Ewan McGregor jako hlavní hrdina chystaného seriálu o Kenobim.
Zatím se jedná pouze o spekulaci, ale příští týden se koná D23 EXPO. Zde má mít svůj výstup i panel k připravované streamovací službě Disney+. A jak už to u takových akcí bývá, začnou se drát na světlo informace a lákadla dříve, než mohou být představeny oficiálně. více »
Star Wars Jedi: Fallen Order má první gameplay video.
Měli jsme příležitost vidět Star Wars Jedi: Fallen Order v pohybu. Dnes večer v průběhu E3 2019 nastoupili herní vývojáři a přední tváře Respawnu s představením prvního gameplaye spolu s ujištěním oficiálního data vydání. více »
Máme oficiální data nových Star Wars filmů!!!
Na Twitteru zveřejnili přibližné termíny vydání filmů od dnešního dne až do roku 2025. Nebudeme tedy muset čekat jako mnozí fanoušci deset nejistých let, jako dělí Star Wars VII: Síla se probouzí (2015) od Pomsty Sithů (2005). více »
Zemřel Peter Mayhew, legendární Chewbacca
Smutnou skutečností se stalo, že náš svět opustil herec Peter Mayhew, který si zahrál legendárního a všemi oblíbeného co-pilota Chewbaccu. více »
Star Wars Jedi: Fallen Order a VR Vader: Immortal
Dnešní informace se týká připravované hry od studia Respawn Entertainment, která nese název Jedi: Fallen Order. více »

Fyren Nales - Ztracený Jedi

Reklama
Autor: Calse Lirryns
Přidáno:28. Duben 2013 - 9:10
Přihlásit se k odběru

„Co byste řekl na malou změnu programu?“ přišel Jedi Galtino Banelci za svým přítelem Fyrenem Nalesem do kabiny.
Jejich legie, ve které společně sloužili, byla po vítězné bitvě u planety Iridonia přesunuta do sektoru Glythe, na oběžnou dráhu planety Fornax. Republika se totiž začala obávat, že by Separatisté mohli na této neutrální a málo obydlené planetě začít stavět základnu, jež by byla strategicky výhodná a zároveň, díky téměř neproniknutelným četným prstencům planety, takřka nedobytná. Bohužel však k ničemu podobnému nedošlo, a tak celá 594. legie místo aktivní obrany trávila celé dny nudným nicneděláním a čekáním na případné nepřátele. Právě proto se tolik ulevilo jejímu generálovi, když dostal možnost zmizet z těchto míst za účelem možná velmi užitečné mise.
„Zrovna přišla podivuhodná zpráva z nedaleké planety Vortex,“ pokračoval Banelci. „Už tak je to velmi nehostinný svět, ale nedávno se tam situace ještě zhoršila. Tamní obyvatelé z jedné malé vesnice říkají, že z hor slyšívají často zvláštní zvuky. Několikrát prý dokonce zahlédli záhadnou postavu v černém plášti až po kolena. Začínají se bát o své bezpečí a žádají Republiku o pomoc. Snad bychom jim měli vyhovět, protože jejich planeta patří k nám už skoro 4 000 let. Co si o tom myslíte?“
„Podle mě jen zneužívají naší přítomnosti,“ opáčil znuděný Nales. „Nějaký bezdomovec postrašil vesničany a hned by měla zasahovat jednotka až z Coruscantu! Nezdá se vám to trochu přehnané?“
„Jejich bezpečnostní složky si s ním prý neví rady. A já mám navíc podezření, že by mohlo jít o Sithského lorda! Mistr Yoda říkal, že jsou vždy dva – mistr a učedník. Učedník je samozřejmě Dooku, ale o tom druhém nikdo nemá ani tušení, kdo to je, ani kde se nachází.“
