Mezigalaktická kompanie vyvržených část 2. Shledání

Motah stála, opřena o zeď
, v jedné z temných ulic Coronet City. Ještě ztěžka oddechovala. Za sebou měla asi pětiminutový běh. Strážné casina, kteří za ní vyběhly, setřásla téměř hned, ale i poté, co se jim ztratila utíkala dále. Takto doputovala až sem.

Absolutně nevěděla, kde se nachází. Měla, ale představu, jak skončí pokavaď zůstane v téhle zapadlé čtvrti déle, než je zapotřebí. Zvažovala své možnosti. Nemohla jít jen tak do bohatších částí města. Byla by příliš nápadná. Mladá, krásná Twil'ecká dívka s penězi. Ve vestě měla tajný blaster a váček s kredity. Je to málo či dost přemítala. Rozhodla se pro jednu věc. Nikomu nebude věřit. Jako otrok poznala, jakou má život cenu. Zabili by ji i za méně peněz, než měla teď u sebe a nikdo by se po ní nesháněl.

Naplánovala si, že přespí na ulici, a pak se uvidí. Nejdříve se však půjde někam najíst. Nejedla už celou věčnost a při pomyšlení na jídlo, nedokázala myslet na nic jiného. Ozval se i žaludek svým zabručením.

„Je jasno“ řekla si.

Po několika minutách, kdy minula nepříliš lichotivé hospody, se jí před očima zjevil na pohled útulnější podnik. Na světelné ceduli svítil nápis U Selonianské kůže.
.
Lokál to nebyl vskutku špatný. Poměrně příjemné prostředí, ucházející jídlo, robotická obsluha. Když pak později platila, nevšimla si záblesku očí, který transakci doprovázel. Nerada odcházela. Byla najezená a spokojená. Nikam se ji moc nechtělo. Řekla si, že by možná mohla někde přespat. Zeptala se hostinského, kde najde nocleh. Ten ji poslal o dva bloky dále.

Motah si radostně kráčela po ulici. Broukala si písničku, jenž ji naučila její matka, netušíc, že je sledována.

O chvilku později, na ulici zahlédla muže v šedém kabátu, který šel směrem proti ní. Ruce měl v kapsách, na hlavě nevkusně velký klobouk. Když byl asi tři metry od ní a nejevil známky toho, že by se chtěl vyhnout, ukročila mírně stranou. Muž též. V tu chvíli pojala podezření. Rychle se ohlédla. Stál tam muž, Rodian podobně ošacen jako ten před ní. Uvědomila si, že je v pasti a nic dobrého ji nečeká.

Muž, který mířil k ní se zastavil. Skřehotavým hlasem zvolal

„Slečinko, byla bys tak laskavá a hodila mi ten váček s kredity. Nic se ti nestane.“ a pak se zasmál smíchem, který vypovídal o přesném opaku.

Motah nic v té chvíli nenapadlo nic lepšího než chabě zalhat.

„Já žádný kredity nemám“ řekla.

Mírně naklonila hlavo do strany, a tak periferně zahlédla, jak se muž za ní přibližuje.

„Když nemáš, tak nemáš, ale určitě ti nebude vadit, když si tě prohledám, jestli nám náhodou nelžeš“

„No to mi bude vadit“ odvětila.

„Konec her ty malá mrcho, dáš nám, co chceme“ zakřičel Rodian, který stál za ní.

„ Hlavně ji nezabíjej, řekl bych, že jako živá bude mít větší cenu. Zvlášť taková krasotinka.“ dodal ke společníkovi.

Ten s kloboukem vytáhl blaster a namířil jej na dívku. Úsměv měl stále širší.

Mladá dívka si začala uvědomovat plnou vážnost situace. Před pár hodinami utekla z otroctví a po pár hodinách na svobodě to vypadalo, že se otrokem stane znova. Zarážející bylo, že věděli o kreditech. Nejspíš jí udal hostinský, nebo si ji vyhlédli, když platila.

Výhodou Motah byla její bystrá mysl. Dokázala rychle reagovat na situace a odhadnout další postup a teď, když byla volná, svobodná se tyto vlastnosti projevily.

Promyslela si situaci a vyvodila následující závěry. Oba dva agresoři mají zbraň. Ona ji měla také. To však nevěděli. Jejich největší slabinou, ale byla hamižnost.

Dívka sáhla do kapsy na měšec a vytáhla ho.

V očích muže se zalesklo.

„Hodná holka“ pochválil ji muž s kloboukem.

