Mé činy

Prolog :

Zdravím vás. Jsem CT-3358 jménem Kirk.Víte když jsem začínal mohl sem si vybrat kvůli svým výtečným výsledkům. Vybral jsem si elitní divizi, které spadala pod jednoho z nejlepších Jediu.
Šel jsem k nim, protože to bylo tvrdý a chtěl jsem něco změnit. Než já a mých pár druhů pochopilo, že jsme jen figurky na neustále měnící se šachovnici. Tohle je příběh, který nás vedl k těmto činům.

Republikový křižník Halleck

Vynořili, jsme se z hyperprostoru nad úrovní sluneční dráhy.Haruun Kal vypadal jako zelenomodrý srpek. V černobíle hvězdné šachovnici se nacházela dvě pásma asteroidů. První pásmo to starší se nacházelo za oběžnou dráhou Haruun Kalu až k plyným obrům, kteří se váleli po celé vnější časti soustavy. Druhé pásmo bylo menší a mladší nacházelo se přímo na oběžné dráze planety.

Já stál na můstku , jako už starší seržant jednotky aurek-9. Normálně bych tam nebyl, ale přiznávám v té době sem byl dost prudký a hrozilo že za moji nekázeň budu degradován.Od počátku sem si připadal odlišný ,ale to jsme byli všichni.Upřímně moc sem neposlouchal co mi můj nadřízený říka. Byl jím kapitán Rex. „…….Hele Kirku pro teď to nechám tak jenom proto že si tak dobrý a považuji tě za svého přítele. No, taky sem byl mladý.“ A usmál se na mě. Potom sem si všiml že již přilétáme k planetě a že všichni se dívají na tento umělecký skvost.

Za chvíli jsme dostali rozkazy se jít připravit a seřadit se v hangáru. Přišel jsem do kasáren, tmavé šedé místnosti s několika postelema. Ano tam na mě čekala má helma a ta nejdůležitější věc v mém životě. DC-15s byla krátká verze DC-15. Starej se o svou zbraň a tvá zbraň se postará o tebe. Jedna z prvních věcí ,které se všem klonům vtloukají do hlavy. Ovšem záleží na profesi. Je to v podstatě přírodní zákon, který všichni kloni respektují. Žiješ nebo zemřeš kvuli své zbrani. Taky proto je furt naleštěná a kontrolují ji pokaždé misi.

V hangárech už se chystali naši „Fly boys.“ Muži jenž létají v dělových člunech a slouží k podpoře pěchoty.Vždy najdou svůj cíl. Ale povím vám že když jste voják musíte dělat věci které nejsou vaší profesí , ale taková už je válka.Začali jsme nastupovat do lodí a mohli jsme jen doufat že nás tihle hoši dostanou dolů.Živé.Rozkaz byl ,ale jasný probít se skrz oběžnou dráhu Haruun Kalu a dole již vyzvednout generála Windua.

Jen co jsme vzlétli už jsme se museli vyhýbat asteroidům. Nikdo ,ale nečekal že z tama seskočí supí droidi a přepadnou nás. Kdyby šli po nás byl by to snad zázrak pro náš křižník , ale nepřítel neměl slitování. Naštěstí z křižníku vylétávaly salvy zelených turbolaserových výbojů. Za chvíli se pilot ozval, že vstupujeme do atmosféry. „Vstupujeme, do atmosféry pánové.

Jakmile pilot otevřel dveře objevilo se něco nádherného. Byly vidět krásné fauny s kytkami a plnými zvířaty.Jediná obydlená planeta v soustavě skrývala v sobě celou krasu soustavy.Já už bšak koutky oka hledal generála Windua. Moje oči ho sice nezahlédly ale co zahlédly byl prapor droidu, nejspíš ho pronásledoval .Byli docela blízko k místu vyzvednutí. „5 metrů..4metry..3..metry…2metry..1metr.. a jsme na zemi.“ Oznamoval nám pilot.Okamžitě jsme vyskočili a moje skupina Aurek-9 mě okamžitě následovala za jeden spadlý strom. Kapitán Rex , který se postaral o zabezpečení oblasti a přiběhl ke mně. „Neviděl si mezi těmi stromy Windua ?“ já mu odpověděl že ne , ale že už nadešel čas který říkal že tu má být. Rex stejně jako já logicky odvodil že tam kde jdou droidi tama bude nejspíš prchat i Windu.Proto rozkázal aby všichni se srovnali čelem k droidum.

O pár sekund později jsme slyšeli hlas. „Oceňuji že si chcete pár droidu postřílet, ale čeká na nás loď.“
Byl to generál Windu. Nejspíš svedl droidy ze stopy a proto se k nám přiblížil ze zadu. Droidi šli tam kde jsme přistáli. Já s Rexem jsme se otočili a šli k výsadkovým lodím pár mužů zůstalo otočeno čelem a mělo nás krýt kdyby se něco zvrtlo. Ale jak už je to ve válce objevil se tank a poslal ránu přímo doprostřed linie.Cítil jsem jak mě tlaková vlna odhodila a okamžitě jsem se rozhlížel co mě vlastně zasáhlo.

Jeden z mých mužů mě zvedl a podal mi mou zbraň.Když už jsem byl u lodi všiml sem si že tam chybí Rex. Otočil jsem se a viděl jsem ho jak má zádech střepinu od výbuchu stromu. Nemohl se zvednout i když se o to mnohokrát pokoušel. Nevím co mě to popadlo , ale to co asi každé ho vojáka. V jel do mě adrenalin a já se rozběhl m na pomoc .Droidi kteří si mě všiml na mě začali střílet naštěstí moji muži z mojí skupiny mě začali krýt a to samé muži z ostatních skupin. Nejhorší bylo když si mě všiml tank začal po mě střílet tank. Výboje které zasáhly zem sem cítil div mě to neodhodilo.

Jakmile jsem byl skoro u něj zklouznul jsem se a zvedl ho na nohy .Sice jenom pokulhával , ale šli jsme poměrně rychlým tempem cestou zpátky přímo proti nám vyběhla skupina Aurek-9 v čele s Winduem. Ten chlapík byl úžasný párkrát máchl a trefil pár droidu. Nezapomněl však použít ani sílu.

Když jsme byli už u lodi i mě si našel výboj z blasteru. Ale trefil mě jen do nohy.Projelo mi to až skrz brněni. Ale nastoupil jsem.Na orbitě to už však vypadalo jinak trosky supích stíhaček ,ale také našich.
Pár výsadkových lodí a v některých byli doposud uvězněni naší piloti.Když jsme přistávali v hangáru už jsme dostali rozkazy se převléct do kombinéz a vyprostit žijící piloty z jejích strojů.

Pak si jen vzpomínám jak bylo mnoho pilotů rádo že nás vidí.První jsme nakládali vojáky a až po tom si pro pošramocené stroje přijeli speciální lodě.U jednoho asteroidu byla zachycená loď, ale šlo vidět že piloti si to tam vyloženě užívají. Nedivil jsem se jim tak bych se choval i já. Přeci jenom bez nich bychom nemohli zachránit generála Windua. Až jsme je dostali ven a všichni byli posbíráni do lodi hodil jsem se do řeči s jedním pilotem. Ten řekl větu která měla poznamenat mé budoucí činy. Za záchranu Windua mi řekl : „Pokud se Republika bude starat o nás,budeme se starat i my o ni.