„Mistr Yoda nemusí mít vždycky pravdu. Kromě toho víte, že mě Sithové nezajímají. Jejich původ je v Řádu Jedi, takže by tam měl být i jejich konec. Když jste je zplodili, tak se o ně postarejte!“
„Nezapomínejte, že tito lordi představují hlavní nebezpečí pro naši Republiku! Jejich zničení by mohlo znamenat konec války. Usilovat o něj je i vaší povinností!“
„Podívejte, dopadnu kteréhokoli zločince, na něhož ukážete prstem, ale nesmíte mé schopnosti přeceňovat. Ani všechen můj důvtip nezmůže nic proti boji s tím vaším mečem, který, jak víte, já neovládám. Nemůžete ode mě chtít, abych zneškodnil něco, co přesahuje všechny mé meze!“
„Nic takového od vás nechci. O jeho zneškodnění se postarám sám a vy mi jen poradíte s některými detaily, které, přiznávám, mi obvykle při akci unikají. Společně ho musíme zdolat! Navíc to pro vás znamená, že můžete dočasně opustit tuto loď a chvíli dělat něco užitečného.“
„Dobrá, v tom případě s vámi půjdu, ale nedělejte si žádné iluze o dopadení Sitha! Myslím si, že pokud to nebyl jenom nějaký přelud, pak se tam skrývá možná tulák, co okrádá ty, kteří se ztratí.“
Poté, co domluvili, dal generál ještě instrukce prvnímu důstojníkovi o tom, co dělat v případě nebezpečí, a spolu se svým přítelem nasedli do stíhaček a odletěli rovnou k planetě Vortex.
Přistáli hned před vchodem do podzemních obydlí obyvatel, kteří si stěžovali na záhadu. Vesničané nevypadali, že by o tom chtěli dlouho mluvit, jenom jeden ukázal směrem, kam záhadná postava naposledy zmizela, a pak se rychle skryl za ostatními. Bylo na nich vidět, že nestojí o žádné nepokoje, ať už se v horách skrývá cokoliv.
Návštěvníci se tedy vydali tam, kam byli posláni. Věděli, že jdou do nebezpečí, ale zároveň si uvědomovali, že Vorové, obyvatelé Vortexu, jsou mírná a laskavá stvoření a je tedy potřeba je ochránit. Šli asi hodinu, aniž by si všimli něčeho podezřelého. Banelci měl celou dobu oči přivřené soustředěním, jak byl naplno napojen na Sílu. Najednou Nales zbystřil, rozhlédl se a otočil se ke svému společníku:
„Co jste zatím objevil?“
„Nikoho jsem si nevšiml… Necítím nikde poblíž žádné narušení Síly. Řekl bych, že jsme tu sami!“
„To máte štěstí. Aspoň nikdo neuvidí váš neúspěch! Zřejmě jste přehlédl, že tamhle na skále je otisk lidské podrážky.“ Rozběhl se tím směrem a začal stopu prozkoumávat. „Směřuje k severu, její původce předtím šlápl do něčeho světle zeleného, nevím čeho. Tady se to asi pokoušel oškrábat. Nejspíš to nebude dlouho, co tu byl, jinak by stopy zničil vítr! A vida, kus černé niti. Myslím, že jde právě o tu záhadnou postavu. Ale jestli má opravdu plášť jenom po kolena, tak jak se mohl zachytit o takový malý výběžek na zemi? Hm, vypadá to, že tady seděl, trochu se zavrtěl a plášť se mu zasekl. To je možné. Á tamhle je další stopa – rozdrcený kamínek. Ale vždyť to jsou tvrdé kameny. Vidíte, já bych tento, co leží hned vedle, rozšlápnout nedokázal. Potom ten člověk musel být buď o mnoho těžší než já, nebo na něj dupnul. Podle velikosti otisku boty to žádný zvláštní obr není a tlustý asi taky nebude, jinak by v divočině sám nepřežil. To znamená, že tudy běžel.“