„A teď nám to hezky dáš a žádný blbosti, jasný?“ dodal druhý, jehož hlas zněl zas o trochu blíže než předtím.

„Dobře, dobře“ přizvukovala.

Obsah váčku si vysypala a prudce kredity vhodila do vzduchu.

Tvář muže přešla z úsměvu do zděšení, takovou rychlostí, jako přechod z klasického letu do hyperprostorového. V době, kdy byli peníze stále ve vzduchu už běžela vpřed. Muž peníze celou dobu doprovázel pohledem dokud s cinknutím nedopadly a neodskočily na všechny strany. Než se probral ze sledování kreditů, proběhla kolem něj Motah.

Kloboukář po ni chňapl, leč neúspěšně. Již ji měl za sebou. Druhý muž byl v klidu. Namířil blaster a třikrát vystřelil víckrát nemusel.

První rána minula jen těsně její záda. Druhá se těsně otřela o bok a třetí rána zasáhla oblast stehna.

Dívka se svalila k zemi.

Motah zasáhli dvě rány z blasteru. Bolest ji srazila na zem. Ležela na břiše. Ze všech sil se přetočila na záda a opřela se o stěnu obydlí, která se linula půl metru od ní. Muži se k ní blížili.

„Tak to je konec“ pomyslela si.

Jak se asi má její rodina. Matka, otec, bratr a především sestra, které dala svým otroctvím naději na lepší život. To se už asi nedoví.

Sáhla do vnitřní kapsy kabátu a nahmatala spoušť blasteru.

„Chytit se nenechám a tak tu dnes nezemřu jediná.“ usnesla si.

Dostala nápad.

„Mám ještě další peníze. Dám vám je. Když mě necháte žít“ pronesla.

„Jasně, jasně holubičko, vytáhni je.“ řekl a natáhl ruku

Motah k jejich překvapení nevytáhla další peníze, ale blaster. Namířila ho na gangstera v šedém a střelila ho do prsou. Muž se na nic nezmohl. V hodině smrti se mu v očích mísil strach a překvapení.

„Jen za ten nevkusný klobouk si smrt zasloužil“ blesklo ji hlavou.

Na druhého zamířit nestihla. On na ni však ano. Už se chystal ukončit život mladé dívky, když v tom na něj spadlo nějaké vysoké stvoření a svalilo ho na zem. Motah zesláblá bolestí a oslepena noční tmou nedokázala rozpoznat, co to je.

Ozval se výstřel. Střela minula cíl. Cizí bytost se s vrčením na Rodiana vrhla. Neznámí tvor záhy získal výhodu. Dostal se nad muže a ohnal se po jeho krku, jak si stačila uvědomit tlapou. Vzápětí ji ohodilo velké množství krve.

To již Motah neustála. Byla jen devatenáctiletá dívka, co má vše před sebou.

Omdlela.

Vicca byla Selonian. Měřila necelé dva metry, měla krátkou hnědou srst, relativně krátké končetiny, půlmetrový ocas a hlavu podobnou vydře. Téměř, jako každá Selonianka nemohla mít děti, a tak se z ní stala válečnice.

Její druh měl přesně z organizovanou hierarchii, zakládající se na plodné královně, několika plodných mužů a neplodných žen. Žili v systému měst, kdy každá nora přispívala městu něčím jiným. Zakládali si na pravdě. Lež považovali za zločin podobný vraždě.

Vicca se právě tímto přečinem provinila, a proto byla vyhnána na povrch. Nelhala však pro svůj prospěch, ale prospěch přítelkyně. Chtěla ji uchránit od trestu za chybu, kterou způsobila. Společnost je, ale nad jednotlivce, tudíž se stala vyhnancem. Její přítelkyně byla potrestána, ale celkově z toho vyšla v pořádku. Ona, ale ne.

Od té chvíle uběhly tři roky. Vicca se těžce potloukala životem, strádala. Živila se drobnými pracemi, když bylo nejhůře kradla. Ráda byla neviděna, a tak se často pohybovala na střechách města.

Toho osudového dne seděla na střeše naproti podniku U Selonianské kůže. Smutně hleděla dolů na místo vyhlášené nenávistí k jejímu druhu. Z hospody posléze vyšla mladá dívka Twi'lek. O chvíli později ji následoval jeden Rodian, který hned někomu zavolal.

Viccu tahle scéna zaujala, a proto je nenápadně sledovala. Díky svému zájmu viděla, jak dívku dva muži obklíčili, jak dívka vyhodila peníze do vzduchu a začala utíkat. V tom okamžiku se rozhodla, že ji pomůže.