Strastiplný život dobrodruha I

Na skladě jsem našel jednu povídku, takže tady ji máte :) Neberte to jako kvalitní dílo ;)

Kapitola I.
Coruscant

Ticho. Na hlavní planetě Republiky, zářným středem architektury a prestižnosti Republiky, jindy rušené pouze zvukem vznášedel, přerušila tlačenice lidí, kteří se snažili vecpat na konferenci známé osoby. Někdo by si řekl, že jdou k čerstvě otevřenému baru vedle. Ale ne, mířili docela jinam. K Muzeu Galaxie, největšímu na Coruscantu. Je sice válka, ale pro tuto bandu vlezlých novinářů asi nikoliv. Jediné, co je zajímá je to, co znovu dokázal Marw Naiden, dobrodruh a archeolog známý po celém známém vesmíru. Další a další návaly se hrnuly dovnitř. Ochranka Muzea jim to však zabránila. Rozestoupila se kolem vchodu:
"Je plno! Dál už nemůžete!"
"Ale my tam jít musíme! Jsme reportéři a uvnitř je Marw Naiden!" vykřikl jeden z davu.
"Lituji..."

Mezitím se pár vyvoleným povedlo zabrat místo ve velké hale, luxusně zdobenou zlatými vzory po stěnách. A s židlemi, které směřovali k vyvýšenému stolu, kde měla sedět zmíněná osoba. Místo něj tam seděl značně napruzelý Twi'lek.
"Kde je?" znělo po sále. Lidé netrpělivě vyhlíželi.
Jeden ze starších novinářů vedl se svým kolegou rozhovor, který nenápadně odposlouchával mladý muž, představitel časopisu Zamiř a pal!
"Kde může být? Asi ještě dojednává další výpravu."
"Pochybuju..." zafuněl.
"Co tím myslíš?"
"Slyšel jsem drb, že Naiden je... jak to říct... záletný..."
"Záletný?"
Odpovědi se mu dostalo tak, že se rozevřely dveře, ze kterých vyletěl líbající pár. Muž, oblečen v hnědé vestě, kloboukem a černých kalhotech s opaskem, kde mu visel blaster, vášnivě líbal stejně naladěnou ženu se zrzavými vlasy, s jen tak tak držícím vrškem. Reportéři jen tiše sledovali, o koho se jedná. Pak to rychle poznali, podle typického obleku archeologa.
"To je Naiden!" vykřikl jeden z davu, vytahujíc fotoaparát, kterým bleskurychle nafotil pár snímků. Ostatní se přidali také, jen aby nafotili desítky fotek, které později využijí do svých bulvárů.
Dívka, oblečená velmi spoře v černém outfitu, odskočila od Marwa a utekla pryč.
"Tak zas někdy... možná..." křikl na ní Marw. Utřel si rtěnku z tváře a pyšnou chůzí přešel ke stolu, kde na něj čekal naštvaný pohled Twi'leka. Pokusil se změnit jeho výraz úsměvavým pohledem, ale to se nepovedlo.
"Kdes sakra byl?"
"Promiň Aridene. Hledal jsem-"
"- novou holku co? A co Laira?
"Laira...? Rozešel jsem se s ní... byla proti, když jsem po ní chtěl při ... ehm... to je jedno..."
Marw přešel ke stolu, hodil klobouk na stůl, roztáhl ruce a pravil k novinářům.
"A teď, proč jste všichni tady... já..." ukázal palci na sebe.
Najednou se strhla slovní rvačka, ruce novinářů se zdvihaly jako když píseční lidé na opuštěný karavan a každý kladl otázky. Reakce byla taková.
"Nějaké otázky... které se netýkají mé... utíkající, ale zároveň velmi sympatické společnice?"
Polovina davu ztichla. Marw to čekal, už má za sebou stovky konferencí a už se zná nějaké ty fígle. Ukázal na jednoho z davu.
"Charlen Fidel, časopis Běž, když můžeš. Jaký máte názor na Jedie?"
"Rytíři Jedi? Říká se, že jsou neporazitelní... Ten chlápek s jménem Jedi vytvořil dobrej spolek. Asi si udělám taky svůj..."
Marwova odpověď donutila Aridena složit hlavu do ruky. Dobrodruh ukázal znovu na dalšího novináře.
"Evagan Zell, týdeník Střela. Mohl byste se vyjádřit k aktuální situaci? Co plánujete?" nátahl ruku s mikrofonem novinář.
Marw se podrbal na zátylku. Poslední dobou totiž nedostal žádnou nabídku. Občas nějaká přišla od Muzea, někdy od senátorů. Ale teď dlouho žádná. Musel vymyslet okamžitě něco, co by řekl. Vzpomněl si na předchozí otázku.
"Co plánuju...? No... samotná Rada Jediů se mi ozvala. Prý chtěj nějaký arkefakty."
"Můžete to specifikovat? Jaké artefakty?"
"Můžu, ale já to neudělám... Nejsem žádnej kecal... moc... trochu..."

