Cesta Síly: Cesta Mynocka

Poznámka: Všechny postavy nejsou reálné a jakákoli podobnost se Star Wars je zaručeně úmyslná.

Jediský transport se blížil k cílové destinaci. Všichni již nastoupení, těšící se nebo vystrašení Padawané, teprve nedávno poznali své nové mistry.

„Taru‘ne, viděl jsi toho Nautolana? To je můj mistr, jmenuje se Kit Fisto.“

Zeptal se Nahdar Vebb přísedícího Nautolana. Ten byl už od pohledu natěšený, ale v hlase to nedal znát.

„Ano znám ho. A ty určitě znáš Mistryni Eerin. Ta je mým mistrem.“

Ukazál na Mon Calamarijskou ženu vedle jednoho lidského mistra. Kit Fisto se otočil na ty dva padawany a usmál se na ně, jak to dokáže jenom on. Úsměv mu oplatili.

„Slyšel jsem, že někdo zase přeházel holodisky v knihovně.“

Nadhodil Nahdar a Taru’nův úsměv opadl.

„Ale vždyť to maj špatně srovnaný.“

Otočil se na sedadle, aby viděl Nahdarovi lépe do jeho lesklých rybích očí.

„Jak můžou mezi Poezii o meči z Tythonu a Strategii arény z Rattataku strčit Statistiku boje v závislosti na zbrani? To je úplně jiný žánr.“ Očividně ho to popudilo.

„Takže si to byl ty.“ Zeptal se Vebb pobaveně.

„Ano… Samozřejmě, že ano. A abys věděl, zvedlo mi to náladu.“

Taru’n se znovu otočil směrem k ostatním sedadlům a založil ruce na hruď. Ani se nestačil znovu otočit k Nahdarovi a museli se zvedat. Oba úplně přehlédli, že loď už přistála. Hned se zvedli a nasadili si hábity. Za chvilku už všech deset padawanů a deset mistrů stálo na zasněžené pláni před transportem. Ve vzduchu visela silná aura Síly. Ikdyž právě zuřila sněhová bouře, všech dvacet postav se vydalo pryč od jejich jediného zdroje života. Transpor se pomalu vzdaloval a nikde nic dalšího nebylo.

Vepředu šel jeden mistr kapucí na hlavě, choulící se v hábitu. Stálý poryv větru a ledových bodavých krystalek, nejen že byl nepříjemný, ale na levé straně všech hábitů začal vytvářet krustu bílého ledu. Padawani se choulili v hnědých pláštích a čím dál více se drželi u sebe. Mistři šli vedle nich, aby se nikdo neodpojil ze skupiny.

„Proč nás nemohli vysadit rovnou před jeskyní? Vždyť tady umrzneme.“

Vebb dával jasně najevo, že se mu to nelíbí.

„Je to součást zkoušky. Když dostáváš mistra, tak musíš ukázat, že mu dokážeš věřit. Je to v pravidlech přijímání padawana.“

Odpověděl mu Taru’n a Nahdar už nic neříkal. Byli na konci skupiny a vichřice byla tak silná, že neviděli na prvního mistra, který vedl. Drželi se ostatních padawanů a postupovali vichrem. Připadalo jim to jako věčnost, než dorazili k dvoumetrovému vchodu do jeskyně.

Vzhledem k počasí, v jeskyni bylo teplo a celá ohromná štola zářila rozličnými barvami. Každý mistr vzal svého učedníka a rozešli se po jeskyni. Mistryně Bant Eerin si stoupla vedle fascinovaného Taru’na.

„Teď se musíš soustředit, ne zírat.“ Malý Nautolan zavřel doposud otevřenou pusu a řekl:

„To bude těžké, stále čtu o krystalech neomezené síly, a když se dostanu do pravé jeskyně na Ilumu, nemohu přestat myslet na to, kolik je tu krystalů.“ Eerin svěsila ramena.

„Dobře. Porozhlédni se tu, ale neber si nic víc, než ti náleží."

Taru’n se okamžitě rozběhl do komplexu. Dvanáctiletý kluk pobíhal mezi podobně starými padawany, kteří se snažili soustředit na nalezení svého prvního krystalu. On však chodil od jedné vyrostlice k druhé a zkoumal jejich barvu, velikost a veškeré malichernosti. Tu narazil na čistě modrou vyrostlici a hned vedle stála další žluto-zelená. Jinde našel ve zdi krásný fialový krystal. A zase se procházel kolem zelených zářivých kamenů. Pak se zastavil. Před ním ze zdi vyrůstal široký fialový krystal a vedle něj zářila oranžová vyrostlice. Taru’n cítil, že jeden z nich je ten pravý…