Linet Dam

Linet Dam, mladá rytířka jedi byla v přestrojení poslána do Corusantského podsvětí. Má zde najít pašeráka jménem Haldek Bynerd. Haldek se nedopatřením dostal k tajným informacím, které se týkají separatistického útoku na jednu z republikových planet. Nevyšší Rada se obává o pašerákův život. Pokud Haldeka najdou separatisté první, určitě ho zabijí.

Linet vstoupila asi do nejšpinavějšího lokálu, co kdy viděla a právě tam se schovaný v koutě krčil Haldek Bynerd. Mladému pašerákovi nemohlo být víc než patnáct let. Opatrně si k němu přisedla.

„Ahoj, já jsem Linet Dam a ty musíš být Haldek.“ Bynerd se na ni podezíravě pohlédl. Měla nakrátko ostříhané černé vlasy a její zelené oči si ho se zájmem prohlížely. „Ty jsi jedi?“ Zeptal se. „Ano, mám tě odvést do chrámu. Tam budeš v bezpečí.“ Nakonec Haldek souhlasil, že s ní půjde.

Cestou měla Linet nepříjemný pocit, někdo je sleduje. „Musíme být opatrní, nejsme tu sami.“ Řekla a varovně na Haldeka pohlédla. Konečně dorazili do uličky, kde stálo Linetino vznášedlo. Bynerd nadšeně vyrazil ke vznášedlu, Linet ho ale zastavila. Něco to nebylo v pořádku, cítila hrozící nebezpečí. Najednou vznášedlo vybouchlo.

Linet neváhala, popadla Haldeka za ruku a zamířili pryč. K místu výbuchu se totiž blížili námezdní lovci. Za normálních okolností by před nimi neutekla, ale momentálně vedle sebe měla pašeráka, který vypadal, že každým okamžikem omdlí a jí se opravdu nechtělo vláčet se s ním až do chrámu. Zvolila tedy ústup. „Nevšimnou si nás?“ Strachoval se Bynerd. „Když budeš zticha tak ne.“ Zasyčela Dam. Jak se tohle trdlo mohlo stát pašerákem, to opravdu nechápala. Haldek pro tohle povolání neměl sebemenší předpoklady. Nikdo se zdravým rozumem by mu svůj náklad nesvěřil.

Nepochopitelné bylo i to, že je Haldek stále naživu. On se do drsného světa pašeráků prostě nehodil. „Jak ses vlastně dostal k pašování?“ Chtěla vědět Linet. Bynerd chvíli přemýšlel, jestli má odpovědět. Nakonec řekl: „ Moje setra je nemocná a mi si nemůžeme dovolit léky. Potřebujeme kredity, proto jsem si vzal otcovu starou loď a kývl na první práci, co se naskytla. Díky tomu jsem skončil tady v té nejhorší čtvrti, co jsem kdy viděl.“ Dam nevěděla co na to říct. Bylo jí Haldeka i jeho rodiny líto. Popravdě řečeno ji zaplavila vlna soucitu, už když ho viděla poprvé. Oba šli vedle sebe dál směrem k chrámu. Mistryně Dam se celou myslí upínala na nebezpečí, které je pronásledovalo. Stále si nebyla stoprocentně jistá, co to vlastně cítila, ale bylo jí jasné, že to bylo něco zlého a nebezpečného.