„Je opravdu pozoruhodné, co dokážete zjistit, ale zatím nám to k ničemu není! Pořád nevíme, kterým směrem ten člověk šel! Pokud tu stopu udělal ještě předtím, než se posadil, tak se potom mohl vydat kterýmkoli jiným směrem. Kde ho tedy máme hledat?“
„To už snadno zjistíme. Musel jít po čáře mezi touto stopou a tím rozdrceným kamínkem. Jsou tedy pouze dva možné směry. Potom si vzpomeňte, jestli jste už někdy viděl, aby někdo utíkal v plné rychlosti a pak si najednou sedl. Jistěže ne! Když běžel, měl zřejmě naspěch a pokud si potřeboval odpočinout, mohl také zpomalit v běhu, nebo přejít do chůze. Kdyby byl tak vyčerpaný, aby nemohl ani stát na nohou, jen stěží by při odpočinku byl pak schopen vrtět se nebo se starat o své boty. Podle mě nejdřív sem přišel, posadil se a až se přestal cítit pohodlně, rozběhl se na nějaké jiné místo, možná ke svému doupěti. Nejspíš to ale není odtud daleko, protože jinak by si šetřil síly na cestu a neutíkal by jako o život. Najdeme ho tedy, když půjdeme směrem k tomu rozdrcenému kamenu!“
„Doufám, že v tom máte pravdu. Málokdy jste mě zklamal, takže bych vám měl věřit. Zdá se mi však, že kdyby byl blízko nějaký Sith, už bych ho dávno musel vycítit!“
Šli tedy směrem, který Fyren určil. Při cestě se rozpoutala obrovská vichřice, jaké na této planetě bývají poměrně často, cizinci však na ni nebyli zvyklí, a tak je poněkud zaskočila. Chvíli se pokoušeli dělat, jakoby se nic nedělo, pak se ale rozrostla do tak nesnesitelných rozměrů, že se rozhodli najít místo k přečkání tohoto živlu. Naskytla se jim k tomu nenápadná jeskyně. Zprvu se zdálo, že se dovnitř vejde sotva jeden, posléze však objevili nové skryté prostory a zjistili, že jeskyně je spletitý systém tisíců podzemních chodeb a bylo by snadné se v ní ztratit, a tak raději zůstali poblíž východu. Čekali dlouho a počasí se stále nezlepšovalo. Jak se začalo stmívat, pomalu už je přestával jejich úkol bavit, když najednou spatřili něco, co ani náhodou nečekali. Odněkud z vnitřních prostor jeskyně začal vycházet slabý svit světla. Oba cizince to trochu zarazilo, pak se ale osmělili a šli prozkoumat, co je asi zdroj té záře. Prošli několik chodeb, prolezli pár úzkých tunelů, až dorazili do širé skalní síně. Uprostřed hořel oheň a vedle něj na holé zemi, k velkému zděšení příchozích, seděla v tureckém sedu vysoká hubená postava oděná v černém hábitu. Způsobila příchozím takový šok, až Banelci raději vytasil meč a Nales klopýtl o hromadu kamenů, což způsobilo veliký rámus. Sedící se ani nehnul. Vůbec nejevil žádné známky života, dokud se nepřiblížili těsně k němu, potom promluvil:
„Přicházíte v míru, nebo jste zase ti, kteří mě odtud chtějí jenom vyhnat do ještě větší bídy?“
„To záleží na vašem chování,“ ujal se slova Nales. „Vyhledali jsme vás, abychom zjistili, kdo jste a proč ohrožujete zdejší obyvatele. Pokud podáte dostatečné důvody, nic vám nebudeme vyčítat a odejdeme, jak jsme přišli. Každé násilí však oplácíme stejnou měrou!“
Tajemný muž se k němu otočil a stáhl kápi z hlavy. Odhalily se tak dlouhé černé, trochu prošedivělé vlasy a klidná a přitom odhodlaná tvář porostlá temnými vousy.
