Fyren Nales - Začátek kariéry

Na Coruscantu, v jednom z nižších pater, z jakési hospody s výkřikem vyletěl mladý muž. Za ním se ozval křik a smích, načež se zabouchly dveře. Zůstal tam tedy ležet sám, pohublý, s několika modřinami a ve zjevně dlouho používaném oblečení. Bylo mu třiadvacet let a už dva měsíce se bez úspěchu snažil najít práci, za což nejspíš mohly i právě probíhající klonové války. Jistě by s ním nikde problémy nebyly; byl poctivý, chytrý, zdatný technik, průměrný pilot a ani svaly mu nechyběly, avšak mu nikdo nedůvěřoval pro jeho neupravený vzhled, a tak mu nezbylo nic jiného než trávit čas v nočních klubech a nechat se otloukat, když došlo na placení.

„A vida, další opilec. Copak jsi proved?“ začal se o něj zajímat nějaký poblíž stojící Besalisk.

„Nestarejte se, nebo ještě provedu!“ obořil se mladík. „A vyprošuji si oslovení „opilec“. Piji zásadně obyčejnou vodu.“

„Aha! Takže opilý vodou! Ty zřejmě nevíš, kdo jsem, co? Pak bys mluvil zdvořileji!“

„Podle oblečení a výbavy jste bohatý člověk, co se strachuje o svůj život.“ poukázal na blaster na Besaliskově opasku. „Do těchto míst moc slušných lidí nepřichází a navíc na vás čeká nějaký Zabrak na konci ulice; než si mě všiml, kráčel velmi sebejistě, ale teď se snaží splynout se zdí. Vaše jizva pod levým okem mi říká, že jste mafiánský boss Mult Klesser. Před chvílí se o vás uvnitř mluvilo. Zřejmě máte naplánovanou důležitou schůzku. Já se však nemám čeho obávat, protože i kdybyste mě zabil, tak vás prozradí ti darebáci schovaní v kontejnerech za vámi. Všechny jsou drženy pootevřené, aby se uvnitř dalo dýchat, a zároveň poskytují škvíru právě na oči. Takto se dají ta víka držet jedině zvnitřka. Možná vám už teď někdo míří na hlavu!“

„Zřejmě nejsi tak hloupý, jak vypadáš! Měním tedy plán. Pojď se mnou a můžeš si vydělat haldu peněz!“ řekl klidně mafián, mávl na čekajícího Zabraka a kvapně odcházel.

„Vy byste mi nabídl práci?“ vyskočil muž a následoval ho.

Klesser však neodpovídal, dokud nezahnuli za roh. Pak se zeptal: „Sleduje nás někdo?“

„To já vědět nemohu. Ale žádné stopy tu nevidím.“

„Dobrá, a umíš také střílet a pilotovat loď?“

„Pokud to bude potřeba, tak ano!“

„To mi stačí. Abys věděl, já také nejsem hlupák. Vím, že jsi bez peněz a zoufale hledáš práci, takže tě určitě nebude zajímat účel naší cesty. Potřebujeme se dostat do systému Lannik, tam se rozhodne co dál. Bude se hodit každý muž. Když s námi pojedeš, dostaneš 2000 kreditů, a když s námi zůstaneš i dál, bude to tvá měsíční mzda.“

„Počkat! To vypadá, že ze mě chcete udělat něco jako nájemného lovce nebo co. Já bych se nerad do něčeho namočil! Co když odmítnu?“

„Pak tím ničemu nezabráníš a nejspíš tu ani nikomu nebudeš chybět, až tě odprásknem. Už teď víš moc na to, abys mohl jít.“

„V tom případě přijímám. Jmenuji se Fyren Nales. A co ten Zabrak?“

„To je Tarn Marrlaw, má osobní stráž. Nastoupil teprve včera. Dnes měl dostat první úkol, ale ten jsem musel zrušit, protože vidím, že jsem stále v nebezpečí.“ vysvětlil Klesser za chůze a začal vyprávět. „Nedávno mě zradil nejdůležitější člen mého gangu, nějaký Mimbanit, a namluvil všem mým podřízeným, že jsem jim nezaplatil tolik, kolik si zasloužili. Povedlo se mi sice uprchnout a vzít s sebou většinu peněz, ale nejspíš po mně ještě nějakou dobu půjdou. Nejspíš to byli oni, kdo čekal v těch popelnicích. Nicméně jsem si už našel pár nových lidí, s nimiž se setkáme na Lanniku. Odstartujeme hned, jak připravíme loď.“

Prošli několik bloků, vyjeli výtahem do vyšších pater a vešli do zvenku docela normálně vypadajícího nočního klubu. Vevnitř však bylo poznat, že ho využívají převážně darebáci všeho druhu. Mnozí z nich byli ozbrojení a všichni vypadali nebezpečně.

