Vyšel nový trailer na druhou řadu seriálu Star Wars: The Bad Batch
Včera vyšla upoutávka na druhou sezónu animovaného seriálu Star Wars: The Bad Batch. více »
10 nových Star Wars seriálů a projektů!
Dnes byly představeny nové projekty, hlavně seriály rozšiřující svět Star Wars. Máme se na co těšit, tak si je pojďme představit. více »
Zemřel David Prowse, představitel Darth Vadera v původních filmech.
V úctyhodných 85 letech nás navždy opustil herec a kulturista David Prowse. Tohoto herce můžete znát díky jeho impozantnímu hereckému výkonu Temného Lorda ze Sith, Darth Vadera. více »
Přehled: Yoda v The High Republic, světelný meč z plasmy, Bane a SW Squadrons
V dnešním přehledu se podíváme na Yodu a jeho nastoupení v sérii The High Republic, realistický světelný meč nebo poslední letošní Star Wars komiks. Jak se to má s Darth Banem a co nás čeká u Star Wars: Squadrons? více »
Ewan McGregor se rozhovořil o chystaném seriálu s Kenobim
Filmový představitel Obi-Wana Kenobiho, Ewan McGregor (49 let), se vrátí do role mistra Jedi po 16 letech od premiéry Star Wars Epizoda III: Pomsta Sithů. Kromě toho potvrdil v pořadu Graham Norton Show, že s natáčením seriálu se začne v březnu 2021. více »

Ovlivněná: část 4

Reklama
Autor: Wampyrelli
Přidáno:20. Březen 2013 - 21:10
Přihlásit se k odběru

Togrutský sith sedí rozvalený ve svém polstrovaném černém křesle a s úsměvem sleduje na obrazovce dění v jedné z vězeňských cel. Vidí, jak jeho věčný sok Ithara naráží hlavou do zdi a ztrácí vědomí. To je jeho chvíle. Okamžitě vyskakuje na nohy a vyráží ven ze své útulné kanceláře: „Za mnou!“ Dva sithští vojáci v nablyštěných brněních, kteří stáli u dveří, se za ním vydávají rychlým krokem okamžik poté, co je míjí. Prochází temnými uličkami akademie, okolo trénujících sithských adeptů, vážně se bavících mistrů i obyčejných sithských vojáků zpravidla s vibromeči, někdy navíc i blasterovými pistolemi. Lokar na malé podsvícené klávesnici namačkává vstupní kód a se zasyčením se otevírají dveře do vězení. „Počkejte tu!“ rozkazuje Lokar strážím a dveře do chodby se za ním zavírají. Mladá cereanka klečící za silovým polem jen odevzdaně pozoruje, jak se togrutský sith blíží k její cele. Muž s úsměvem mačká tlačítko u dveří a natahuje k ní ruku. Rill ucukává, čeká, kdy z jeho prstů vyšlehnou blesky. Nemá už dost sil se ubránit, alespoň připravuje svoji mysl na dlouhý a bolestivý konec. Svoji připravenost dává najevo pohlédnutím do jeho tváře. Co vidí, ji však zaráží. Byť tu možnost nadobro nezavrhla, odsunula ji stranou jiným, odpornějším možnostem. Svitla v ní naděje, že ragú, které jedla, sice bylo z šelmy, ale nemusela být nutně humanoidní. Viděla totiž před sebou masožravce, jehož údajně dvakrát poobědvala. Už se tolik necítí jako netvor, alespoň umře s trochou cti. Sith se náhle předklání a chytá ji za rameno: „Vim, že se ti tu líbí, ale potřebuju, abys konečně vypadla.“
S tím dívka nepočítala. Teprve teď jí dochází, čeho se dopustila. Zřekla se svého celoživotního přesvědčení, něčeho na čem bez ustání pracovala od malička. Neměla čas na zábavu. Vždycky chtěla být jedijkou, všemi opěvovanou hrdinkou. Když se zrovna nezabývala harmonií se Sílou nebo technikami boje s mečem, ignorovala kýčovitý západ slunce za Dantooinská pole, který ostatní dívky tak hltají, oběma mozky vnímajíc poučné texty v jejím datapadu. Nikdy si nenašla čas opravdu žít. A nikdo nikdy pořádně neprojevil vděčnost za její oběť.
„Kam mám ale jít?“ táže se sklesle cereanka a vstává z chladných šedých kachliček.
