Stíny minulosti, část sedmá

Naddon propletl prsty na rukou a prudce je propnul....

Ranní mlhu, jež se lehce vznášela nad kapkami rosy pokrytou trávou, proťalo několikanásobné křupnutí.

Odpovědí na tento čin mu bylo znechucené „Nech toho, buď tak laskav." od osoby ženského pohlaví, která stála vedle něj.

Naddon se provokativně ušklíbl. „Čeho? Tohohle?" A hned na to rychle cuknul hlavou doprava a hned zase doleva. Křupnutí se opakovalo, i když ne tak výrazně jako v případě rukou.

Přece se nezřekne své oblíbené činosti, jen protože je zamilovaný a jeho vyvolené to vadí... Pche!

„Jo, přesně tohohle. Je to nechutný." osočovala ho dívka hlasem značně rozhořčeným.

Naddon už to nechal být a jen si pro sebe zamumlal něco o netoleranci lidí.

Žena po jeho levici však opět promluvila: „Kvůli praskání kloubů tu ale nejsme... Že ne?" dodala s herecky přehnaně přehnanou obavou v hlase.

Twi'lek se musel chtě nechtě pousmát. Její humor mu přišel zkrátka a dobře dokonalý. Vlastně celá byla dokonalá. Strašně hezká, hrozně charismatická...

„Ne, to fakt nejsme." řekl a přestal v duchu psát výčet oxymorónů hodících se k ní, když si uvědomil, že na něj již hodných pár vteřin vzhlíží z nížin, které představoval jeden centimetr rozdílu mezi jejich výškami, dožadujíce se odpovědi.

„Co takhle mě zasvětit do svých úmyslů?" nadhodila.

„To není nápad k zahození." přitakal. „Pověz mi, Katniss," oslovil ji jménem „co všechno vnímáš na týhle mýtině?"

„Chci se dožít toho, až mi na jednu otázku odpovíš zpříma." utrousila a založila si ruce ve svůj ladný bok. „No tak. Támhle vzadu je les, tady kytky a támhle..."

„Ne, ne!" přerušil ji. „Ptal jsem se na to, co tu vnímáš a ne, co vidíš. Zapoj všechny své smysly." Nostalgicky si vzpoměl na to, když přesně takhle cvičil on jako dítě se svým mistrem.

„Kdybych ti teď na místě ustřelila hlavu, spousta věcí by byla jednodušší." povzdechla si. Výhružka se ale z povzdechu nevytratila a Naddon o půlkrok couvl. „Víš co? Posadíme se, ne?" navrhl.

Odpovědí mu bylo jen absolutně nezaujaté přikývnutí.

Posadili se tedy do ranní rosou zvlhčené trávy a Naddon promluvil: „Kde jsme to vlastně skončili?"

„Chtěla jsem ti ustřelit hlavu." znělo rozvíjení konverzace.

„To necháme na potom," začal twi'lek obezřetně „teď mi řekni ještě jednou; co vnímáš tady kolem sebe."

„Jsem snad nějakej tvůj slepeckej pes? Fajn, když ti to udělá radost..." Začala popisovat všechno, co cítí. Od toho, že jí je zima, přes vůni květin, které odhodlaně a snaživě navzdory chladnému podzimu kvetly všude kolem, až po vzdálené kokrhání kohouta.

Naddon celou dobu jen lehce kýval hlavou, ale pohled měl skelný. Jako by ji vůbec nevnímal, jako by na její odpovědi nezáleželo a jeho odpověď -kterou si pravděpodobně právě připravoval- zůstane neměnná, ať ona řekne cokoli. Byl to sice drobný risk, že řekne úplnou hloupost, absolutně nesouvisící s tím, co ona řekla. Ale snad to byl fakt, že jeho mistr udělal před lety to samé, co ho donutilo to risknout.

Jeho oči se právě upoutaly na malého motýla. Myšlenkové pochody udělaly svoje a už byl mimo realitu.

„Hej!" vytrhl ho výkřik z úvah o tom, jaké by to bylo mít křídla.

