Mezigalaktická kompanie vyvržených část 1. Útěk z okovů

V dobách, kdy v Galaxii vládl mír a do Klonových válek zbývalo více jak dvěstě let, se na Corellii ve čtvrti nedobré pověsti města Coronet City, v druhém patře budovy,jenž fungovala jako Casino se v zrcadle prohlížela Motah'nujwa.

Motah byla Twi'lek. Měla safírově modrou pokožku. Žluté pronikavé oči, úzký malý nos, plné, svůdné rty a samozřejmě lekku. Byla obdařena nevysokou štíhlou postavou a její ženské přednosti snesly nejpřísnější měřítka.Oblečena byla v bikynách,jenž toho moc nezakrývaly.Na hlavě čelenku se stříbrným kamenem uprostřed a kolem krku kovový obojek,který nestále hrozyl tím,ži ji při každé neposlušnosti její pán ztrestá elektrickým výbojem.

Vzpomínala.

Narodila se před devatenácti lety na Rylothu, v nevelké osadě Sal'kaasa, které vládl klan Nujwa. Když dorostla do věku patnácti let, přišly na její rodinu bída a hlad. V bezvíchodné situaci se rodina uchýlyla k sic drastickému, ale nezbytnému řešení. Motah , která již v této době oplývala krásou, byla prodána do otroctví, jistému člověku jménem Gor Palsye.

Za sebou zanechala rodiče a dvě mladší sestry. Svou domovskou planetu opustila s vědomím, že její rodina se bude mít dobře, ale též ji opouštěla s těžkým srdcem, protože věděla, co na ní čeká v budoucnu. V celém Vesmíru byla velká poptávka Twi'lečích žen, které sloužily jako tanečnice, nebo kurtizány.Vskutku neveselá budoucnost.

Od toho okamžiku uběhly čtyři roky. Motah za ty léta vyspěla jak fyzicky, tak mentálně. Ted stála před zrcadlem ve svém malém pokoji vybaveném jen jedním oknem, postelí,malým stolkem u postele a skříní, ve které neměla téměř žádné věci a vzadu za dveřmi skromnou koupelnu a toaletu. Za sebou měla náročný den, tak jako každý jiný den za poslední léta. Celý den tancovala u tyče. Za úkol měla rozptýlit a pobavit hráče,kteří zde nechávali nemalé peníze. Nesnášela svůj život, ale neměla na vybranou. Dělala to, co ji přikázali. Kdyby tak nečinila jistě by zemřela krutou smrtí. Neměla přehnanou představu o ceně svého života a mimo to, Gor byl krutý člověk .

Náhle se se zavrzáním otevřely dveře. Do místnosti vnikl pruh světla. Ve dveřích stál Gor Palsye. Motah projela vlna zhnusení a strachu.Věděla co bude následovat. Hned na první pohled bylo jasné,že hodně pil,což nebylo nic neobvyklého. Jasný byl též jeho záměr.

„Motah tady jsi,těšíš se ?“ řekl s krutým potěšením a s přímo odporným úsměvem na tváři se na ní vrhl. Nebránila se, tak jak to dělala v počátku svého otroctví. Vždy, když tak činila dostala strašlivý výprask.Postupem času odboj přešel v letargii.Cítila jen bezmoc.

O pár minut později bylo po všem.Gor ležel v posteli a už tvrdě spal.Motah ležela vedle něj,zhnusena sama nad sebou.Rychle vstala a přešla do koupelny.Pustila na sebe vodu a sesula se k dlaždicím.

Smývala ze sebe hanbu a ponížení. Už potolikáté.Nechtěla tak činit znovu.Propukla v pláč. Slzy jí stékaly po tváři a splívaly spolu s vodou tekoucí ze sprchy.

Jaký smysl měl takový život. Byla jen pouhou věcí. Něčím zanedbatelným,podřadným. Neměla žádné přátele. Občas sice prohodila několik slov s dalšími tanečnicemi, ale Gor dbal na to aby se nemohli spolu stýkat. Jistě z preventivních důvodů. Přemýšlela,že si vezme život. Neuvažovala tak poprvé. Lomcoval s ní vztek. Znovu ji napadla myšlenka na vraždu Gora. Kdyby ho zabila, zemřela by hned vzápětí rukou některého s jeho poskoků. Utéci z casina bylo téměř nemožné. Raději však zabít svého pána a pak zhynout, než se zahubit svou rukou. Další jeho dotyk by neunesla. Motah se rozhodla. Uteče a zabije tu zrůdu.

Opatrně se zvedla,zavřela vodu. Potichu pootevřela dveře, načež vrhla pohled na postel. Na ní stále ležel majitel casina. Ležel na břichu, kalhoty stažené u kolenou.Vypadalo to, že spal. Kradmě vklouzla do místnosti a došla ke skříni. Otevřela jí, vzala si z ní věci a začale se oblékat. Na sebe si navlékla spodní prádlo, černé kalhoty a zelenou vestu. Poté co se oblékla, vrhla pohled na postel. Potichu k ní přešla. Odnala si z hlavy čelenku. Uchopila ji za konce a držela ji, tak aby s ní mohla svého pána udeřit. Stála nad ním,odhodlána ho zabít, ale i přesto váhala. Čtyři roky byla jeho hračkou. Zacházel s ní nebývalou krutostí. Nedovolil jí poznati radost, ale Motah ho nedokázala zabít. Napřáhla se, ale s rukou nahoře ustrnula.