„Galaxie je velká, určitě tě to někam táhne.“
„Nevím.“
„Můžeš přemýšlet cestou, galaxie je velká, lety trvají dlouho,“ otáčí se a máchá rukou, „a myslím, že je nejvyšší čas vyrazit.“
Ležící sith se převaluje, cosi mumlá a pak spí dál.
Rill vyráží za Lokarem. Sithský lord dává strážím instrukce, aby ji odvedly na loď jako vězně a nechali odletět, a hází přes ni svůj plášť. Jsou to jeho osobní stráže, samozřejmě věrné jen jemu a ne vůdci sithské akademie (což spousta ostatních obyvatel není). Jako by si ta podlá zlá planeta přála, aby to byl zrovna Lord Varon, Itharův přítel, respektive patolízal, kdo si všimne, že je někdo temným koutem odváděn z vězení. Rychlým krokem se za nimi vydává, sám, nakonec on je sithský lord a ti dva jen stráže, byť elitní, stále však podřadné organismy. Východem z budovy dovnitř září světlo, něco, co má symbolizovat dobro. Korribanské světlo má však jen zlé úmysly. Rýsuje jejich obrysy. Varonovi je na první pohled jasné, že ten prostřední patří cereanovi, a jediný, který se v akademii nachází, je ta zajatá holka, ta malá jedijská krysa. Sith zlověstně vrčí: „Stát!“
Lokarovy stráže se ohlíží a posílají Rill napřed. Vojáci u vchodu, stejně fanaticky oddaní, ale jinému muži, se jí staví do cesty a ve dveřích kříží černé vibromeče. I když není v plné síle, zvládne je, nakonec má jedijský výcvik, oni jsou jen stráže, sice oddané a ozbrojené, ale nemohou se jí rovnat. Silou jednomu vytrhává meč z ruky a okamžik poté, co jí zbraň přistává v ruce, jejího právoplatného vlastníka probodává. Jen špičkou, aby mohla meč ihned použít proti druhé stráži. Jejich čepele se střetávají. Rill mezitím koutkem oka sleduje únikové možnosti. Vidí dvě cesty, tu, kterou ji přitáhli, a ještě jednu doprava do kopce. Další střet zbraní. Její společníci blokují cestu pár metrů vzdálenému sithovi, nechápe, proč se pro ni mají obětovat. Poráží svého protivníka sekem do krční tepny. Otevírá ústa, aby přivolala Lokarovy muže. Je pozdě. Ozývá se krátké „bzum!“ a jejich přilby téměř naráz cinkají o šedé kachličky vstupní haly akademie, jejich těla o chvíli později. Už není proč otálet, vyráží pravou cestou, do kopce. Varon s ní drží tempo. Cereanka už vidí konec cesty, ale v zádech téměř cítí jeho dech. Sith přidává do kroku. Zvolila si správně, na vrchu skály se nachází spousta lodí i stíhaček stejného či podobného typu. Vyskakuje na to nejbližší, co dokáže pilotovat sama. Muž ji však dobíhá. Na rozdíl od ní byl plný síly a cesta do kopce mu nedělala takový problém. Stojí od ní tři metry a zpoza opasku si odepíná dva světelné meče.
„Dobře, že jsi utekla až sem, ty mrcho, alespoň se Ithara nedozví, že jsem tě rozsekal na milion kousků!“ pochvaluje si blonďatý člověk s výrazem zvrhlé spokojenosti.
„Přesně to jsem měl na jazyku!“ ozývá se za jeho zády.
„Lokare,“ cedí skrz zaťaté zuby.
