Anakinův sen

Tohle mně nepadlo jak jsem si kreslil do sešitu anděla a v hlavě mi projela Anakinova otázka "Ty jsi anděl?" určena Padmé. Nemohl jsem jinak tak hned usedám za klávesnicí a tohle vzniklo doufám že se bude líbit.

Tatoonie. Zapadlá planeta na vnějším okraji v Huttském prostoru. Její dvě slunce, které osvětlovaly písek na jejím pouštním povrchu, a které tu způsobovaly taková horka právě zapadaly a na jejich místo nastoupily tři měsíce.

Měsíce osvětlovaly noční písečné duny a hvězdy, světelné roky daleko, noční obloze jen přidávaly na kráse. Bylo skvělé dívat se večer co večer na dva menší a jeden větší měsíc jenž osvětlovaly studený noční písek.

Anakin Skywalker, malý chlapec a Wattův otrok, tu krásu pozoroval každý den a vždy si říkal jestli už byl někdo ta všech planetách co obíhají okolo těch hvězd.

„Jednou navštívím všechny ty planety, zbavím se Watta a osvobodím všechny otroky. Jednou“

„Anakine už je pozdě, je čas jít spát“ zavolala na něj máma.

„Už běžím mami“ řekl a rychle upaloval do pokoje.

Na stole mu ležel rozpracovaný protokolární droid C-3PO. Až na pár drátů, které mu trčely z ruky, chybjející fotoreceptor a plátování, byl skoro hotový.

Anakin si lehl do postele a dlouhou chvíli v klidu hleděl do stropu, jako by chtěl prohlédnou skrz strop a vidět oblohu a vžechny souhvězdí s hvězdami. Po chvíli usnul a ponořil se do světa, který patří jen naší vůli. Do říše snů.

Kde to jsem? Co je to za místo? Říkal si v duchu, když se objevil na neznámé planetě.

Chvíli přemýšlel a pak mu to došlo. Jen co se podíval na oblohu tak poznal že je na Iegu. Vesmírní piloti vypráví dost přesně. Aby ne když cestují sem a tam přes celou galaxii.

Upřel zrak ke kamenné zemi města, vekterém se objevil a potom vzhlédl k obloze, která byla poseta tisíci měsíci. Takhle vypadaly mnohem lépe než na holoobrázcíh co mu někteří piloti ukázali ve Wattově vetešnictví. Sen nebo ne, měsíce vypadaly tak skutečně jak jen mohly stejně jako různé druhy bytostí co okolo něj procházely.

Přišel k okraji města k rokli a naklonil se aby viděl dolů. Marná snaha, byla tam jen temnota a do jeího nitra nedosáhl jediný paprsek světla. Vzdal snahu vidět něco víc a raději si sedl a vzhlédl k obloze. Nebylo nic lepšího než to, zapamatovat si do posledního detailu krásu těch měsíců.

Zaslechl chrastit kamení. Ohlédl se na místo odkud ten zvuk přicházel a zahlédl tam lidskou postavu. Byl sice daleko ale rozpoznal že se jedná o ženu. Vydal se tím směrem kde ji zahlédl. Byl to anděl? Ta nejkrásnější bytost ve vesmíru jak slyšel od pilotů? Nebo jen nějaká dívka co ho sleduje? Rozhodl se s tím setkat ať to je cokoli.

Vydrápal se až nahoru, na skálu kde viděl tu ženu. Ano, skutečně tam byla dívka. Byla ta nejkrásnější co kdy v životě viděl. Její dlouhé hnědé vlasy vlály ve větru a leskly se na zářícím světlě. Její úsměv byl tak kouzelný, že ho táhl blíž a v jejíh hnědých očích se topil jako v tekutém písku v tatooniské poušti.

Přišel k ní blíž a oslovil ji: „Ty jsi anděl?“

„Na odpověď není čas. Za chvíli se probudíš a já nebudu mít druhou šanci ti tohle povědět. Prosím, dobře mně posluchej. Zítra do Mos Eisley přiletí loď a ty bys měl sehnat náhradní díly do svého kluzáku a opravit ho. Přijdu za tebou a budu potřebovat pomoc. Sejdeme se, Anakine.“

Nezajímalo ho odkud ho ta dívka zná. Po chvíli ticha mávla rukouu a rozplynula se na miliony zářících částic. Anakin se naposled podíval na oblohu a potom se probudil. Rychle zapojil ty poslední dráty trčící z 3PO a vyrazil k Wattovi.

Ve Wattově vetešnictví sháněl ty náhradní díly co mu doma ještě chyběly a na zemi dokonce našel fotoreceptor. Přesně do protokolárního droida, jaká to náhoda.

„Kluku, hoď sebou!“ okřikl ho zevnitř Watto. Rychle, vymysli si výmluvu Ani.

„Kde jsi byl tak dlouho?“

„Čistil jsem spínače větráků.“ snad mu ta skočí. A skočil.

„Dávej pozor na obchod, mám tu zákazníky.“ řekl a odešel s dlouhovlasým cizincem na dvorek.

Anakin se posadil na pult a leštil fotoreceptor. Byl uprostřed leštění a v tom ji uviděl. Stejná dívka jako ta ve snu. Neváhal a oslovil ji: „Ty jsi anděl?“