„Zatím počkej tady! Já s Marrlawem přichystám loď k odletu.“ řekl gangster a zmizel v zadním vchodu.

Fyren chvíli stál a prohlížel si okolí, pak ho ale zaujal jeden Bith, který seděl osaměle u baru. Vypadal dost mladě, měl na sobě dlouhé oblečení zakrývající opasek a před ním stála sklenice nějakého alkoholického nápoje. S nikým nemluvil, jen občas zvedl hlavu a zahleděl se před sebe. Fyren zamířil k němu a beze slova si přisedl. Oba mlčeli a přemýšleli, až přibližně po pěti minutách Nales promluvil:

„Tak co, zkoušky dopadly dobře?“

Bith se na něj jen nechápavě podíval, ale nic neříkal.

„Myslím Jediské zkoušky. Ještě nedávno jste byl padawan, ne?“ pokračoval Fyren. „Tyto nápoje se přece prodávají jen dospělým a vy jste ten nejmladší Bith, jakého jsem viděl. Musí vám být něco kolem dvaceti a v tom věku vám končí výcvik, nebo snad ne?“

„To ano, u Jediů. Ale proč bych já měl být jeden z nich?“ odpověděl sedící kupodivu čistým Basicem, jaký jen málo Bithů používá.

„Ale snad se nebudete za to stydět. Je to přece jasné. Vaše rasa se živí hlavně inženýrstvím a hudbou. Sem by žádný inženýr nevkročil a vy muzikant nejspíš nebudete. Navíc pokaždé když dovnitř vešel někdo, kdo i mně připadal podezřelý, tak jste zpozorněl a neuklidnil jste se, dokud se někde neusadil, ale neotáčel jste se. Na rozeznání povahy lidí podle sluchu a navíc v tomhle hluku snad ani smysly vaší rasy nestačí, takže jste musel použít Sílu. Svůj světelný meč jste sice skryl dobře, ale komu by mohlo uniknout, že jste si několikrát bezděčně poklepal na levý bok, ale na pravý nikdy. Kdybyste tam měl blaster, nejspíš byste ho nosil pod rukou, kterou používáte, ne? To navíc dokazuje, že jste teprve nedávno složil zkoušky; zkušený Jedi by se takové chyby nedopustil. Hádám, že jste to sem přišel oslavit.“

„Jediové neslaví své osobní úspěchy. Vždy se soustředí jen na svůj aktuální úkol.“

„Děkuji za poučení o Řádu, zapamatuji si to. Doufám, že to nebylo tajemství. A prosil bych sklenici vody!“ obrátil se na barmana.

„Banelci, ty platíš i za toho pobudu? Nevypadá, že by měl prachy!“ otázal se zaměstnanec Bitha-Jedie.

„Aha! Takže tu nejste poprvé.“ konstatoval Fyren. „A vy se o to nestarejte, nějaké drobné mi zbyly.“

„Do toho, kdo jsem a kolikrát tu jsem, vám nic není. Nikdy jste mě tu neviděl!“ řekl klidně Jedi a při posledních slovech lehce mávl rukou.

„Nikdy jsem vás tady neviděl... ale s tím bych souhlasil i sám. Nikdy jsem tu ještě nebyl, tak jak bych vás tu mohl vidět?“

„Jste opravdu podivný člověk. Ale nebezpečí ve vás necítím. Barmane, dolijte mi sklenici!“

Dál si už Fyrena nevšímal, ale tomu to nevadilo, protože ho zrovna zavolal Klesser ze zadních dveří. S vrzáním židle vstal, šel za gangsterem. Klesser ho zavedl dozadu, na nějaké soukromé letiště, na němž stála velká nová loď.

„To je naše plavidlo. Právě jsem to koupil, ale je určitě v nejlepším pořádku. Kromě mnoha jiných výhod má extrémně výkonné štíty, malou přistávací plochu v podpalubí a samozřejmě hyperpohon.“ chlubil se mafián a podal Fyrenovi moderní blaster i s energetickým zásobníkem.