Togrutský sith vytahuje a zapíná svůj světelný meč, útočí jako první. Seká zleva i zprava, ale Varon údery neúnavně vykrývá na střídačku oběma zbraněmi. Rill vše napjatě sleduje z kokpitu. Souboj je vyrovnaný, ani jeden nenachází skulinku v obraně svého protivníka, ale bránící se muž pod togrutovým nátlakem ustupuje dozadu. Lokar náhle útočí vší silou. Varon sek vybírá mezi zkřížené meče, ale i tak je jím odhozen. Klopýtá pozpátku, až se zády zastavuje o Rillinu stíhačku. Dívka okamžitě využívá příležitosti. Blonďatého muže zvedá neviditelná síla ze země. Nedokáže se bránit, je zmaten. Jak se zaměřil na svého protivníka, naprosto zapomněl na dívku, již pronásledoval. Ocitá se bokem k laserovému dělu a jeho pohled směřuje do žlutých očí cereanky. Rill se jednou rukou věnuje telekinezi, zatímco druhou mačká tlačítko, jehož účel je zjevný. Červená záře. Zvuk laseru. Říct, že sith je na místě mrtev, by nebylo úplně pravdivé tvrzení. Byť se v jeho zádech objevuje velká díra a půlka jeho těla je těžce popálena, následky čehož se ocitá v těžkých bolestech, nadobro odchází ze světa až hluboko pod srázem, kde prakticky mění skupenství. Lokar nemá náladu na vlastní oči zjišťovat osud svého soka, s úsměvem se otáčí čelem k uprchlé zajatkyni: „Díky, ušetřila jsi mi dost času.“
„Pořád nevím, kam mám letět.“
„Však už tě něco napadne.“
„Snad ano.“
Dívka sklápí kokpit stíhačky a odvrací tvář. Sith ustupuje o pár kroků dozadu a sleduje, jak se cereančin letoun zvedá ze země a vyráží vzhůru. „Snad ano,“ opakuje si pro sebe cereančinu odpověď, „budu čekat.“ Otáčí se na patě a vyráží zpět do akademie.


„Nic mu nedlužíš, Rill! Rozumíš? Nic mu nedlužíš!“ přesvědčuje se dívka polohlasně. Hledí na republikový křižník třídy Hammerhead, jehož směrem se vydala. Republikoví vojáci, pche! Říkali, že nemají jedijský výcvik, že by byli proti sithskému vlivu bezmocní, že by je planeta ovládla. Nesmysl! Sith by to snad dokázal, ale planeta je to jako každá jiná. Vymysleli si tu výmluvu, aby mohli zůstat v bezpečí své lodi. Berou jedijskou oběť jako samozřejmost. Sama neví, jestli to dělá, protože změnila názor na republiku, nebo na dluh vůči svému osvoboditeli, obrací však směr letu zpět na písečnou planetu. První rozhodnutí, jehož správností si je naprosto jistá.


Togrutský sith vyskakuje od modře podsvíceného stolu. Spatřil totiž Dartha Itharu, jak se zdrchaně přikolébal do dveří. Sithští lordi a učedníci sedící u jiných stolů i jeho pazaakový protihráč, zeleně zbarvený twi’lek, k němu směřují zraky. „Podívejte se na něj, takhle vypadá slabý sith!“ ukazuje se smíchem Lokar na osobu ve vchodu. Předkloněný lord Ithara zvedá hlavu a zarývá do něj svůj pohled. Lokara to nevyvádí z míry, pokračuje v proslovu: „Necháte se vést tímhle ubožákem, kterého takhle zřídí skoro bezmocné jedijské pískle? Omráčila ho a pak mu frnkla.“
„Dobře vím, že jste v tom měl prsty vy, Lokare.“
„Vůbec jsem se do toho nemíchal, i když uznávám, že jsem ji nezadržel, byť jsem ji viděl utíkat. Nemůžete se za to na mě zlobit, příteli, nebylo to v mém zájmu.“
„Tuhle akademii jsem založil já a já ji také hodlám vést až do konce svých dnů!“ zuří Ithara a zapíná rudě zářící světelný meč.
„Rád vám to přání splním, starouši.“ Zablýskává se i jeho čepel. Za jeho záda se staví několik dalších sithů a zapínají své červeně zářící zbraně. Malé množství mužů a žen, převážně lordů, se souká davem a staví se po bok Itharovi. Zbytek buďto opouští místnost, nebo se klidí ke kraji. Ithara stojí na místě, nehodlá útočit jako první.
„Varon nepřijde. Důrazně jsem ho požádal, aby opustil akademii. On prý, že už teda padá, ale k mému velkému smutku to nepřežil,“ pronáší ironicky Lokar jako odpověď na Itharovo váhání.
