Život na hraně část 1. Rodinné shledání

Doktor se svou posádkou se připravovali na další rutinní průzkum pole trosek a následnou těžební akci. Najednou se objevila na radaru neznámá loď. „Doktore, máme společnost, neměla být tato oblast klidná?!“ prohodil první důstojník „ dle našich senzorů se jedná o loď třídy G9 Rigger. Vysílá republikový signál a snaží se nás kontaktovat “ vyštěkl ze sebe značně nervózní důstojník Miles. „Zrušte poplach po celé lodi, přejděte na stupeň jedna pane Milesi. Otevřete mi komunikační kanál“ Doktor okem přejel po celé posádce, značně udivené z jeho rozkazu. Ono se totiž často nestávalo, aby setkání s loděmi republiky či separatistů končila jinak než útěkem do hyperprostoru. Doktor zachoval, jako vždy, kamennou tvář. Naklonil se k interkomu a pronesl něco nečekaného: „Vítej doma, synku!“ Posádka zůstala stát jako opařená. Doktorova syna nikdo 12 let neviděl. Od doby, co jako malý chlapec odešel se svou matkou na Corusant.

Zatím co se rampa Gé devítky pomalu spouštěla, všichni upínali zrak na stále se zvětšující škvírku, v naději, že zahlédnou tvář Doktorova syna. Během dlouhých letů hyperprostorem si rádi vyprávěli příběhy o všem možném. I nemožném. Jedním z nejčastějších témat bylo právě Doktorovo soukromí a jeho syn. Nejvyšší, jak mu často s oblibou říká Miles, si totiž své soukromí vždy střežil, jako oko v hlavě. Sám Doktor věděl o svých ovečkách naprosto vše, ale on si je k tělu nepouštěl. Neslavil narozeniny, neslavil ani jiné významné dny nebo svátky. A ze všeho nejméně se toho vědělo o jeho synovi Patrickovi. Dle mnoha legend kolujících po lodi byl velvyslancem pracujícím pro senát, věděckým pracovníkem v Industrial Automaton či jiné firmě nebo dokonce učedníkem v chrámu jedi.

Konečně se rampa zcela otevřela a na palubu lodi vkročil vysoký mladý muž, nepodobný doktorovy . Jeho doprovodem byl wookiee. Většina neměla tu čest se s wookieem doposud setkat. Byl ale přesně takový, jak si wookie Miles představoval. „Moc rád tě vidím synu!“ řekl Doktor Patrickovi a objal ho. Dojemná scéna trvala několik vteřin. „Tati, toto je můj přítel Bjoucar“ Wookie podal Doktorovi ruku. Z tohoto setkání už nebyl, tak nadšený jako ze svého syna.
„Pojďte na můstek, máme zde důležitou práci“ opáčil na nové pasažéry. „Posádko! Na svá místa, ukážeme tady nováčkům, jak vypadá těžební operace.“

Na můstku už měl nedočkavě seděl co-pilot a hlásil: „Doktore, provedl jsem sken pole trosek. Žádné známky života. Z nepoškozených pouze několik droidů verze B1, jeden B2, astromech třetí nebo čtvrté série a lékařský droid“. „Tak alespoň něco...“ prohodil Doktor a pokračoval ve vydávání rozkazů „Označte droidy a pošlete k nim sběrné lodě. Jakmile budou droidi na palubě posbírejte mrtvé, pak vyšlete kombajny. Však víte, co máte dělat. Vedení přebírá Miles, já budu ve své kajutě. “. Patrick s Doktorem se vydali na cestu z můstku do kajutové části. Celou cestu mluvil jen Doktor. Ukazoval synovi loď, vysvětloval, co, jak a kde. Jeho věrný wookieejský služebník se zatím potloukal po hangáru. Pozoroval tu úžasnou sehranost Doktorova týmu. Mezi proskenováním pole trosek a jeho kompletním odklizením uběhly jen tři hodiny. Pomocí proudu rentgenového paprsku s krátkým poločasem rozpadu označí cenné zboží. To poté pomocí radioaktivní stopy naloží automatizované sběrné lodě. K vyzvednutí ozbrojených droidů používají sběrnou loď se silným magnetem. B2 přilepený k trupu střílí dokud mu nedojdou náboje. Někdy to trvá hodinu, někdy den. Nakonec je bezbranný a vypnut. K vypnutí B1 používají vysokofrekvenční pulz. Jednoduché a účinné. Zbytek šrotu je požvejkán kombajny a dopraven na loď. Jednoduché a účinné.

