Producent promluvil o připravované trilogii od Riana Johnsona
Ram Bergman mimo jiné odhalil, kdy bychom se mohli dočkat prvního dílu. více »
Odhalen obsah druhé části 2. sezóny Battlefrontu II
Sezóna Hana Sola se konečně rozroste o další obsah. více »
Epizoda IX dostává nový pracovní název
Nový pracovní název epizody IX byl odhalen a my se podíváme, co by mohl znamenat. více »
Darth Maul se možná objeví ve filmu
Herec Darth Maula, Ray Park, naznačuje, že bychom se mohli dočkat Maula ve filmu o Obi-Wanovi Kenobim. více »
Lando by se mohl vrátit v epizodě IX
Gambler a milovník plášťů by se mohl ocitnout v posledním dílů třetí trilogie. více »

Do pekla a zpět

Reklama
Autor: Wedge Antilles
Přidáno:Ne, 01/10/2016 - 12:45
Přihlásit se k odběru

29 ABY – Planeta Alzoc


„Dobře, už jsme skoro tam. Vidím citadelu.“

„Počkat veliteli, co je to?!“

„Stíhačky před námi.“

„Letectvo tu vůbec nemělo být!“

„Pozor na ty naváděné rakety!“

„Zaútočte na ty věže!“

„Sakra, dostali transport!“

„Snape, přišli jsme o jedenáctku!“

„Modrý sedm, máš dva za zadkem!“

„Vidím je, trojko… Arghh… Jess, nemůžu je setřást!“

„Veliteli, to nezvládneme, musíme se stáhnout!“

„Tady velitel, všichni ustupte! Opakuji, mise zrušena, ustupte!“

„Štíty jsou v háji! Zasáhli mě! Přišel jsem o droida! Jdu k zemi! Nezvlá… -chrrrrrrrr-“

„Modrý sedm?! Sedmičko! Thione!!!“


„Ne!“ zařval mladík, když se probral a začal se zmateně rozhlížet. Jeho šedozelené oči kalily slzy. Na sobě měl oranžovou pilotní uniformu a helmu Odporu. Seděl v kokpitu X-wingu. Přes zamrzlá okna ale moc neviděl ven. Zmatení vyprchalo a pilot se uklidnil. Začal si uvědomovat, co se stalo.

„Au… Moje hlava… Skvělé… Opravdu skvělé…“ říkal si pro sebe, když sundával tlusté černé rukavice a házel je na palubní desku: „Tak, to je asi konec… A poslední, co jsem slyšel, byla Jess řvoucí moje jméno… Thion… Syn velkého Whormma Naira, velitele zelené letky Nové Republiky… A já vůl se nechám sestřelit na takové díře, jako je Alzoc… Snad to zvládli aspoň ostatní.“
Po tomto monologu zapnul palubní počítač, ale během pár vteřin začal jiskřit, prskat a nakonec zhasnul. Stíhač byl příliš poškozený. Thion naštvaně udeřil do monitoru a poté si sundal helmu, jejíž čelní štít zdobil černý trojúhelník s pruhem a tmavě modrý symbol Odporu. Prohrábl si krátké hnědé vlasy a odevzdaně se opřel v sedačce. Byl sám na zapadlé planetě daleko od civilizace a jeho loď byla nepojízdná. A bez palubního počítače nebo droida ani nemohl dát vědět ostatním, že přežil. Ale co bylo nejhorší, tak na planetě mohl stále být nepřítel. Když zůstane na místě, jen mu to usnadní. Nasadil si helmu a rukavice a pokusil se otevřít kokpit. Ten ale přimrznul a nešlo s ním hnout. Thion sáhl k pasu a vytáhl blaster. Skrčil se, aby si kryl hlavu a dvěma ranami rozstřelil čelní sklo. Kromě střepů se na něj začal sypat sníh.
Venku chumelilo. To nebylo na Alzocu nic neobvyklého, ale pilota to stejně zaskočilo. Připnul blaster zpátky do pouzdra a vylezl ven. Seskočil na zem. Sníh mu sahal nad kotníky. Udělal několik kroků a rozhlédl se. Havaroval na planině kousek od lesa. Při pohledu na kouřící X-wing byl překvapený, že pád přežil. Pravá křídla s motory viděl rozervaná několik desítek metrů za stíhačem. Levá křídla byla polámaná, ale stále držela na svém místě. Čumák byl roztříštěný k nepoznání. Trup za kokpitem, kde byl pilotův droid, byl silně poškozený. Thion se pomalu vydal směrem k lesu, kde alespoň mezi stromy tolik nechumelilo. Silný vítr mu šlehal sníh do tváře a i přes helmu mu hučel v uších. K hučení se ale pomalu přidávalo něco dalšího.

„K Sithu!“ zařval mladík a snažil se v hlubokém sněhu co nejrychleji utíkat k lesu. Nad hlavou mu proletěl stíhač TIE. Chvíli pokračoval, ale pak se otočil a zamířil zpátky. Začal střílet. Kolem prchajícího muže létal sníh, jak střely explodovaly a on s vypětím veškerých sil utíkal do krytu stromů.

„Ty… Ty hajzle jeden! To jsi pilot?! Nemáš ani špetku cti? Vždyť už jsem sestřelený!“


***


Mezitím na D’Qaru


„Takže říkáte, že to byla léčka?“ pronesla vyčerpaně postarší žena v šedé košili a černé vestě. Její hnědé vlasy byly nahoře sepnuté. Procházela jednou z mnoha chodeb podzemního komplexu na základně Odboje.

„Vypadá to tak,“ odpověděl jeden z pilotů, který ji následoval. Poškrábal se na vousech a chtěl pokračovat, ale přerušila jej mladá černovláska, která šla vedle něj. Byla to také pilotka a u boku držela svou přilbu. Byla laděna do bílo červena, s rudou koulí přeťatou bílým bleskem na štítě.

„Spíš to zvrtali hoši od rozvědky. Říkali, že tam jsou pouze tři pozemní divize a pár protileteckých děl. Ale narazili jsme při nejmenším na dvě eskadry TIE a děla s naváděnými raketami. Ty nám způsobily nejvíce ztrát. Ale pokud bychom je vylákali ven, mimo dosah raket, měli bychom šanci. Generálko, je velmi pravděpodobné, že tam jsou přeživší. Měli bychom zorganizovat záchrannou akci, nyní již víme, proti čemu stojíme!“

„Ale prosím tě, Jess… Nemůžeme riskovat další životy, když ani nevíme, jestli někdo přežil,“ odvětil muž a při pohledu na zamyšlený výraz starší ženy se zarazil: „Generálko Organo, co myslíte vy?“

„Hmm… Jess má pravdu, kapitáne Wexley… Je pravděpodobné, že tam jsou naši lidé, kteří přežili. Ale souhlasím s vámi, že nemůžeme takto riskovat.“
Snap Wexley pouze přikývl a odešel. Mladé pilotce se zaleskly hnědé oči a tiše řekla:

„Nemůžeme je tam přece nechat zemřít… Nebo hůř, padnout do zajetí…“

„Jess… Je mi líto, ale je to příliš riskantní…“


***


Thion se zastavil. Už byl několik desítek metrů za okrajem lesa a pilot TIE ho tak již nemohl vidět. Opřel se o strom a na chvíli se vydýchával.

