Stíny minulosti, část třináctá

1715 slov? Páni... Ze mě snad jednou bude spisovatel...
*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*

Úzký pruh světla hladce pohladil Naddona po znavené tváři a vykouzlil v matném odlesku jeho očí příslib naděje....

Po dlouhém a strastiplném pochodu temnými, spoře osvětlenými a plísněmi prolezlými chodbami, přičemž množství šancí na odpočinek a vyčištění rozvířené mysli v přímé úměře klesalo a ustupovalo klusavému úprku proti stále narůstajícímu počtu pronásledovatelů, se před teď již nevelkou skupinou uprchlíků konečně zjevil kýžený anděl spásy v podobě nepravidelných závanů větru, jejichž lascivní chladivost zanikala ve všeprostupujícím vlhku, který v obětí s chabým odvarem ze slunečních paprsků panujících v dlouho neviděné říši čerstvého vzduchu pronikal do katakomb úzkou skulinkou mezi dveřmi, jejichž přesné obrysy a rozměry nebylo možno ze současné pozice znavených pozorovatelů s jistotou určit.

Zčeření Síly vyvolané poslední hodiny tolikrát opakovaným natažením se po její bezedně konejšivé, životodárné moci vykouzlilo lehké záškuby v Naddonových lekku.

Udělal další krok vstříc svobodě a pod náhlou ranou únavy do beder lehce zakolísal.

Zmátořil se a s nepatrnou špetkou grácie, která v něm ještě zbyla, soustředil veškerou pozornost a snahu pokračovat do nohou.

Krok sun krok.

Krok sun krok.

Krok sun krok.

Nemohl si vybavit, jak se ocitl o deset metrů dál, nestaral se však.

Dlaní zatlačil do křídla s kovově chladným povrchem a to se s útrpným, uši rvoucím zaúpěním odtáhlo z objetí, jež sdílelo se svým identickým protějškem.

Do Naddonových očí udeřil nezkrotný živel ztělesněný všudypřítomným odpoledním světlem. Řasy mu svlažily slzy, jak s úporným hmouřením očních víček mžoural vůči spalujíce žhnoucímu rylothskému slunci.

Spíše vycítil v Síle, nežli uviděl elegantní ženskou siluetu v ostrém kontrastu se rýsující proti jasnému slunečnímu svitu.

Když jeho zrak konečně přišel na chuť ztrátě tolik známého temna, jemuž jeho vědomí stále panovačně odmítalo odvyknout, zvolna se otočil kolem své osy a přejel pohledem všechny vůkol stojící.

S ne nemalým zadostiučiněním z jejich výrazů, způsobů držení těl a těžkého, znaveného sípání vyčetl, že jeho fyzický stav je mnohem lepší než jejich a že je ze všech nejméně unavený. Jistě. On přeci čerpal energii ze Síly, jejíž moc tihle vesničtí balíci nikdy nemohli dokázat pochopit.

Ale přeci jen tu byla jedna do Síly zářící existence, jež nebyla zdaleka tak pošramocená jako ta jeho, či kohokoli jiného.

Se zaujetím se zadíval Katniss do očí a natáhl se k ní v Síle.

Uvnitř spatřil to, co se zřetelně jevilo na půvabném povrchu. Apatickou skořápku, pod níž sídlil čirý sarkasmus mísící se se špetkou sobeckosti a arogance. A pod tím vším se kdesi v rohu samotné podstaty jejího bytí skrýval utlačován kousek jakési duševní bolesti. Ale žádná únava, jakou prožíval on nebo kdokoli jiný. Dokonce ani její známka. Buď byla v Síle mocná jako zapomenutí Sithští lordi z dob dávno zapadlých v prachu zapomnění nebo nebyla z masa a kostí, nýbrž z kovových plátů a obvodů.

Ale hloupost. Zatřepal hlavou, aby si srovnal reálné možnosti vedle těch absurdních a ihned toho zalitoval, když se mu v temeni probrala tupá bolest.

Její zdvižené obočí jako by říkající Na co tak civíš? ho vtáhlo zpět do reality a omluvně pokrčil rameny. Přičemž mu do nich vystřelila další, byť o dost mírnější a snesitelnější, bolest.

Již od mládí mu bylo do hlavy vštěpováno, že bolest je, samozřejmě ve snesitelných mezích, jeho hlavní spojenec. A nic nesejde na tom, zda je jeho, či někoho cizího.

