Er’dosan: Prolog
Město Tollu, planeta Mon Cala
„Er’dosan,“ zašeptala porodem vyčerpaná žena. Usmála se na malého Quarrena a splynula se silou. Vedle ní se ve vodě vznášel Er’dosanův otec, který se nevzmohl ani na jediné slovo. Dokázal jenom naprázdno otevřít pusu. Nechtěl věřit tomu, že je jeho žena mrtvá. Jak se sám teď dokáže postarat o svého syna? Jak bude zvládat chodit do práce? Spousty otázek mu vířily v mysli a nedokázal se na nic soustředit.
Připadalo mu, jakoby jeho žena umřela před pár vteřinami. Držel v ruce své dítě, ale nenacházel se na žádné oslavě, jak by si moc přál, nýbrž na pohřbu, týden po její smrti. Jaké by to bylo krásné, kdyby ještě žila…
Z uvažování ho vytrhl zvuk slabého „pčíknutí“. Podíval se na svého synka. Chvíli to vypadalo, že děťátko začne brečet, ale pak se uklidnilo. Po chvíli ucítil pravidelný tep Quarrenka. „Vzmuž se,“ nakázal sám sobě zdrcený Quarren. Když se budeš jen topit ve své ztrátě, tak tím nikomu nepomůžeš.
Er’dosanův otec se opravdu snažil věnovat všechen volný čas synovi. Už ve čtyřech letech chodil Er’dosan s otcem na lov mořských mant. Lov byla jejich vášeň, a tak není divu, že jím vyplňovali skoro všechen čas. Er’dosan se učil velmi rychle, a proto byl v deseti považován za druhého nejlepšího amatérského lovce v okolí podmořského města Tollu (prvním byl samozřejmě jeho otec). Jako každý mladý Quarren chodil do školy. Vždy ho přitahoval nekonečný vesmír. Kdyby neměl na nauku o vesmíru strašného učitele, tak by tento předmět určitě zbožňoval. Oblíbil si také tělocvik, protože měl pohybové nadání a vyhrával skoro všechny hry. Přesuňme se teď do jeho patnáctého roku, kdy mu osud změnil život…
„Co je to za bílé tvory?“ otázal se Er’dosan svého otce.
Právě se vrátili z týdenní dovolené, na které lovili krakatice. Příjemně si odpočinuli od denní rutiny, dokonce chytili tohoto obrovského hlavonožce.
„To jsou klonoví vojáci Galaktické republiky, ale nechápu, co tady dě…,“ nedokončil větu jeho otec. Podmořský speeder jel dále, ale jeho řidič zůstal viset ve vodě.
Er’dosan se otočil, když vedle sebe spatřil prázdné místo. A tak s hrůzou v očích zpozoroval zvětšující se červenou skvrnu uprostřed hrudi svého otce. Rychle otočil speeder a dojel k bezvládnému tělu, ale zjistil, že už mu nepomůže ani deset tisíc doktorů. Jeho otec splynul se silou.
Er’dosan spatřil modré leasery, které mu létaly kolem hlavy. Pocítil nějaké nutkání. Začal ho pohánět hněv a touha po pomstě. Nenávistně se podíval na pět bíle oděných postav.
„Za tohle zaplatíte,“ řekl spíše jen sám pro sebe.
Pozdvihnul harpunu a prudce ji hodil po nejbližším vojákovi. Vrh byl veden takovou silou, že byl klon propíchnut skrz naskrz. Er’dosan k němu doplul, aby mohl vytáhnout harpunu z čerstvé mrtvoly. Rozmáchnul se. Lovecký nástroj odletěl vysokou rychlostí, proletěl druhým klonem a zůstal vězet ve třetím. Er’dosan mrštil svým nožem po čtvrtém vetřelci. Rukojeť nože trčela klonovi z hlavy, zatímco čepel prorazila lebku. Er’dosan se vrhl na posledního nepřítele. Vyhnul se dvěma střelám vypálených z blasteru.
„To máš za mého otce,“ prohlásil Er’dosan, když vojákovi zlomil vaz.
Er’dosan cítil uspokojení, ale také ostrou bolest v pravé noze. Podíval se dolů. Z údu mu tekla proudem krev. Doplaval ke speedru, který zanechal poblíž mrtvého otce. Vyhrabal obinadlo z lékárničky a zafačoval si nohu. Musím se vrátit pro svůj nůž a harpunu, pomyslel si. Ale hlavně musím pohřbít svého otce.
Jakmile vzhlédl, uzřel hrůzostrašnou scénu. Voda byla zbarvená do ruda. V tomto krvavém roztoku se vznášelo pět těl klonů a tělo jednoho Quarrena. Mladíkovi se zalily oči slzami. Nikdy nechtěl nikoho zabít, přesto už zabil, dokonce pětkrát. Co se stalo, nedá se vrátit zpět. Ale něco bych přeci jen mohl udělat, napadlo ho. Vzal všech šest mrtvých těl. Potopil se s nimi na podmořské dno, i když to bylo velice namáhavé. Srovnal je do řady a zahrnul kamením.
„Nejsme nic. Zrodili jsme se z vůle síly a zase se k ní vrátíme,“ citoval otcova slova nad neuměle upraveným hrobem.
Potom přísahal: „Slibuji Ti, otče, že už nikdy nikoho nezabiji.“
Po složení přísahy se uctivě dotkl dvěma prsty svých rtů na důkaz, že nikdy neporuší svoje prohlášení. Otočil se a doplaval ke speedru. Nechápal, proč na ně klonoví vojáci začali bezdůvodně střílet. Rozhodl se přijít této záhadě na kloub. Nastartoval motory a vyrazil k rodnému městu Tollu.