„Nikoho zde neohrožuji, nikdy jsem neublížil ani mouše. A kdo jsem? To ani sám nevím! Rád však odpovím na jakékoli vaše otázky, bude-li to v mých silách!“
Banelci přimhouřil oči a konstatoval: „Jste mi nějak povědomý. Určitě jsem vás už někde viděl… jenom nevím kde. Vy říkáte, že si nevzpomínáte na své jméno. Můžete mi tedy prozradit, odkud jste sem přišel?“
„Přiletěl jsem společně s nějakými pašeráky. Ze své minulosti si nevzpomínám na nic kromě toho, že jsem žil ve společnosti přírodních lidí. Od nich jsem se dověděl, že mě našli omráčeného někde v lese. Nemám ani ponětí, jak jsem se do něj dostal. Přijal jsem tedy jejich život i kulturu a několik let poklidně bydlel v jejich osadě. Pak se však přihodilo něco zlého. Ohromné kameny se snesly z nebe na zem a z nich vystoupily podivně vypadající hubené postavy. Ty začaly zabíjet všechno, na co přišly, a zapálily všechna naše obydlí. Jen málokdo tu pohromu přežil!“
„Droidi! Separatisté obsadili vaši planetu a vytlačili původní obyvatele!“
„Ano! Pár dní jsme se skrývali v lese. Potom ale přišli i tam a začali nás chytat do sítí a odvádět neznámo kam. Rychle nás ubývalo, nakonec mi však přece jen vysvitla naděje. Jedna z těch věcí, v nichž přiletěli, zůstala stát nehlídaná daleko od ostatních. Nenápadně jsem se k ní přiblížil a schoval se v jedné malé místnosti. Za chvíli nastoupili další lidé. Nevšimli si mě, jen odstartovali a odletěli i se mnou. Z jejich řeči jsem pochopil, že to jsou pašeráci a dělali tam nelegální obchody. Já jsem raději zůstal ve své skrýši a jen co přistáli a odešli, jsem odtamtud zmizel a utekl do hor do bezpečí. Byla zima, tak jsem u nich vzal tento plášť. Našel jsem pak tuto jeskyni a usídlil se v ní. Přes den jsem chodil ven shánět potravu a v noci zalezl sem a přemýšlel o svém osudu. Neměl jsem, co jiného dělat, protože mě v nedaleké vesnici nechtěli přijmout. Seděl jsem tedy, jak sedím teď, snažil se sousředit na sebe samotného a kupodivu jsem za pár dní začal na sobě pozorovat zvláštní změny. Neumím si to vysvětlit, ale najednou jsem se naučil udělat tohle!“
Natáhl levou ruku směrem ke stropu jeskyně, který se náhle sám od sebe začal bortit. Nejdřív spadlo jen pár kamenů, pak se ale ozval ohlušující třesk a skála rozpadla na tisíc kusů. Banelci stihl jen na poslední chvíli použít Sílu, aby zabrzdil několik velkých kamenů, které letěly přímo na ně.
„No tohle!“ ulevil si Jedi. „Vy musíte být ale pěkně nadaný, když jste se toto stihl naučit za pár dnů! Přiznám se, že mně to trvalo dva roky, než jsem byl schopný vůbec pohnout s předmětem na dálku.
Divné ale je, že ve vás necítím žádné zvláštní soustředění Síly. Vypadá to skoro, jako byste byl jenom obyčejný člověk!“
„Počkat, počkat, zpomalte! Zdá se, že víte, k čemu teď došlo a že vůbec celé situaci rozumíte lépe než já! Nemohl byste mi to, prosím, všechno vysvětlit?“
„Nebojte! Všechno, co potřebujete vědět, se včas dovíte. Nejpřednější je teď vaše jméno. Naštěstí zde mám identifikační přístroj, který vždy nosím s sebou. Zná DNA každého jedince z celé známé Galaxie. Zjistí o vás všechny informace.“ Banelci vytáhl zařízení a začal skenovat. Když práci dokončil, přístroj zpracoval fakta a pro všechny přítomné nastalo překvapení. „Tak tohle je na celé věci nejpodivnější – vaše DNA je neznámé! Pokud za to nemůže porucha, tak si to neumím jinak vysvětlit!“
„Zná ten přístroj i identitu mrtvých?“ zajímal se Fyren.
