Cesta nájemníka: Začátek

Zadan Jorr - jméno které zná jenom několik nevýznamných lidí, ale to se může změnit...

Zadan se jako obvykle probudil do jasného dne, po práci se stavil v kantýně - nebo jich bylo několik? "Už ani nevím." Zamumlal si pro sebe. vstal ze své palandy a rozkoukával se po místnosti které byla jeho útočištěm. Několik skříní rozházených po pokoji zaplněných věcmi od kousků elektronických obvodů a jiných součástek, přes konzervované jídlo pro případ nouze, až po jeho oblek a datapad. Oblek se skládal ze slabšího brnění stylizovaného pro rychlý pohyb a černým kabátem pod kterým se schovával jeho ruční blaster, bílý základ obleku byl natřen červenou barvou, nyní dost odřenou a vybledlou. Datapad nebyl nejnovější a taky utrpěl několik škrábanců ale stále zůstal skvělým pomocníkem.

Vydal se jedinými dveřmi do úzké chodby jejíž strop tvořila pouze barevná látka natažená mezi konci 4 metry vysokých střech a pak dřevěnými vrátky ven přímo na živoucí ulici. Najednou se před ním rozprostřelo město, jedno z mála živoucích míst na planetě pokryté pískem. Nakonec i město samotné bylo z písku. Bylo něco kolem 11 hodin. Koupil si jídlo a vodu. Po skromnějším obědě se vydal plnými ulicemi ke kraji města.

Zanedlouho došel k malému, zaparkovanému spídru. O pár chvil později k němu přiběhl muž menší postavy, oblečen do docela prostého šatu."Zase pozdě Zadane!" Odpovědí mu bylo jenom zadumané "Hmm." "Je to už rok a půl, ale přesto jsi tu nebyl jedinkrát včas". "Rok a půl! taková doba a ty si pořád nepamatuješ jeho jméno." řekl si Zadan v duchu."Ale co, stejně tu už dlouho nebudu".

Když dorazili na farmu, farmář mu nechal spídr a šel si připravit nářadí pro opravu žavlažovačů. Mezitím se Zadan vydal na spídru obhlídnout zavlažovač. U druhého uviděl smečku písečných krys. Zastavil na dostřel a vypálil dávku přesně mířených střel. Čtyři krysy z šesti padly k zemi a ostatní začaly rychle utíkat. Poté zkontroloval věž jestli není poničená a vydal se k dalším. Při obhlídce narazil na několik dalších krys ale nic neobvyklého se neudálo.

Poté co s farmářem opravili poničené věže a vůbec skončili s celou rutinou, zajeli na farmu kde na ně čekala večeře. Poté co ho farmář odvezl zpátky do města zašel do již známé kantýny. Velký, zářící poutač působí v nočním městě nezvykle, ale on si na ten pohled za celý svůj život zvykl a připadal mu uklidňující. I přesto se těšil až ho opustí i s celou touhle zpropadenou hroudou rozpáleného písku.

Sedl si k baru vedle zvláštně vypadajícího Twi'leka který se neustále oháněl svým blastrem. Snažil se nevšímat si ho, vždyť by ho bez problému zastřelil... Objednal si pití a zíral do postupně se vyprazdňující sklenky. Pořád dumal nad tím, kde se tu vzal Twi'lek. Za chvíli už to bylo vlivem omamných látek vcelku obtížné. V tom ale jakoby kolem něj všechno ztichlo a on se rozhlédl kolem sebe. Bar byl o něco tišší a u baru nebyl Twi'lek jen několik otrhaných lidí, ale ti od něj byli daleko. Vtom si vedle něj sedne nějaký duros a bez zaváhání řekne: "Tak ty bys chtěl vypadnout z tohohle vraku, jo?" Zadan se na chvíli zamyslí, ale alkohol z něho vysál veškerou opatrnost tak z něj za chvíli vypadne "Jo, chceš mi pomoct nebo co?". "Můj - ehm "přítel" my zdělil že tu je nějaký "dobrodruh" který se nebojí střílet do živího masa."
"A ty bys toho dobrodruha chtěl vzít na svoji loď a odletět?" Zeptal se zatrpkle Zadan. "No kousek za městem mám svoji kocábku, ta nás odveze na mnohem zajímavější místo, co ty na to?" Možná to byl alkohol, možná ty roky ztrávené ve špíně. Ale jediné co Zadanovi proběhlo hlavou bylo: "V pokoji nemám prakticky žádný majetek, co ti brání?" Sebral z baru datapad a rázně řekl "Jedu, hned". "To se my líbí" řekl duros, a hodil na bar několik kreditů. Pak tahle podivná dvojice vyrazila
do tmy.