Náhle se Gor přetočil na záda a otevřel oči. Motah se ani nehnula, nemohla.Strach ji nedovolyl se hnout.

„Co to má znamenat “ řekl její pán, ještě značně opojen alkoholem.

Motah nic neřekla. Gorovi však začlo svítat. Rychle jí chytil za Tchun a přitáhl k sobě. Ihned se dostavila pronikavá bolest, která jí srazila na kolena.

„Tak tys mě chtěla zabít ty mrcho“, „já zabiju tebe“

Motah zaplavil adrenalin a bolest ji vybičovala k reakci. Udeřila Gora do rozkroku. Stisk Tchun opadl, ale ne zcela. Její pán skučel bolestí. V záchvatu paniky se s čelenkou rozpřáhla a prudce udeřila Gora do hlavy. Stále ji však držel. Udeřila znovu, znovu, znovu, znovu a znovu. Ruka zcela povolila svůj stisk.

Motah klečela u postele. Srdce ji usilovně bušilo. V ruce čelenku se stříbrným kamenem uprostřed,zbarvenou krví. Pohlédla na svého bývalého pána, jehož obličej byl k nepoznání.Zvedl se jí žaludek a začala zvracet. Asi po třech minutách, kdy jen seděla a dívala se na zed,se odhodlala k činosti.

Nejdříve musela získat přístupovou kartu od casina, která ji odemkne všechny dveře. Vstala a došla ke kabátu, jenž Gor oddhodil před tím než ji zneužil. Začala pročesávat kapsy. Ve vnitřních kapsách našla to co hledala spolu s váčkem s kredity. Jak Gora znala nebylo v něm kreditů málo, ale ted je rozhodně počítat nehodlala. V kapse měl též tajný blaster model Q2. Věci si vzala a ukryla je k sobě do vesty. Ted musela vyřešit další problém a to svůj obojek. Věděla,že Gor při sobě vždy nosil ovladač, kterým obojek ovládal.To,ale znamenalo prohledat mu kalhoty. Motah se k tělu pomalu přiblížila a se zavřenými oči začala prohledávat kapsy kalhot. Po pár vteřinách ovladač nahmatala a schovala ho k sobě. Poté co k sobě vzala ovladač ucítila smrad. Smrt nevoní, nikdy není vznešená. Zvedl se jí žaludek a začala opět zvracet. Už nesnesla být v místnosti s tou mrtvolou.Vytáhla přístupovou kartu a rychle vyběhla z pokoje na chodbu.

Chodba byla celá bílá, čistá. Jaký rozdíl oproti tomu, co právě opustila. Na chodbě nikdo nebyl. V chodbě se nacházelo dalších pět pokojů, kde byli další tanečnice.

„Budou si muset pomoci sami.Já jim pomoci nemůžou“ pomyslela si.

Bylo ticho, možná až moc velké ticho. Slyšela jen svůj dech a tlukot srdce. Ruce se jí klepaly. Teprve ted si všimla,že je má od krve. Musela se dostat z tohoto vězení.Usilovně přemýšlela až dostala nápad.

Na stropě byl požární snímač. Kamera žádná.Její pán byl lakomí a až příliš sebejistý, což ho stálo život. Z vesty vytáhla blaster a zamířila na snímač. Stiskla spoušt. Minula.Vystřelila po druhé. Stejný výsledek. Na potřetí se již trefila. Spustil se alarm,ve stropu se objevily otvory, ze kterých začala skrápět voda. Motah nečekala a rozběhla se ke dveřím, které vedly ke schodišti. Otevřela je a vědoma si skutečnosti,že má jen pár sekund doběhla do mezipatra a skočila s výšky asi pěti metrů. Dopadla tvrdě,nedbala bolesti a odplazila se do malé mezery pod schody, která skýtala naději,že ji nikdo nespatří.

Vzápětí co vlezla do úkrytu se prudce otevřely dveře a postupně jimi prošlo šest členů ochranky.

Motah vylezla z pod schodů a vběhla do prostor casina. Sice mírně kulhala na levou nohu, ale odhodlání utéct ji hnalo vpřed. Casino bylo plné všech možných tvorů, a tak se rychle ztratila v davu. Motah prošla celou budovou až se dostala k východu. V ulici stály zády k ní dva strážci.

Motah'nujwa se nadechla a vyběhla na ulici. Překvapení strážci ji nedokázaly ve dveřích zastavit, ale ihned se za ní rozběhly.

Motah se neohlížela. Utíkala, utíkala tak jak nikdy v životě.