„Výborně… Už to nemůže být lepší. Jakoby nestačilo, že jsem tady uvíznul, teď ještě o mě ví První řád,“ pomyslel si.
Stíhačka pořád kroužila nad lesem, a i když mladík věděl, že přes husté jehličí stromů jej pilot nemůže vidět, vydal se na cestu. Šel hlouběji do lesa. Nevěděl kde je, ani kam jde. Hlavní pro něj bylo, že se dostane z dohledu stíhaček. A kdo ví, třeba se na něj usměje štěstí.

„Hmm… Jess vlastně říkala, že podle Jedie, který učil Skywalkera, vlastně nic jako štěstí neexistuje,“ problesklo mu hlavou, ale tuto myšlenku ihned zavrhnul. Chtěl věřit, že má alespoň malou naději, že z toho vyvázne.
Po nějaké době chůze už ani nevnímal zvuk přelétajícího stíhače. Šel se sklopenou hlavou a přemýšlel nad vším, co v životě dokázal, ale i nad tím, co nestihl. Už přestával věřit, že se odsud dostane živý. Blížil se k dalšímu okraji lesa, když ho z přemýšlení vytrhla exploze. Mezi korunami Alzocských borovic viděl na obloze černý kouř po explodující raketě. Poté uslyšel křik a střílení stíhačky. Rozběhl se směrem k hlasům a na okraji lesa se schoval za strom. Byla tam mýtina. Hlasy vycházely z jejího druhého konce, ale nikoho neviděl. Stíhač se zrovna otočil za Thionem a střílel mezi stromy. Zpoza nich vyletěla další raketa. Stíhač se jí na poslední chvíli pokusil vyhnout, ale už to nestihl. Exploze zasáhla pravý solární panel, který se urval. TIE se přetočilo levým bokem dolů a bezmocně se začalo řítit k zemi. Šestiúhelníkové křídlo očesávalo vrcholky stromů, načež se roztříštilo, a na zem dopadl jen kulovitý kokpit.


Z lesa na druhé straně vystoupilo několik postav. Thion je poznal i na tu dálku a opět mu svitla naděje.

„Vojáci Odporu! Tak přece štěstí existuje!“ zařval mladý Nair a vyběhl ze své skrýše. Skupinka jej zpozorovala a pomalu zamířila jeho směrem. Měli tmavě hnědé kalhoty a světlejší zateplené košile. Tři z nich na hlavách nosili světle hnědé helmy se žlutým vizorem a výklopným krytem brady. Když byli blíže, pilot rozeznal, že skupinka je tvořena třemi muži, kteří měli ony helmy, ženou, jejíž hnědé vlasy zakrývala čepice, a jedním Abednedem, mohutným humanoidem s černýma očima, velkými nosními dírkami a úponky visícími z tváří.

„A podívejme, další přeživší,“ pronesl jeden z vojáků, odkašlal si a pokračoval: „Jsem kapitán Leo Raynar ze třetí roty. Náš transportér sestřelili včera. Přežilo jenom nás pět. Cestou jsme narazili na další trosky. Všichni byli mrtví. Je to docela úleva narazit na další živou duši.“

„Nápodobně kapitáne. Jmenuji se Thion Nair, modrý sedm. Můj X-wing sestřelili pár kilometrů severně odsud. Probral jsem se až ráno a narazil na tohohle hajzla,“ odpověděl pilot a kývnul směrem ke kouřícím troskám sestřeleného TIE.

„Jo, máme štěstí, že tady Gades vzal rakety.“

„Bez nich bych nikam nešel, kapitáne,“ pronesl svým hrubým hlasem Abednedo a popruh hodil přes rameno, takže raketomet nesl na zádech vedle napěchovaného batohu. Druhý voják mu pak podal blasterovou pušku.

„Pane, měli bychom pokračovat,“ řekla žena s odstřelovací puškou.

„Jo, jistě, Coro,“ zamumlal důstojník a obrátil se k Thionovi: „Jednotky prvního řádu po nás pátrají. Cestou sem jsme zahlédli několik snowtrooperů. Asi sedm kilometrů odsud je chrám, který ještě za Klonových válek sloužil jako Republiková radarová stanice pro tento sektor. Pokud se tam dostaneme, máme šanci. Doufáme, že tam najdeme něco, čím bychom mohli vyslat nouzový signál našim. Komunikátory máme, stačí nějaký zesilovač na meziplanetární přenos.“

„To je skvělá zpráva. Ale signál může zachytit i nepřítel. A ten nás najde rychleji než naši,“ projevil obavy mladý pilot.

„To ano, ale i tak je to naše nejlepší šance.“

„Nuže dobrá, jdeme.“


Kapitán vyšel první a v jeho stopách pokračovali ostatní. Zůstávaly tak za nimi jen jedny stopy, které navíc zasypával padající sníh. Chumelenice sice už zeslábla, ale pořád to stačilo na zakrytí stop do několika minut. Stále šli lesem, který pomalu řídl.

„Tak, co tě vedlo k tomu, připojit se k Odporu, Thione?“ prolomil ticho kapitán.

„Můj otec byl velitelem zelené eskadry v armádě Nové Republiky. A miluju létání, takže jedno se spojilo s druhým a jsem tady,“ zasmál se pilot. „A co vy?“

„Jo, v naší rodině už je to taková tradice. Dědeček byl důstojníkem za Klonových válek a můj otec bojoval proti Impériu ještě před Endorem. Nechtěl jsem kazit pověst rodině Raynarů, tak jsem se přihlásil. Ostatní mají více méně stejné důvody, Impérium nebo První řád jim vzalo to nejcennější při okupaci jejich domovských planet, a tak se zapřísáhli, že pomůžou jeho konci.“

„Jo, to dobře znám…“

„Máš zbraň?“ ozvalo se po chvíli za Thionem. Byl to mladý voják v jeho věku. Na zádech měl objemný batoh se znakem zdravotních oddílů. Pilot sáhl k pasu, odepnul pistol a ukázal ji medikovi.