Čistokrevný sith, rozzuřený jako obvykle, bezhlavě vyráží vpřed a z jeho prázdné levé ruky vylétají oslnivě zářící modrofialové blesky, přímo naproti Lokarovi. Togruta přeskakuje stůl a utíká Itharovi naproti, pohlcujíc blesky světelným mečem. Slyší, jak twi’lecký lord Tixx vypouští z hrdla chraplavý řev, a vidí, jak vyráží po jeho pravici. Ostatní přívrženci je okamžitě následují. Místnost není dost velká, aby se obě strany stačily pořádně rozeběhnout, střet následuje téměř okamžitě. K zemi padá skoro polovina Lokarovy první řady, hlavně učedníci, kteří se nechali zaskočit mrštností starších a zkušenějších lordů. Ztráty na druhé straně působí jen Tixx svým nečekaným vysunutím druhé poloviny světelné tyče a Lokar, který předstírá útok na Itharu, namísto čehož se vyhýbá sitohvě útoku a roztíná břicho weequayovi po jeho boku. Zachraňuje tak zároveň život Tixxovi. Itharovi stoupenci, povzbuzeni úspěšným střetem, opět útočí. Tentokrát jsou však zastaveni v souboji s ostatními lordy, na něž po pádu učedníků došla řada. Ztráty jsou na obou stranách, za Itharou však stojí méně lidí. Sotva nabyli sebedůvěry, už o ni přicházejí, obzvlášť, když se Lokarovi lordi konečně prosekávají přes jejich první zdatnější linii ke druhé, sestávající z mladších jedinců. Ozývají se mužské i ženské povzbudivé výkřiky z úst statečnějších jedinců. Ithara sám mlčí, ale pro dodání sebevědomí ostatním sem tam seká stranou a zabíjí sithy z druhé skupiny. Ukazuje tím, jak snadno lze nepřátele porazit. Uvědomuje si však, že klíčem k vítězství je usmrcení Lokara. Bylo by jasně vidět, že on je vhodnějším vůdcem, a togrutovi sithové by před ním opět poklekli. Dost bylo dodávání sebevědomí, Ithara se teď plně věnuje svému sokovi. Nevšímá si, že nepřátelé kolem toho, co z nich zbývá, uzavírají kruh.
„Nechci vás všechny povraždit, vyřešíme to jen mezi sebou,“ promlouvá hlasitě Lokar sázeje na to, že byl Ithara nucen se soustředit na šerm a jeho hladina hněvu tím o něco poklesla. Je to starší sithský lord, dost rozumný na to, aby využíval hněv jen ve vhodných chvílích. Togruta si povšiml, že sith je ve svých útocích poněkud klidnější a zkoumá jeho pohyby, aby našel chybu, která se však zatím neobjevila, neboť se Lokar cvičil v boji světelným mečem přibližně stejně dlouho jako sám Ithara.
Ithara dává svým přeživším stoupencům rukou rozkaz, aby se drželi zpět. Ignoruje dychtivou chissku za svými zády, jež dává velmi hlasitě a celkem peprně najevo svůj nesouhlas.
„Kdo vyhraje, povede akademii a všichni jej budou následovat!“ hřímá Ithara. „Jestli se někdo vzepře, bude neprodleně popraven.“
Pár sithů si odfrkává, ale nikdo se již neodvažuje protestovat hlasitěji. Lord Ithara si protáčí mečem v jedné ruce, Lokar okolo něj krouží a též uchopuje meč do jedné ruky. Obě skupiny sithů s protichůdnými názory na vhodné vedení akademie se mísí a ustupují mezi své neutrální druhy po stranách herny. Rozdíly v jejich názorech náhle mizí ze zřetele. Bylo jim nařízeno, aby následovali toho, který obstojí v nadcházejícím duelu. Byť mají své favority, hodlají respektovat jejich rozumné rozhodnutí. V potyčce ztratili několik poměrně mocných lordů a s nimi i cenné vědomosti a zkušenosti, jejichž zaznamenání na holokron valná většina z nich nestihla.
Jak bývá jeho zvykem, první útočí Lokar, bodnutím. Meč cíl míjí. Počítal s tím, neodkryl si příliš tělo. Ithara piruetou útočí na hlavu. Lokar neriskuje úhyb, mohl by přijít o hlavový ocas, čnící z jeho temene. Nastavuje meč a kope svého protivníka do brady. Ithara saltem uskakuje dozadu, aby togruta nemohl využít jeho chvilkové dezorientace. Až na pár úskoků a podobných kousků prováděných čistě z nutnosti je během souboje využíváno minima akrobacie. Dokonce Itharova všudypřítomná arogance se musí podvolit jeho touze po porážce jeho soka a tím pádem moci a slávě mezi sithy. Sice to nedává nikterak výrazně najevo, ale rozum mu radí svého protivníka nepodceňovat. Musí se soustředit na každý krok a pohyb své i Lokarovy zbraně. Techniku svého protivníka studuje od chvíle, kdy se poprvé střetly jejich světelné meče během předešlé bojové vřavy. Povedlo se mu jen zjistit, že se Lokar snaží být nečitelný a plynule přechází z jedné bojové formy do druhé.