Soustředil své vědomí do pomyslné rozpálené dýky křečí v lýtkách a postupně cítil, jak se její vroucí ostří přetváří v živoucí energii Síly.
Otupělé smysly se zčistajasna poroučely k probuzení a veškeré jeho vnímání se zostřilo.

Už zase plně cítil vratké, tenké a křehké nitky rozmanitých životů nejen humanoidů, ale i hojně zastoupeného nezkrotného ptactva, lítého šelmstva, odevzdaného dobytstva i neviděného hmyzectva.

Na otevřeném prostranství odpočívalo několik spídrů, nikde vůkol nebylo možno spatřiti jediného z řad nenáviděných věznitelů.

Naddon z klidového stavu znenadání bleskurychle přešel do klusu a namířil si to k malému durabetonovému plácku, na kterém stál osamocen dvoumístný spídr působící exkluzivním a drahým dojmem.

Když Twi'lek stanul necelý metr před jeho chromovanými řídítky a čerstvě vyleštěnou palubní deskou, do očí ho uhodil malý, avšak zřetelný nápis umně vyrytý do imitace dřeva na bocích, jenž nenechával nikoho na pochybách o totožnosti jeho majitele.

„Urlemnaur,” procedil Naddon skrze zaťaté zuby hlas s řízem znechucení.

„Vešly by se sem klidně dva spídry,” poznamenala dívka náhle stanuvše vedle jeho ramene.

„Možná má dva,” odtušil Naddon a již poněkolikáté za nejen tento den se sám sebe ptal, jak se k němu dokáže Katniss tak nenápadně a potichu přikrást.

„Nebo neumí parkovat,” uzavřela.

Twi'lek už nic nenamítal a usedl na místo pro řidiče, jež se zdaleka nejevilo tak pohodlně jako to druhé, které bylo vybavené dokonce i složitým systémem sklápěcích loketních opěrek. Bylo nad vysoko posazené rylothské slunce jasné, kdo na něm sedával.

Aha, takže je línej i řídit, blesklo mu hlavou.

Katniss usedla na místo hojných čtyřicet centimetrů za tím jeho a zapla si bezpečností pás, který - jak si uvědomil, když se ho poté pokoušel instinktivně nahmatat - on postrádal.

Už už se chystal nakopnout motor, když ho do smyslů jak fyzických, které má každý, tak i psychických, kterým málokdo rozumí a dovede je za pomocí Síly využívat, udeřily výkřiky ne až tak vzdálené.

Prudce se otočil k epicentru toho všeho, až mu hlavoocasy zavlály ve větru a jen o vlásek minuly Katnissiin obličej.

Z východu, kterým uprchli, se řítila lavina po zuby ozbrojených mužů, již bez slitování chrlili omračující projektily do uprchlíků a bleskurychle jim nasazovali paralizační pouta.

Po necelé půlminutě hromobití ustalo a přes čtyřicet párů očí ukrytých pod zatmavenými hledími železných helem se otočilo jejich směrem.
Naddon lehce zaskočen nenadálým vývojem událostí vytěsnil z hlavy Katnissiiny výzvy k co nejrychlejšímu zmizení a přivolal si Sílu.
S vynaložením velkého úsilí přetvořil a usměrnil její energii k obrazu svému.

Neviditelná ruka zvedla do vzduchu půltucet okolních spídrů a mrštila je do roje ozbrojenců, kteří se je jali pronásledovat, a dobrých patnáct jich vyřadila z provozu. Ale co bylo nejdůležitější, také vyřadila z provozu svůj vlastní nástroj, tedy spídry, a tak se počet použitelných seškrtal na deset.

Teď už si vzal k srdci rady své společnice, zařadil nejvyšší možnou rychlost a s hukotem v uších zamířil do lesa.

Své vnímání plně soustředil na řízení a vyhýbání se robustním kmenům stromů a sotva postřehl blasterový výboj prolétající kolem jeho ramene.

„Vypadá to, že nás nechtěj živý!” přehlušil rachot repulzorů a svist větru ženský křik za jeho zády.

Naddon se pokoušel vyždímat z motorů ještě větší sílu, ale přes maximální palubní deskou deklarovanou rychlost 390 kilometrů v hodině se nedokázal přehoupnout.

Očima letmo zavadil o kožené pouzdro po jeho pravici zavěšené pod řídítky, ze kterého se na něj usmíval malý nablýskaný blaster Q2.

Stále soustředěn na jízdu ho Sílou poměrně neohrabaně vytáhl a přesunul ho Katniss do ruky.

„Myslíš, že s tim něco svedu?” zakřičela pochybovačně.

