Stíny minulosti, část šestá

Tenký proužek světla se zabodl do Naddonových doposud zavřených oči ve snaze vyhnat ho z postele....

Po několikaminutovém zápolení se slunečním paprskem, které zahrnovalo převracení se z boku na bok a zakrývání si oči dlaní se twi'lek konečně podvolil a vstal.

Promnul si oči a v nevelkém umyvadle v rohu místnosti si oplách obličej.

Zahleděl se do malého zrcadla. Na tvářích už mu rašily vousy. ,,Budou muset počkat." řekl si pro sebe. Neměl čas a ani chuť se teď holit.

Oblékl se do světle hnědé tuniky, přes ramena přehodil plášť a sešel dolů ze schodů.

Na recepci zaplatil za ubytování a opustil jednopatrovou budovu. Za jeho zády se v jemném větru kolébala cedule s nápisem "Ubytovna".

Když dorazil na rozlehlou mýtinu u Medvědí řeky, už se zde nacházelo zhruba sedm desítek pašeráků všemožných ras. Od lidí a twi'leků, přes rodiany, ithoriany až po bithy a dokonce zde zahlédl i dva trandoshany.

Na malém kopečku na opačné straně tohoto otevřeného prostranství stál Scot s Haltem po své pravici.

Naddon se protlačil davem zlodějů, mafiánů, pašeráků a lovců hlav až k těm dvěma.

,,Zdravím." zvolal na ně, když konečně dorazil na pahorek.

,,Brý ráno." opáčili oba sborově.

,,Jsou tu všichni?" zeptal se Naddon a přelétl dav očima.

,,Jo." přitakal Halt a zývl. Brzké vstávání nebylo pro něj to pravé.

,,Tak začnem." odhodlal se k činu Scot.

,,Fajn." dovolil si twi'lek souhlasit a udělal krok stranou, aby měl Scot prostor.

Vůdce pašeráků děkovně kývnul a přistoupil k malému dřevěnému stolku s mikrofonem.

,,Drazí přátelé," začal a dav rázem zmlkl. ,,sešli jsme se tu, jelikož jsem pro naši společnost obdržel zajímavou nabídku."

V davu to zašumělo, když se každý začal se svou teorií svěřovat někomu ze svých přátel.

Halt se pousmál. Nikdo z nich stejně nemá pravdu, ať už si myslí cokoli. Takováhle šílenost, jakou se právě chystají provést totiž může napadnout jen opilost předstírající twi'leky. Ale když budou peníze, tak proč ne?

Z přemítání ho neohleduplně vytrhla Scotova promluva k davu.

,,Takže je to jasný. Půl mega na ruku každému, kdo se zůčastní. Ale varuju vás, nebude to jen tak. Takže, kdo teď chce odstoupit, ať hned vypadne." A rukou ukázal na okraj mýtiny.

Nikdo se neobtěžoval. Jednak protože odměna za splnění mise byla vskutku vysoká a taky se nikdo nechtěl shodit před svými přáteli tím, že by se bál.

,,Tak fajn." řekl Scot a zhluboka se nadechl.

,,S pomocí tady našeho twi'leckého přítele svrhneme Republiku."

Najednou se strhl takový příval reakcí, že křik, který shluk všemožných ras vyvolal musel být slyšet až do Kala'uumu.

,,Ticho! Klid!" snažil se Halt zjednat pořádek.

Když se dav jakž takž uklidnil, nějaký člověk zvolal: ,,A jak nám ten modrák jako pomůže? Svrhnout Republiku! Pche! Dyť je to jen jeden muž, nic co by nám pomohlo!" Několik blízko stojících souhlasně zamručelo.

Naddon se usmál. ,,Milý příteli, pojď sem ke mně."

Muž se chvíli zdráhal, ale nakonec poklusem vyběhl na kopeček. Všichni na louce se zaujetím přihlíželi.

,,Milý příteli," zopakoval Naddon naoko přátelsky ,,něco ti ukážu, ano?"

Než stačil naproti němu stojící pašerák cokoli říct, nebo udělat už se chytl za krk a s přidušeným chrchláním se zmítal metr nad zemí.

,,Vážení kolegové," pronesl vznešeně Naddon směrem k davu. ,,právě vidíte názornou ukázku toho, co dokáže Síla. Nepodceňujte její moc. Mohlo by to být to poslední, co kdy uděláte."

Nechal muže dopadnout na zem a za obdivných a vyděšených výkřiků přicházejících z davu se otočil ke Scotovi.

,,Řekni jim, ať utvoří skupinky po deseti a po těch ať mi sem chodí."

,,Takže ty to chceš udělat?"

