Ztracen ve válce IV. Odkaz Dartha Nihila

Nuže, doufám, že se bude líbit a jako vždy se těším na vaše komentáře :)


Několik vojáků vzalo nohy na ramena a vydali se směrem ke štítu. Za nimi se ozývalo volání ostatních, aby neutekli, ale bylo to marné. Bylo jich asi patnáct a běželi jako o život. Takový účinek měl na vojáky neznámý hlas. Ne, že by to byli jen oni, kdy dostali strach, ostatní však stále ctili přísahu věrnosti Impériu. Tito zbabělci však zahodili všechno. Šlo jim jen o to, zachránit si vlastní kůži, nic víc. Už jim zbývalo jen několik kroků, ve tvářích se jim zračil výraz naprostého zoufalství. Štítem proběhli, ale energie v něm skrytá je doslova usmažila. Ne všechny, pět z nich, kteří byli vzadu, stačilo zabrzdit a vyhnout se smrti. Ben to celé sledoval a pomyslel, jaké štěstí má, že se udržel a neutekl.
Ukázalo se, že již není cesty zpět. Už zbyla jen jediná cesta a to jít kupředu. Vítr opět ustal, ale začalo silně pršet.

Kliran se neudržel na svém dopravním prostředku a svalil se na zem. Několik vojáků se uchechtlo, ale hned toho nechali, poté co je moff zpražil pohledem. Zbylí dezertéři se vraceli ke svým, doufaje, že se nad nimi Kilran smiluje. Nesmiloval. Nechal je zastřelit dříve, než stačili doběhnout ke svým. Ben byl jedním z těch, kteří po nich stříleli. Když již byli všichni mrtví, vydal moff rozkaz k opětovnému seřazení jeho armádu. Za pěchotu nechal rozestavit děla, která zahájila mohutnou palbu proti chrámům. Pod děly se při každém výstřelu otřásla země. Ke zděšení všech přítomných se s obrovskými budovami nic nestalo. Kilran nařídil salvu opakovat, ale chrámy zůstaly stát. Z prostředního však k obloze vyšlehl zelený blesk, který jako by propaloval štít. Chrámy měly tvar pyramid, dokonale souměrných. Na všech stranách bylo obrovské schodiště. Na vrcholu schodiště se nacházela kamenná plošina, která zároveň tvořila vrchol pyramid. Jen prostřední z nich měla ještě špičku, ze které vycházela ta zelená záře.

Kilran začal předstírat, že přemýšlí. V tom se ze země začaly zvedat temné stíny, které pomalu nabývaly tvary vzdáleně připomínající lidské postavy. Stíny však byly skrčené a měly zakloněné hlavy.
Jeden z nich však byl vzpřímený a pomalu se zhmotnil. Byl celý v černém plášti a černá kápě mu zakrývala hlavu. Na obličeji měl bílou masku, která zdálky připomínala masku dávno mrtvého sithského pána Dartha Nihila. Vlastně to byla přesně ona, jen jí chyběla část nad pravým okem, která byla urvána. Tento stín se pomalu přibližoval k imperiálním vojákům.
Zbytek stínů ho následoval. Všem sithům se zničehonic samy vypnuly světelné meče a nešly znova zapnout. Pušky ukazovaly prázdný zásobník a nebyly použitelné. Veškerá technika, vysílačkami v helmách počínaje a děly konče, byla mimo provoz. Vojáci se na sebe zmateně dívali. Obsluhy opouštěly děla v obavě, aby náhodou nevybouchla a nezabila je. Stíny se stale více blížily, imperiálové mohli postřehnout detaily Nihilovy masky. Stín s podobou temného sithského pána se náhle zastavil a roztáhl ruce. Stínoví válečníci se také zastavili.
Nihilus začal něco říkat v jazyce, kterému nikdo z přítomných nerozuměl. Z hlavní pyraidy vyšlehl druhý blesk a zasáhl temného lorda, skrz jeho roztažené ruce proudily blesky do všech válečníků okolo.

Trvalo to asi jen deset vteřin, vojákům se však nabízela taková světelná show, na jakou do smrti nezapomenou. Oslepující záře v mžiku zmizela a Nihlus byl ta tam. Stíny se zhmotnily a stali se z nich oni válečníci, kteří je už několikrát napadli. Rozběhli se k imperiálním vojákům s nebývalou rychlostí a zuřivostí. Byli jako zvířata, která se ženou ke kořisti. V rukách měli kopí, meče, laserové pušky, které, narozdíl od těch, co měli imperiální vojáci, fungovaly. Válečníci křičeli všemožné kletby.
Mezi imperiálními vojáky propukla panika. Neměli se jak bránit. Samozřejmě měli vojenské nože, které jim ovšem nebyly v téhle situaci příliš platné.
Nad vojáky přelétl, jako kdyby odnikud, oštěp jednoho z válečníků. Přelétl několik imperiálních řád, až narazil na Kilrana. Pošel mu hrudí, probodl plíci a poškodil míchu.
Kilran zděšeně vytřeštil oči. Z úst mu tekla krev. Ztratil kontrolu nad svým tělem a spadl ze zvířete, na kterém jel. Při pádu ze zvířete si zlomil vaz, čímž definitivně skončil jeho život.