„Jistě. Mám i světlice, když bude potřeba.“

„To je dobře, bude se ti hodit. Ta tvoje kombinéza je ve sněhu jako pěst na oko. Musí být vidět na míle daleko.“

„Klid Argone,“ odvětil druhý voják. „Ve sněhu jdou stejně tak vidět i naše uniformy. Musíme se rychle dostat k… Arghh…“
Voják padl k zemi a jeho košile se na hrudi zbarvovala krví. Ležel na zemi a za strašného sípání se snažil nadechnout. Jeho tělo se zmítalo v křečích. Zřejmě mu prostřelili plíce. Thion se okamžitě přikrčil a nachystal pistoli. Dech se mu zrychlil a naplnil ho strach. První řád je našel.

„Tam!“ zařval Gades, načež vypálil několik ran mezi stromy. Od vznášedla tam vybíhalo několik snowtrooperů. Jejich bílá zbroj byla v tomto prostředí ideální. Spustila se zběsilá přestřelka. Zatímco ostatní se bránili útoku, medik se krčil u zraněného a něco hledal ve svém batohu:

„Vydrž to, budeš v pořádku… No tak, vydrž!“
Kapitán jej zpozoroval, vystřelil na vojáka Prvního řádu, kterého zasáhl do nohy, a zařval:

„Sakra Argone, co to děláš?! Musíme se zbavit těch hajzlů, jinak budeš ošetřovat nejen jeho!“
Zdravotník rozkaz ale ignoroval. Všude kolem svištěly rudé střely. Z batohu vytáhl injekci se sedativy a zapíchnul ji padlému kamarádovi do nohy. Ten stále sípal, ale už s sebou tolik necukal. Medik vytáhnul obvazy, začal je přikládat k ráně a stále opakoval: „Vydrž.“
Ostatní stále bojovali. Kapitán s Abednedem klečeli u stromů a stříleli z pušek. Thion stál kousek za nimi. Pistol držel v obou rukách a částečně se kryl za kmenem borovice. Několik metrů za nimi, ležela Cora. Pušku opřenou o rameno a přes hledí sledovala svůj další cíl. Zmáčkla spoušť a další ze snowtrooperů se skácel k zemi. Střela ho zasáhla do hlavy a srazila mu helmu.

„Sakra! Kolik jich tam je?!“ zařval důstojník.

„Vidím čtyři! Argh… Bacha, granát!“ odpověděl Gades a rychle popadnul termální detonátor, který k němu dopadl. Mrštil s ním směrem k nepřátelským vojákům. Granát vybuchnul přímo pod nohama vojáka Prvního řádu. Důstojníka v černé uniformě, který stál pár metrů od exploze, odhodila tlaková vlna. Hlavou dopadl na zmrzlý kámen, který se během chvilky zbarvil krví. Mezitím Cora zaznamenala druhý zásah. Zbýval poslední snowtrooper. Palba ustala.

„Sakra Gadesi, neříkal jsi, že jsou čtyři? Jsem slepý nebo neumíš počítat?“ řekl zmateně kapitán a začal se rozhlížet.

„Jo…“ odvětil lehce podrážděně Abednedo, vstal a pokračoval: „Víš, že mě zrak ještě nikdy nešálil! Byli tam čtyři.“

„A nepočítals do toho i toho zraněného parchanta?!“

„Ne, počítal jsem jenom ty, co po nás pořád stříleli!“

„Tak kde je do prdele ten čtvrtý?!“
Ozval se výstřel. Čtvrtý snowtrooper právě mířil na Argona, který se stále pokoušel zachránit raněného. Černá spálenina od zásahu hyzdila bílou hrudní část brnění. Skácel se na kolena, ale ještě se pokusil znovu namířit. Další dvě rány mu v tom ale zabránily a on spadl mrtvý na zem.

„Tak tady je… Pěkná rána hochu,“ prohodil Gades a poplácal Thiona, svíjejícího kouřící blaster, po rameně.

„Díky.“


Všichni se seskupili kolem raněného. Zdravotník mu právě přidával obvazy na ránu, kterou polil bactou. Chroptění se už neozývalo.

„Nech toho, chlapče,“ řekla odstřelovačka.

„Ne… Ne, zvládne to… Podejte mi další bactu!“ řval medik. Nechtěl si připustit, že je pozdě.

„Argone! Je mrtvý…“

„K Sithu! Já se na to vyseru! Yene…“ začal vzlykat zdravotník, sundal si helmu a mrsknul s ní o zem. Kapitán Raynar a obrátil se na ostatní:

„Taková je válka. Dobří lidé v ní umírají. Yen Mollin byl voják srdcem i duší. Čestný, odvážný, loajální. Ale jestli ho chceme pomstít, musíme rychle vypadnout, než se objeví další vojáci Prvního řádu. Síla s tebou Yene… Síla s tebou…“
Cora pomáhala zdrcenému mladíkovi vstát, načež mu podala přilbu. Argon si otřel slzy a vzal helmu. Rukou přejel po vizoru a setřel sníh, který se na něj přilepil. Nasadil si ji na hlavu a přikývl na ostatní. Velitel jednotky se dal na pochod.

„Je to jeho první akce… Předtím dělal pouze zdravotníka na základně,“ pronesl polohlasem Gades a podíval se na Thiona: „První mrtvý je vždy nejtěžší, obzvlášť když se ho snaží zachránit.“

„Počkejte!“ zavolal pilot na kapitána, který už byl několik metrů napřed. Když se otočili, ukázal na mrtvého důstojníka, jehož hlava zatím sklouzla z kamene do krvavé louže. „Podívejte se na toho důstojníka. V hodnostech Prvního řádu se nevyznám, ale vypadá to na brigádního generála. Možná, že u sebe něco má.“ Thion si kleknul k mrtvému vojákovi a začal mu prohledávat kapsy. „Našel jsem datadisk. Umíte někdo zjistit, co v něm je?“

„Půjč mi to,“ řekla odstřelovačka a vytáhla z batohu malý přenosný počítač. Zapojila do něj datadisk a začala prohlížet jeho obsah. „Je to jenom jeho deník,“ prohodila žena, ale potom zpozorněla. „Pánové, na něco jsme asi narazili. Vypadá to, že První řád tady dělal nějaké pokusy… Se získáváním nějaké temné energie? Nevím, moc tomu nerozumím, ale naši technici by si s tím možná poradili.“

„Vezměte to s sebou, musíme vypadnout,“ znervózněl kapitán.
Cora vypojila datadisk a podala jej Thionovi. Ten jej schoval do kapsy a skupinka pokračovala v cestě.


***


Nad D’qarem pomalu zapadalo slunce a zalévalo kopce na obzoru do rudého odstínu. Na základně Odporu panovala napjatá atmosféra. Drtivá porážka na Alzocu zasáhla všechny. A zatímco důstojníci se pokoušeli nalézt řešení svízelné situace, do které se Odpor touto porážkou dostal, vojáci a piloti odpočívali na ubikacích nebo zapíjeli žal v kantýně. Nezvyklé ticho a tlumené světlo z úzkých oken jen dokreslovalo pochmurnou atmosféru, která zde panovala.

