Duchové z Mygeeta

Po dlouhé době jsem se opět dostal k tvorbě povídek, doufám, že se bude líbit a prosím, jestli si to přečtete, o komentáře, dík. :)


Pod přistávajícím transportérem vířil čerstvě napadaný sníh. Na zem vyskočilo několik příslušníků Galaktických mariňáků. Tahle bitva se táhla už dva roky, bylo třeba ji ukončit. Vojáci zamířili směrem k velitelskému stanu, ovšem než tam došli, vypadali všichni jak sněhuláci. Museli se dlouho oklepávat, než byli vůbec vpuštěni dovnitř. Na druhém konci stanu stál ten, za kým přišli. Bacara. Ten jim krátce sdělil úkol jejich mise a odeslal je k jejich jednotce. Jejich úkol být prostý. Sbor se rozdělí na dvě části, jedna se vydá na severo-východ, druhá na se vydá na severo-západ, kde měli napadnout jednotky CIS. Jednotce, která se vydala na severo-východ, velí Bacara, druhé jednotce poručík CT-2255 známý pod přezdívkou Jax. Za několik málo hodin málo hodin se Jaxova polovina armády vydala do útoku. Měli sebou i několik UT-AT.


Pochodovali několik hodin, než se utábořili. Normálně by ušli delší cestu, ale kvůli zdejším podmínkám byli vyčerpaní rychle a i přes jejich zbroj jim začínala být zima. Za chvíli šli dál. Zrovna když procházeli přes jeden z mnoha mostů, přeletělo nad ním několik Hyena droidů, kteří vyslali proti mostu několik protonových torpéd, po jejichž dopadu, už žádný most nebyl. Zachránili se jen ti, co byli již za mostem anebo ti, kteří se ještě na most nedostali.


Těch, co byli za mostem, byla jen hrstka a to ještě někteří zranění, takže nebyli schopni boje. To, na čem stáli, byla kruhová plošina, která měla uprostřed něco jako mohutnou věž. Vchod měla naštěstí na straně, kde stáli kloni, bylo zde příjemněji než venku, nepadal zde sníh a bylo tu docela teplo.


Kloni zastavěli obě přístupové cesty barikádami a čekali. Ale nic se nestalo. Čekali hodinu, dvě, ale stále nic. Tohle čekání je doslova zabíjelo, jelikož zranění začali umrzat a ani zdravým ta zima neprospěla. Veškerá komunikace byla přerušena a vzhledem k tomu, že na druhé straně bývalého mostu slyšeli výbuchy a výstřely, mohli si být jisti, že ti co byli na druhé straně již pomoc nezavolají.


Ke všemu sněžení zhoustlo a tak bylo zřejmé, že jsou na to sami. Sám Jax několikrát prošel kolem barikád, ale po půl hodině to vzdal. Vojáci, kteří usnuli únavou, umrzli. Několikrát se někdo ozval, že viděl droidy, ale pokaždé se ukázalo, že se o planý poplach. Všichni neustále slyšeli zvuky, jako by se k nim blížili droidi, ale nikdy nikdo nezaútočil.


Sněžení zhoustlo natolik, že nebylo vidět dál, než na dva kroky a tak se všichni schovali do budovy. Byl slyšet jen dech vojáků a ty podivné kovové zvuky, jinak bylo až zlomyslné ticho.
Parkrát se ozvalo něco, co znělo jako hlasy ode dveří, ale nikdo tam nebyl. Několik vojáků to psychicky nezvládlo a zastřelili se.


Už jich bylo pouhých dvacet a tak se Jax rozhodl, že radši, než aby zde umrzli, vydají se na cestu dál a snad najdou Bacarovu polovinu sboru. Vydali se tedy na cestu a zanechali za sebou několik umírajících kamarádů a spolubojovníků, kterým stejně nemohli pomoci. Pochodovali několik hodin, na nikoho nenarazili, Jax je vedl přesně, přesto, že nebylo vidět dál než na metr před sebe. Měl totiž dobrou paměť a ještě na základně si důkladně prohlédl mapu pro podobné případy.


Přesto se několikrát stalo, že voják spadl přes okraj. Ke všemu občas přiletěla rána od snipera. Nikdy neminul. Později sněžení ubývalo a oni viděli několik desítek metrů před sebe. Bylo jich už jen osm. Za chvíli před sebou uviděli střelbu, byly zde modré a červené záblesky. Vedl je správně. Zbývalo jen pár desítek metrů, zrovna stáli na jednom z mostů, takže to bude trochu díl, budou muset jít našikmo, ale jim už nic nemohlo zkazit náladu! Rozběhli se.
K Bacarovi dorazil za několik hodin pouze Jax, který byl rozklepaný, bez helmy a chybělo mu několik prstů. Vypověděl mu většinu příběhu, až do chvíle kdy se rozběhli za svými spolubojovníky, když jeho vyprávění přerušil útok CIS. Jax padl při vykonávání rozkazu 66 a tak se nikdy nikdo nedozvěděl, co se tam tehdy stalo, proč se vrátil jen on sám.


Bacara alespoň znal tu delší část příběhu a zasloužil se o to, aby Jax získal posmrtné ocenění za statečnost. Ta část Jaxova příběhu, kdy běžel za Bacarovým oddílem zůstala navždy zastřena tajemstvím. Z Jaxova oddílu, který měl původně jeden a půl tisíce mužů, přežili bitvu o Mygeeto jen tři, kteří byli nalezeni těžce zranění v oné věži. Zranění, ale přežili to bez vážných následků.