„Co, co? Jo, jasně!" vzpamatovával se Naddon vzpomínaje, kde vlastně je.

„Výborně. Takže... Vše, co jsi popsala je svým spůsobem správně," pravil, ačkoli neměl nejmenší tušení, o čem mluvila „ale co vnímat i něco jiného? Co takhle vnímat... život?"

„Jo, tak to mi vysvětli, jak." dožadovala se informací lehce pohrdavě pobaveným tónem hlasu.

„Naprosto jednodušše. Pomocí Síly. Pověz mi, co o ní všechno víš?"

Dívka na chvíli zapřemýšlela, jako by si v hlavě rovnala slova do správného pořadí v jakém je řekne.

Zamračila se. Zřejmě věděla hodně, ale rozhodně neřekla všechno. „Jen to, že ji používají Jediové. A že si s ní málem zabil Toma."

„Tak takhle se jmenuje ten parchant..." zamumlal si Naddon víceméně pro sebe.

„Síla, má milá," při oslovení sebou jeho společnice nepatrně cukla, i když pochopila, že jde spíše o sarkasmus. Ve skutečnosti to mělo jen jako sarkasmus vyznít. ,Ať žije blufování,' blesko Naddonovi hlavou. Pak se zhluboka nadechl a pokračoval: "je živoucí energie. Síla je vlastně synonymem slovesa "být". Síla je my a my jsme Síla. Dává nám život. Určuje budoucnost. A těm, kdo jí rozumí propůjčuje jisté schopnosti. Jako například uškrtit Toma. Jde o to, že pokud se člověk naučí ovládat Sílu, dokáže do jisté míry měnit a přetvářet vše kolem sebe. Když máš Sílu, nepotřebuješ zbylých pět smyslů. Říkám "zbylých", protože vnímání Síly je jako další smysl, který člověk má, respektive může mít."

Vypravil to ze sebe tak rychle, že to jen tak tak stihla pochytit.

Dlouze se na ni podíval. Do jejích krásných, hlubokých, modrých očí.

Najednou ho zalila vlna naivně ideologicého očekávání. Představoval si sám sebe jak stojí po jejím boku a popisuje jí stavbu světelného meče a jak jí zasvěcuje do tajů Síly.

„Cos to kouřil?"

Bum! Tahle věta pohřbila všechny jeho plány. Nejenže se vyhlídka na to, že ona bude jeho žačkou a on jejím mistrem snížila na minimum, ale i se mu zdálo, jako by ho měla za blázna. A to je od sebe ještě víc oddělilo.

„Hele, na tyhle magický záležitosti nemám čas. To, že můj osud řídí nějaká Síla je kravina. Svůj život si budu řídit sama, když dovolíš. Věřím ve svůj blaster a to je všechno." Počala vstávat doříkajíce větu.

Naddon na ni zíral neschopen slova, natož smysluplné věty. „A-a-ale..." vztáhl za ní ruku. „Vidělas to! Vidělas, co se stalo na tom shromáždění! To s Tomem!" Intenzivně se snažil pochopit její náhlou změnu chování. Rychle uvažoval, jestli řekl něco, co neměl říct, nebo snad neřekl něco, co měl říct. Jestli ji nějak neurazil. To bylo to poslední, co by chtěl.

„Je to působivý, to jo. Ale to je tak všechno. Měj se jak chceš." Ladným krokem odcházela k úzké cestě mezi stromy.

Naddon byl tak rozrušený, zmatený i zklamaný zároveň, že nepostřehl blížící se nebezpečí. Z nedalekého křoví totiž vylétlo několik uspávacích střel.

Poslední, co viděl, byla mlhavá silueta Katniss, jak dopadá na trávu vedle něj a pocit bezmoci, že pro ni teď nemůže nic udělat.

*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*=*

Přátelé, trvalo to, vím. Ale je to tu. Snad se vám to líbílo a jestli jo, zanechte mi prosím kometář. A můžete ho tu zanechat, i když se vám o nelíbilo. Každá kritika jest autorovi (tedy mně) přínosem. Peace.