě modrý přehoz. U pravé stěny stál rozlehlý stůl, ve kterém byl elegantně zabudován počítač s holoprojektorem a holokomunikátorem. Vedle stolu byla umístěna velká skříň a uprostřed místnosti se na zemi rozprostíral světle modrý koberec.

Z okna byl kromě jezera vidět zlom zemské kůry. Z horního okraje se řítilo obrovské množství vody, které z dálky připomínalo miniaturní vodopádek.

Nidor vpochodoval dovnitř s Lin v patách a svůj baťoh nedbale pohodil vedle židle u stolu. Posadil se a stiskl nějaké tlačítko a přístroj okamžitě zareagoval. Než se počítač spustil, sklonil se ke školní tašce a vytáhl datapad, který propojil s počítačem. Poté spustil nějakou školní aplikaci. Lin se usadila na postel a spojila se se Sílou, aby zkontrolovala okolí.