Rozkaz 66 - část 1.

Tak jsem se zase jednou rozhodla něco napsat... snad se vám to bude líbit a prosím o hodnocení a komentáře... děkuju.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Mladá rytířka Jedi se se svým padawanem procházela v lesích měsíce Concordia. Zacktaia Left byla teprve před rokem a půl byla jmenována rytířkou Jedi a před několika týdny požádala o přidělení padawana… Přestože byla sotva dvacetiletá, byla velmi moudrá, také proto se jí rada rozhodla vyhovět a přidělila jí padawana. Její padawan byl dvanáctiletý lidský chlapec s blond vlasy a temně hnědýma očima. Jmenoval se Wax Becque. Působili téměř jako bratr a sestra, přesto však byli každý jiný, on byl nerozvážný a naivní, ona svědomitá a moudrá… a každý byl z jiné planety.

V lese se Zacktaia snažila poučit svého padawana, který se neustále dostával do potíží. Před nějakými dvěma dny si prostě odešel z tábora a vrátil se až nyní, ještě ke všemu bez světelného meče. Jeho výmluvou bylo pouze, že jej někde odložil. Přičemž neustále svou mistryni oslovoval „Zacku“, což ji velmi rozčilovalo. Uvažovala ‘Proč jsem si ještě pár let nepočkala? Proč mi přidělili právě Waxe?‘, nechtěla však radu zklamat, a tak se snažila být co nejdůslednější. Právě s padawanem procházela cestou, kudy předtím šel, aby našli jeho ztracený světelný meč.

„Tato zbraň je tvůj život,“ vtloukali jim v Chrámu stále do hlavy, takže to teď opakovala svému nezodpovědnému padawanovi. Padawan se náhle rozběhl vpřed a křičel: „Mám ho! Mám ho! Našel jsem ho!“. Rytířka Jedi šla za ním a padawan aktivoval svůj světelný meč. Okolí ozářila zelená zář, ihned však pohasla… „Nefunguje?!“ řekl padawan a smutným výrazem se podíval na svou mistryni. Zacktaia ho sledovala přísným pohledem a čekala, až svou zbraň zprovozní. Po pěti minutách dlouhého čekání se čepel opět rozzářila a tentokrát již nezhasla. Padawan se na svou mistryni usmál a ta úsměv opětovala. Začínalo se stmívat. Jediové se urychleně vypravili zpět k táboru. V táboře je již čekalo několik klonů, kteří čekali na rozkazy. Marně. Jediný rozkaz, který obdrželi, byl rozkaz jít na kutě.
Během noci mladou rytířku cosi probudilo. ‘Narušení Síly, jak to?‘ přemýšlela a rychle probudila svého padawana.

„Co… co se děje, Zacku ?“ zeptal se stále rozkoukávající se Wax a provokativně se usmál.
„Nech těch vtípků, děje se něco vážného,“ odpověděla kvapně Zacktaia, vytáhla zpod polštáře svůj světelný meč a připnula si ho k opasku. Padawan náhle zvážněl a též si vzal svou zbraň. Též cítil narušení Síly… bylo zde v táboře!!! Ustrašeně se podíval na svou mistryni a nejistě se zeptal: „Co budeme dělat?“

Mladá Jedika si nebyla jistá, když v tom zvenčí zaslechla hlas, který nepatřil klonu, hlas jí byl povědomý, ale ve strachu nedokázala rozpoznat čí je. „Proveďte rozkaz 66…“ zaslechla a vystrašeně pohlédla na svého padawana. „Co je rozkaz 66?“ zajímal se chlapec a upřeně hleděl své mistryni do pomněnkově modrých očí. „Rozhodně né nic dobrého, rozkaz nařizuje klo…“ svou myšlenku nedořekla, protože jeden z klonů vykopl dveře. „Uteč!!!“ vykřikla rytířka a ukázala na okno. Mladý padawan se ohlédl za sebe a spatřil, že dovnitř vbíhají klony s blastery v rukách. Rychle se rozeběhl k oknu a skočil skrze něj, následován Zacktaiou. „Běž, běž, běž, běž, běž!!!“ křičela stále jeho mistryně, běžíc za ním a odrážejíc výstřely z blasterů. Její modrý meč se míhal velikou rychlostí a vykryl většinu výstřelů. Padawan zamířil do lesa a ona ho následovala.

Pokračování příště