Rozkaz 66 - část 3.

Mladý padawan plaval pod vodou dobrou minutu, než se konečně dostal ke břehu. Vynořil se z vody a ohlédl se, uviděl jak klony přibíhají k jeho mrtvé mistryni. Při tom pohledu ho zabolelo u srdce. Ztratil svou mistryni a nemohl se dostat z planety. Ještě ke všemu ho hledali jeho bývalí parťáci a chtěli ho zabít. Nevěděl co si počít. ‘Mám se vzdát nebo bojovat?‘ uvažoval chlapec. A neustále postupoval dál do lesa. Zvířata již neutíkala, ale stále byla nervózní.

Náhle mezi stromy zahlédl pohyb. Promnul si oči. Nezdálo se mu to. Za stromy se opravdu něco pohybovalo. ‘Klony‘ projelo chlapci hlavou a rychle se přikrčil za keř. Mýlil se. Byla to jen další zvěř. Chlapec vstal a oddechl si. Náhle za sebou uslyšel dech a kdosi ho chytil za rameno. Padawan málem vyletěl z kůže, jak se lekl. Prudce se otočil a hleděl do tváře veliteli klonů. „Oou“ bylo jediné, na co se zmohl. Hlavou mu proběhla myšlenka ‘Zabít nebo být zabit?‘, zvolil si to první. Tasil svůj světelný meč a setnul klonu hlavu. Okamžitě po něm začaly střílet všechny klony z okolí. Chlapec jen stěží odrážel výstřely. Náhle ho jeden zasáhl do nohy. Padawan ucítil palčivou bolest a spadl na zem. Byl obklíčen klony, kteří ho odvedli do tábora.

Chlapec seděl několik hodin v místnosti. Ránu měl již ovázanou. Náhle se otevřely dveře a dovnitř vešel jeden z klonů, říkali mu Blitz. Jeho tvář byla zjizvená a měl umělé levé oko. Měl však dobré srdce. Nesouhlasil s vykonáním rozkazu 66. Pohlédl na mladíka a mírně se pousmál. Chlapec jen klidně seděl a dál meditoval. Málokdy meditoval. Klon se plnou vahou opřel o stůl a upřeně hleděl na svého dřívějšího parťáka, chtěl mu pomoci, ale nevěděl jak. „Ehm… ahoj…“ začal klon dost neohrabaně. Chlapec však stále klidně seděl a nenechal se rušit.

Klon pokračoval: „Co noha?“. Chlapec pomalu otevřel oči a pohlédl klonu do tváře. Klon se opět pousmál, aby ho chlapec přestal vnímat jako nepřítele a poté pokračoval: „Pořád bolí?“. Mladý padawan pootevřel ústa, jako by chtěl něco říci, poté si to však rozmyslel a pouze zakroutil hlavou. „Přede mnou si nemusíš na nic hrát,“ řekl Blitz klidně a pohlédl z okna. „je tam hezky, že?“ Chlapcova tvář se rozjasnila a pousmál se: „Jo…“ také pohlédl z okna a pokračoval „…pomůžeš mi?“. Klon mu opět pohlédl do očí a kývl hlavou. „V noci…“ klon se nervózně rozhlédl, jestli je nikdo neposlouchá. „Nikdo nás neslyší.“ ujistil ho chlapec, klon tedy pokračoval „…v noci mám hlídku, buď připraven.“ řekl Blitz a mrkl na chlapce. Wax se pousmál.

Během noci se ozvalo ťukání na okno cely. Chlapec vyhlédl ven a uviděl Blitze. Usmál se. Klon byl během chvilky u dveří cely. Chlapec byl volný. Neovládl se a objal svého zachránce. Poté se však zamyslel.
„Co bude s tebou?“ řekl zamyšleně padawan.
„Nevím…“ připustil klon.
„Pojď se mnou… potrestají tě, až zjistí, že si mě pustil.“ přál si chlapec.
„Co se tím změní?“ zajímal se Blitz.
„Budeš…“ Wax se zarazil, aby zvážil svá další slova „… volný. Budeš moci jít kamkoli se ti zachce.“ vysvětloval chlapec. Klon přikývl a oba dva se tiše rozběhli do lesa.

Zastavili se u jezera, aby si odpočinuli. Chlapec pohlédl směrem k římse, na které zamřela jeho mistryně. Klon si všiml jeho znepokojení „Je mi to líto…“ řekl a položil mu ruku na rameno. Padawan si ruku prohlédl a poté pohlédl do očí svému zachránci. Po tváři se mu kutálela slza. Klon ho objal, chlapec se však z obětí vymanil a otřel si slzu do rukávu. Blitz pokýval hlavou. Náhle se z lesa ozvali hlasy. Oba dva si rychle posbírali všechny své věci a vběhli zpět do lesa. Klony si jich však všimli a pronásledovali je.

Náhle Blitze zasáhlo několik výstřelů a on padl k zemi. Chlapec se otočil a uviděl svého přítele mrtvého. Po tváři mu začala stékat slza. Rychle běžel dál, aby ho klony také nezasáhly. Uvědomoval si, že utíká marně, takže se zastavil a bojoval. Výstřely odrážel s dokonalou přesností, nepřátelé ho však začínali obkličovat. Chlapec se vyhoupl na větev stromu a skočil za klony. Několik jich rozsekl a opět se rozběhl k jezeru. Zbývajících šest klonů ho opět pronásledovalo.

Chlapec vyběhl na římsu, kde zemřela jeho mistryně. Neustále na ni myslel. Stýskalo se mu. Náhle okolo něj opět svištěli výstřely z blasterů. Chlapec byl však již vyčerpaný, takže nestíhal odrážet všechny výstřely. Radši se skryl za veliký balvan. Poté si však všiml, že ho kloni opět obkličují, rychle se rozhodl skočit do jezera. Rozeběhl se a skočil, během skoku ho však zasáhlo hned několik výstřelů. Když dopadl na hladinu, byl už mrtvý…

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Takže tímto bych ráda zakončila tuto sérii povídek, doufám, že se vám líbila. Opět prosím o komentáře a hodnocení, děkuji a přeji vše NEJ do roku 2013... ;)