„Je to lepší než nic!” opáčil a doufal, že jeho lehce podrážděného tónu, jenž se mu vloudil do hlasu, si nevšimla.

Katniss si rozepla bezpečnostní pásy a Naddon na několik sekund zpomalil, aby si mohla na sedadle obrátit a sednout si na něj obkročmo čelem k pronásledovatelům.

I tak malá chvíle stačila na to, aby se jejich náskok o několik desítek metrů zmenšil.

Katniss si podepřela pravačku s blasterem o loketní opěrku a zápěstí si přidržovala druhou rukou.

Jeden z šesti vzácných nábojů minul mužovu hlavu o necelých třicet centimetrů.

„Zpomal!” zakřičela za sebe.

„Zbláznila ses?” znělo jí v odpověď.

„Na takovou vzdálenost nemám šanci se trefit!" trvala si na svém.

Neodpověděl jí slovně, znatelné zeslábnutí okolo skučícího vichru a blížící se spídry jí však stačily.

Vedoucí, jehož majitele před chvílí téměř dostala, byl od nich teď vzdálen pouhých dvě stě metrů.

Zavřela levé oko a soustředila se. Cítila v hrudi uklidňující šplouchání čehosi, co nedovedla slovy popsat, avšak značně jí to dodávalo na sebevědomí a odvaze.

Zamířila.

Maličký blaster vyplivl žhnoucí projektil a ten se lačně zakousl do pilotova krku. Jeho vozidlo se nekontrolovatelně roztočilo a k zemi s sebou v propletenci zlámaného plechu, bezvládných těl a plamenů stáhlo další tři, která letěla moc blízko něho.

Ucítila lehké škubnutí jak Naddon nepatrně zrychlil a opět zacílila.

Zlomek vteřiny předtím než vystřelila, Naddon strhl spídr doprava, aby se tak vyhnul několika výstřelům, které na ně opět začala chrlit nepřátelská vozidla, a její střela minula cíl o dobrých několik metrů.

Už už se chystala ho pasovat na kreténa, když v tom příval jejich slov přerušily další nepřátelské výstřely a jejich spídr opět začal pod Twi'lekovou taktovkou provádět úhybné manévry.

Náhlý poryv vnitřního větru zesílil předchozí čeření hladiny v jejím nitru v hromobití, které ji téméř omráčilo.

Ruce jí ochably a ona upustila blaster.

Jako skrze mlžný opar slyšela Naddonovu otázku, jež se dožadovala vysvětlení toho, co to sakra dělá.

Nevnímala jej. Desetiletí v ní utlačovaná síla se pohnula.

Větve stromů se za nimi začaly lámat a trefovat pronásledující do obličejů a ti začali ztrácet kontrolu nad svými stroji. Pak se k větvím přidaly slabší, mladé stromky a padaly před přídě speederů, jež zanikaly v oslnivých záblescích ohně. Následovaly je statnější. Stoletý dub s deseti metry v průměru se zlomil, jako by to byl pouhý klacíček a pohřbil pod svou majestátností poslední ze dvou nepřátel.

Žel, díky nešťastné shodě náhod nejdelší z jeho větví dosáhla až na záď jejich spídru, přitlačila ji k zemi a se zapojením odporu repulzorů se stroj vychýlil z dráhy a příď zabořil do hustého křoví, přičemž Naddona i Katniss vyhodil ze svého hřbetu dobrý metr do vzduchu.

„Kurva,” ucedil Naddon hladíce si bouli na hlavě a za doprovodu obrovské bolesti v zádech se zkoušel posadit.

S námahou otevřel oči a se zděšením zjistil, že se slunce již pomalu sklání k obzoru.

Rozhlédl se kolem a spatřil tmavou siluetu nehybně ležící v lehce se vlnící vysoké trávě.

Jen s pomocí obrovské vůle překonal bolest a postavil se. Kulhavě se dobelhal ke Katniss a padl vedle ní na kolena.

Hruď se jí pravidelně vzdouvala, jak ztěžka oddechovala. Obličej měla poškrábaný od kamínků a bodláčí a pravou lícní kost jí zdobila výrazná modřina.

Lehce do jejího vědomí šťouchl Sílou a ona pomalu otevřela oči.

„Kurva,” zašeptala a vyplivla sraženou krev. „Co... Co to bylo?” zeptala se, když se trochu vzpamatovala a s jeho pomocí nakonec i posadila.

Dlouze se jí zadíval do očí.

„Tohle, Katniss,” pravil s neskrývaným úžasem v hlase, „byla neuvěřitelná ukázka moci Síly.”