Souboj se táhne, oba jeho účastníci vypadají čerstvě, jako by souboj sotva začal. Přihlížející je celou tu dobu napjatě sledují. Mezi ně teď přibyl další divák a též tiše fandí svému favoritovi, kterým je togrutský lord Lokar. Odpoutává však jeho pozornost, což se sithovi stává osudným. Stačí jediný pohled do cereančiných očí. Jediný pohled, který měl místo toho směřovat k Itharově meči, jež mu však nyní probodává žaludek. Togruta dopadá hlavou na tělo weequayského sitha, první oběti celého sporu. Ithara nohou odsouvá Lokarovu deaktivovanou zbraň a sklání se, aby svého dosud dýchajícího soka dorazil. Zpoza opasku chisské sithky náhle vyráží rukojeť světelného meče a v letu se zapíná. Napřaženého Itharu přetíná vedví. S rukou nataženou po ztracené zbrani Chisska tázavě hledí na svůj opasek. Nadechuje se k zoufalému pokusu se ospravedlnit. Nestíhá však vydat ani hlásku a z několika stran je probodnuta rudě zářícími laserovými meči. Jediný, kdo si všiml pravého viníka, je lord Tixx. Sleduje cereanku čnící za rozbouřenou skupinkou sithů a ona sleduje jeho. Poté se muž krčí ke svému umírajícímu togrutskému příteli a soustředěně poslouchá jeho poslední slova.
„Uklidněte se!“ promlouvá twilek, „neničme se sami.“ Tixx si stoupá na zářící pazaakový stůl, stíny na jeho tváři se táhnou vzhůru. Všechny pohledy směřují k oné dramaticky vyhlížející podsvícené postavě. „Jakožto prvnímu učedníkovi jednoho z kandidátů je nyní správa akademie souzena mně. Kdo nesouhlasí, ať nyní opustí toto místo, kdo souhlasí, ať poklekne a přijme mé vedení.“
Téměř všichni se sklání k zemi, pár starších lordů pohrdavě pofrkává a vrtí hlavami. Rill se nejistě rozhlíží po místnosti, nekleká si, ani neodchází.
Když je obecenstvo konečně roztříděno, Tixx dav rozpouští a míří k cereance, usmívá se: „Slyšel jsem o tobě hodně, děvenko.“
„Já o vás těch pár slov, které jste tu vyřvával.“
„Lokar se asi nestačil zmínit, celý se nám to tu seběhlo krapet rychle. Jmenuji se Darth Tixx, ale říkej mi jenom Tixx.“
Chvíle ticha. Dívka si sedá na pazaakový stůl, twi’lek kousek vedle ní.
„Zůstanu tady,“ promlouvá rozhodně Rill.
Tixx kýve hlavou a napřahuje ruku ke kovovému kýblu uklízecího droida, přistává mu v ní rukojeť světelné tyče jednoho z padlých sithů. Vkládá zbraň cereance do otevřených dlaní: „Zbývá tedy jen jméno. Nikdy jsi ho zde nevyslovila, čili předpokládám, že nechceš, abychom ti tak říkali.“ Tixx se zadumaně dává do pochodu od jednoho konce stolu ke druhému. „Nevím, proč na to zvíře musím myslet. Snad proto, že mě jeden v mládí pokousal.“ Twi’lek si ohrnuje rukáv. Odkrývá ošklivé jizvy na zápěstí. „To bude asi ono. Co jsem viděl a slyšel, jsi jako to mládě – zdáš se být jen malé pískle, ale Itharu jsi pokousala náramně. I kdybys ho nezabila, jeho sebevědomí by dlouho neslo minimálně takovéto šrámy.“
„Které zvíře to bylo, Tixxi?“
„Ta malá mrška byl tatooinský rill.“

Ohodnoťte povídku:
Podrobné statistiky...
10 hvězd
2 hlasy
9 hvězd
1 hlas
8 hvězd
0 hlasů
7 hvězd
0 hlasů
6 hvězd
0 hlasů
5 hvězd
0 hlasů
4 hvězdy
0 hlasů
3 hvězdy
0 hlasů
2 hvězdy
0 hlasů
1 hvězda
0 hlasů