„Máte pravdu! Po smrti se osoby automaticky mažou, jinak by nestačila paměť! Pak by to mohl být kdokoli, kdo je oficiálně prohlášen za mrtvého, možná dokonce Jedi, protože jinak by se jen stěží dokázal navázat na Sílu a tak rychle… a já myslím, že jsem na to přišel. Hned mi připadal nějak povědomý a teď už vím proč. Vždyť jsem ho kdysi vídal skoro každý den. Pokud si dobře vzpomínám, je to známý mistr Jedi Sifo-Dyas! Ano, až na několik známek stárnutí je mu takřka navlas podobný!“
„Všechno, co o něm vím já, je, že nechal vytvořit klonovou armádu. Myslíte, že v jeho případě je možné, aby přežil vlastní smrt?“
„Pravděpodobně ano! O jeho konci nic pořádně nevíme ani my. Obecně se předpokládá, že ho zabil hrabě Dooku. Donedávna jsme však nevěděli ani to a navíc tělo nikdy nebylo nalezeno, takže nemůžeme vyloučit žádnou možnost. Samozřejmě, všechno by to souhlasilo! Stihl objednat armádu pro Republiku, pak se ale dostal do problémů a byl donucen přistát na necivilizované planetě. Zřejmě se mu tam přihodilo něco, po čemž ztratil paměť, a tak přijal život prostého vesničana. Potom byla planeta obsazena Separatisty a on uprchl sem, kde si připomenul některé triky, které dřív ovládal, a tím nechtěně vyvolal odpor u vesničanů. Protože si neuměli jeho schopnosti nijak vysvětlit, možná proti nim v sebeobraně několikrát i použil Sílu a navíc v tomto jednoduchém černém plášti vypadal jako Sith, místní se ho báli a snažili se proti němu chránit. Nakonec přivolali i nás, což zabránilo dalšímu nedorozumění. My jsme nejspíš odhalili jeho skutečnou identitu a je naší povinností odvést teď mistra Sifo-Dyase do Chrámu a připomenout mu všechno, co zapomněl. Budete s tím souhlasit, mistře?“
„Počkejte, jdete na mě nějak moc rychle! Vůbec nerozumím tomu, co jsem to vlastně kdysi byl. Ve vaší povinnosti vám však bránit nemohu a půjdu s vámi, kam mě zavedete!“ souhlasil nesměle znovunalezený Jedi.
„Dobře, vyrazíme hned k lodím! Nalesi, nemáte, doufám, žádné námitky?“
„Tentokrát nejspíš ne, aspoň ne nějaké, na které je potřeba brát ohledy. Chtěl bych se však přiznat, že jsem z této mise dost zklamaný! Čekal jsem, že chytneme přinejmenším nějakého teroristu, a místo toho je tady Jedi bez paměti. Nedokážu si vysvětlit, co na něm přinutilo jindy rozumné Vory k tak nepřátelskému chování. Každopádně je tu ještě pár věcí, co si potřebuji ověřit. Běžte zatím napřed a kontaktujte mě o čemkoli podivném, co se vám přihodí! Setkáme se nejpozději u legie!“
Banelci jen pokrčil rameny a odešel společně s právě získaným spojencem kamsi do tunelů jeskyně, v níž se nalezenec už zřejmě vyznal. Jedi věděl, že Nales se neztotožňuje s Řádem, a tak se snaží najít cokoli, co by dnešní událost mohlo učinit přijatelnou i pro něj. Bith sice nechápal, co mohl v té zdánlivě nezajímavé díře najít, ale rozhodl se to přenechat čistě jemu. Řád zde už získal dost velkou kořist, a jestli to Fyrenovi nestačí, musí se po něčem podívat sám!