„Kde jsi vydělal na takovou loď ?? Vždyť to je fregata třídy Pelta. Musím říct, že jsi mě ohromil tati, něco takového jsem vážně nečekal. “ Vyhrkl ze sebe Patrick. „To víš, někomu klonové války přejí někomu ne. Mrchožrouti jako jsme my. Mají teď hody. Ještě před pěti lety jsem měl dvě malé rezavé lodě. Bral jsem každý kšeft a jen se třepal, ať mi vyjde palivo na nejbližší planetu. Teď mám fregatu, dva kombajny, několik menších nákladních lodí a pěknou základnu. Droidy prodáváme republikovým výcvikovým centrům, kde na nich zasvěcují do tajů války nové a nové klonové vojáky. Vykupují taktéž zbroj a zbraně padlých klonů. Lodní náhradní díly koupí kdejaká loděnice. No a vše ostatní jde jako šrot do oceláren. Za dobu klonových válek máme slušně našetřeno, takže není problém, podržet šrot na naší základně klidně měsíc, dokud není kurz nejvýhodnější a pak vše prodat naráz. S větším ziskem.“
„Takže do pašování už neděláš?“ zeptal se nejistě Patrick.
„Ne, s pašováním jsem už skončil. Teď se živím čistě legální prací.“ odvětil Doktor.
„Potom tedy nechápu, na co jsi po mě chtěl tohle.“ a předal svému otci datový disk.
„To ti hned ukážu.“ usmál se Doktor na svého syna a připojil disk do svého počítače. „Výborně synu, výborně.“ šibalsky se pousmál na Patricka. „Teď máme plány lodí celé republikové flotily. Často se mi stávalo, že jsem měl v ruce nějaký přístroj, zařízení, o kterém jsem sem byl přesvědčen, že má větší cenu, než cenu šrotu. Nebyl jsem však s to zjistit k čemu je a tudíž šlo pryč pod cenou. To se díky tobě změní. Až přistaneme Bissu, mám pro tebe malé překvapení.“ Doktor se pohodlně usadil do křesla a mnul si ruce.
„Nezajímá tě, co se stalo na Corusantu? Proč jsem nedokončil svůj výcvik? Proč nemám meč?“ vyhrkl lítostivě Patrick.
„Nezajímá i zajímá. Možná jen ještě nejsem připravený to vědět. Co se stalo je jedno. Důležité je jen to, že jsi tady... “ Doktorovu řeč přerušilo hlášení lodního intercomu. „Těžební operace dokončena, žhavíme hyperpohon.“
„Pojď synu, půjdeme do hangáru, je třeba překontrolovat dnešní úlovek.“ Řekl rázně Doktor a zvedl se ze svého křesla.

Jako první padla Patrickovi do oka hromada těl klonových vojáků. Než stačil cokoliv říct, jeho otec ho předběhl. „Spotřební zboží. Takhle se ta tvá slavná republika stará o své hrdiny. Nejste o nic lepší něž separatisté. Musíš se naučit svět vidět černobíle. Ne černě, ne jen bíle. Vsadím se, že tohle vás v tom monumentálním chrámu neučili.“ než stihl Patrick cokoliv říct poklekl doktor k hromadě těl a začal jim odebírat známky. Mladý učedník rychle spočítal mrtvá těla. Bylo jich přesně 18. Zbroj a výzbroj klonů odvezl na vozíku jeden ze členů posádky. Psí známky přihodil doktor do připravené bandasky. Nechtěl ani odhadovat kolik tam těch známek muselo být, zcela jistě několik stovek. „To je jen za tenhle měsíc.“ naklonil se k němu Miles a pošeptal mu do ucha, pak pokračoval. „Vašeho otce to vždy nesmírně dojímá.“ Doktor se zvedl a mlčky odešel. „Co se s nimi stane pak?“ Otázal se Patrick. „Jakmile doletíme k Bissu, necháme je shořet ve vrchních vrstvách atmosféry.“ odpověděl Miles.

Patrick došel k wookieemu, který vše pozoroval zpovzdálí, od jejich lodi. „Co si o tom myslíš Bjoucare? Působivé, co?“ Než však stačil Wookiee cokoliv odpovědět loď sebou trhla. To bylo znamení, že vystoupili z hyperprostoru. Byli akorát nad Bissu. Nehostinným měsícem plynného obra Marihutu, někde na hranicích vnějšího okraje. Tato soustava bylo vůbec zajímavé místo. A asi i proot si ho jeho otec vybral pro svou základnu. Bissu, malý měsíc s lehce toxickou tamosférou. Z jeho bažin na povrchu vyvěrá velké množství metanu, které ve vrchních vrstvách atmosféry vybuchuje. Zjistit zde základnu je pro radar prakticky nemožné. Zvlášť pokud neví,co hledat...