„Tady to je,“ šeptla plavovlasá dívka a položila na stůl dvě malé skleničky.

„Díky,“ odpověděl černovlasý muž s plnovousem a vytáhl několik kreditů. „To je dobrý,“ usmál se, ale pak opět upadl do pochmurného výrazu. Poté vzal skleničky a jednu podal přísedícímu. Oba dva muži na sobě měli oranžové kombinézy pilotů.

„Tak, na naše padlé bratry!“ pronesl zdrceně mladý černoch s krátkými vlasy. Natáhl ruku se skleničkou nad kulatý stůl. „Ať je provází síla!“

„Nezapomeneme na ně,“ zakončil Snap a přiťukl si s mladíkem. Poté nápoj najednou vypili a nastalo ticho. Vstřebávali chuť Correlianské whisky a vzpomínali na lidi, které ztratili. Na přátele z eskadry, ale i vojáky, které znali jen od vidění.

„Kde je vlastně Jess? Od našeho příletu jsem ji neviděl…“ prolomil po chvíli ticho Snap.

„Říkala, že chce být sama, Wexley… Myslím, že jsem ji zahlédl u hangáru,“ prohodil černoch a opřel se o stůl.

„Asi to nese těžce, co?“

„Docela jo.“

„Ani se jí nedivím.“

„Někdo by si s ní o tom měl promluvit.“

„Hmm, já za ní zajdu,“ prohodil Snap a zvedl se. Kývl na mladíka a zamířil k východu z kantýny. Se sklopenou hlavou procházel dlouhou, potemnělou chodbou a míjel další personál základny. Vyšel ven, kde je oslnilo rudé světlo. Přestože slunce již téměř zapadlo, zpoza kopců vysílalo tlumené, ale ostré světlo.


Před jedním z mnoha hangárů, schovaných pod travnatými pahorky, stál bílo modrý X-Wing. Sluneční paprsky zbarvovaly jeho modrý pruh, táhnoucí se přes celý bok, a křídla do fialova. Kokpit byl otevřený a křídla složená, takže byla v jedné rovině. Nalevo od stíhačky stála pojízdná palivová nádrž, od které se táhla hadice do X-wingu. Před ním se nacházelo několik nákladních beden a menších krabic, z nichž některé byly otevřené. Na pravém motoru dívka v oranžové kombinéze, jejíž černý culík se mihotal ve večerním vánku. V ruce držela hydroklíč a kryt motoru byl otevřený. Na zemi se válelo několik starých součástek, ale dívka pouze seděla s rukama na kolenou a smutně sledovala západ slunce.

„Ahoj Jess,“ ozvalo se za letounem.

„Ahoj Snape,“ otočila hlavu pilotka. „To už jste vypili veškeré zásoby whisky?“

„Heh… Ne, to ne… Jenom jsme si říkali, jestli jsi v pořádku…“

„Já? Jo, jsem…“

„No tak… Co jsme se vrátili, tak jsi kromě Generála s nikým nepromluvila… A teď tady už dobrých deset minut koukáš na západ slunce…“

„Ne, já jen… Konečně dorazily ty nové odsávače, tak je měním,“ řekla Jess, klekla si a v otevřeném poklopu začala klíčem dotahovat šrouby na součástce motoru. Muž se usmál, vzal jednu z otevřených krabic a položil ji na křídlo, vedle nohou dívky:

„Myslím, že tu hřídel budeš potřebovat.“

„Já vím… Za chvíli bych si pro ni došla.“

„No tak, Jessiko. Všichni vidíme, jak tě to trápí a užírá… Opravdu si o tom nechceš promluvit? Pomohlo by ti to…“ přesvědčoval pilot a zády se opřel o bok X-wingu pod kokpitem. Pilotka s povzdechem položila klíč a přelezla na přední okraj křídla, kde se posadila.

„Já… Prostě tomu pořád nechci věřit…“ řekla a oči se jí zaleskly. „Viděla jsem, jak ho sestřelili. Byl přímo přede mnou, ale nemohla jsem nic dělat… Ale nejvíce mě štve, že se tam nemůžeme vrátit… Já vím, že je malá šance, že by přežil, ale… Nemůžu si pomoct…“

„Chápu tě, taky mi chybí… Byl to dobrý pilot a přítel,“ odpověděl Snap. „A taky mě zalévá žal. I nad ostatními, kteří dnes padli. Ale snažím se uklidnit tím, že jsou snad na lepším místě. Daleko od bojů a od zla… Od Prvního řádu.

„A já doufám, že se tam má lépe… Ale… Je to těžké…“

„Já vím, ale samota a únava tomu moc nepomůže. Jak dlouho jsi už nespala?“

„Ani už nevím… Den a půl nebo dva?“

„Běž si lehnout, alespoň se ti pročistí hlava…“

„Musím ještě namontovat tu hřídel a usadit to.“

„Tak ti s tím pomůžu,“ řekl muž a začal šplhat na křídlo. Dívka vstala a podala mu ruku. Když vyšplhal nahoru, posadil se u motoru a začal se v něm vrtat, Jess se podívala na slunce a zašeptala: „Sbohem…“


***


Skupinka konečně dorazila k chrámu. Na okraji pohoří, lámajícího se téměř do pravého úhlu, se nacházelo několik malých, polorozpadlých budov, za nimiž na vyvýšené pozici stála masivní hlavní budova komplexu. Světle šedé zdi z ledového kamene vstupovaly do skal, uvnitř nichž se nacházely desítky tunelů a místností. Na kamenné střeše byla vybudována přistávací plošina s anténami a satelity, která kazila starobylý a tajemný vzhled tohoto místa.

„Jsme tady…“ oddechl si kapitán.

„Doufejme, že ta anténa funguje,“ prohodil Thion.

„Bude,“ odvětil optimisticky Raynar.
Kráčeli po dlouhém, členitém schodišti vedoucímu k hlavnímu vstupu do komplexu. Velikou branou vstoupili dovnitř. Hlavní hala byla prostorná a její vysoký strop podepíraly dvě řady kulatých sloupů. Na konci haly byla chodba vedoucí do dalších místností. Vojáci jí prošli a začali prohledávat místnosti se starým vybavením. Kromě několika ubikací se zde nacházela i jídelna, zbrojnice a samotná radarová místnost. Cora opřela svou pušku o zeď a posadila se k jedné z židlí. Z batohu vytáhla přenosný počítač a napojila jej na konzoli. Po chvíli se deska za hlasitého hučení rozsvítila.

