Ovlivněná: část 1

Bezvládná těla jediů padají a víří na zemi žlutý prach, stejný prach jaký Rill nechtěně nasává do plic. Její plné rty jsou zpola oblepené pískem. Ústa nechává lehce pootevřená, aby mohla zhluboka dýchat. Už se o nic nesnaží. Světelný meč už nemůže nic zachránit, byť leží nedaleko jejích úzkých, nervozitou se klepajících prstů. V tom krátkém pokusu o duel, v němž byla zdecimována, skončil na dvě části. Krystal, který dával meči vzácný odstín světle modré, zmizel kdesi v onom zlem nasáklém korribanském prachu pod bezhlavým tělem jejího zkušenějšího rytířského druha. Začíná se jí klížit zrak. Levé oko, které do teď dokázala udržet otevřené, ji pomalu přestává poslouchat. Vidí rozmazané černé postavy s červeně zářícími meči, probodávají mistry a rytíře, muže a ženy, které znala léta, i ty, které poznala v raketoplánu, jež je zanesl na místo, kde jim byl připraven tento zlý osud. Myslela, že se dokáže obětovat pro dobro galaxie, ale teď to vidí z jiného pohledu, nechce umřít. Bezhlavý jedi ještě drží svůj meč, a vypadá v celku, ale funkčnost zatím raději zkoušet nebude. Zatím co sleduje sithy jestli si nevšimli, že se hýbe, snaží se nepozorovaně přesunout za roh nedalekého útesu. Nejspíš na ni zapomněli, protože postupují směrem dál. Útes se však zdál být mnohem blíž, a navíc musí být kvůli svojí vysoké lebce obzvlášť opatrná, její druhé srdce na vrchu hlavy je skvělý terč pro laserovou pušku sithských vojáků. Mžourá schopným okem na útes v zádech, je už jen asi tři metry daleko. Otáčí hlavu zpět a celým tělem jí projíždí zděšení. Jeden z těch mladých agresivních sithských učedníků si zřejmě všiml pohybu v dáli a vydává se k ní, určitě ji chce zabít osobně, ti noví se v tom hrozně vyžívají. Už nemá cenu dělat tajnosti, zrychluje tempo a nahmatává skálu. Učedník se blíží pomalým tempem, vidí, že mu Rill daleko neunikne. Ostatní sithové si stále hledí jejích přátel. Úpatí skály je blízko, stihne se za něj schovat před zraky sithů, a na tomto místě nasátém silou by ji neměli vycítit. Otázka je, jestli si dokáže poradit s mladým blížícím se fanatikem. Urostlý tmavovlasý mladík je téměř u ní, mladá cereanka už jej však nevidí, neboť se jí podařilo odplazit za roh vysoké oranžové skály. Vstává na všechny čtyři, ale náhle se ozývá dlouhá rána na břiše, jíž obdržela při onom krátkém souboji se sithským lordem. Posun dopředu. Dochází jí síly. Snad má ještě nárok na krátkou pauzu. Silný kopanec do břicha ji přesvědčuje o opaku. Naráží zády a vrchem lebky do skály, naštěstí má na konci hlavy srdce a tak se jí ani příliš nezamlžuje před očima, ale bolest ji donucuje vydechnout tichý zoufalý sten.

„Pros o milost, jedijská čubko. Miluju, když o ni žadoníte a víte, že ji nedostanete.“ Cedí skrz vyceněné zuby mladík.

Rill vyráží rukou pro světelný meč, jež dříve sebrala mrtvému rytíři, a který jí vyklouzl z ruky po onom neočekávaném kopanci. Sith je rychlejší a meč odkopává daleko z jejího dosahu.

„Ale ne!“ Vysmívá se slizce učedník. „To v tý svý dlouhý cereanský kebuli nevymyslíš nic lepšího? Něco překvapivýho?“ Pokračuje vítězoslavně tmavovlasý muž.

Mladý, arogantní a nepříliš bystrý, říká si mladá rytířka. Rychlý švih pravačkou. Ostrý oranžový kámen obrovskou rychlostí vyráží směrem vzhůru. Sprška krve a uširvoucí mužský skřek.

„Aaaaargh!!! Buj dos! Kurba! Buj dos!“

Kotoul vlevo. Vzdech. Má zase meč, a okamžitě pro něj nachází použití. Netrápí se s tím, zdali byl vlastně její protivník ozbrojen, chce přežít. Křik utichá současně s krátkým „bzum“. Jedijka sekla svojí novou fialově zářící zbraní, levačkou se opíraje o prašnou zem. Sek dopadl na stejnou část těla, na kterou byl uštědřen její šrám, ovšem o něco hlouběji. Sith ještě hýbe ústy, ale vzápětí dopadá na zem, vedle svého nosu.
Rill konečně ztrácí sílu. Rána pálí. Záda, břicho a hlava bolí. Zrak se klíží. Zvolna ulehá na rozpálený písek, temné postavy přichází.