Ovlivněná: část 3

Rill prudce otevírá oči. Rozespale vstává z lehátka a pomalu se šourá k umyvadlu. Své dlouhé rozcuchané hnědé vlasy si hází za ramena. V klidu si oplachuje obličej a hltá chladnou vodu. Náhle jí však hlavou probleskává, že na odrazu v zrcadle zahlédla periferním viděním něco velmi zvláštního. Se skloněnou hlavou doufá, že to byl jen odlesk. Když se však napřimuje, je si naprosto jistá, že její druhé já v zrcadle nedělá to samé, její odraz se nesklonil a jen jí celou dobu hleděl do očí. Má obě oči zdravé, ale každé má jinou barvu. Pravé, které by mělo být zraněné, je žluté, druhá duhovka je zbarvená podobně, ale na okrajích přechází do oranžova, má stejnou barvu jako duhovka jejího věznitele. Levé, sithské oko se zavírá, dívka v zrcadle promlouvá.

„Měla bys něco sníst, Rill, máš halušky.“

„Co je to za vůni?“ Ignoruje cereanka oznámení.

Odrazu se zavírá sithské oko a otevírá uzdravené. „Je to halucinogen,“ odpovídá dívka v zrcadle.

Opravdová Rill ji opět ignoruje. „Asi se mi to jen zdá, měla bych se najíst, déle už to bez jídla nevydržím. Nedokážu umřít, určitě ne takhle,“ zesmutňuje mladá rytířka.

„Tvůj mistr by na tebe nebyl hrdý, Rill. Byť o sobě neustále prohlašuješ, že jsi rytířka jedi, vnitřně ses už svého přesvědčení zřekla,“ poučuje ji odraz s uzdraveným okem otevřeným.

Pravá Rill naslouchá.

Žluté oko se zavírá, naoranžovělé otevírá. „Staráš se jen o sebe, už tě ani v nejmenším nezajímá blaho galaxie, ale stále si odmítáš říkat sith. K nikomu nepatříš, Rill, neslitují se nad tebou ani tě nezabijí, budeš jen trpět, dlouho a sama.“
Mrknutí a potřesení hlavou. V zrcadle opět spatřuje svoji pravou tvář, nikdy sice moc pohlednou, nyní však i zjizvenou. Zraněné oko, které jí pravděpodobně sithové ošetřili, je velmi bledé a po pravé tváři se táhne ošklivá jizva způsobená světelným mečem. „Pro republiku a galaxii jsem už trpěla dost,“ kleje si pro sebe Rill, doufajíc, že ji její věznitel poslouchá. Sedá si ke stolu a pouští se do vychladlého jídla, nestará se o to, z čeho nebo z koho maso pochází. Nejí však, protože se obává smrti, chce znát pravdu, chce se dozvědět, proč vězní právě ji. Potřebuje se maximálně soustředit, musí být silná. Dojedla a kleká si na zem do meditační polohy. Je těžké zůstat ve střehu, příliš se nepoddat meditaci. Celý pokoj je napuštěn halucinogenem, Rill mu však již do svého těla vstoupit nedovoluje. Čeká, až přijde její věznitel. Ona ví, že jí vstupuje do hlavy, když není plně při smyslech. Není to poprvé, co ucítila tu omamnou vůni. Nebylo těžké si domyslet, o co se sith pokouší. Ozývá se zasyčení dveří a poté silového pole. Ignoruje to, nehne se ani o píď. Kleká si dva metry před ní do stejné meditační polohy a zavírá oči. Cítí, jak se jí snaží nabourat do myšlenek. Nebrání se, bez otálení mu otevírá svoji mysl.

Kráčí po horkém korribanském písku zahalena stínem vrženým vysokými oranžovými útesy. Cítí, že je tam někdo s ní, někdo, kdo si dosud myslí, že je pánem těchto představ. Po pár krocích již cereanka stojí před budovou sithské akademie vybudované na srázu vysoké oranžovorudé skály. Neváhá a vstupuje dovnitř. Bez povšimnutí míjí stráže, obyčejné vojáky impéria v lesklém stříbrném brnění, ozbrojené černými vibromeči. Jde stále rovně. Dostává se do prostorné temné místnosti, jen lehce osvětlené slabým modrým světlem uprostřed. U stolu tam sedí dva muži zahaleni kápěmi. Naproti ní se nachází čistokrevný sith, její nic netušící věznitel, jenž tentokrát cereance nevědomky předal roli vládce snu. To, na co hledí, jsou jeho vlastní vzpomínky, které jí omylem odevzdal, když s ní propojil své myšlenky. Postavy si povídají, ale není jim rozumět, Rill přistupuje blíž.