„Jo, jsem tam! Jen nastavím frekvenci a můžeme vysílat!“ rozzářila se a z levého předloktí si sundala komunikátor, který připojila k počítači.

„Výborně! U Síly, už jsem ani nepočítal s tím, že se odsud dostaneme. Pomalu mi začínal zmrzat i zadek,“ prohodil Gades a zasmál se.

„Tak jo, mám to, nahráváme!“ Po těchto slovech kapitán přistoupil ke konzoli, naklonil se k počítači a promluvil:

„Tady je kapitán Raynar ze třetí roty. Náš transportér Korolev byl sestřelen při misi na Alzocu III a potřebujeme pomoc. Čtyři z nás přežili a máme s sebou i Thiona Naira z modré letky. Cestou se nám také podařilo zjistit, že První řád zde provádí nějaké testy s temnou energií. Máme datadisk se všemi informacemi. Posíláme vám koordináty naší pozice. Pospěšte si, vojáci Prvního řádu po nás pátrají.“


***


Již byla hluboká noc. Slunce vystřídaly na obloze hvězdy a většina personálu na základně spala. Mladou dívku ale probudil kovový zvuk klepání na dveře od jejích ubikací. Převalila se na pravý bok zády ke zdi a přemýšlela, jestli se jí něco nezdálo.

„Dále…“ řekla rozespale, když se klepání ozvalo znovu. Dveře se otevřely a vstoupil zlatý protokolární droid. Jeho levá paže však byla tmavě červená. Návštěvník se zastavil na prahu malé místnůstky a řekl:

„Slečno Pavo, promiňte, že Vás budím, ale máme dobré zprávy.“
Jess zívla a rukou odhrnula šedou deku, kterou byla přikrytá. Na sobě měla pouze spodní prádlo a bílé tílko. Beze slova se posadila na kraj postele a protřela si oči.

„Oh, božínku!“ prohodil droid a naklonil hlavu. „Prosím, přijďte co nejrychleji do taktické místnosti. Admirál Satura a generálka Organa svolali briefing.“

„Díky 3PO, hned tam jdu,“ pronesla stále rozespale pilotka, vstala a začala si navlíkat oranžovou kombinézu. Droid přikývl a kolébavou chůzí odešel.


V taktické místnosti bylo rušno. Několik pilotů a vojáků stálo před velícími důstojníky a čekali na zbytek. Jess se připojila ke svým kolegům z eskadry a zeptala se:

„Ahoj, nevíte, co se děje?“

„Bohužel, to zatím neví nikdo,“ odpověděl potichu jeden z dalších pilotů. Přišlo ještě několik dalších vojáků a zlatý droid ztlumil světla. Postarší žena udělala krok vpřed a hlasitě pronesla:

„Dámy a pánové, máme skvělé zprávy. Právě jsme obdrželi tuto kódovanou zprávu.“ Poté pokynula vysokému, modrému droidovi. Ten přistoupil ke kulatému stolu a zmáčkl na něm několik tlačítek, čímž spustil již dekódovaný zvukový záznam:

„Tady je kapitán Raynar ze třetí roty. Náš transportér Korolev byl sestřelen při misi na Alzocu III a potřebujeme pomoc. Čtyři z nás přežili a máme s sebou i Thiona Naira z modré letky. Cestou se nám také podařilo zjistit, že První řád zde provádí nějaké testy s temnou energií. Máme datadisk se všemi informacemi. Posíláme vám koordináty naší pozice. Pospěšte si, vojáci Prvního řádu po nás pátrají.“
Tato slova vzbudila mezi posluchači nadšení a radost. Nejen, že se objevili přeživší, ale ke všemu získali informace o Prvním řádu.

„Myslím, že víte, co nás čeká. Naši lidé se nacházejí zde,“ pokračovala Leia a nataženou rukou ukazovala pozici na hologramu planety. „Je to asi čtyřicet kilometrů od původního cíle, tudíž máme výhodu. Raketová obrana ze základny nemá takový dosah, takže modrá eskadra poskytne leteckou podporu, zatímco transportér vyzvedne naše lidi. Je důležité, abychom ten datadisk získali, proto v transportu poletí sedmá rota, která poskytne krytí našim lidem při ústupu, popřípadě přinese datadisk sama. To je vše, odlétáte za deset minut. Ať nás provází Síla.“

„Tak jo, slyšeli jste generálku, hoši, doplňte si munici a za pět minut vás chci všechny vidět u Lockheedu! Pohyb, pohyb!“ rozkazoval velitel sedmé roty. Piloti mezitím spěchali ke svým strojům.

„He, vypadá to, že Thion má fakt víc štěstí, než rozumu,“ prohodil Snap.

„Jo,“ usmála se Jess. „To opravdu má…“


Skupinka sedmi pilotů vyběhla ven, kde je ovanul chladný noční vzduch. Jejich stíhačky již byly přichystané před hangáry a technici prováděli poslední předletové kontroly a odpojovali tankovací hadice. Astromechaničtí droidi se pomocí hydraulických zvedáků dostávali na své pozice za kokpitem. Vojáci si nasazovali helmy a nastupovali do širokého transportéru, na jehož krajích se nacházely děla a kokpit. Piloti šplhali po žebřících a usazovali se v kokpitech svých letounů. Zatímco se zapínaly hlavní systémy, nasazovali si přilby a tlusté černé rukavice. Technici před nosem stíhačky dávali pilotům světelnou signalizací povolení ke startu. Lockheed se vznesl a zamířil k hvězdné obloze. Stíhačky jej pomalu následovaly.

„Tady modrý velitel, ohlaste se,“ řekl Snap Wexley, jehož X-wing byl v čele. Ve vysílačce se mu postupně ohlásil transport a další piloti. Poté pokračoval:

„Modrý velitel základně, jdeme na to!“

„Tady základna, hodně štěstí, modrý veliteli. Ať vás provází Síla.“
Letka se mezitím dostala na orbitu tmavě zelené planety, kterou zdobil prstenec z asteroidů, a skočila do hyperprostoru.


***


„Cesta z D’Qaru sem trvala asi hodinu, takže teď nezbývá, než čekat,“ řekl Thion sedaje si do jednoho z počítačových křesel.

„Jo a mám takový pocit, že nudit se při tom čekání nebudeme,“ odvětil Gades. „První řád určitě zachytil naše vysílání a je na cestě.“

„Měli bychom se na ně tedy připravit. Coro, běž nahoru a najdi si nějakou dobrou pozici. A opatrně, je možné, že pošlou i stíhačky,“ rozkázal Raynar, načež žena s přikývnutím sbalila počítač, vzala pušku a odešla.