Zatímco o tomto přemýšlel, vyšli už ven do širé krajiny a podle Sifo-Dyasových instrukcí se vydali směrem, kterým se nacházelo nejbližší město. Jen, co do něj dorazili, Banelci začal hned shánět loď, neboť ve starých stíhačkách pochopitelně odletět nemohli. Oba se do jedné vejít nemohli a nedalo se očekávat, že by Jedi, který ztratil paměť, dokázal ještě sám bezpečně pilotovat. Naneštěstí zrovna nebylo přijatelné plavidlo k dostání, a tak se čekání dost protáhlo. Banelci zatím začal Sifo-Dyase znovu zasvěcovat do Jediských záležitostí a správného používání Síly, když v tom se před nimi zčistajasna objevila vysoká postava a chytla Banelciho za rameno. Jedi se zpočátku vyděsil, pak se však znovu uklidnil a mírným hlasem řekl:
„Nalesi, to mě musíte takhle lekat? Jsem sice rád, že jste se vrátil a uznal svou mýlku, ale tohle je…“
„Co jste mu prozradil?“ nenechal ho Fyren domluvit.
„Cože?“
„Co všechno jste stihl vyzradit tomu podvodníkovi?“
„Ale prosím vás, Nalesi, tohle už vážně přeháníte! Zvykl jsem si, že nejste příliš důvěřivý, vždyť víte, že obvykle dám na vaše teorie, ale tentokrát vás skutečně nepodpořím! Tohle není přece žádná pochybná existence, je to už po mnoho let vážený mistr Jedi. Já Řádu naplno důvěřuji a svůj postoj v tomto nezměním, ať už si myslíte cokoli!“
„Takže vážený mistr, ano? Může to snad nějak dokázat?“
„Už dokázal, že je citlivý na Sílu. Svou totožnost samozřejmě nemůže dosvědčit, když si na nic nevzpomíná. Já jsem ho však před mnoha lety, když ještě sloužil v Řádu, několikrát viděl a docela určitě vám mohu potvrdit, že je to on. Víte přece, že stejně jako všichni Bithové mám dobrou paměť!“
„Jeho vzhled si možná dokážete vybavit dokonale, ale má to nějaký význam? V dnešní době nám technologie umožňuje dokonale změnit svou podobu, tak proč mu věřit, když je to jediný důkaz jeho totožnosti? Dokud se vám nepodaří nezvratně prokázat, že je nevinný, pro mě zůstane podvodníkem.“
„Snad máme ještě presumpci neviny, ne? Já tomu člověku věřím i dál. Svou podobu možná mohl změnit, ale své DNA ne. Můj identifikátor ho označil za mrtvého a jaká myslíte, že je šance, že by se zaměnili dva dvojníci, oba údajně mrtví?“
„Poměrně velká, pokud byli zaměněni právě kvůli tomu, že je nelze rozeznat. Nezapomínejte, že nebyl označen jako mrtvý, nýbrž jako neznámý. Mohl by to být jakýkoli člověk z oblastí, které už dlouho neudržují žádný kontakt s Republikou, a pak by samozřejmě nemohl být rozpoznaný našimi přístroji. Jistě nám to však vysvětlí sám!“
Otočili se ke svému společníku a k jejich překvapení zjistili, že místo, kde ještě před chvílí seděl, je prázdné. Domnělý Jedi nejspíš využil chvíle, kdy byli přátelé příliš zabráni svým zbytečným rozhovorem, a rozhodl se zmizet někde v hloubi podzemního města. Oba republikáni ani na moment nezaváhali a rozběhli se směrem, kterým se zřejmě špeh vydal. Nemuseli ani běžet moc daleko, neboť už po několika chodbách našli, co hledali – neznámého Vora, který vláčel nehybné tělo v černém plášti. Vor začal klidným hlasem vysvětlovat:
„Nevím, jak se dostal dovnitř, ale už se není čeho obávat, je určitě po něm! Náhodou jsem ho viděl, jak kolem mě pelášil, jako by šlo o život. Okamžitě jsem v něm poznal tu neznámou osobu, co nás už několik dnů ohrožuje, a tak jsem ho chytil a chtěl dovést před soud. On však vytáhl blaster, vůbec nevím, kde ho vzal, a střelil se rovnou do hlavy dřív, než jsem stihl zareagovat. Máme ho pohřbít, nebo si ho odvezete?“
„On na vás dřív sám útočil?“ zeptal se místo odpovědi Nales.