V pilotní kabině si Zabrak Marrlaw automaticky sedl k řízení. Když však Nalese vyzval Klesser k tomu, aby se usadil také, protože loď potřebovala dva piloty, tak se teprve mladík ohradil:

„Říkal jsem sice, že umím létat, pokud to bude potřeba, ale myslel jsem tím POUZE v případě potřeby. V takovém případě člověk dokáže cokoli! Ve skutečnosti jsem dosud neopustil Coruscant.“

„Aby ho čert vzal! Bojovník z něho nejspíš nebude, ale jeho mozek za to stojí.“ Pomyslel si Klesser a rozzuřeným hlasem řekl nahlas. „Nechám tě jenom proto, že jsi sotva nastoupil do služby, ale velmi jsi mě zklamal svou lží! Snaž se, ať už se to nikdy víckrát nestane, protože určitě brzo zjistíš, že zklamat mě se nikomu nevyplácí!“

Na to usedl nakvašeně na místo druhého pilota. Po krátké kontrole všech systémů se loď hladce zvedla, elegantně se otočila a pomalu začala opouštět Coruscantskou atmosféru. Když se však bez obtíží dostala na oběžnou dráhu planety a oba piloti se zrovna chystali zahájit výpočty potřebné ke skoku do hyperprostoru, Marrlaw se udiveně podíval na palubní desku, kde se právě na radaru objevil jakýsi malý objekt, který se rychle pohyboval směrem k lodi. Poskok na to už chtěl upozornit, ale Fyren ho předběhl a přišel rovnou s vysvětlením: „Toho si vůbec nevšímejte! To je jen ochranné opatření, které zavedla Republika v době války. Je to sonda, která jen zrentgenuje nákladový prostor a poté vypočítá, zda jsme nebezpeční, nebo aspoň něco podobného jsem o tom nedávno slyšel od kohosi v nějakém klubu. My se nemáme čeho bát, neboť povahu lidí to nepozná a náklad žádný nemáme, říkal jste přece, že je ta loď nová!. Ta sonda však bude chtít pravděpodobně přistát na naší přistávací ploše. Měli bychom jí to umožnit, protože jakýkoli odpor by určitě vedl k našemu zničení. Nebojte, určitě to nemůže dlouho trvat!“

„Dobrá,“ zabručel Klesser a otevřel přistávací plochu. „S Republikou si nic raději začínat nechci, to by nemuselo dobře dopadnout. Jen se mi zdá zvláštní, že před dvěma měsíci, když jsem sem přilétal, tu o ničem podobném nebylo ani stopy a přitom válka zuří už skoro půl roku…“

„Vybudovat takový ochranný systém kolem celé planety přece stojí spoustu práce, a když Republika s žádným konfliktem nepočítala, tak je vlastně podivné, že je funkční už teď. Před dvěma měsíci mohl být ten projekt možná tak v základech.“

„A co Marrlaw? Podle toho, co říkal, tak ve své stíhačce přiletěl teprve před týdnem a přitom se mi o žádné ochraně nesvěřoval!“

„Nevím, jestli se mu dá dostatečně věřit, ale pokud ano, tak na tom vlastně není nic divného. Vždyť v samotné stíhačce se droidi, ani jiné zbraně přepravovat nedají, tak proč ji kontrolovat? Jednomístné lodě nejspíš alarm nespouštějí!“

„To je pravda, vypadá to logicky… a vida už ten stroj u nás přistál. Raději zavřu, ať nám něco neuletí, nechal jsem na ploše omylem náhradní díly a nářadí. Teď můžeme vyzkoušet kameru. Můžeme totiž snímat, co se tam děje a sledovat to přímo odtud. Je to opravdu komfortní loď. Sám bych celkem rád věděl, jak ta sonda vypadá, abych ji příště hned poznal, a tak se nám ta vymoženost dost hodí… moment! Vždyť to vůbec nevypadá jako sonda! Ne, docela určitě ne! Tohle je přece obyčejná stíhačka… a navíc z ní někdo vylézá! NALESI, co to má znamenat?“

