Poslední věrní CIS V. Konec příběhu.

No, tak jsem se rozhodl ještě jednou "podojit" tenhle příběh :) Takže se opět těším na komentáře :)


D’hal seděl ve svém velitelském křesle a prsty ťukal na opěradlo. Zamyšleně se díval před sebe, na nejbližší ovládací pult. „Pane, motory vysadily,“ vyrušil jej robotický hlas jednoho z droidů. „Cože? Půjde to opravit?“ zeptal se D’hal. „Půjde, ale musíte si počkat, kapitáne,“ odpověděl ten droid. „No, spojte mě aspoň s Arrogante.“ pokračoval kapitán. „Nepůjde to. Obávám se, že jsme bez komunikační antény,“ odpověděl droid. „Ach, tak tedy opravte ten motor,“ odpověděl sklesle D’hal a nepřítomně při tom hleděl mimo loď.


Arrogante mezitím vyrazila k nepřátelům a vypálila salvu, která vyřadila nejbližší nepřátelskou loď. D’halovy bylo líto, že se nemůže přidat. Jediné, co mohl dělat, bylo sedět a doufat, že to Ved nějak zvládne. Když Arrogante zasáhla nepřátelská palba. Zaskřípal zuby a odvrátil zrak, obávajíc se, že jeho spojence zničí dříve, než opraví motory, aby mohli manévrovat. Když zjistil, že Arrogante první útok přežila, oddechl si a s napětím sledoval, jak Vedova loď proletěla mezi imperiálními a když viděl úspěch jeho spojence, nemohl být šťastnější.


Pak sebou jeho loď nečekaně trhla a začala se hýbat vpřed. Posádka na můstku zajásala. D’hal vydal rozkaz, aby se vydali Vedovi na pomoc, netušíc, že kapitán Arrogante je v té době již smrtelně raněn. Nad Přílivem pokroku proletěly dva z imperiálních bombardérů. Vrchní část lodi, těsně za můstkem se ocitla v jednom ohni. Výbuchy protonových torpéd, vypuštěných imperiály, otřásla celou lodí. „Senzory vyřazeny!“ „Zbraňové systémy těžce poškozeny!“ „Hlavní generátor se hroutí!“ „Motory vyřazeny!“ hlásili droidi ze svých stanovišť. Všichni na můstku se otočili na D’hala a očekávali rozkazy. Z očí jim čišely strach a nenávist. Loď se stále pohybovala díky setrvačnosti.


Mezitím se z imperiální formace oddělil jeden destruktor třídy Venator a mířil k nim. D’Halovi prolétlo hlavou několik myšlenek naráz. Nevěděl, co dělat, ale věděl, že něco udělat musí. „Jak je na tom hyperpohon?“ optal se jednoho z důstojníků. „Špatně pane, nedostali bychom se příliš daleko a i to by bylo dost riskantní. Doporučuji ho nezapínat,“ odpověděl tázaný. „Tak tedy, připravte se na vylodění na nejbližší nepřátelskou loď!“ vydal D’hal rozkaz. Důstojníci předávali rozkazy dál. Ozvala se hrozivá rána. D’hal v němé hrůze sledoval, jak Arrogante vybuchuje. Už jsou v tom sami. Nepřátelská loď se mezitím přiblížila na dostřel hlavního děla. „Příďová baterie, palte!“ zakřičel rozkaz kapitán a na krku mu vystouply žíly napětím.


Místo toho, aby střela poškodila nepřátelskou loď, neudělala nic. Alespoň ne nepřátelům. Střela vlastně ani neopustila hlaveň příďového děla. Místo toho dělo vybouchlo. Výbuch způsobil vážné škody na lodi, jelikož poškodil hlavní vedení energie, které zkratovalo, a na lodi vypověděla službu veškerá elektronika. Můstek se, stejně jako zbytek lodi, ponořil do tmy. „Všechny palubní systémy vyřazeny, pane. Vypadá to, že nepřátelská loď chce provést výsadek,“ ohlásil jeden z neimodianců zklamaným hlasem. „Dobrá, pak je tedy čas bránit se. Všichni vojáci připravit na střet!“ odpověděl rozhodně D’hal. Vstal ze svého křesla, vzal do ruky blasterovou pušku a jako ostatní přítomní opustil můstek a připravoval se na boj.


Mezitím již nepřátelský destruktor přirazil k Přílivu pokroku a vysunul se přechodový můstek.
Zanedlouho již byl prořezán otvor do trupu separatistické lodi. Nastal boj mezi klony a droidy, jeden z posledních podobných soubojů. Opakoval se výjev tak známý z klonových válek. Z imperiální lodi se hrnuly nekonečné hordy klonů a pomalu se probíjeli dále do lodi. D’hal s doprovodem několika droidů a neimodianců se blížili k bitevní vřavě.


Za moment potkali v jedné z chodeb imperiální vojáky. Všichni se schovali za roh chodby. Započala přestřelka. D’hal co chvíli vykoukl, vypálil několik ran a poté se opět skryl. Po čele mu stékal pot. Dostal strach, ještě nikdy v životě nebyl v přímém boji. Nikdy nebyl takhle blízko smrti. V duchu se modlil k Síle, aby to přežil. Znova vykoukl, aby vystřelil několik ran na klony, když tu ho jedna z ran zasáhla do zápěstí a další do ramene. Zkřivil obličej bolestí. Z ruky mu vypadl blaster. Schoval se zpátky za zeď a sesunul se na podlahu. Rozhlédl se okolo. Viděl umírající neimodiance, vyřazené droidy. Po tváří mu tekly slzy, s mnohými z těch, kteří právě umírali jen pár metrů okolo, se znal ještě z akademie. Po chvíli již zbývalo jen několik separatistů. Kloni se blížili každou sekundou. D’halovi prolétlo hlavou mnoho myšlenek. Nenáviděl imperiály za to, co provádí. Pomalu mu docházelo, že tuhle bitvu nepřežije. I kdyby se vzdal, nejspíš by ho popravili. Ne, nepoškvrní svou čest něčím tak zbabělým, pomyslel si v duchu. A když viděl umírat i seržantku Dah’el, kterou hluboce miloval, zlomilo ho to. Už se nebál smrti. Kloni již byli jen několik kroků od rohu, za kterým se opíral o stěnu. Sebral jednomu z mrtvých neimodianců granát. Sebral blaster, který ležel na zemi a přiložil si ho k hlavě. Ještě jednou se podíval na mrtvé okolo. Za to mi zaplatí, pomyslel si. „Za Konfederaci nezávislých systémů!“ zakřičel, odjistil granát a zmáčkl spoušť.
Než si stihli kloni uvědomit, co skrývá mrtvola D’hala v ruce, granát vybouchl a zahubil ty, kteří zabili jeho spolubojovníky… Toto byla poslední kapitola třetí bitvy o Geonosis.