„No, prohrál jste, Itharo. Myslím, že byste měl začít hledat,“ pronáší vítězoslavně odvrácený muž a odhazuje pazaakové karty na modře podsvícený stůl.

„Nepotřebuji hledat, přijdou sami,“ odfrkává si sith.

„Vidím, že vaše sebevědomí je nepoznamenáno, snad též nebyl poznamenán váš zdravý rozum.“

„Nenavedu je sem, ale o kus dál, k temeni skal.“

„Ano? A jak toho chcete dosáhnout, smím-li se zeptat? Řeknete jim - přátelé, neskočíte si na drink k nám na Korriban?“ táže se pobaveně odvrácený vítěz.

„Nevysmívejte se mi, Lokare! Zanedlouho tu budete mít jedijskou pokusnou krysu a já vám názorně ukážu, že mé sebevědomí je na místě.“

Rill náhle přemáhá zvědavost, Lokarův hlas je jí velice povědomý. Opatrně krouží okolo stolu tak, aby viděla do tváře i druhému sithovi. Když ji spatřuje, není překvapená, už nějakou chvíli si tím byla téměř jistá, téměř - karetní stůl zdola osvětluje pohlednou tvář Chiliana Selaje.

„Ty!“ vrčí Ithara a pomalu otáčí hlavu směrem k Rill.

Cereanku ovládá zděšení, dokonce ani s dvěma mozky se nedokáže pořádně soustředit. Vše okolo se začíná vlnit. Rill krátce spatřuje umyvadlo, stolek a pár jiných předmětů nacházejících se v její cele. Už je téměř zpět při vědomí. Soustředění jí však narušuje Silou vržená tlaková vlna blížícího se lorda Ithary. Dívka také používá Sílu a zády se bezbolestně zastavuje o zeď, zůstává na nohou. Druhý sith jen sedí u stolu a hovoří se vzduchem naproti němu, jako by tam stále seděl jeho poražený soupeř. Rill toho využívá a natahuje ruku k jeho světelnému meči, připnutému u pasu, ten se krátce vzpouzí a v mžiku jí přilétá přímo do dlaně. Dvě červeně zářící čepele teď osvětlují temné kouty místnosti a pomalu a rozvážně se k sobě blíží, připraveny se srazit.

„Tvoje moc tu slábne,“ útočí Ithara z otočky, třímaje meč jednou rukou. Rill po kolenou podjíždí pod sekem a útočí na nohy. Sith přes ni skáče salto s vrutem. Sek míří na její slabinu - srdce na hlavě. Cereanka hlavou uhýbá doprava, čepel ji míjí jen o kousek. Během souboje se jedním mozkem soustředí na realitu, už jí nezbývá příliš práce k procitnutí. Sith na ni však neustále doráží. Rill vzpomíná na onen útes, jenž se zdál tak blízko a přitom se k němu málem nestihla připlazit, velmi podobná situace.

„Tyhle vzpomínky jsou jen moje!“ zuří sith.

Zabzučení. Cereančin světelný meč se náhle vypíná. Rill několikrát mačká tlačítko. Ani stopa po laserové čepeli. Ithara se blíží. Dívka na okamžik opět vidí části své cely – klečícího sitha, židli, stolek. Ze zrcadla na sebe žlutooranžovým okem hledí ona sama. Ve snu zase spatřuje tvář Chiliana Selaje, muže, jehož tak strašlivě nesnáší, přestože si uvědomuje, že se tak nejmenuje a pravděpodobně ho nikdy osobně nepotkala. Chilian Selaj, to je to, na co potřebuje myslet. Soustředí všechnu svoji nenávist k onomu muži. Cítí, jak jí energie proudí do plic. Poté do hlasivek. A konečně ven směrem k Itharovi - snovému i reálnému. Ozývá se hlasitý a nesmírně vysoký tón, tlaková vlna jí proudí ven z těla. Co se stalo v jejich propojených představách, už nevidí. Skutečný Ithara je však obrovskou silou smeten dozadu, čímž je navrácen zpět do reality. Rill vyráží vpřed. Sith vylétá z cely a ve vzduchu jednou nepatrně máchá rukou. Tlačítko u vstupu je v okamžiku zamáčknuté. Silové pole se zapíná, mladá cereanka se od něj odráží k zemi. Ithara je zastaven nárazem do zdi chodby a úder do hlavy mu okamžitě bere vědomí. Už neslyší dívčin zoufalý křik, nevidí slzy stékající po jejích tvářích.