„Gadesi, kolik máme těch raket?“ pokračoval kapitán. Abednedo si sundal batoh a začal z něj vytahovat malé střely.

„Jenom tři, ale mám pocit, že tady ve zbrojnici jsem viděl nějaké bedny s označením výbušnin. Mohly by se nám hodit.“
Vojáci posbírali své vybavení a vyšli ven z radarové místnosti. Dali se doleva, směrem k hlavnímu sálu, ale po chvíli chůze odbočili do jedné z bočních chodeb. Vstoupili do malé, potemnělé místnosti. Na jejich zdech byly připevněny stojany na blasterové pušky. Pod nimi stály dvě bedny s nápisy v Aurebeshi.

„Pomozte mi s tím,“ řekl Gades a chytil bednu za kovový úchyt. Thion vzal druhou stranu a položili bednu na zem. Zdravotník položil zbraň, přejel rukou po omrzlém víku a poté bednu otevřel. Pilot s Abednedem zatím sundávali další z beden.

„Skvělé, protipěchotní miny! Ale do té zmrzlé půdy je nezakopeme.“

„Snad bude stačit, když je schováme pod vrstvu sněhu. Co je v téhle?“ zeptal se Raynar. Gades ji mlčky otevřel a při pohledu na bednu výbušnin velitel pokračoval: „Skvěle. Vezmeme to ven a uvidíme, co s tím dokážeme.“ Členové Odporu po dvojicích vzali bedny a s námahou je táhli ven.


Před chrámem je ovanul mrazivý vítr. Začínalo se šeřit a společně s tím klesala teplota. Před schodištěm se zastavili a položili bedny, aby na chvíli ulevili svým rukám. V dálce viděli siluetu rozlehlého lesa, ze kterého přišli.

„Dobře, tak vezmeme dolů ty miny a rozmístíme je. Nálože pak můžeme dát na schodiště, to by mělo zdržet jejich postup. Tak na tři. Raz, dva, tři!“ řekl kapitán a se zdravotníkem vzali bednu. Krok za krokem ji pomalu nesli dolů. Již byli skoro dole. Zbývalo poslední mezipatro a otočení. Mladíkovi, který pomalu couval, podklouzla i na udusané vrstvě sněhu noha a svalil se na zem. Kapitán sám bednu neudržel a ta se s řinkotem řítila dolů po zmrzlém schodišti. Dole se převrhla a několik min z ní vypadlo. Thion, Gades a Raynar se krčili v podřepu očekávajíce výbuch, zatímco mladý zdravotník stále ležel na zemi po svém pádu. Nic se ale nestalo, a tak se přestali krýt.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se ležícího mladíka Thion a podal mu ruku.

„Jo, myslím, že jo… Ale pár modřin z toho asi bude,“ odpověděl Argon a za pilotovy asistence se zvedl z chladné země.

„Sakra, nemůžeš dávat bacha?! Máme štěstí, že ty miny nevyletěly do luftu!“ zařval kapitán.

„Klid, kapitáne,“ začal se smát Abednedo. „Pokud jsou vojáci Prvního řádu stejně šikovní, jako Argon, tak miny potřebovat ani nebudeme. Všichni se rozmáznou tady na těch schodech!“

„Pojďme je radši rozmístit,“ pokusil se vážným tónem říct velitel, ale vojákova poznámka jej příliš rozesmála. Skupinka opatrně sešla dolů. Vedle bedny se válelo několik talířovitých min s rudým senzorem uprostřed.

„Tak jo, Gadesi, vezmi si pár min a rozmísti je tam, asi padesát metrů odsud. Thion ti pak bude nosit další. A dávej bacha, jenom zlehka ji zakryj sněhem, jinak ti bouchne v rukách,“ přikázal Raynar. Abednedo přikývl a opatrně uchopil dvě miny. Thion vzal další dvě a následoval ho.

„Ty pojď se mnou. A prosím tě, opatrně,“ otočil se kapitán na mladého medika.


Před Corou se otevřely dveře ze schodiště a ona vstoupila na duraocelovou přistávací plošinu. Když přicházeli po schodišti k chrámu, všimla si, že plošina není usazená přímo na střeše, ale držela ji kovová konstrukce, a tak pod ní byla asi půl metrová mezera. Už nějakou dobu si automaticky všímala různých pozic a vyhodnocovala jejich užitečnost pro případné odstřelování. Procházela podél zábradlí a hledala technický poklop pro přístup pod plošinu. Všimla si malé mezírky pod několika starými bednami se symboly Republiky. To bylo, co hledala. Přehodila popruh pušky přes rameno, opřela se o bedny a pomalu je odsouvala. Poté poklop otevřela a seskočila dovnitř. Pod plošinou se svíjela spleť kabelů, napájejících vysílač, a několik rour, které kdysi pravděpodobně vedly palivo do generátorů topení. Sundala si pušku a po čtyřech se začala plazit směrem ke kraji střechy. Natáhla pušku a přes hledí si prohlédla okolní krajinu. Výhled byl dostatečný. Pokrýval celé schodiště i některé z menších budov. Nejlepší výhled však měla na pustinu, která se rozprostírala až po několik kilometrů vzdálený les. Žena se přisunula blíže k rouře a snažila se co nejlépe skrýt.

„Jsem na místě,“ řekla do komunikátoru na zápěstí a podívala se hledím na své spolubojovníky. Byli asi v půlce schodiště a rychle mířili nahoru. „Jak to u vás vypadá?
„Skvěle Coro, sleduj okolí a dej nám vědět, pokud se někde něco mihne. Miny jsme rozmístili, ale ještě potřebujeme nastražit nálože,“ ozval se z komlinku kapitánův hlas.


Vojáci otevřeli druhou bednu a začali z ní vytahovat výbušniny.

„Je toho málo… To vyjde tak jedna nálož na každou část schodiště… Jestli vůbec,“ zamumlal Gades a vzal tři nálože.

„Větší starosti mi spíš dělá, kde je detonátor? Vidíte ho někdo?“ polekal se kapitán. Bedna již byla prázdná.

„K Sithu!“ zaklel velitel. „No nic, Argone, běž se podívat, jestli nezůstal někde ve zbrojnici.“
Medik přikývl a vběhl do chrámu. Thion s kapitánem vzali zbytek výbušnin a začali je rozmisťovat. Přibližně uprostřed schodiště nálož vždy přilepili na zem k okraji mohutného zábradlí. Odjistili ji a zlehka zakryli pod sníh. Abednedo se mýlil. Byli kousek za půlkou a zbývala jim poslední nálož.

„Pánové, měli byste si pospíšit, podívejte se na sever!“ ozvalo se ve vysílačce. Skupinka pohlédla k lesu, ale nic neviděla. Kapitán si odepnul od batohu dalekohled a podíval se do něj. Nad lesem bylo několik pomalu letících stíhaček Prvního řádu. Mezi stromy vyjelo pět armádních vznášedel s těžkými děly a pěchotou.