Konference se pomalu blížila ke konci. Marw byl dost unavený z otázek, jestli se zná osobně s kancléřem, jestli není Jedi a podobně. Dokolísal se na ulici a zavolal taxíka. Mezitím k němu přišel Ariden.
"Marwe, až na ten začátek to šlo..."
"Ty myslíš Lurwu? Hele, teď to vypadá vážně, věř mi. Možná se už usadím a budu žít spokojený život na venkově, budu ležet v lehátku společně s ní a budeme sledovat naše děti, jak pobíhají po polích." zvedal hlavu k oblakům.
"To jako vážně?" zvedl obočí Twi'lek.
"Možná..."
Ariden ho probodl pohledem. Zná ho už od dětství. Byli společně vychováni. Marwova matka totiž je aktivním členem nadace pro chudé Twi'leky. Proto ho adoptovala. Od té doby ho Twi'lek doprovází. Ví, jak je divoký a nespoutaný. Nedokáže být na místě.
"Ty bys to vydržel?"
"Možná na půl úvazku. No co, vždycky jsem ty věty chtěl říct. Zní tak...parádně."
Z poza rohu ulice se vynořilo žluté vznášedlo. Marw zamával na řidiče, který zaparkoval u plošiny, kde oba stáli.
"Nastupte pánové..." uvítal taxikář, oblečený v zelené vestě dvojici.
"Kam to bude?"
"Hotel Koloběh."
Jako každý správný taxikář se i tenhle vyptával. Samozřejmě nemůže jen řídit a dávat pozor na řízení.
"Odkud vlastně jste, chlapi?"
Pasažeři se na sebe koukli.
"Ehm... já tady s Marwem jsme odevšad..." zdůraznil jméno Ariden.
Taxikář se podíval do zpětného zrcátka a rozpoznával podrobněji obličeje. Napoprvé je nepoznal ale pak...
"No jóóó! To jste vy, Marw Ariden! V tom šeru jsem vás nepoznal. Že mi to netrklo dřív!"
"No jo, stává se..." řekl Twi'lek. Marw se na něj udiveně ohlídnul a nesouhlasně zavrtěl hlavou.

Po dalších únavných otázkách taxikáře, které už dnes oba slyšeli, dojeli k hotelu.
"Můžu poprosit o autogram?"
Na to mu hodil kredity. I něco víc, než měl, aby utišil otravného taxikáře. Ten na něj ještě zvolal:
"Ale pane...!"
Dobrodruh jen zamával rukou a společně se svým bratrem vešli ke svému apartmá.

Žlutě zdobený byt, velmi prostorný byt, plný artefaktů ve vytrýnách, které zhotovil Ariden, se rozsvítil. Bratři vešli. Marw rychle přiběhl ke gauči a rozvalil se na něm. Twi'lek se jen zatvářil a sedl si do luxusního křesla.
"Víš Ari, měli bychom se podívat na holopřijímač, jestli něco nepřišlo..."
"Dobře, můžeš jít ty? Já teď něco dodělám..."
"Ehm... já myslel, že ty..."
"Ale no ták, Marwe... sláva ti leze do hlavy. Nejsem tvůj otrok!" řekl vážně.
"Sláva do hlavy? Blbost! Já jen se vyžívám ve svých skutcích, co jsem dokázal..."
"No právě! Hele, já zařídil tu konferenci. Aspoň ty udělej tohle."
"No jó..."
Unavený Marw se došoural k holopřijímači do vedlejší místnosti a stiskl tlačítko přijatých zpráv. Objevil se symbol Jediů. Zíral na ten znak, ale po chvíli zavolal bratra.
"Ari? Není tohle znak Jediů?"
Twi'lek se rychle zvedl a přiběhl k němu.
"Ano, je...?"

Pokračování příště