„Samozřejmě můj zdroj nebyl úplně důvěryhodný. Vlastně jsem toho člověka, co to říkal, nikdy předtím ani potom už neviděl. Je možné, že takhle obelhal více lidí a teď se vydává za Coruscantskou ochranu, čeká, kdo ho pustí dovnitř a toho pak zabije a okrade o loď i o náklad, než oběť zjistí svůj omyl. My o něm naštěstí už víme předem a navíc nejsme jen nějací bezbranní obchodníci. Zastřelím ho, jen co vkročí do této kabiny!“

Nikdo mu neodpovídal. Oba gangsteři zřejmě považovali Fyrenův návrh za samozřejmost, a tak se vrátili ke svým výpočtům. Měli na něj sice zlost, že je dostal do této situace, ale v té chvíli nemohli právě nic udělat, protože se potřebovali zbavit vetřelce a současně museli nejméně dva řídit loď. Mladý Nales tedy vytáhl blaster, který při odletu obdržel, nastavil si ho dle své potřeby a vstoje čekal na příchod cizince. Netrvalo dlouho a se zasyčením se otevřely dveře kabiny. K podivu všech tří darebáků se ani ne vteřinu poté osvětlila až dosud tmavá místnost slabou září zeleného světelného meče. I při tom chabém osvětlení bylo poznat, že vetřelcem je právě ten Jedi, se kterým se Fyren zapovídal v klubu. Následovalo několik vteřin ticha, které narušovalo jen slabé syčení meče a tiché kroky malého Bitha, který vcházel pomalu do kabiny. Náhle však zazněly dva výstřely tvořené modrými kruhy, načež se dva až dosud bezzbraně a vyděšeně přihlížející piloti skáceli bezmocně k zemi.

Fyren, který to provedl, se samozřejmým výrazem odhodil blaster do rohu kabiny, otočil se k Jedii a prohlásil: „Výborně provedeno, reagoval jste přesně podle mých předpokladů. Teď mi prosím pojďte pomoct je spoutat a přistát zpět na planetu. Necítím se tu zrovna moc bezpečně!“

Oslovený vypnul meč a nechápavě se na něj podíval. Byl sice z řádu Jedi a zároveň příslušníkem velice inteligentní rasy, ale tak náhlou změnu situace ani trochu neočekával. Chvíli stál bez pohnutí a čekal na vysvětlení nebo aspoň nějaký náznak, ale když se mu ničeho podobného nedostalo, tak se sám zeptal: „Děláte si ze mě legraci, nebo se snažíte uniknout trestu tím, že mi pomáháte? Nemyslete si, že mám o vás dobré mínění! Toho omráčeného chlapa moc dobře znám a kdo cestuje na jedné lodi s Multem Klesserem, ten přece nemůže být poctivý člověk. Jestli jste nějaký agent nebo něco podobného, tak mi to nejdřív dokažte! Jinak vám nebudu věřit a vy budete souzen a potrestán za podíl na organizovaném zločinu.“

Tentokrát se poprvé podivil Nales: „Vy mě opravdu překvapujete! Buďto došlo k nějakému narušení Síly anebo vaše metody příliš nefungují. Každopádně nemyslíte moc dopředu a děláte tím ostudu své rase. Nejsem sice žádný oficiální agent, ale jako poctivý občan musím přece pomoct k dopadnutí zločinců, a tak když jsem se náhodou setkal s těmito gangstery a poté ještě s vámi vymyslel jsem narychlo plán, jak je dopadnout. Ano, už když jsem s vámi mluvil, jsem počítal s tím, že k tomuto dojde. Jednoduše řečeno jsem je obelhal, nepřímo vám umožnil přistát na této lodi a zařídil, abych to byl já, kdo se měl o vás postarat. V původním plánu jsem vás potřeboval jen k tomu, abych mohl vzít zbraň do ruky a nikomu to nebylo nápadné, ale teď, když vím, v čem jsme, bych bez vás nemohl ani přistát. A vy k tomu samému potřebujete mne! Kdybyste jen na chvíli zapomněl na vaší meditaci a začal trochu uvažovat, přišel byste na to sám a mnohem dřív a to, zda mi můžete důvěřovat, byste začal řešit až po přistání!“

„To je velmi zajímavá teorie. Přesvědčil jste mě, že budu nucen s vámi spolupracovat, jestliže chci ty dva dostat do vězení. Chci si však být jist vaší dobrou vůlí při spolupráci s nimi. Máte snad pro to nějaké důkazy?“