„Rychle, zahrabejte tu nálož tady a mizíme!“ přikázal kapitán a nohou odhrnul trochu sněhu. Abednedo tam položil odjištěnou nálož, načež přes ni rychle přehodil vrstvu sněhu. Skupinka rychle utíkala po zamrzlém schodišti nahoru. Ozvala se první exploze a pilíř jedné z vedlejších budov se zhroutil. Thion uklouzl, ale rukama se stihl opřít o jeden ze schodů a ihned zase běžel. Ozval se výstřel z pušky a jeden speeder zastavil. Cora našla ve svém hledí řidiče. Vojáci Prvního řádu jej ale vyhodili, na jeho místo se posadil jiný, a vznášedlo tak pokračovalo. Stíhačky již byly nad chrámem a nalétaly na bránící se vojáky Odporu. Poté se prudce zvedly a zamířily nad pohoří, kde se otočily a vracely se pro další pokus.
Abednedo se zastavil a opřel si o rameno raketomet. Na jeho konci se zadýmilo a raketa vystřelila. Explodovala těsně vedle jednoho ze vznášedel. Tlaková vlna jej převrátila a po několika přemetech se zabořilo do sněhu. Vojáci, kteří z něj nevypadli už při prvním nárazu, se celí potlučení snažili vyhrabat zpod hořících trosek.

„Jo! Tady máte, parchanti!“ zařval Gades a pokračoval za ostatními.
První mina explodovala a poškodila vznášedlu repulzory. To pomalu začalo klesat, až se nakonec zastavilo na zemi. Snowtroopeři vyskákali ven a spustili palbu. Ostatní vznášedla zastavila kousek dále a poslala své vojáky do minového pole po svých.


Thion stál opřený o bránu. Opět se mu zrychlil dech a přepadla jej úzkost. Ve vzduchu se mu to nikdy nestalo. Bylo jedno, v jak špatné situaci se nacházel, ale v kokpitu byl jako doma a za všech okolností se tam cítil klidně. Tady je to ale něco jiného. Je na zemi s pouhou pistolí a proti němu stojí desítky vojáků. Ke všemu na ně nalétaly stíhačky a on ani nevěděl, jestli to má smysl. Věděl, že jeho přátelé z Odporu pro ně přiletí. Otázkou bylo, zda včas.

„Ne… Nesmím takhle přemýšlet. Oni přiletí a my tady stále budeme!“ problesklo mu hlavou a vystoupil ze svého krytu. Rychle přeběhl přes malé nádvoří ke kamenné zídce a posadil se zády k ní. Pistol měl připravenou a vyčkával.
Dole bylo již několik mrtvých a zraněných. Miny napáchaly více škod, než kapitán doufal. Cora mezitím taky nezahálela. Žlutý paprsek protnul hlavu dalšímu vojákovi a ten spadl na kus dalšího nešťastníka, který před chvílí šlápl na minu. První vojáci se dostali k okraji schodiště právě ve chvíli, kdy se za kapitánem Raynarem ozvalo:

„Pane! Mám to!“ zařval zadýchaný zdravotník a vyběhl z mohutné brány na nádvoří. Během pár vteřin ale zmizel. Nalétající stíhač zaznamenal přímý zásah. Výbušné střely Argona rozmetaly po celém prostranství. A s ním i detonátor.

„Argone!“ zařval důstojník, vykouknul zpoza zídky a vyslal několik střel směrem k postupujícím snowtrooperům. Schodiště bylo stále vcelku a detonátor zničen.

„Gadesi!“ zařval Thion. „Zkus vystřelit raketu k těm spodním náložím. Výbuch možná rozpoutá řetězovou reakci a odpálí i nálože!“

„Dobrý nápad, chlapče!“ odpověděl Abednedo, vstal a vystřelil raketu. Byl to přímý zásah a dvě nálože skutečně vybuchly a poškodily část schodiště. Zbytek ale zřejmě vlivem dlouhodobého mrazu ztratil účinnost.
Okolní budovy byly již téměř celé zničené. Zdi chrámu byly poničené střelami ze vznášedel.

„Pozor!“ zařval Thion, když zpozoroval, že k nim padá roh střechy a přistávací plošiny. Vystřelil směrem k nepřátelům a rozběhl se pryč ve snaze utéct troskám. Na poslední chvíli uskočil kusu zdi, která se při dopadu roztříštila na menší kusy. Pod troskami si Gades všiml lidské ruky. Střelec vznášedla objevil odstřelovačku a vyslal k ní několik salv, které urvaly kus nosné zdi.

„K Sithu! Dostali Coru! Musíme se stáhnout!“ zařval zběsile Abednedo a vystřelil poslední raketu. Ta zasáhla stojící vznášedlo do motoru, který explodoval. Kusy pancíře se rozletěly do všech stran. Několik z nich zasáhlo druhé vznášedlo a poškodilo jej. Thion s ostatními zamířili k bráně, než se stíhačky vrátí a opět zaútočí. Mladý pilot se ale zastavil. Trvalo to nějak dlouho na pouhý obrat před dalším útokem. Z poza skal se vyřítila ohnivá koule, ve které pilot rozeznal zbytky stíhačky TIE. Několik částí, které se z ní ulomily, zasypalo schodiště a zbytek se zřítil do pustiny před chrámem. Ihned za zničenou stíhačkou prosvištělo vítězně několik X-wingů.


***


Jess převrátila svůj X-wing na levý bok a přitažením kniplu k sobě oblétávala vzdušný prostor nad chrámem. Bočním oknem se podívala k zemi a řekla:

„Tady modrá tři, vidím Thiona a další dva vojáky na nádvoří před budovou.“

„To je skvělé, Jess. Všem pilotům, kryjte transport a naše lidi!“ odpověděl Snap a proměnil další TIE v hromadu šrotu. Poté přepnul frekvenci a řekl:

„Tady je modrý velitel, kapitáne Raynare, pokud mě slyšíte, přesuňte se urychleně na střechu. Máme připravený transport, který čeká, až vás bude moct vyzvednout!“

„Tady kapitán Raynar, slyším vás jasně a zřetelně. Jsme na cestě!“
Mladá pilotka sešlápla pravou nohou pedál, čímž stočila čumák stíhačky k nebi a zaměřila černočervené TIE. Jeho pilot ji zpozoroval a vyrovnal stoupání. Snažil se kličkovat a pronásledovatele setřást, ale Jess se ho držela jako klíště anooby. Stiskla spoušť a kolem stíhačky Prvního řádu proletělo několik červených šipek. Jedna z nich lehce škrábla poklop kokpitu, ale nenapáchala žádné škody. Bulva, jak piloti nazývali stíhačky TIE, prudce zamířila dolů. Mladá pilotka přetočila X-wing břichem vzhůru a přitáhla knipl až k hrudi. Prudkým manévrem se tak opět dostala za nepřítele. Opět vystřelila a zaznamenala zásah. Kus solárního panelu se odštípl a TIE v plné rychlosti narazilo do zasněžené půdy. Jess to vybrala na poslední chvíli. Jedním z křídel rozvířila sníh, ale okamžitě stíhačku zvedla a pustila se za dalším nepřítelem, který ji právě zkřížil cestu.