„Ano, vždy po nás házel kameny, když jsme vyšli ven, a také nám téměř zasypal několik měst. Podivné bylo, že kameny létaly z mnoha stran najednou, někdy i z několika různých skal, a navíc vždy přesně tam, kde jsme stáli. Dodnes nevíme, proč to dělal, ani jak to dokázal, ale ani na tom moc nesejde. Hlavně že to všechno už skončilo!“
„Dobrá, s tím tělem si dělejte, co chcete. Někam mi jenom připravte všechno, co u něj najdete. Možná nám to k něčemu bude, ale hádám, že už nic významného z toho nevyčteme. Je opravdu škoda, že jsme ho nedostali živého!“
„Počkejte, nějak tomu nerozumím! Až do chvíle, než se dal na útěk, jsem byl přesvědčen o tom, že je to skutečně Sifo-Dyas. Vždyť jeho příběh mu dával neprůstřelné alibi a dokonce nám před našima očima ukázal, jak umí používat Sílu! Z čeho jste potom usoudil, že není tím, za koho se vydává?“
„Byla to skutečně zapeklitá hádanka, ale nic není bez řešení. Poprvé jsem pojal podezření, když se ve svém vyprávění zmínil o pašerácích. Mezi divochy se o ničem podobném doslechnout nemohl, takže to musel mít odjinud. Na chvíli jsem se spokojil s tím, že to slovo zaslechl z hovoru zločinců, u kterých se schoval, ale pak mě překvapila ještě jiná okolnost. Když nám ten člověk předváděl, jak umí pohybovat s předměty na dálku, dokázal jenom rozbít skálu, o její části, které na něj letěly, se už nestaral. Kdybyste včas nezasáhl, všechny by nás to rozmačkalo na kusy a pochybuji, že o tom on nevěděl. Přesto se o nic nepokoušel a přihlížel tomu, jak ho zachraňujete. Kromě mizivé šance, že vůbec nepřemýšlel o tom, co přijde, zbývají jen dvě možnosti – buď chtěl, abyste zareagoval vy, nebo nijak zasáhnout neuměl. Obě možnosti mluví proti němu; podle toho, co říkal, až do té chvíle nevěděl, že jsou i jiné bytosti, které dokážou to, co on, a když dokázal rozbít tak pevnou skálu jen pomocí myšlenky, tak by pro něj jistě nebyl problém zastavit v letu pár kamenů. Když jste navíc pak poznamenal, že v něm necítíte žádné zvláštní soustředění Síly, byl jsem si téměř jist tím, že nás obelhal. Mimochodem, jak jste si vysvětloval to, že jste tak mocného Jedie už předtím necítil?“
„Síla je příliš složitá na to, aby jí někdo mohl dokonale porozumět. Spokojil jsem se nejdřív s vysvětlením, že jeho moc ochabla díky dlouhé nečinnosti, a rozhodl se zeptat se na to mistra Yody. Vůbec mě nenapadlo podezírat Sifo-Dyase z podvodu. Proč jste mě na to neupozornil, když už jste ho prohlédl?“
„Neměl jsem důkazy. Sám jsem ve svých úvahách mohl udělat někde chybu, zatímco on mohl i nadále hrát svou nezpochybnitelnou hru. Navíc jsem viděl vaše nadšení ze znovunalezení ztraceného mistra a dokázal jsem si představit vaši reakci, kdybych vám to začal vyvracet. Pokud by se pak ještě ukázalo, že mé obavy byly zbytečné, nikdy byste mi už nedůvěřoval. Potřeboval jsem nějak dokázat to, o čem jsem byl už prakticky přesvědčen. To se mi podařilo, když jsem po vašem odchodu začal prohledávat kameny, které náš známý shodil. Jestliže nás obelhal ohledně své identity, pravděpodobně bylo podfuk i jeho používání Síly, takže jsem se musel poohlédnout po nějakých stopách po jeho nekalé činnosti na použitých předmětech. Poštěstilo se mi a v jedné skulině jsem našel tohle!“ vytáhl z kapsy několik malých bílých kamínků. „Je to jen malý zlomek z toho, co bylo skutečně použito. Jen málokdy nezůstanou žádné zbytky, přesto bych však neměl nejmenší šanci si tohoto všimnout, kdybych se po tom nedíval. Jde o trhavinu, která se dá sehnat na každém černém trhu. Sice nijak zvlášť nevyniká výbušností, zato při výbuchu vydává neobyčejně slabý zvuk, aspoň ve srovnání s ostatními explozivními látkami. Právě to přišlo vhod někomu, kdo chtěl předstírat pohyb s předměty na dálku.