„Vy se zřejmě nenecháte jen tak napálit, což je dobře. Udělal byste mi však větší radost, kdybyste se po důkazech příště díval sám, jelikož takhle zbytečně ztrácíme spoustu času. Tentokrát vám však ještě jednou pomůžu: Jak jsem viděl, pana Klessera už znáte, takže jistě víte, že je to velký mafiánský šéf. Takový, jaký nemá už nikoho nad sebou a jaký na všechno používá své lidi, aby si sám nemusel špinit ruce. To platí i o létání. Proč by sám pilotoval, když měl k dispozici ještě mne? Zřejmě neexistuje žádné jiné vysvětlení, než že jsem mu namluvil, že neumím řídit loď. Vy víte, že to není pravda, protože, jak bychom se, v takovém případě teď dostali na zem? Tak závažné chyby v plánu bych se sám nikdy nedopustil!“

„Pak ještě poslední věc - jak to, že jste věděl tak jistě, že vás budu pronásledovat? Nevzpomínám si, že byste ve mně schválně vzbuzoval podezření.“

„Samozřejmě jsem vám nemohl přímo nabídnout, abyste za námi letěl! Ani účel a cíl naší plánované cesty jsem vám nemohl prozradit, neboť takový člověk, za jakého jsem se vydával, by to nikdy neúmyslně neudělal, takže byste si v tom případě myslel, že vás chci vlákat do pasti. Nebo byste doletěl s armádou klonů až k cíli cesty a došlo by ke zbytečnému boji a krveprolití a to navíc v místě, kde to vůbec není vhodné. Zbývalo mi tedy jediné řešení, a sice vzbudit ve vás jiný zájem než jako o zločince. Toho jsem docílil tím, že jsem vám ukázal své umění dedukce a svými triky ve vás vyvolal dojem, že jsem přinejmenším někdo z vašeho Řádu. Když jste však ze mě přes Sílu nic necítil, nebylo vůbec nic divného na tom, že jste se chtěl dovědět, kdo ve skutečnosti jsem. Kdyby vás to nezajímalo, tak byste musel být úplný ignorant, anebo skutečně velmi zaneprázdněný. Jako Jedi sedící u baru jste nevypadal ani na jedno z toho! Doufám však, že už nemáte další otázky, protože se obávám, že budu mít ještě spoustu práce.“

Bith se tedy už skutečně na nic neptal a raději zahanbeně mlčel. Během hovoru už stihli nasadit pouta na všech šest párů rukou a nyní mohli konečně usednout k řízení. Chvíli jim trvalo, nežli zjistili, jak se loď ovládá, ale za chvíli už přistáli na jednom veřejném Coruscantském letišti nedaleko Chrámu Jedi. Předali zajatce jedné klonové hlídce, která šla zrovna kolem a pak mladý Jedi několika slovy navrhl Nalesi, aby šel s ním do Chrámu, poněvadž tam potřeboval něco vyřídit. Fyren, ač neochotně, nabídku přijal, neboť věděl, že odmítnutí by zcela jistě muselo vést k nepřátelství s Republikou. Po krátké cestě pěšky, když vstoupili dovnitř, vedl Bith mladého muže přímo k Radě Jedi, která měla v té době zrovna zasedání. Už cestou po chodbách se mnoho kolem jdoucích Jediů po nich udiveně ohlíželo, ale nic se nemohlo vyrovnat zděšení Rady, když Fyren, po patřičném předchozím uvedení od jeho průvodce, vstoupil do Síně zasedání. Všichni byli překvapeni jak jeho vzhledem, tak troufalostí mladého Jedie, který přivedl úplně cizího dospělého člověka na posvátné místo Řádu, a to bez předchozího svolení starších.