,,Jo."

,,Další!" zvolal Naddon po zhlédnutí další skupinky, která k němu plna obav před půl hodinou přistoupila.

Zatím nenašel nikoho, kdo by byl citlivý na Sílu a koho by mohl cvičit a vést proti Jediům.

Pomalým krokem se k němu přišouralo dalších deset pašeráků. ,,Sme poslední." oznámil jeden z nich, vysoký muž s páskou přes oko.

,,Fajn" oddechl si Naddon. Přestože začali ráno, slunce se už pomalu, ale jistě odvracelo od východu a přiklánělo se k západu.

,,Tak začnem." Přejel očima malý hlouček před sebou. Napočítal sedm twi'leckých mužů, dva lidské a jednu lidskou ženu. Neviděl jí úplně, stála za jedním ramenatým twi'lekem se zelenou kůží. I tak ho k ní něco přitahovalo. Síla mu napovídala, že to nebude úplně obyčejná dívka.

,,Fajn, můžeš jít." řekl jednomu člověku po tom, co ho důkladně otestoval. Nebyl citlivý na Sílu.

Už zbýval poslední člen skupinky. Tedy členka.

Teď měl Naddon možnost si jí prohlédnout zbízka.

Měla vysokou a štíhlou postavu. Byla přibližně v jeho věku, nemohlo jí být více než dvacet tři. Dlouhé černé vlasy jí splývaly na ramena a ohraničovaly její obličej s ostrými rysy, který zahrnoval úzký nos, plné rty a zářivé modré oči. Oblečena byla v černých kožených kalhotech a úplé kožené bundě, která zvýrazňovala její ženské rysy. Na krku měla prostý stříbrný náhrdelník a u pasu se jí houpaly dva krátké blastery.

Už jen z postoje a způsobu držení těla vyzařoval nesmírný respekt a Naddona hned napadlo, že spousta z těch krvežíznivých a chladnokrevných zabijáků všude kolem z ní má nahnáno.

,,Co mám udělat?" Oslovila ho poměrně tvrdě, ale v žádném případě ne nevlídně. Narozdíl od ostatních si ho podezíravě neprohlížela kvůli tomu, co předvedl na malém pahorku.

,,Jen chvilku stůj na místě." odpověděl jí s očima stále upřenýma do těch jejích.

,,A co asi celou dobu dělám?" opáčila sarkasticky.

Naddon tu jízlivost bez povšimnutí přešel a začal soustředěně směřovat svou mysl k ní. Nechal sebou prostoupit Sílu a zavřel oči.

Cítil absolutně všechno na louce. Od nejmenšího hmyzu až po nejurostlejší a nejsvalnatější twi'leky. Ale každou věc vnímal trošku jinak. Více cítil ty, kteří byli se Sílou spojeni silněji než druzí. Zatím nikdo se však nedostal na takovou úroveň, aby byl schopen se jí naučit ovládat.

Až doteď.

Cítil, že pouto té dívky se Sílou je velice silné. A to doopravdy. Sálala z ní moc a síla. Věděl, že pokud má někoho naučit základům Síly, bude to právě ona.

Otevřel oči. Stále tam stála a upřeně si ho prohlížela.

,,Fajn." vydechl Naddon. ,,Všichni se vraťte ke zbytku davu... Až na tebe!" zvolal a pohlédl na dívku.

Ve svitu pozdně odpoledního slunce, který jí pozlatil konečky vlasů a vytvořil tak jakousi svatozář kolem její hlavy vypadala úchvatně.

,,Ty půjdeš se mnou." dodal. Snažil se promluvit autoritativně, ale všechna tvrdost se mu z hlasu najednou vytratila. Nemohl od ní odtrhnout oči.

,,Když jinak nedáš." pokrčila rameny. Z tónu, jakým to řekla však bylo poznat, že jí je trochu proti srsti, když jí někdo poroučí. Zvlášť někdo, koho nikdy před tím neviděla. Otočila se a její dlouhé černé vlasy nakrátko ladně zavlály vzduchem.

Naddon učinil dva kroky a už stál vedle ní. Namířil si to k onomu malému kopečku, na kterém právě Scot s Haltem hráli pazaak.

Dívka s ním držela krok. Naddon nevěděl jak se jmenuje, nevěděl odkud pochází, ani kolik jí je let. Věděl jen, že se zamiloval.

*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*
Teď bych vás moc poprosil o hodnocení, ať už slovní, nebo jen pomocí hvězdiček. K mé poslední povídce jsem dostal jeden komentář a tři hvězdičkové hodnocení. Takže chci vědět, jestli ty moje texty ještě někdo čte, nebo ne.