Navždy s Impériem, Část první

18 ABY

Admirál Granck procházel přes polní nemocnici, všude leželi zranění. Byli tu lehce zranění, ale našlo se tu i pár případů vážných zranění, jako byly amputované končetiny. Zvedal se mu z toho žaludek, ale tady nikoho nezajímalo jak je jemu, vždyť za to může on! Kdyby nevydal příkaz k útoku na republikovou základnu, mohlo jich o dost více žít a tihle nemuseli být zranění. Ale co se stalo, stalo se. Nemohl už nic změnit, ale cítil se hrozně.


Zamířil k lékařskému droidovi. Byl rád za to, že léčí droidi a ne lidi. Lékařští droidi neznali pomstu. V tom okamžiku vběhl do stanu člen úderné jednotky. „Pane, váš raketoplán čeká.“ prohlásil s neskrývaným pohrdáním. Admirálovi připadalo, že pouze fakt, že má vyšší hodnost ho chrání před tím, aby se na něj všichni vrhli.


O několik minut později stál na můstku své vlajkové lodi Nezničitelný, což byla silně upravená verze destruktoru Imperial II. Přemítal o tom, zda se hodí takové jméno pro takto relativně slabou loď. Z přemýšlení ho vytrhl navigační důstojník. „Pane? Jsme připraveni ke skoku do hyperprostoru. Můžeme?“ „Ano, samozřejmě, že můžete.“ odvětil admirál. Na křižníku panovala velmi odlišná atmosféra, než na planetě. Zde ho nikdo nekritizoval, většina ho měla v úctě a ti co ne, ti byli alespoň zticha. Jeho dalším úkolem bylo provést nebezpečný nálet na Rhen Var, kde se v tu dobu měla nacházet republiková flotila. Se zbytkem flotily se měli setkat na Mygeetu.


Za nějakou tu hodinku se Nezničitelný vynořil z hyperprostoru na oběžné dráze kolem Mygeeta. Zbytek flotily pod velením velkoadmirála Pellaeona už zde čekal. Před křeslem admirála se objevil holografický přenos z Chiméry. Byl to sám velkoadmirál. Vypadal dost rozzlobeně. „Chlape, co jste to na tom Myrkru dělal?!?“ náhle však jeho rysy zjihly a pokračoval normálním hlasem. „Radši to nechci vědět. Dořešíme to později. Posílám vám taktické informace o útoku. Je jich víc, než jsme počítali, mají přesilu 3ku1, takže žádné blbosti. Kapitáne. Připravte se ke skoku to hyperprostoru!“ a přenos zmizel.


Grancka bodlo u srdce, kapitán..., ale mohlo to skončit hůř. Ještě chvíli o tom přemýšlel. Z myšlenek ho vytrhl známý zvuk lodi skákající do hyperprostoru. Hvězdy splývaly v čáry.
Po chvíli letu se vynořili z hyperprostoru a spatřili učiněnou katastrofu. Všude létaly střely z turbolaserů a rakety. Kapitán začal vydávat rozkazy. „Všechny stíhačky ven! Stočit loď na pravobok! Všechny děla ať zahájí palbu na nejbližší nepřátelskou loď!“ načež se usadil do velitelského křesla a pozoroval bitvu.


Znovu se zobrazil hologram, tentokrát však Pellaeon nestihl nic říct. Přehlušil ho hlas prvního důstojníka. „Štíty jsou dole! Moment... Raketa!!“ zakřičel ve snaze přehlušit zvuk všeho ostatního. Kapitán ihned vyběhl směrem pryč z můstku a to mu zachránilo život. Jen o pár vteřin později přišel náraz. Na místě, kde před pár vteřinami stálo velitelské křeslo, byl jen kráter.


Výbuch odhodil kapitána až ke dveřím. Byl stále při vědomí. Reflektivně se chytil za levou tvář a nohu, ovšem o část nohy přišel a na levé oko oslepl. Ale byl živý. Podíval se na podlahu, jež byla natolik lesklá, aby alespoň trochu viděl, co se stalo. Už mu došlo, proč nevidí na jedno oko. Tenká troska se mu zaryla do obličeje zdola nahoru, takže mu probodla oko, jako kopí.
Celý zakrvácený a v strašných bolestech se vyplazil ven, směrem od můstku a v uších mu stále znělo: Štíty jsou dole! Moment... Raketa!! ...


Pokračování příště...