Mé činy : Cesta co nás sem dovedla I

Prolog :

Po návratu na Halleck jsem byl přivítán jako hrdina, i když sem si tak vůbec nepřipadal.Byl jsem povýšen za mimořádnou statečnost a medaili mi dal sám Skywalker.
V jednu chvíli sem mohl být hrdina a podívejte se na mě dnes .Jsem označen se svými druhy označen za zrádce. Jednou mi jedie řekl : „Že když bojuji za správnou věc nikdy se nevzdat.Když bojujete za něco jako je impérium udělejte to co my.

O 6 měsíců později Sajun

Planeta nekonečných extrému setrvávala ve stavu věčného jara a roční období vyznačovala pouze elektrickými poruchami a přívalovými dešti.Naneštěstí to byl jeden z dnů s těmi nekonečnými přívalovými dešti. Na tuhle planetu si vzpomínám docela nerad ,ale to co vám zde vyprávím je proto aby jste to chápali tak jako my.Zrovna jsem byl schovaný pod střechou toho co kdysi býval rodinný domek.Bylo tam semnou pár mužů z různých jednotek a po těžkých bojích se separatisty a jejich elitní jednotkou komando droidu sem si už potřeboval dachnout, ale nějak mi to nedalo.Pořád jsem přemýšlel.

Jeden z mých bratrů už konečně v novém brnění a nově namalovaném seděl a civěl jak sílící bouřka má nepravidelné tvary blesků.Možná něco na tom bylo kdo ví.Já jen věděl že už chci z téhle hrozné planety vypadnout.

Voják co civěl na nebe byl ze skupiny Aurek-7.Nevím co ho na té obloze tak zaujalo když se naše těžká technika brodila v bahně . A my jen mohli očekávat další útok a jen dalších ztrát.Vysoké stromy nám docela znemožňovaly nasazení našich „Fly boys“ a ti měli za úkol udržet oběžnou dráhu této zbytečné planety. Planeta se zdála kolikrát opravdu půvabná , ale to mě po každém střetu s droidy přešlo.Kolik přikrývek na mrtvoly jsme museli použit , bylo strašné.

O den později přestalo pršet a za další dva již nebyla půda promočená takže jsme se mohli vydat s legií na náš cíl. Náš cíl bylo klonovací centrála na juanské planině, šli jsme v koloně pěkně za sebou a nikdo nám nekladl odpor ani civilisté a to šlo vidět že nás v lásce příliš nemají. Měli jsme s generálem Skywalkerem a legií projít hlavním městem a zajistit bezpečnou zásobovací trasu.Za to že po cestě na nás nikdo nezaútočil se to v hlavním městě planety znásobilo.

Když jsme vstoupili do města viděli jsme skromné budovy postaveny z kamení a dalších obyčejných surovin co se na téhle planetě vyskytovaly.Uličky města byly těsné a naše tanky tama procházely jen tak tak. Když jsme byli v ulici která byla až příliš úzká ukázalo se že je to jen všechno past.

Byl jsem zrovna vedle tanku, když sem uviděl ,že se někdo prohání po střeše. Nejdříve jsem si myslel že si to jen hrají děti. Ale když na vás vyletí člověk s bazukou tak vám to dojde rychle.Jenže člověk už mačkal spoušť to na co jsem se zmohl před explozí bylo křknout : „Pozor raketa !“ a skočit po jednom ze svých mužů a zachránit mu život. Je to ten co stojí teď vedle mě Rikus.

Po výbuchu jsem byl trošku zmatený a než sem si znovu uvědomil co se děje uslyšel jsem další výbuch.Otevřel jsem oči a na střechách bylo plno lidí se zbraněmi , granáty a vším možným arzenálem.Měli to pečlivě naplánované , protože se tam objevilo taky spousta řachanů. Zabíjeli nás jedno po druhém a my jsme se zmohli jen na bezmocné výstřely.

Na jednou předemně skočila jedna hodně známá postava. Rex na mě křičel : Kirku ! ..Kirku noták slyšíš mě !“ zvedl jsem se ze země a našponoval jsem uši co mi chce říct. „Kirku máme rozkaz od generála Skywalkera otevřít dveře těch budov a skoncovat to s nimi na střeše.“ Okamžitě jsem se vzpamatoval a zvolal : Aurek -9 !rychle sem. Předenou se objevili staří dobří kamarádi.Klekli jsme si ať nás nic nezasáhne. „Rikusi ty a já si berem budovu za námi. Fig a Tenus si berou budovu vlevo. Oreku ty a Zvedač si berete budovu napravo ! Rozumíte ? Ok jdeme .“ Rozběhli jsme se po dvojicích k domům. My šli k tomu prostřednímu , když v tom jsem viděl jak generál Skywalker na protější ulici s Rexem a jeho jednotkou vynořili na střeše. Přiběhli jsme s Rikusem ke dveřím a já mu rozkázal ať je vykopne. „Vykopni je !“ „Cože ? a co granát oknem ?“ „Ne ! Pokud sis všimnul bojují zde jenom muži a droidi. Kde jsou asi schované všechny rodiny ?“ Rikus místo dlouhého váhání okamžitě dveře vykopl.

Když jsme vtrhli dovnitř uviděli jsme skromnou místnou v ní se krčili dvě děti se svou matkou pod stolem.Matka je obě dvě pevně objala a myslela na nejhorší.Po tom mi to došlo !“ V mnoha budovách jsou civilisté a ostatní jednotky dveře vykopnou a hodí tam granát .Vyběhl jsem na ulici kloni do domů házeli granáty. „Hej ! přestaňte jsou tam civilisti!“ Když tam bratři vtrhli uvědomovali si že zabili nevinné ženy děti, starce….

„No ták musíme na střechu !“ křikl po mě Rikus. Okamžitě jsem se otočil a vběhl zpět do budovy. Šli jsme na horu po dřevěných schodech.Na dalším patře se zas před námi objevili dveře. „Teď už granát pane ?“ Řekl jsem si že teď už tam snad neviní nejsou jen zrádci a kila šrotu.Odpověděl jsem mu pokývnutím hlavy. Rikus dveře vykopl dveře a já k nim poslal granáty. „Kryj se !“

Ozval se výbuch vtrhli jsme na střechu a překvapení vzbouřenci se stihli jen otočit podívat na své padlé kamarády a už jsme mačkali spoušť.Do každého dvě rány. Někteří spadli ze střechy jiní se skutáleli na střechu. Na jiných střechách se ještě bojovalo a generál Skywalker skákal z jedné strany na druhou. Když jsem se podíval dolů viděl jsem jak mnoho našich bratrů bylo pobito.Zachvělo se mi srdce tohle byla snad půlka celého našeho předvoje ležela a sténala nebo už byli mrtví.

Boje trvaly ještě 2 hodiny.Než jsme ,ale konečně vyprostili zadní řady z obklíčení tak už bylo pozdě. V zadu bylo 1000 mužů . našli jsme jich tam jenom 247. Toho dne se znásobily všechny útoky co nepřišly celou cestu sem. Vytvořili jsme zde zásobovací linku pro naše další tažení na planinu.

O dva dny později jsme se střetli jenom s dvěma prapory droidů. Poslední překážka před klonovacím centrem těch odporných nestvůr.