Hádám, že mezi věcmi, co měl u sebe, nalezneme i spouštěč detonace k této explozi i ke všem ostatním, které způsobil dříve, když terorizoval zdejší obyvatelstvo. Dělal to proto, aby je vyděsil a přinutil přivolat na pomoc někoho zkušenějšího, než jsou oni, nejlépe Jedie, protože už od prvního pohledu je přece temná postava vrhající skály záležitost Jediů. Když jste nakonec vy, jako zástupce Republiky, dorazil a našel pachatele, snažil se zapůsobit jako mírumilovný člověk a vnutit vám, že Vorové jsou k němu nepřátelští, protože je cizí a chová se jinak, což je samozřejmě nesmysl. Potom vám pověděl příběh, ze kterého nepřímo vyplývalo, že je ztracený Sifo-Dyas, jehož podobu na sebe předtím vzal. Když předvedl svůj trik se skálou a ukázal, že jeho DNA je neznámé, získal si naplno vaši důvěru a dosáhl toho, že jste ho chtěl vzít do Chrámu Jedi. Lze jen stěží najisto říct, co plánoval potom, ale nejspíš se chtěl začlenit mezi vás a vynášet tajné informace ven z Řádu. Problémy by zřejmě neměl; všechny důkazy podal už tady a nikdo ho nemohl nachytat při neznalosti základních zvyků, nebo dokonce svého jména, když předstíral ztrátu paměti. Nevím, jak dlouho by trvalo, než by Jediové zjistili, že ve skutečnosti není nadaný na Sílu, ale určitě by toho za tu dobu stihl prozradit tolik, že by se dalo mluvit o tragédii pro Republiku. Otázkou zůstává jen, kdo přesně ho vyslal. Určitě to byl nepřítel Řádu Jedi a zároveň nějaká dobře rozvinutá a organizovaná skupina s jasnými cíli, když tomu člověku poskytla tak dobrý výcvik a pevné přesvědčení, že za ně byl ochotný nakonec obětovat i život.
Skutečně lituji, že jsem vás nejdřív začal přesvědčovat, namísto abych mu znemožnil útěk. Myslel, jsem, že uprostřed města plného obyvatel, kteří ho nenávidí, se o odpor pokoušet nebude. Kdyby mě napadlo, že má u sebe zbraň, teď jsme ho tu mohli vyslýchat živého, nebo už rovnou plánovat odplatu jeho nadřízeným. V naší situaci se už však bohužel nejspíš nic dalšího nedovíme. Jediné, co nás teď může těšit, je, že je Republika zase na chvíli ve větším bezpečí, než kdybychom nezasáhli vůbec.

Ohodnoťte povídku:
Podrobné statistiky...
10 hvězd
2 hlasy
9 hvězd
1 hlas
8 hvězd
0 hlasů
7 hvězd
0 hlasů
6 hvězd
0 hlasů
5 hvězd
0 hlasů
4 hvězdy
0 hlasů
3 hvězdy
0 hlasů
2 hvězdy
0 hlasů
1 hvězda
0 hlasů