První válečníci doběhli k imperiálním vojákům. Byl to jednostranný masakr, neboť vojáci byli cvičeni primárně pro boj s puškou, které však nyní nefungovaly. Někteří se snažili bránit nožem, jiní se oháněli puškou jako kýjem. Většinou však bez úspěchu.
Ben zvolil druhou možnost a oháněl se puškou okolo sebe, několik nepřátel se mu podařilo zranit. Po chvíli však zjistil, že všichni jeho spolubojovníci okolo něho jsou mrtví nebo zranění.
Na chvíli polevil v ostražitosti, aby zjistil, kde se nachází nejbližší živý imperiál. Žádného však neviděl. V té chvíli ho jeden z nepřátel udeřil tupou stranou sekery do zadu do hlavy.
Zčernalo mu před očima a on upadl do bezvědomí.


Probudil se v jakési tmavé místnosti. Ležel na kamenném kvádru, který byl pomalovaný záhadnými runami. Pomalu se posadil. Na sobě mě k jeho překvapení stále svoji zbroj, jen helma mu chyběla. V místnosti bylo šero, neboť do místnosti pronikalo denní světlo jen několika malými škvírami. Bolela ho hlava a necítil levou ruku. Když se na ní podíval, zjistil, že od lokte níž mu ruka chybí. Pahýl ruky měl ošetřený, bylo vidět, že mu ji úmyslně někdo amputoval a ošetřil.
Místnost byla docela malá a nikde neviděl žádný vchod, což jej mátlo. Ben se postavil na zem a snažil se najít nějakou cestu úniku. Šmátral po zdech ve snaze najít nějaký spínač, či cokoliv podobného.
Nic nenašel, začal být zoufalý, začal se smiřovat s tím, že tohle je možná jeho konec. Vztekle kopnul do kamenného kvádru, na kterém před tím ležel.
Kámen pod jeho nohou povolil A kus kvádru se zasunul dovnitř.
Celý podstavec se zasunul do země. Klesal stále níž, když klesl na úroveň podlahy, postavil se Ben na něj a čekal, kdy klesání přestane. Pod podlahou jeho cely se nacházela temnota, nebyly zde žádné zdroje světla. Trvalo to ještě dlouhých pět minut, než se kvádr zastavil.
Obklopovala ho temnota, jediný zdroj světla byla malá zářivá tečka na stropě, která označovala místo, odkud se sem dostal.
Seskočil na zem, ta však byla kluzká a on uklouzl a spadl. Těžce se zvedal, a když se mu to podařilo, opřel se o podstavec a těžce oddychoval, vstávat pomocí jen jedné ruky z kluzké podlahy a v imperiální zbroji není jednoduchá záležitost.

Na jeho ruku dopadal tenký paprsek světla ze stropu. Zhrozil se, když uviděl, jak mu po ní stéká tmavě rudá tekutina. Krev! Celá podlaha kolem něho byla pokryta krví! Byl to pro něj šok. Raději ani nechtěl uvažovat, odkud ta krev pochází. Věděl jen, že se musí odsud dostat co nejdříve pryč.
Z temnoty, která byla všude okolo, se k němu přikutálel jakýsi předmět. Zvedl jej. Byla to imperiální helma. Skrz proražené hledí na něj civěly prázdné důlky čísi lebky. Ben helmu znechuceně upustil lebku zpátky na zem.
Pokusil se jít kupředu, ovšem zem byla příliš kluzká. Šel, nebo spíše klouzal stále dál, pryč od kamenného kvádru. Paprsek světla se stále vzdaloval, až ho nakonec pohltila temnota. Šel několik minut, ovšem mohly to být i hodiny, postupně ztrácel Ben pojem o čase.
Byl unavený, nohy ho bolely, ovšem neodvažoval se zastavit, chtěl být co nejdřív pryč. Všude krev. Občas nahmátl nějaký předmět, který mě přibližný tvar jako kost, v té tmě to však nemohl určit jistě.
Po chvíli se za ním ozvalo klepnutí nějakého pevného předmětu o kamennou zem. Ben se zastavil a nastražil uši. Ten zvuk se ozval blízko něho. Dlouho se nic neozývalo a tak pokračoval dál. Ušel jen pár kroků, když se ten zvuk ozval znova. A blíž, asi jen deset metrů daleko. Ben se znovu zastavil, zatajil dech, neodvažoval se udělat jediný další krok...