„Fyrene Nalesi,“ oslovil konečně příchozího mistr Windu. „Rytíř Galtino Banelci, který tě sem uvedl, nám již pověděl vše, co jsi dnes vykonal. Všechny členy Rady velmi zaujaly tvé schopnosti. To co jsi již předvedl, nedokážou ani někteří vrcholně vycvičení Jediové, a přesto v tobě nikdo z nás necítí žádné zvláštní soustředění Síly. Všichni jsme se shodli na tom, že budeš-li souhlasit, provedeme na tobě testy, kterými zjistíme, jsi-li citlivý na Sílu.“

„Jestli mě přitom nerozřežete, tak si na mně dělejte, jaké testy chcete. Jen bych prosil, aby to dlouho netrvalo. Mám totiž dnes ještě nějakou práci, jaká nemůže počkat.“

Vtom zpozorněl mistr Yoda: „Jaká ta tvá práce je?“

„Ve skutečnosti je to vaše práce, ale rád ji udělám za vás, abyste mohli v klidu filozofovat. Nerad bych vám říkal, čeho se přesně týká, protože se bojím, že byste mi ji mohli narušit.“

„Řádu snad ty nedůvěřuješ? Myslíš si, že nad Jedie stavět se můžeš, hm? Jen chybu v myšlenkách svých neudělej, neboť i nepatrné klopýtnutí ke zlu zavést tě může!“

„Nebojte, neměla to být urážka, pane velmistře. Jen nemám plnou důvěru v lidi, kteří věří, že to, co dělají i to, co nedělají je ovlivněno vyšší mocí a staví tak logiku až na druhé místo. Chtěl bych si však ušetřit hádku, která by jistě nevedla k ničemu lepšímu, než by bylo mé zdržení, a tak bych rád začal vaše testy, ať to mám za sebou!“

„Teprve až pravou moc Síly pochopíš, pak svou mýlku uznáš. Avšak nic proti tvému přání zahájit testy já nemám.“

Následovala obvyklá zkouška, při níž se měl testovaný snažit navázat spojení skrz Sílu s mistrem Winduem, který držel přístroj, jenž náhodně generoval známé předměty. Nikdo kromě mistra však neviděl, co právě zobrazuje, což obvykle znemožňovalo zkoušenému podvádět při hádání zobrazovaného objektu.

Fyren však, stejně jako většina lidí, nebyl schopen využít Sílu, ale zdravá soutěživost ho nutila se snažit uhodnout co nejvíce věcí, a to jakýmkoli způsobem. Uvědomil si tedy, že se tyto testy nejčastěji využívají na tří až pětileté děti, takže zobrazované předměty musí být každému známé. Zároveň však musely být jednoduché, aby si i netrénovaný člověk mohl vystačit s vrozenou telepatií k jejich rozeznání. Tím se značně zúžil počet možností a stačilo hádat věci typu loď, vznášedlo, křeslo atd. S tímto postupem a s trochou štěstí se Nalesovi povedlo dosáhnout téměř dobrých výsledků.

„Třiceti pětiprocentní úspěšnost,“ konstatoval mistr Windu. „Je pravda, že jsme tu měli už o mnoho lepší adepty, ale ani ty bys nebyl marný. Zřejmě bys byl schopen naučit se našemu umění, kdybys mu věnoval dostatek tréninku. Máš však několik vad, na kterých se nic už nezmění – jsi velmi netrpělivý a především příliš starý. Než bys dokončil výcvik, měl bys asi takový věk, ve kterém je už většina Jediů váženými členy Řádu. Ty bys byl zatím nezkušený, což by v tobě jistě vzbuzovalo hněv, který je cestou k Temné Straně.“

„Jen na jednu věc bych se vás chtěl zeptat, vážení mistři,“ odpověděl mladík. „Jistě jste můj věk odhadli už při mém vstupu do této síně, takže jaký smysl mělo toto zkoušení? Já jsem se vás o ně neprosil a vy jste věděli, že mne nakonec nepřijmete. Takhle jste mě zbytečně připravili o spoustu drahocenného času a ještě mi vyčítáte netrpělivost! Jestli se mnou neplánujete už nic dalšího, tak žádám o vysvětlení a o svolení k odchodu.“

„Jak jistě víš, schopnosti se dědí na další generaci. Hodí se nám, když máme přehled o všech lidech v Galaxii citlivých na Sílu, protože když už nemůžeme vycvičit je, můžeme přijmout do Řádu aspoň jejich děti. Množ se tedy, člověče, a až budeš mít potomka, my se postaráme o to, aby měl možnost přidat se k nám, budeš-li si to přát. Nyní se smíš vrátit ke své důležité práci.“

Fyren Nales, uražený Winduovou narážkou na děti a nahněvaný tím zdržením, chvatně opustil Radu, téměř proběhl Chrámem a zmizel kdesi ve městě. Konečně měl možnost začít s přípravami na svou práci, od které ho stále někdo odtrhával a která přitom nemohla vůbec počkat...