***


Zatímco X-wingy zaměstnávaly nepřítele, transport orientovaný do šířky přistál na střeše chrámu. Přední plošina se vyklopila a vyběhla z ní jednotka vojáků. Několik z nich otevřelo dveře a sestupovalo dolů po schodišti. Zbytek se rozmístil na okraji plošiny a začal ostřelovat postupující snowtroopery. Mezi vším tím hlukem byly slyšet občasné výkřiky:

„Bacha, chlapi!“

„Napravo. Napravo!“
Tři vojáci Prvního řádu se vyhnuli smrti a prošli mohutnou branou dovnitř chrámu. Proběhli hlavním sálem a vešli do dlouhé chodby, na jejímž druhém konci právě zahýbal ke schodišti Thion s vojáky. Bíle odění vojáci namířili a vystřelili ze svých černobílých blasterů.

„Argh…“ zařval Thion a upadl na zem. Většina střel skončila jako černá spálenina na zdi, ale jedna zasáhla pilota do nohy. Jeho oranžová kombinéza se na levém lýtku začala zbarvovat krví. Gades se k němu sklonil a raněný mladík mu přehodil ruku kolem krku. Abednedo jej podepřel a pomalu mu pomáhal do schodů. Thion poskakoval schod za schodem po své zdravé noze a snažil se nemyslet na bolest, která se mu postupně rozlévala od rány do celé nohy.

„Rychle, dostaň ho nahoru!“ zařval kapitán, vyklonil se z uličky a několikrát vystřelil.

„Rád vás vidím, chlapi. Dole je ještě kapitán, hodila by se mu pomoc,“ řekl Gades vojákům, kteří k nim sešli ze střechy. Jeden z nich podepřel raněného Thiona z druhé strany a urychlil tak jejich chůzi do schodů. Ostatní je obešli a utíkali na pomoc Raynarovi.
Dveře na střechu se otevřely a vyšli z nich dva vojáci, podepírající raněného pilota. Na střeše již byli dva hnědě odění vojáci mrtví. Další právě s křikem padl na zem. Střela ze vznášedla jej zasáhla do ramena a urvala mu paži.

„Rychle, dovnitř! Mizíme odsud!“ zařval velitel sedmé roty, když ho do očí udeřila oranžová kombinéza pilota. Ze dveří vyběhl kapitán s dvěma vojáky. Krátce za nimi vyšlehly ze schodiště plameny. Při ústupu za sebe hodili granát. Gades s vojákem opatrně usadili Thiona. Za nimi rychle nastoupili ostatní a pancéřové dveře transportu se zavřely. Pasažéři ucítili, jak se loď zvedla a zamířila k nebi.

„Tady je Lockheed, převzali jsme zásilku,“ oznamoval pilot transportu úspěch mise.

„Modrý velitel, rozumím. Pojďme odsud vypadnout!“
X-wingy opustily bojiště a zamířily za ustupujícím transportem. Piloti se zformovali kousek za ním a neustále kontrolovali, jestli je nesledují zbývající stíhačky TIE. Piloti Prvního řádu na to už ale neměli dostatek paliva. Konvoj doletěl bez problémů na orbitu Alzocu a skočil do hyperprostoru.


„Kde je zdravotník? Máme tady raněného!“ zařval neznámý voják, který Thionovi pomohl do schodů. Davem se prodral starší muž a sundal batoh s označením zdravotnických sborů. Poklekl k mladíkovi a vyhrnul mu zakrvácenou nohavici.

„Kruci, já věděl, že toho mám vzít víc,“ zanadával muž a otevřel batoh. Vytáhl několik obvazů a obmotávaje je kolem mladíkovy nohy pokračoval: „Je mi líto, tady ti to můžu maximálně obvázat a snad zastavit krvácení. Na základně ale budeš muset na ošetřovnu. Ale máš štěstí, rána nezasáhla kost, takže stačí pár dávek bacty a budeš v naprostém pořádku.“

„Opravdu máš kliku. Pro pilota to muselo být těžké. Stačilo mi vidět, co se dělo u chrámu a hned mi bylo jasné, že jste prošli peklem.“ prohodil voják a poplácal mladíka po ramenu.
Thion jen přikývl. Sundal si helmu a rukávem otřel zpocené čelo. Bolest nohy už ani nevnímal. Byl rád, že to přežil. Neznámý voják měl pravdu, šel do pekla a podařilo se mu dostat zpět.


Jess vysunula podvozek a s X-wingem pomalu přistála na prostranství před hangárem. Sundala helmu a rukavice a položila je na palubní desku. Stiskem několika tlačítek vypnula motory a otevřela kokpit, načež rychle sestoupila na zem. Rychle šla směrem k čumáku a pravou rukou přejížděla po boku lodi. Zamířila k transportu a sledovala vystupující vojáky. Mezi pěchotou v hnědých košilích zahlédla řvavě oranžovou kombinézu, hnědovlasého mladíka.

„Thione, příště musíš dávat bacha!“ zasmál se Wexley. Podal mladíkovi ruku a poplácal ho po rameni.

„Jasně, Snape. Vynasnažím se. Ale aspoň máme informace o činnostech prvního řádu. Ale u Síly, ani nevíš, jak jsem vám tam záviděl, že jste ve vzduchu,“ prohodil vyčerpaně Thion. Byl rád, že to má za sebou.

„To věřím…“ odpověděl velitel letky, ale přerušila jej mladá dívka, která se konečně prodrala davem.

„Thione,“ řekla s úsměvem. „Ráda tě vidím. Myslela jsem, že jsi… Že jsi mrtvý.“

„Taky tě rád vidím, Jess,“ odpověděl potichu Thion a se slzami v očích ji objal.



Konec

Ohodnoťte povídku:
Podrobné statistiky...
10 hvězd
0 hlasů
9 hvězd
3 hlasy
8 hvězd
0 hlasů
7 hvězd
1 hlas
6 hvězd
0 hlasů
5 hvězd
0 hlasů
4 hvězdy
0 hlasů
3 hvězdy
0 hlasů
2 hvězdy
0 hlasů
1 hvězda
0 hlasů